Orel, Miroslav: Na Freuda já nemám čas, doktore - recenzent Hana Ševčíková

Kniha Miroslava Orla z vydavateľstva Portál uprednostňuje odbornú korektnosť pred šťavnatou literárnou formou, no napriek tomu majú minipríbehy na začiatku každej kapitoly silnú výpovednú hodnotu a dielo je vo výslednom súčte ideálnym sprievodcom na ceste do ľudského vnútra.

Ako sa prejavujú jednotlivé duševné choroby? Ako sa liečia? Kde sa končia bežné starosti a začína sa choroba? Kde sa končí osobnostná zvláštnosť a začína sa porucha osobnosti? Aký je rozdiel medzi schizofréniou a schizoidnou poruchou osobnosti? A kto je vlastne psychiater, psychológ a psychoterapeut? Koho z nich treba vyhľadať a kedy?

Psychoterapeutické témy sú opradené nielen tabu, ktoré však už našťastie stále slabne, ale aj nevedomosťou. A neskorá diagnostika a liečba duševných porúch majú rovnako nešťastné dôsledky, ako to býva pri telesných chorobách.

Učebnica psychiatrie pre laikov

Preto sú knihy popularizujúce problematiku duševných porúch a ich liečby také potrebné. Možno ich rozdeliť na tie, ktoré dávajú dôraz na literárne kvality textu, pričom odborná stránka veci je braná len zľahka (napríklad Irvin Yalom), a na tie, kde dominuje odborná korektnosť – takou je najnovšia kniha českého psychoterapeuta Miroslava Orla Na Freuda já nemám čas, doktore (Portál Praha).

Jeho akademická kariéra je prítomná v členení knihy, jazyku, dôslednosti i zrozumiteľnosti – vidno, že myslí na svojho lai­ckého čitateľa a nič nenechá na náhodu.

Veľmi zjednodušene by sme túto knihu mohli považovať za učebnicu psychiatrie pre laikov, hoci aj nie úplne kompletnú. Roztriedené, zjednodušené, vysvetlené – pojmy, ktoré normálne vzbudzujú strach, prípadne sa skresľujú v rôznych príbehoch a vtipoch, čitateľovi servíruje jeden po druhom – paranoja, narcizmus, depresia, bolesť zo straty… Je jasné, že Miroslav Orel pozná tieto pojmy nielen z učebníc.

Každú duševnú poruchu približuje malý príbeh

Ku cti mu slúži i pokus priblížiť každú duševnú poruchu malým príbehom – tie sú síce odborne korektné a dôsledné, ale literárne dosť suchopárne, bez napätia, chýba im autenticita aj uvoľnenosť. Čosi ako hlavná postava je Dr. Port­stein – psychiater, ktorý v rámci týchto minipríbehov lieči pacientov.

Je však, podobne ako príbehy, bez šťavy. Žiaden strhujúci doktor House, skôr verný a zrejme i podobný svojmu autorovi, a vedomý si svojej úlohy – aby jeho interakcie s pacientmi splnili všetky didaktické účely.

Malé pokusy o odbočky do jeho osobného života sú skôr silené a postrádajú ľahkosť. Na druhej strane sú tieto minipríbehy na začiatku každej kapitoly na takom malom priestore naozaj veľmi výpovedné, a ak mali za cieľ rukolapne vyobraziť danú poruchu, podarilo sa im to skvele. Doktorovi Portsteinovi aj jeho nešťastným pacientom.

Orel píše s pokorou hodnou akademického barda – nebojí sa ukázať ani na oblasti, ktoré sú stále neprebádané a kde sú aj odborníci bezradní. Nehrá sa na všemocného kúzelníka, cítiť z neho ľudskosť i nadhľad.

Strešný pojem pre všetko, čo sa týka psychického zdravia

Meno Freuda v názve knihy je marketingová istota – zaujme a pritiahne. Samotný Freud sa však musí zmieriť s tým, že v tejto knihe ostane iba replikou manického pacienta. Zároveň funguje ako akýsi strešný pojem pre všetko, čo sa týka duševného zdravia. Zdá sa, že veľký psychoanalytik bude plniť aj takúto funkciu, či už sa to jeho zarytým stúpencom páči, alebo nie.

