Stanislav Kratochvíl, profesor klinické psychologie Univerzity Palackého v Olomouci, se během své oslnivé odborné kariéry zabýval psychoterapií (se zaměřením na skupinovou terapii neurotických poruch), sexuální terapií, hypnózou a v neposlední řadě také manželskou terapií, kterou praktikoval od 70. let 20. století jako externí spolupracovník brněnských manželských a rodinných poraden. Kratochvíl publikoval už v roce 1985 knihu Manželská terapie, která získala cenu Sexuologické společnosti České lékařské společnosti a manželským poradcům nabídla alternativní pohled k tehdy převládajícímu direktivnímu přístupu M. Plzáka. Nejnovější, čtvrté vydání knihy vychází pod názvem Manželská a párová terapie, čímž autor reaguje na skutečnost, že stále více mladých lidí žije v dlouhodobém nesezdaném soužití, v němž se ovšem potýkají s podobnými problémy jako manželské dvojice.

V první části knihy Kratochvíl prezentuje nejvýznamnější koncepce manželské terapie, k nimž řadí dynamické, behaviorální, kognitivní, humanisticko-psychologické, systémové, racionálně-edukativní, hodnotové a syntetické přístupy. Promyšlený výklad tradičních pojetí doplnil např. kapitolou o narativní terapii či Gottmanově párové terapii, založené na longitudinálních výzkumech spokojených a nespokojených manželství. Zásady této metody, orientované na snížení negativních afektů v konfliktních situacích i v každodenním manželském soužití, se mi jevily jako veskrze rozumné a prakticky dobře využitelné.

Druhá kapitola je věnována nácviku pozitivní komunikace, zvládání agresivních pocitů a efektivního řešení problémů. Svižný text je doplněn řadou výstižných příkladů a praktických postřehů, které potvrzují, jak obtížné je někdy obnovit klidný, věcný a pozitivně laděný způsob partnerského dorozumívání. Kratochvíl i v nejnovějším vydání své knihy věnuje značnou pozornost nácviku konstruktivní hádky, odvozeného od diskutabilní koncepce „čestného boje“ Bacha a Wydena z konce 60. let, která podporovala autentické vyjadřování agresivních pocitů vůči partnerovi. Kratochvíl ovšem upozorňuje na to, že pokusy o využití této techniky vedly buď k poklidnému projednání stížnosti nebo k hádce s výrazným afektivním nábojem, kterou bylo mnohdy obtížné zastavit.

Ve třetí části knihy se autor zabývá základními problémy párového soužití, které mohou mít svůj původ v osobnosti manželů, v jejich rozdílných očekáváních, pramenících ze zkušeností z primární rodiny i z kulturně předepsaných mužských a ženských rolí, z proměn vztahu v čase i z vnějších vlivů, jakými jsou širší rodina, přátelé aj. Autor velmi realisticky a věcně popisuje potíže vznikající ve druhém manželství. Za prakticky dobře využitelný pokládám rozbor vnitřní manželské situace, zaměřený na rodinné hospodaření, trávení volného času, výchovu děti a sexuální soužití. Nově je zařazena kapitola o problematice domácího násilí. Zamýšlela jsem se nad tím, zda by nebylo vhodné vynechat nebo přepracovat kapitolu o nesezdaném soužití (s. 143-144), která je k této formě partnerského vztahu spíše kritická, což je v rozporu s úvodem, v němž ji autor prezentuje jako plnohodnotnou alternativu párového soužití.

Kapitola věnovaná organizaci a taktice terapie má nepochybně zásadní význam pro manželské terapeuty. Autor zde s velkým přehledem pojednává metody práce s jedním z partnerů, s manželskou dvojicí i specifika skupinové manželské terapie. Zvláštní pozornost věnuje chování a postojům terapeuta, včetně dilemat mezi direktivním a nedirektivním přístupem či mezi ostražitostí a důvěrou k pravdivosti klientovy verze partnerských problémů. Podnětná je také úvaha o dilematu rozum versus emoce v manželské terapii, která do určité míry zpochybňuje racionální přístup, propagovaný v českém manželském poradenství M. Plzákem. Autor se dále zabývá zásadami rozvodové terapie, zaměřené na klidný průběh rozchodu a zohledňující zájmy dětí.

