Nenásilná komunikace v praxi

Začnu tuto recenzi z trochu širší perspektivy. Knihou v originále nazvanou Living Nonviolent Communication: Practical Tools to Connect and Communicate Skillfully in Every Situation (2012) totiž dokončilo nakladatelství Portál překlad všech stěžejních děl Marshalla B. Rosenberga (MBR), zakladatele nenásilné komunikace (NVC).

České fanynky a čeští fanoušci NVC tak mohou v knihovně posunout knihy Co řeknete, změní váš svět (2015), Nenásilná komunikace (2016) a Nenásilná komunikace a moc (2019), a udělat tak místo nové Nenásilné komunikaci v praxi (2020).

Této širší perspektivy je třeba pro správné uchopení toho, jak, pro koho a proč tato kniha vznikla. Vezměme to tedy postupně. Recenzovaná publikace je souborem kratších textů, které vydával MBR v průběhu let 2004 a 2005 a ty se liší jak obsahem, tak formou.

Zatímco knihy Co řeknete, změní váš svět a Nenásilná komunikace jsou knihami metodickými, a tak v nich čtenář najde step-by-step odpovědi na otázky jako: co to je nenásilná komunikace, jak vypadá, co je pro ni charakteristické atd.., v knize Nenásilná komunikace v praxi toto vše shrnuje pětistránkový úvod a hned se jde na věc.

V knize tak postupně najdete 6 oblastí. Každou z nich krátce představím z hlediska obsahu i formy.

• První z nich se věnuje řešení konfliktů a jedná se o metodický text, ve kterém MBR představuje pětikrokový proces, jak nakládat s konfliktem tak, abychom vytvořili podmínky, kdy mohou být naplněny potřeby všech. Každý krok doplňuje také řadou praktických tipů, co se osvědčilo a čemu se raději vyhnout.
• Druhá oblast se jmenuje Miluji tě a zůstávám svůj a zabývá se budováním blízkých vztahů. Jedná se o přepis reálného semináře, na kterém MBR hraje role partnerů účastníků/účastnic daného semináře a na improvizovaných rozhovorech ukazuje, jak může NVC fungovat v reálných konverzacích. Ukázky následně doplňuje metodickými úvahami. Kapitola je plná silných momentů. Dvě pasáže zde chci citovat: “... kořenem násilí - ať už máme na mysli verbální, fyzické, nebo fyzické násilí mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi nebo mezi národy - jsou lidé, kteří nevědí, jak navázat kontakt se svým nitrem.” (98) O kousek dál Rosenberg uvádí, že “nenásilná komunikace vyrostla z mého pokusu pochopit pojem láska.” (101).
• Překonat bolest mezi námi je název třetí oblasti, která se věnuje procesu uzdravení a usmíření bez ústupků. Jedná se o přepis semináře plného silných role plays a velmi přesné metodické linky, včetně čtyřech fází uzdravení, doplněných praktickými ukázkami tipy a triky. Za mne se jedná o nejsilnější kapitolu, krása této knihy však spočívá v tom, že Vy to - v závislosti na kontextu, ve kterém se nacházíte - můžete mít úplně jinak. Inspirativní je zejména Rosenbergův komentář: “Za ta léta jsem zjistil, že čím více mluvíme o minulosti, tím méně ji napravíme. Většina rozhovoru, kdy jsem vystupoval v úloze bratra, se týkala toho, co je živé právě teď. Mluvili jsme o přítomnosti…” (111).
• Čtvrtá oblast se věnuje práci se hněvem. Nejprve jsou představeny metodicky 4 kroky pro zvládání hněvu a následně opět na ukázkách v roli, jak vypadají tyto 4 kroky v praxi. Klíčovým bodem zde je, že Rosenberg nechápe hněv jako něco, čemu se máme vyhýbat, nebo si jej zakázat, ale jako svítící kontrolku, která se nás snaží upozornit na nenaplněné potřeby. Tato kapitola velmi silně rezonuje s knihou Nenásilná komunikace a moc a citát, který si z ní odnáším zní: “Pomsta je velmi zdeformované volání po pochopení.” (173)
• O tom, jak vychovávat děti v souladu s nenásilnou komunikací, pojednává pátá oblast. Částečně navazuje na oblast čtvrtou zejména částmi o odměnách a trestech. Velmi zajímavá pro mne je pasáž textu pojednávající o tom, jak připravit naše děti na svět, ve kterém myšlenky nenásilí nejsou normou. A také pasáž o respektu k dětem: “Nepodmíněná láska, respekt a přijetí neznamená, že se nám musí líbit všechno, co druhý člověk dělá. Neznamená to, že musíme být za každou cenu shovívaví a vzdát se svých potřeb a hodnot. Znamená to ale, že i když člověk neudělá to, o co ho požádáme, projevíme mu stejnou míru respektu, jako když to udělá.” (210)
• Šestá oblast je opět jiná, obsahem i formou. Jmenuje se praktická spiritualita - úvahy o duchovním základu nenásilné komunikace. Jedná se o přepis rozhovoru s MBR. Tentokráte se jedná o rozhovor osobní, až intimní. Po přečtení pochopíte mnohé souvislosti a záměry NVC v ještě trochu jiném světle, než v tom pragmatickém.

Co tedy jednotlivé oblasti spojuje? Ve všech najdete nenásilnou komunikaci v pohybu, v akci a hlavně - jak uvádí už název knihy - v praxi. Praxe je však doplněna na mnoha místech metodickým rozborem, tipy a inspiracemi, které jdou za rámec daných oblastí. S jistou dávkou nadsázky je tak kniha podobná přenosům sportovních utkání v televizi, kdy se o pauze ve studiu odborníci u elektronické tužky baví o zajímavých momentech a rozebírají je do nejmenších detailů. Tato kombinace je pro ty, kteří chtějí “věci z knihy” dostat do svého života, maximálně příhodná. O moc víc, už se vyčíst prostě nedá. Dále je třeba se učit praxí.

Ať už po knize sáhnete, protože vás zajímá spíše výchova, nebo zpracování hněvu, doporučuji přečíst celou. Ve finále totiž zjistíte, že přes různost kontextů a intervenujících proměnných, je základ vždy stejný: pozornost k potřebám všech zúčastněných. Tato “jednoduchost” je na nenásilce úžasná a v praxi velmi pomáhá. Jak se ale říká: It’s simple, not easy, tedy: Je to jednoduché, ale ne snadné.