Proč jednomu klientovi psychoterapie nepomůže, zatímco jiný z ní má velký prospěch? Právě tak se od roku 1953 ptal Rogersův žák Eugen Gendlin, který na Chicagské univerzitě celých 15 let na tuto otázku hledal odpověď. Podle Gendlina záleží na tom, jestli klient dokáže zastavit tok myšlení a naladit se na své nitro – na jemné procesy na pomezí těla a mysli. Měřítko pro to, co je pro klienta dobré a smysluplné, se nachází v tzv. pociťovaném smyslu: Klient sleduje své tělesné prožitky a ty zachycuje prostřednictvím slov, obrazů či gest. To jej samo o sobě uvolní a zároveň mu to poskytne materiál, který může zakomponovat do kontextu svého života a provést žádoucí změny. Tato jednoduchá metoda je dnes užívána v psychoterapii a arteterapii, ale může ji v rámci vlastního rozvoje provádět kdokoli, kdo chce zlepšit například vlastní kreativitu, schopnost introspekce a rozhodování.
Prakticky zaměřená kniha vás provede procesem focusingu v jeho jednotlivých krocích a připraví vás na typické obtíže, s nimiž se při této metodě můžete setkat.
Eugene T. Gendlin (1926–2017) se narodil ve Vídni do židovské rodiny, která před druhou světovou válkou odešla do USA. Získal doktorát z filozofie na Chicagské univerzitě, kde v letech 1964–1995 vyučoval. Více ale proslul jako žák Carla Rogerse, významný badatel v oblasti prožitkové psychoterapie a tvůrce focusingu, za což byl oceněn například Americkou psychologickou asociací. V češtině kromě jeho zásadní knihy s názvem Focusing vyšel i výbor statí Dialog s prožíváním.