...avšak zdaleka nejhroznější byl tekutý písek. Kladný hrdina nebo padouch běžel po stezce, a najednou byl v písku až po ramena a rychle se propadal dolů. Připadalo mi to jako strašná smrt.

Zeptal jsem se: "Tati, existuje opravdu něco jako tekutý písek?" (Do té doby jsem se s tím výrazem nesetkal.)

"Jo," řekl, a jedním dechem dodal, "říká se tomu práce."

Napsat populárně-naučnou knihu, která by v současném přetlaku nabídky publikací podobného rázu převyšovala průměr, není jednoduché. Psychologie osobnosti, podaná přístupnou formou, je oblíbená u čtenářů i autorů. Podobné příručky se v hojné míře vyskytují v nabídkách nakladatelství i na pultech kamenných či internetových knihkupectví.

Přístup k takovému dílu pak může být velmi kritický a autor se ocitá v drobnohledu komparace s jinými, podobnými texty.

Kniha o mužství stojí na tenkém ledě nejen kvůli srovnávání, ale i kvůli tématu, které autor zpracovává a které ve zkratce a zcela vyjadřuje v názvu. Mužství, tak jak je obecně chápáno, je něco zprofanovaného, něco co zavání mužským šovinismem, to, co bychom mohli nazvat i chlapáctvím. Taková domněnka se potvrzuje hned v úvodu, kde jistý svalovec vyjádří autorovi obdiv slovy:

„To ta vaše zatracená kniha – je tam všecko o mně o mém zpackaném životě, člověče.“

Při takové větě si čtenář představí chlapácký, ležérní hlas a bodré poplácání po rameni a má sto chutí knihu odložit. Také název úvodní kapitoly – Poselství změny a naděje – a optimistický tón, jímž autor hovoří o změnách, které ve společnosti nastaly i díky jeho předchozím knihám, také nedodá chuti pokračovat v četbě. Autor v úvodu vskutku netrpí přílišnou skromností.

Steve Biddulph úvodem předkládá fakta - muži v současné době neplní svou roli, mají kratší život než ženy, ztroskotávají v oblasti intimních vztahů, páchají násilné skutky, chlapci mají výchovné problémy, stávají se z nich bezdomovci, páchají sebevraždy. Proti uváděným faktům by se nedalo nic namítat, kdyby autor nechtěl účelově použít pro své vývody i ty, které si „vypůjčil“ z normální mužské mentality. Na těchto faktech staví celý další text a snaží se o zmapování všech etap a interakcí mužského života – vztahu syna a otce, mužů a žen, sexu, dospívání a přeměny chlapce v muže, otcovství, přátelství mezi muži, práce, koníčků, úspěchů i životních proher. Velkorysost, se kterou Biddulph téma pojal, je opravdu působivá, dotkl se téměř všech důležitých aspektů problematiky.

S mnoha vývody autora lze polemizovat a důvodů je hned několik. Je potřeba brát v potaz, že zkušenosti, které jsou v knize popisovány a zobecňovány, pochází z jiného kulturního prostředí. Evropa, a zvláště Česká republika, má jiné tradice, a tím i odchylné modely chování mužů než Austrálie nebo Amerika. Vztah k práci a způsob jejího vykonávání je také poněkud odlišný. Ale je docela možné, že tlak, vyvíjený ekonomikou na muže (samozřejmě i na ženy, ale téma knihy je jednoznačně mužské) i vliv konzumu na uspokojování potřeb se vyrovná se stavem, který autor popisuje. Pak by některé pasáže knihy byly zajímavým nahlédnutím do blízké alternativní budoucnosti.

V kapitole věnující se sexu se také projevuje rozdílný postoj vnímání v naší kultuře a autorovo. Ten je prudérnější a zbytečně zdůrazňuje prázdnotu náhodných předmanželských vztahů a sexu bez lásky. Pro většinu mladých lidí asi bude podobný popis nedůvěryhodný a zkostnatělý.