Knihu uzavírá kapitola o výzkumu manželské terapie, v níž se lze seznámit s přehledem dotazníků manželského přizpůsobení i metod posuzování chování a interakce, jež lze použít k diagnostice i ve výzkumu. Nejužívanější testy partnerského přizpůsobení (Locke-Wallase, Locke-Williamson, Spanier) jsou doloženy v přílohách knihy. V přehledu výzkumů autor uvádí zahraniční i české studie, orientované většinou na rozbor průběhu a efektu různých forem manželské terapie, případně na zjišťování jejích obecnějších účinných faktorů. V úplném závěru knihy lze najít doporučenou literaturu k dalšímu studiu.

Kratochvílova Manželská a párová terapie nepochybně patří do zlatého fondu české psychologické literatury. Má řadu přednosti, které charakterizují v podstatě všechny autorovy publikace. Patří k nim přehlednost, čtivost, rozumnost, rozhled a nadhled, podpořený vtipnými ilustracemi V. Jiránka. Autor cituje ze zahraniční i české odborné literatury, nevyhýbá se ukázkám z beletrie a poezie. Kniha obsahuje jmenný i věcný rejstřík, po formální stránce je v podstatě bezchybná. Prezentované poznatky Kratochvíl komentuje poměrně zřídka. Přesto však z textu vyplývají některá jeho osobní stanoviska a preference, jakými jsou respektování citových a rozumových rozdílů mezi muži a ženami, spíše tradiční pojetí mužské a ženské role, sympatie k behaviorálním a kognitivním přístupům, zejména při snaze o ovlivnění manželské komunikace. Kniha by snad mohla více reflektovat probíhající proměny partnerského soužití mladé generace, k nimž patří kromě nesezdaných soužití stále častější rodičovská dovolená mladých otců či rozvolnění tradičního pojetí mužské a ženské role. Recenzovaná publikace nicméně zrcadlí nejčastější problémy, se kterými se potýkají partnerské dvojice i jejich terapeuti. Lze ji doporučit studentům psychologie, manželským poradcům i zájemcům o psychologickou literaturu z řad širší veřejnosti, zejména, trápí-li je problémy párového soužití.

Prof. PhDr. Alena Plháková, CSc.
Česká a slovenská psychiatrie, 106(1), 61-62

Partnerské vztahy jsou jednou z nejdůležitějších oblastí určující kvalitu našeho života. Na světě je jen málo lidí, kteří prožijí svůj život, aniž by partnerský vztah poznali. Autora vydané knihy většina lidí se zájmem o terapii zná. Pokud tvrzení otočím a položím si otázku, znám-li někoho z terapeutů, který by Standu Kratochvíla neznal, musím po pravdě odpovědět, že ne. Číst jeho opakovaně vydávané a aktualizované publikace je velmi podnětné, psát recenzi obtížné.

Autor reflektuje sociální a společenské proměny odrážející se v oblasti vztahů a původní název knihy Manželská terapie renovuje na Manželskou a párovou terapii. Nový název koresponduje se skutečností, že v současné době žije zhruba jedna čtvrtina párů v dlouhodobém nesezdaném soužití, kdy společně bydlí, hospodaří a mají děti. Rozšiřuje také pomyslný terapeutický prostor v myslích odborníků i veřejnosti pro práci s páry i mimo manželství.

Kniha Manželská a párová terapie je velmi přehlednou příručkou pro psychoterapeuty, manželské a rodinné poradce, psychology, ostatní pracovníky v pomáhajících profesích a studenty těchto oborů. Kniha může oslovit rovněž studující medicíny a sociálních věd. Na první pohled zaujme čtivým textem, přehledný seřazením jednotlivých kapitol a vytříbeným didaktickým stylem. Autor dokáže citlivě zažertovat o těch nejchoulostivějších partnerských situacích, což příjemně doplňují i kreslené aforismy Vladimíra Jiránka.

Autorovo zřetelné zakotvení v eklekticismu mu umožňuje nezaujatě popisovat jednotlivé terapeutické školy, což čtenáři nabízí příležitost utvořit si širší přehled o různých přístupech a nejít hned od počátku jednou cestou. Rovněž jeho klinická zkušenost poskytuje čtenáři hlubší pohled do některých částí popisované problematiky. Text je aktuálně doplněn o postupy a výsledky výzkumu ze světové i české terapeutické kuchyně.

