Psal se rok 1933: Sigmund Freud vydává knižně druhý soubor svých přednášek, které měl v plánu osobně proslovit… v předchozím roce však musel podstoupit pět operací… propukla hospodářská krize, Hitler se stal kancléřem – v noci 10. května 1933 bylo spáleno 25 000 svazků „neněmeckých“ knih Franze Werfla, Maxe Broda, Stefana Zweiga a mnoha dalších. Mezi nimi se nalézaly i knihy Alberta Einsteina… Freud s Einsteinem se setkali v Berlíně roku 1927, i když slavný fyzik nebyl zastáncem psychoanalýzy, “na jiné téma” spolu ale vycházeli dobře. Einstein byl v roce 1931 požádán Společností národů, zda by neudělal rozhovor s myslitelem-osobností podle svého zvážení: rozhodl se pro Freuda – pro jeho schopnost vhledu do lidské mysli“. Téma rozhovoru znělo: jak lidstvo odvrátit od války… Až po několika měsících přišla odpověď, Freud otálel, neboť se obával, že jeho úvahy nebudou příliš povzbudivé. Einsteinovi odpověděl na základě svých nové teorie pudu života/lásky a pudu smrti/nenávisti… Erot a Thanat: nová Freudova rovnice – to bylo aktuální Freudovo téma, které se promítlo i do odeslaného dopisu. Erot se stal nadějí v době sílícího protižidovského pronásledování.

V těchto dnech vychází jeden ze základních spisů zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, jehož vliv ve mnoha oblastech včetně umění byl – a je – nezastupitelný. Kniha zahrnující – a shrnující – mnohé poznatky je stále inspirativní. Nejedná se tentokrát o klasickou (vědeckou) publikaci, nýbrž o „přímou autorovu řeč“ určenou posluchačům. Pod názvem Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy je nyní knižní novinkou v upraveném českém překladu.

Sigmund Freud ve sledované publikaci sepsal své myšlenky a výsledky lékařské praxe i teoretického bádání roku 1932. Nakonec pod vlivem nepříznivých okolností – především podlomenému Freudově zdraví – vyšly o rok později jako psaný text.

K našim čtenářům se tedy nyní dostává třetí české vydání (původní překlad pořídil prof. Eugen Wiškovský – mimo jiné též uznávaný fotograf, který byl členem Společnosti pro výzkum psychoanalýzy v letech 1946 – 48). Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy (1933) přímo a kontinuálně navazuje na Přednášky k úvodu do psychoanalýza (1916 – 17): publikace, která vyšla rovněž v nakladatelství Portál.

„Dámy a pánové! Jestliže jsem vás po více než patnáctileté přestávce opět svolal, abych si s vámi probral, co zatím v psychoanalýze doba přinesla nového a snad také lepšího…“ to jsou slova na úvod ze zamýšlených přednášek, které se měly konat v létě 1932 ve Vídni. Nyní v psané formě je toto materiál z nejlepších jak se s Freudovými myšlenkami na úvod seznámit.

O knize, kterou vydal Portál v roce 2022, naleznete více ZDE

S Freudově epochálním Výkladem snů (1900) přicházely další objevy, knihy, úvahy – dokládající, že se autorův vývoj nezastavil. Například v přelomovém roce 1920 vydal dílo nazvané Mimo princip slasti, následovaly stati Já a Ono (1923) či Nespokojenost v kultuře (1930). Zde se odráží změna Freudovy „strukturální dimenze“, nová přehodnocení a další myšlenky, v nichž mimo jiné rozpracovává „civilizačně kulturní procesy.“ A to byl právě důvod, proč se rozhodl tento badatel v roce 1932 napsat pokračování svých „Přednášek“.

Pro zdůraznění držené kontinuity Freud pokračuje v započatém číslování jednotlivých přednášek z prvního svazku navazuje – takže druhý začíná přednáškou s pořadovým číslem 29. Obě zmíněné knihy jsou určeny okruhu vzdělaných čtenářů, kteří nemusí nutně mít hlubší znalosti psychoanalýzy. Kontinuální čtení s přibývajícími objevy (i zpětnými korekcemi) se logicky doplňují.

