„Slyší vás někdo? Mluvte nahlas! Použijte takový hlasový styl a způsob vystupování, jaké jsou pro danou scénu příhodné – energický, zaujatý, ustaraný, rozladěný, rozčilený nebo jemný“ (Zimbardo, 2021, 152).

Byť je Zimbardo známý především pro svůj Stanfordský vězeňský experiment, téma nesmělosti zkoumal do hloubky několik let a sám tvrdí, že jej považuje za to nejlepší, co kdy udělal. Zimbardo v knize radí, jak pracovat na budování vlastní smělosti, ale také jak v této cestě pomoci druhým. Jeho knihu bychom mohli rozdělit na dvě poloviny. První se zabývá především definováním pojmu nesmělost, příčinami nesmělosti a dalšími teoretickými znalostmi. Ovšem nepodává zde žádné nudné definice či dlouhé teoretické výklady. Vše popisuje na řadě příkladů z praxe. V druhé polovině najdeme konkrétní praktické rady, jak s nesmělostí pracovat a jak se jí postupně zbavovat, ale v prvé řadě také, jak porozumět sám sobě a své nesmělosti a jak nalézt potřebnou sebeúctu, která je pro odbourávání vlastní nesmělosti stěžejním bodem. V knize nechybí spousta autentických životních příběhů. Například se hned ze začátku knihy Zimbardo zmiňuje o nesmělosti svého bratra a o tom, proč na hlavě nosil papírovou tašku. :) Stejně tak nalezneme nespočet způsobů, rad a praktických cvičení, jak s nesmělostí pracovat, nalezneme například i patnáct kroků k větší sebejistotě nebo Stanfordský dotazník nesmělosti. Díky této knize může čtenář rozpoznat nejen svoji vlastní nesmělost, lépe se i ji samotnou pochopit, a tudíž ji začít i odbourávat, ale i nesmělost druhých a pomoci jim tak na cestě ku smělosti. Zimbardo se po celou dobu snaží čtenáře motivovat ve čtení a důmyslným způsobem podává otázky k zamyšlení se nad sebou samým. Byť se kniha na první pohled jeví jako „kniha, kterou za pár dní přečtu“, opak je pravdou. Pokud ji chce čtenář opravdu důkladně číst a držet se Zimbardových rad, je to kniha na delší dobu, a určitě na řadu praktických cvičení a nácviků. Každopádně se jedná o dílo významného autora na poli psychologie, které stojí za to si přečíst a doporučuji si i jeho cvičení vyzkoušet a zastavit se u otázek, které kniha nabízí.

Ač jsem společenská, mezi přáteli komunikativní, vím o sobě, že jsem i nesmělá. Ve škole jsem kdysi málokdy zvedla ruku, i když jsem znala odpověď, před sympatickými muži sklápěla zrak k zemi. Doma zpívám nahlas, ale na veřejnosti by se mi rozklepal hlas, stejně tak mám problém začít mluvit před velkým publikem. Kniha je určena pro ty, co si uvědomují, že jsou nesmělí a chtěli by se to naučit odbourat.

Ač kniha neobsahuje žádné odborné výrazy, citace, je psána přívětivým jazykem, nečetla se mi zrovna nejlépe. Zpozorovala jsem, že jsem občas přestala vnímat text, měla tendenci přeskočit pár řádků, a to se mi u knih tak často nestává. Vinu dávám formulacím slov ve větě, která vznikla nejspíš vlivem překladu knihy.

První část se snaží čtenářům objasnit, co nesmělost je. Jakým konkrétním obtížím ostýchaví lidé čelí, kde vzniká, jak komplikuje lidské i sexuální vztahy a v co může vyústit či čemu vést, pokud se neřeší. Samozřejmě má ostýchavost i některé své pozitivní stránky, ale převládají negativa, která lidem berou svobodu v mezilidských vztazích, nesmělí se vyhýbají činnostem, které by rádi dělali, ale bojí se ukázat své schopnosti, a proto například nedostanou práci svých snů, partnera.

Někdo zažívá nesmělost jen při různých situacích, někdo neustále. Autor v knize nabízí několik autentických příběhů, na kterých ukazuje, jak nesmělost dokáže ohrozit naši svobodu. Pozitivem je, že se dá s nesmělostí pracovat a o tom je druhá část knihy. Ta nabízí nespočet konkrétních způsobů, cvičení, jak se naučit sociální dovednosti, jak změnit pohled na nesmělost i na sebe. Díky prvopočátečním cvičením se zamyslíte nad svým životem, nad činnostmi, které vykonáváte rádi i neradi, nad svými vlastnostmi. Uvědomíte si, čeho se vlastně bojíte, co vás činí nesmělými a pokusíte se stanovit plán vedoucí k odbourání nesmělosti.

