Ráda bych upozornila čtenáře na nové, v pořadí už třetí vydání veřejnosti známé a úspěšné knihy významného kroměřížského psychologa, profesora Stanislava Kratochvíla. Čtenáři ji znají z prvních dvou vydání (1985, 1992) pod názvem Manželská terapie. Tentokrát je její název  rozšířený na Manželskou a párovou terapii a kniha má novou obálku se symbolickým motivem. Rozšířením původního názvu autor reaguje na skutečnost, že četné dvojice nyní žijí v déletrvajícím partnerském svazku, aniž by uzavíraly manželství. V souladu s tímto faktem je rozšířený a aktualizovaný i text, který zároveň reflektuje nejnovější směry a posuny v oblasti matrimoniologie a podává erudovaný přehled o současných koncepcích manželské a párové terapie.
Vydání si zachovalo původní členění na pět oblastí, které čtenáře provedou současným pojetím manželské terapie z pohledu základních psychoterapeutických směrů, přes nácvik komunikace, typy manželských problémů, možnosti jejich řešení, vedení a taktiku psychoterapie až k výzkumům účinnosti manželské terapie. Text je doplněn grafy, tabulkami, prakticky využitelnými formuláři, názornými schématy a zjemněn výstižnými ukázkami poezie a kresbami Vladimíra Jiránka, které tuto vážnou problematiku „změkčují“ a odlehčují. Příjemným zpestřením jsou testy a dotazníky (např. Stembergova škála trojúhelníku lásky, test manželského přizpůsobení), které si čtenář může vyplnit a sám vyhodnotit.
Knihu, která je určena především manželským poradcům, klinickým psychologům, lékařům, sociálním pracovníkům a studentům těchto oborů, autor výstižně nazývá „příručkou“ pro její množství prakticky uplatnitelných informací. Čtenář zde najde inspirativní vodítka pro pochopení některých jevů a zákonitostí párového a manželského soužití, pro efektivní komunikaci, řešení problémů a vedení terapie, přičemž autor čerpá z více než 400 domácích i zahraničních literárních zdrojů. Text je „hutný“, ale přehledný a srozumitelný, knížka je psaná se zřetelem na odbornou a vědeckou korektnost. Podobně jako v jiných Kratochvílových knihách, i zde do popředí vystupuje jeho sečtělost a informovanost v dané problematice, schopnost postřehnout podstatu, integrace klinické praxe, exaktních zjištění a osobních zkušeností, které se odrážejí v erudovaném a jasném sdělování stanoviska, vlastních osvědčených postupech a preferencích.Oproti předchozímu vydání se čtenář seznamuje například s Gottmanovou párovou terapii, s problémy nesezdaného soužití, nová je kapitola o domácím násilí a právních úpravách souvisejících s touto problematikou, včetně kontaktů pro oběti domácího násilí. Čtenář může hlouběji nahlédnout do problematiky související s rozvodovým a porozvodovým obdobím dvojice, problémů spojených s úpravou styku dítěte s rodiči po rozvodu, dozvídá se o syndromu „zavrženého“ a syndromu „odcizeného“ rodiče. U některých kapitol jsou odkazy a doporučení na nejnovější literaturu, například v kapitole pojednávající o zvládání rozporů ve výchově dětí, sexuálním soužití, antikoncepci, v kapitole o rozvodovém období čtenář najde odkazy na literaturu, kde jsou zpracovány příslušné právní otázky a psychologické problémy rozvádějící se dvojice, včetně rad pro dvojice nesezdané.
Toto třetí rozšířené vydání svědčí o poptávce veřejnosti po učebnicích zabývajících se manželskou problematikou a také o neustálém rozvoji této oblasti. Knihu doporučuji všem odborníkům, kdo se chtějí této problematice věnovat a také těm čtenářům, kteří chtějí zkvalitnit své vztahy.