„Také tentokrát jsem se dal vést úmyslem neobětovat nic zdání prostoty, úplnosti a uzavřenosti, nezastírat problémy, nezapírat mezery a nejistoty,“ uvádí stále pochybující a otevřený Sigmund Freud. Vždyť s postupem času přehodnotil či přeorganizoval svůj dualismus sebezáchovných a sexuálních pudů, které nahrazuje dualismem pudů života (Eros) a pudů smrti (Thanatos), což je dále vyloženo v přednášce s titulem Úzkost a pudový život. Také svou nauku o snech či téma ženskosti Freud právě v nyní vydaných přednáškách reviduje a doplňuje. A především: představuje zde svůj proslulý strukturální model psychiky (Ono, Já, NadJá); a nechybí ani jeho vztah k telepatii nebo světový názor z hlediska psychoanalýzy.

Freud jako mimořádná (zpočátku dokonce šokující) osobnost (s tradičním měšťáckým životem) byl oslavován i zatracován, jeho pragmatická distance od duchovnosti (náboženství) i nepřijetí (nepochopení) moderního umění jsou dostatečně známa fakta. Přesto jej surrealisté považovali za svého „guru“ – i když jej po špatných zkušenostech s neohlášenou návštěvou (1921) André Breton nazval “starým mužem bez elegance”.

Výklad snů vyšel česky nejnověji v roce 2021 ZDE

Freudovo setkání se Salvádorem Dalím (jeho vztahy se surrealistickým hnutím již ochladly) skončilo fiaskem či alespoň míjením. Dvojice se setkala 19. července 1938 ve Freudově domě v Londýně, kam přijel jen o několik týdnů dříve jako uprchlík z nacisty okupované Vídně. Freud, kterému bylo v té době 81 let, byl široce považován za intelektuálního velikána. Dalímu bylo pouhých 34 let, ale již se etabloval jako klíčová postava surrealistického hnutí. Naštěstí pro Dalího měli společného přítele v rakouském spisovateli Stefanu. Zweigovi, který v roce 1938 žil také v exilu v Londýně, a setkání zorganizoval. Freudův umělecký vkus byl konzervativní: byl obdivovatelem starých mistrů a měl málo času na avantgardní hnutí, která se objevovala za jeho vlastního života. Freud prohlásil: “V klasických obrazech hledám nevědomí, ale ve vašich obrazech hledám vědomí”, na adresu Dalího, který Freudovi přivezl na ukázku svou malbu Narcisova metamorfóza (1937). To malíř považoval za nepříjemnou kritiku. Jak Dalí před svým idolem klopýtal, Freud si o něm zřejmě vytvářel poněkud zvláštní dojem. “Dál na mě zíral s utkvělostí, v níž se zdálo, že se sbíhá celá jeho bytost,” píše Dalí, Freud se otočil k Zweigovi a zvolal: “Nikdy jsem neviděl úplnější příklad Španěla. To je ale fanatik!”

Den po té to však vypadalo lépe, než jak to vnímal Dalí. Z Freudova dopisu Zweigovi: „Mám opravdu důvod Vám poděkovat za úvod, který mi přinesly včerejší návštěvy. Do té doby jsem totiž měl sklon pohlížet na surrealisty – kteří si mě zjevně vybrali za svého svatého patrona – jako na absolutní (řekněme z 95 procent, jako alkohol) blázny. Tento mladý Španěl se svýma upřímnýma a fanatickýma očima a svým nepopiratelným technickým mistrovstvím mě však přiměl přehodnotit svůj názor.“

Život a dílo Sigmunda Freuda ve zkratce

Ale zpět ke knize a tématu vztahu Freudovy tvorby s okolím: V poslední přednášce s číslem 34. (Objasnění, aplikace, orientace) se Freud zabývá otázkou jaké postavení má psychoanalýza v intelektuálních kruzích. Podle jeho názoru jsou jeho teorie mnohdy zkreslována, což vede k neporozumění a překrucování. Sám se vymezoval vůči některým ze svých psychoanalytických kolegů (Adler, Jung, Rank, Stekel), ale připouští skutečný přínos psychoanalýzy do dalších rozvíjejících se oborů – mytologii, etnologii či pedagogiku.

V průběhu času byla vydána celá řada interpretací rozsáhlé a vrstevnaté Freudovy tvorby. Avšak i dnes lze konstatovat, že „chce-li čtenář proniknout k základům Freudova myšlení a jím utvářené psychoanalýzy“, jsou Přednášky k úvodu do psychoanalýzy a následný titul Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy stále základním vstupem do celé problematiky. Jejich význam a autorův vývoj v nové knize výstižně shrnuje Roman Telerovský, který rovněž připomíná další Freudovy tituly v časové posloupnosti.