Pokud si text jen pasivně přečtete a aktivně neprovedete, kniha vám moc nepomůže. Mnoho cvičení není těžkých, časově náročných a není určeno, že je nutné provést všechny. Nepotřebujete k tomu nikoho jiného než sebe a odhodlání to zkusit.

Kdyby se mi publikace hůř nečetla, považovala bych ji za velmi cennou, tímto musím knihu zařadit do takového průměru.

Baví vás tančit, když jste sami, ale při společenských událostech vám najednou neexistující koule u nohy nedovolí zvednout se od stolu? Chcete se na něco zeptat nebo něco zajímavého říct, jenže neviditelná ruka vám najednou ucpe pusu? Nebo se chystáte oslovit dívku svých snů, ale zkrátka k tomu ani při sté příležitosti nenajdete odvahu? Pak zřejmě patříte k nesmělým či ostýchavým lidem a jistě vás zaujme kniha od amerického psychologa Philipa G. Zimbarda s názvem – jak jinak – Nesmělost.

Nesmělost považoval Zimbardo za natolik fascinující stránku lidské povahy, že se jí věnoval několik let v rámci psychologického výzkumu. Ty nejzajímavější výsledky pak přenesl právě na stránky knihy, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Portál.

Hned v úvodu se například čtenář dozví, že nesmělost vlastně není vůbec snadné definovat. Zimbardo a jeho tým dokonce zjistili, že se často za nesmělé považují lidi, které tak okolí nevnímá, a naopak. Je ostýchavost vrozená? Nebo mají pravdu behavioristé, kteří tvrdí, že se lidé nesmělosti učí? A co psychoanalytické přístupy, které jsou dle Zimbarda „(…) úžasné v tom, že vysvětlí vše – avšak neprokážou nic“?

ZIMBARDO, Philip G., 2021. Nesmělost. Praha: Porátl, s. 43 ISBN 978-80-262-1801-2

Přesnou definici sice nakonec na stránkách této knihy nenajdete, spoustu zajímavých informací a podnětů k zamyšlení však ano. Pro mě, jako člověka, který se za nesmělého celý život považuje, je asi tím nejzásadnějším názor, že společným jmenovatelem ostýchavých lidí je přílišná a svazující zaměřenost na sebe sama. Protože, ruku na srdce, ve skutečnosti si nikdo z posluchačů v sále nebude druhý den pamatovat, že se mluvčímu při projevu třásl hlas. Sotvakdo si v proudu dní vybaví, jak se tomu nesmělému člověku na večírku zbarvily tváře do červena, když se na něj stočilo víc párů očí.

Ještě důležitější informací však je, že nesmělost je něco, s čím je možné pracovat. Ve druhé části knihy tak Zimbardo nabízí cestu, jak s nesmělostí postupně „zatočit“. Věřím, že uvedená cvičení i dotazníky mají velký potenciál pomoci mnoha lidem prožít kvalitnější život. A nejen to. Ve čtenáři jistě hluboce zarezonuje i myšlenka, že nesmělý člověk je bohužel i mnohem lépe manipulovatelný.

„Díky poradně pro nesmělé jsem mohl lépe poznat, že ostýchaví muži a ženy se zřekli zodpovědnosti za riskování svobody, za udržování proudu životní síly. Jsou chycení do sítě vlastního já a přestávají sledovat, co říkají a cítí druzí lidé. Sotvakdy si všímají obav a problémů ostatních, protože jejich jedinou urputnou starostí je jejich vlastní psychické přežití. Je-li člověk ochoten skrývat se za oponu pasivní anonymity, vytrácí se nejen svoboda, ale také vášeň pro život. Za takových okolností je snazší vynucovat slepou poslušnost vůči autoritě a fanatická masová hnutí si nacházejí pohotové a věrné přívržence.“ Tamtéž str. 102

Už jméno autora (který je známý především jako koordinátor stanfordského vězeňského experimentu, během kterého byly studenti drženi v předstíraném vězení ve sklepě budovy Stanfordovy univerzity) napovídá, že Nesmělost je kniha, která by neměla ujít pozornosti žádnému nadšenci do psychologie. Za sebe mohu rozhodně jen doporučit.