PhDr. Daniela Pupíková
psycholog, Psychiatrická léčebna Kroměříž

„Príručka“, ako sám autor nazval ucelenú a hutnú monografiu, ktorá „informuje o možnostiach liečebného pôsobenia na poruchy manželského a partnerského spolužitia, je rozšíreným a prepracovaným pokračovaním aj u nás dobre známej Manželskej terapie, ktorá vyšla doposiaľ v troch postupne rozširovaných vydaniach. Už z uvedeného, nevynímajúc názov monografie, vyplýva, že publikácia je obsažnejšia ako jej predošlé vydania. Zmenou názvu publikácie autor reagoval na aktuálnu skutočnosť, že mnoho, predovšetkým mladých dvojíc, v súčasnosti žije v párovom vzťahu bez uzavretia manželstva (nesezdané soužití), pričom v takomto vzťahu sa uplatňujú podobné zákonitosti a dochádza k podobným problémom, ako v manželských vzťahoch, takže tieto dvojice, analogicky ako manželské, taktiež môžu potrebovať poradenskú alebo terapeutickú pomoc. Pojmy manželská terapia a párová terapia sa v texte preto vyskytujú promiskue. Inak párovému spolužitiu bez uzavretia manželstva, ktoré je definované spoločným bývaním a spoločným hospodárením, je venovaná celá nová subkapitola.

V prvej kapitole, Současné koncepce manželské terapie, nachádzame doplnenie subkapitoly, ktorá sa týka humanisticko-psychologickej manželskej terapie o emočne zameranú párovú terapiu a o Gottmanovu párovú terapiu. Ohľadne prvej z nich autor informuje o aktuálnych prácach Johnsonovej z rokov 2004 a 2008, ktorých hlavným zámerom v terapii je povzbudenie k otvorenosti a k prejaveniu vlastnej zraniteľnosti pri súčasnej pomoci k vytvoreniu bezpečnej väzby jedného partnera s druhým, v náväznosti na vzťahovú väzbu Johna Bowlbyho. Čo sa týka Gottmanovej metódy párovej terapie, ktorá vychádza z rozsiahleho longitudinálneho výskumného sledovania spokojných a nespokojných manželstiev, v piatich bodoch uvádza jej zásady – znížiť behom konfliktov negatívny afekt, zvýšiť behom konfliktu pozitívny afekt, rozvíjať pozitívny afekt mimo konfliktov, preskúmať odlišnosti partnerov v pohľade na emócie a vytvoriť a podporiť zdieľaný pohľad na zmysel života.

Subkapitola o láske je rozšírená o informácie, ktoré sa týkajú vplyvu vzťahovej väzby na utváranie partnerských vzťahov s poukazom aj na publikáciu Hašta – Vzťahová väzba – Ku koreňom lásky a úzkosti (2005). Podnetná je aj nová stať o neopätovanej láske, súčasťou ktorej sú rady pre nešťastne zaľúbených (napr. neodporúča sa pripomínať si odmietajúceho, či nedosiahnuteľného partnera fotografiami alebo predmetmi, ktoré ho pripomínajú a je vhodné vyhýbať sa kontaktom s ním). V časti publikácie, ktorá je venovaná sexuálnemu spolunažívaniu, nachádzame zmienku o predmanželskom konflikte ohľadne sexuálnych interakcií, v pozadí ktorého je najmä obmedzujúce náboženské cítenie jedného z partnerov. Jednoznačne pozitívne možno hodnotiť aj včlenenie subkapitoly Domácí násilí do nového vydania publikácie, ktoré je veľmi aktuálne aj v našich podmienkach a poukazuje aj na určité forenzné aspekty manželského, či párového spolužitia.Kapitola Mimomanželský kontakt a mimomanželský vztah je doplnená o nové, súčasné zístenia o incidencii nevery nie len v Česku ale aj o údaje, týkajúce sa Slovenska (na Slovensku sa podľa výskumu z roku 2004 priznalo k nevere 31 % mužov a 20 % žien, čo je asi polovica v porovnaní s českou populáciou). Táto kapitola je rozšírená o teórie vzniku nevery – evolučné teórie, teórie väzby, teórie sociálnej výmeny a vplyv sociálneho kontextu a sociálnej nápodoby. Autor sa navyše zaoberá aj vplyvom spoločenských zmien po roku 1989 na fenomén nevery.