Další problematickým názorem je domněnka, že kdysi, v dávných dobách, existovala jakási moudrost, která byla léty ztracena, a dnes se ji marně pokoušíme nalézt. Je to názor, který se často objevuje v populárně naučné literatuře, ve spekulativních publikacích nebo ve fantasy knihách. Příjemně provokuje lidskou fantazii a ve většině případů ji čtenář nemůže mít autorům za zlé. Stavět ale na něm seriózní studii není vhodné. Starobylé zasvěcovací rituály, o kterých autor láskyplně píše, přinesly mimo jiné bolest, mrzačení a deformace těla. Člověk z našeho kulturního a sociálního prostředí těžko může souhlasit s větou: „Naše zranění se může proměnit ve zlato“.

Až dosud to vypadá, že kniha Steva Biddulpha nepřekročila průměr ani náhodou, ale nyní je potřeba se na ní podívat s větším odstupem. Je psána velmi svižně, vtipně a čtivě. Není potřeba se textem „prokousávat“, každá informace je použitá v jasném kontextu a důležité informace jsou na konci každé kapitoly shrnuty v přehledných bodech. Většina z toho, co nám Biddulpha předkládá, je univerzálně platné v každé vyvinutější společnosti, tedy i v naší, a výjimky, které jsem uváděl na začátku, nejsou příliš časté. V textu jsou použity články jiných autorů a citace účastníků přednášek nebo pacientů. Jsou graficky přehledně odděleny, text je tak rozčleněný a odlehčený. Svůj výklad autor ilustruje připomínáním známých filmů (Jako zabít ptáčka, Kontakt), vlastnosti postav postavy nebo scéna z filmu čtenáři nebo posluchači jeho přednášek dokážou zprostředkovat pochopení lépe a dříve, než sáhodlouhý výklad. Prvotní dojem, že máme před sebou knihu, která má z muže udělat tvrdého a sebevědomého chlapáka, je mylný. Naopak, takový postoj je nazýván maskou a stojí za to zjistit, jak takové masky vznikají a co je za nimi.

Samozřejmě, není možné očekávat, že v knize přinese překvapivá nebo objevná fakta. Všechny myšlenky jsou všeobecně známé, jejich cena tkví pouze v tom, že je neustále zapomínáme a je potřeba je čas od času obnovit. Někde v hloubi víme, jak máme mluvit se svým otcem, jak máme reagovat při hádce, jak máme kárat dítě. Ale teprve, když si přečteme „to správné“, shrnuté do přehledných bodů, zjistíme, kolik jasných věcí děláme špatně.

Velmi zajímavou částí je autorova představa o správném způsobu přeměny chlapce v muže a úlohy dospělých při ní. Experimentální programy, realizované v Austrálii, by byly užitečnou inspirací při začleňování nepřízpůsobivých menšin do majoritní společnosti i u nás.

Velmi realisticky přistupuje autor i k roli práce a koníčků v životě muže. Nepovažuje práci ani za všelék ani za démona, ale za faktor, který ovlivňuje vztah muže a jeho rodiny. Popisované důsledky jsou sice, jak jsem už zmínil, v naší zemi poněkud odlišné, ale stejně platí, že je nutné si je uvědomit a počítat s nimi.

Steve Biddulph se ve své knize často pohybuje v reáliích své země, jmenuje umělce i politiky, kteří u nás nejsou tak známí. Na srozumitelnosti knihy to ale nic neubírá. Naopak, některé události, u nás málo známé, jako třeba důvod pro budování památníku SIEVX, jsou zajímavé a přiblíží nám současnou Austrálii. V této souvislosti je potřeba ocenit práci překladatelky, která v poznámkách vysvětluje některá potřebná fakta.

Rady autora, jakkoli mohou vypadat seriózně, je potřeba brát s rezervou a používat vlastní hlavu. Biddulph má skon k zjednodušování a zobecňování, jeho prioritou je čtivost a srozumitelnost textu, fakta jsou pro něj až sekundární.

Kniha o mužství mapuje přehledným a jednoduchým způsobem všechna důležitá období mužského života, snaží se odpovídat na otázky jak žít, jaké hodnoty jsou důležité a jak k těmto hodnotám přistupovat. Týká se všech věkových kategorií, od okamžiku, kdy ze z chlapce má stát muž, až do okamžiku, kdy vše končí. Nedá se tedy přesně říct, pro jakou věkovou skupinu je určena. Její čtení je zábava, při níž čtenáři v hlavě utkví nějaká ta užitečná, přínosná myšlenka.

Hodnocení autora recenze: 70%

26.09.2011 - Jiří Lojín