První kapitola popisuje jednotlivé terapeutické směry. Pozornost čtenáře určitě zaujmou nejnovější pohledy humanisticko-psychologické koncepce v emočně zaměřené párové terapii a Gottmanovo pojetí párové terapie. Druhá kapitola popisuje partnerskou komunikaci a ukazuje terapeutické postupy k jejímu zlepšení. Nabízí praktická cvičení pro partnery včetně autorovy oblíbené konstruktivní hádky. V následující části podrobně rozebírá základní typy manželských a partnerských problémů, které se týkají osobnosti partnerů, uzavírání vývojových etap jejich vztahu, vnitřních funkcí manželství a ohrožujících vnějších vlivů. Nově doplněná je zmínka o domácím násilí. Ke každému z uvedených problémů jsou nabídnuty podněty k jeho řešení. Čtvrtá kapitola popisuje organizaci a taktiku párové a manželské terapie, která je velmi přínosná nejen pro začínající terapeuty, ale i zkušené manželské a rodinné poradce. Co naplat, i starý rutinér „musí tu a tam zastavit“ a hledat inspiraci, popřípadě přehodnotit svůj přístup vzhledem k měnícím se modelům chování a partnerských rolí. Pátá kapitola přináší metody posuzování efektu manželské terapie a poznatky z výzkumu.

Závěrem je kniha doplněna o rozsáhlý seznam literatury a několik přiložených testů partnerského přizpůsobení ji uzavírá. Kniha jako celek tak podává ucelený přehled o metodách a postupech manželské a párové terapii. Mgr.

Tomáš Kvarda
Autor recenze je psycholog a Prezident Asociace manželských a rodinných poradců ČR, o.s.

Jak je autorovým dobrým zvykem, připravil reedici své další rozebrané knihy, která vyšla již ve čtyřech vydáních jako Manželská terapie (1985, 1992, 2000 a 2006). Kniha má nyní titul rozšířený o párovou terapii. Jím autor reaguje na skutečnost, že četné dvojice žijí v současnosti v déletrvajícím partnerském svazku, aniž by uzavíraly manželství, při čemž i v tomto vztahu, označovaném jako nesezdané soužití, se uplatňují podobné zákonitosti a dochází k podobným problémům jako ve vztazích manželských.

První kapitola podává přehled sedmi současných koncepcí manželské terapie s důrazem na dynamický, kognitivně-behaviorální a humanisticko-psychologický přístup a na syntetické či integrativní pojetí. Podkapitola o humanistickém přístupu je rozšířena o emoční párovou terapii S. Johnsonové a L. Greenberga a o Gottmanovu párovou terapii, založenou na mnohaletých výzkumech Gottmanova pracoviště. Druhá kapitola je věnována párové komunikaci a praktickým postupům vedoucím k jejímu zlepšení, včetně návodů k autorově oblíbené konstruktivní hádce, k pozitivní manželské taktice a k rychlému řešení jednodušších problémů.

Následuje rozsáhlá systematicky pojatá kapitola o pěti základních typech manželských problémů. Patří k nim např. problémy v osobnostech partnerů a jejich kompatibilitě a problémy vznikající z očekávaného chování partnerů v párovém vztahu na základě zkušeností z primární rodiny. Autor se důkladně zabývá také láskou a jejími složkami s jejich vývojem v čase, uvádí Plzákova vývojová stadia manželství s očekávanými krizovými obdobími a zaměřuje se na vnitřní manželské situace, jako je hospodaření, trávení volného času, výchova dětí a sex. Nemohou chybět otázky vztahů s rodiči ani poznatky o výskytu a vlivu nevěry v jejích různých podobách. Přibyly mj. informace o nesezdaném soužití a o domácím násilí.

Následující kapitola pojednává o organizaci a taktice manželské terapie. Poslední kapitola informuje o poznatcích z výzkumu s ukázkami několika výzkumných studií. V příloze jsou ukázky dotazníků.
Kniha je vhodně doplněna ilustrativními tabulkami, grafy a schématy. Jiránkovy humorné kresby, které s nadsázkou dokreslují probíranou tématiku, potvrzují, že terapii neuškodí ani trocha humoru. Každé další vydání odráží aktuální posuny v matrimoniologii. Vkusně vydaná vázaná knížka je užitečná nejen pro manželské poradce, ale i pro psychiatry, psychology a další pracovníky v oblasti pomáhajících profesí. Dobře se čte.