Na obálke je veľké pohodlné kreslo. Obrázok možno trocha gýčový, ale vzbudzujúci pocit bezpečia – ktorý sa pre takéto čítanie určite hodí. V kresle si môže čitateľ predstaviť Freuda, psychiatra, terapeuta, svojho rodinného príslušníka, alebo aj seba – podľa toho, ako pozorne číta knihu, ale aj nakoľko poctivo sa dokáže pozrieť do svojho vnútra.

Kniha Miroslava Orla je pre takýto pohľad ideálnym sprievodcom.

Hana Ševčíková
https://dennikn.sk/440262/do-ludskej-duse-freudovymi-kridlami/

Nahlédnutí do světa duševních nemocí

eM

Deprese, schizofrenie, obsedantně kompulzivní porucha… asi každý už o těchto nebo jiných duševních nemocích někdy slyšel. Dokážeme si ale opravdu představit, jak taková nemoc vypadá? Víme, jak se dá léčit nebo jak se chovat k lidem, kteří jí trpí? Pokud jste právě zjistili, že v některé z těchto oblastí tápete, Na Freuda já nemám čas, doktore je kniha, která vám mnohé z nich osvětlí.

Lékař a psycholog Miroslav Orel ve své knize rozebírá nejčastější duševní choroby a poruchy a přístupnou formou seznamuje čtenáře s tím, jak takovou poruchu rozpoznat, jak se může projevovat i jak se dá léčit.

Na Freuda já nemám čas, doktore je vcelku netradiční náhled do světa duševních chorob. Autor totiž pro vzdělávání svých čtenářů zvolil kombinaci populárně naučného a uměleckého stylu. Každá kapitola začíná krátkým příběhem, který ukazuje, jak se určitá psychická nemoc může projevovat, a pokračuje odborným výkladem, ve kterém autor podává hlubší informace a navrhuje i možnosti léčby. Všechny beletristické části spojuje postava doktora Portsteina, který čtenáře skrze svou psychologickou praxi provádí světem duševních nemocí.

Vzdělávací přínos je nezpochybnitelný a spojení s beletristickým vyprávěním jistě ve čtenáři zanechá větší dojem – jako laik si budete určitě lépe pamatovat, jak vypadá schizofrenie, když si o ní přečtete povídku než odborný článek – nicméně forma trochu pokulhává. Beletristické části jsou místy rozpačité, jako by autor chtěl pokračovat ve výkladu, ale potřeboval to nějak zaobalit do příběhu, takže se zdá, že postava doktora Portsteina funguje jen jako tlumočník autorových názorů a občas je tam tak trochu navíc. Některé části doktorova vyprávění navíc byly přinejmenším úsměvné. Když například popisoval, jak se servírka otočila „ženským způsobem, který nešlo přehlédnout“, jsem měla trochu nutkání protáčet oči.

Celkově se zdá, že si je autor mnohem jistější v odborné části. Ta je psána velmi srozumitelně a přístupně. Dozvíte se vše, co potřebujete, a v množství, které si dokážete zapamatovat. Výklad také doplňují různá schémata, obrázky a grafy, takže si můžete vše jednoduše představit. Dotýká se témat jako fungování mozku, příčiny duševních poruch, ale i jejich alternativní léčba, můžete si tedy být jisti, že dostanete ucelený obraz. Kniha z vás samozřejmě neudělá odborníky v oblasti psychologie, ale nikdy jsem neměla pocit, že by informace byly kusé nebo přespříliš zjednodušující. A pokud vás problematika zaujme, stačí si vybrat jednu z knih z obsáhlého seznamu literatury k dalšímu studiu.

Číst psychologickou knihu a nic si nediagnostikovat je prý jako jet do Disneylandu a zůstat na parkovišti. Nemůžu úplně tvrdit, že bych si nějakou nemoc prezentovanou v této knize chtěla diagnostikovat, ale kdyby na to přišlo, aspoň bych ji díky ní byla schopna rozpoznat. Nakonec tedy můžu říct, že kniha svůj účel splnila – rozhodně toho o duševních nemocích vím mnohem víc než dřív. Pokud tedy hledáte knihu, která vám přiblíží svět duševních nemocí a u které budete mít jistotu, že si z ní něco odnesete, Na Freuda já nemám čas, doktore bude tou správnou volbou.