Nové informácie prináša aj ohľadne problematiky rozvodu, resp. rozvodového a porozvodového obdobia a to aj z hľadiska zmien v legislatíve. Ohľadne predrozvodového a porozvodového poradenstva odkazuje na najnovšie publikácie z rokov 2007-2008 (Novák, Průchová; Šmolka, Mach, Pavlát, Janáčková a iní). (Recenzia publikácie L. Jánáčkovej Nevěra a její zvládaní bola uverejnená v časopise Sexuológia 2/2008.)
Doplnené sú aj údaje, týkajúce sa výskumu manželskej terapie.

Na záver publikácie nadväzujú odporúčania k ďalšiemu štúdiu, v rámci ktorých autor odkazuje na práce mnohých súčasných autorov, najmä českej proveniencie, vo vzťahu k manželskej a párovej problematike.

Publikácia poskytuje nie len erudovaný vhľad do oblasti manželskej a párovej terapie, ale ako sme už z prác prof. Kratochvíla zvyknutí, aj konkrétne návody, ako ju aplikovať v praxi. Je to zrelé dielo nie len teoretika matrimonológie ale v pravom zmysle slova aj praktika, dôkazom čoho je aj fakt práve uzavretého druhého manželstva autora, ku ktorému sa recenzent pripája s vrelou gratuláciou a s prianím jeho obojstranne dlhodobo potešujúceho a uspokojivého konzumovania.

Robert Máthé

Asi by se slušelo přistupovat k recenzované publikaci s větší pokorou a možná i pietou, přesto si nemohu odpustit alespoň trochu osobnější úvod či spíše vyznání. Prof. Kratochvíl je už pro řadu generací psychologů nejen jedním z nejvýznamnějších představitelů oboru, ale zároveň i jedním z nejplodnějších autorů. Navíc, jako by jak svým životem, tak i dílem popíral některé zdánlivě neoddiskutovatelné přírodní zákonitosti. Už jen jeho životní vitalita je jen stěží kompatibilní se zákony zachování hmoty a energie. V daném případě by jeho hmota již dávno musela být někde hluboko v záporných číslech. Zůstanu-li ale raději u recenzované publikace, tak i zde se autor úspěšně protiví tradovaným názorům, které se nám snaží namluvit, že původní matérie ztrácí recyklací částí na své hodnotě. U Stanislava, jako by tomu bylo právě naopak. Zasvěcení ještě pamatují téměř samizdatové první vydání jeho Manželské terapie jako učebního textu tehdejšího Ministerstva práce a sociálních věcí. Od té doby vyšla ještě několikrát; pokud jsem s to objektivně posoudit, pak každou recyklací základních pojmů a kapitol v mnohém obohacena. Už proto, že bychom asi jen těžko hledali v našem prostředí autora, který by tak systematicky sledoval zahraniční i tuzemské odborné literární zdroje a dokázal je tak organicky integrovat do původní struktury. Není jistě náhodou, že tentokrát vychází publikace s poněkud pozměněným názvem. Autor nejen jím, ale částí i obsahem reflektuje skutečnost, že manželství už u nás přestalo být tak jednoznačně preferovanou formou rodinného soužití. Nesezdané vztahy volí dnes již více než třetina párů; přičemž jinak má jejich soužití všechny atributy spojované dříve s manželskou rodinou. Pokud bych měl zmínit snad jedinou drobnost, která mi v poslední Kratochvílově knížce trochu schází, pak možná širší zmínka o problémech párů, kde jeden by dával přednost tradičnímu manželskému svazku a druhý spíše nesezdanému soužití.
I tak nepochybně nelze než doporučit poslední, snad zatím poslední Kratochvílovu publikaci každému, kdo se profesně setkává se dvojicemi a rodinami, majícími problémy zvládat zátěže společného soužití. Nejen psychologům, ale i lékařům, sociálním pracovníkům a v neposlední řadě i zvídavým laikům.

PhDr. Petr Šmolka
Poradna pro rodinu,
Jordana Jovkova 5, 143 00 Praha 12
tel: 603 482 320
e-mail: psmolka@volny.cz
č. účtu – 0270208143/0800