Psychoanalýza znamenala revoluci v pojetí psychologie osobnosti a zejména dynamických funkcí psychiky; proti abstraktním úvahám o chtění a vůli na jedné straně a pojetí osobnosti jako soustavy naučených zvyků na druhé straně, postavila principy dynamické struktury osobnosti. Tím také zdůraznila vnitřní jednotu osobnosti a její životní historie, strukturu osobnosti jako jednotu protikladů a odlišila skutečné vysvětlení individuálního chování od jeho pouhého popisu. Svá plodná pojetí odvodila psychoanalýza z intuitivního zobecnění klinických zkušeností svého zakladatele S. Freuda a jeho žáků, mezi něž patřila i Freudova dcera Anna (viz Anna Freud Já a obranné mechanismy, Portál 2006) a kteří klasický model dynamické struktury osobnosti dále rozpracovávali. Bez objevení těchto principů dynamické struktury osobnosti a jejich etiologie ve vnitřních konfliktech by byla klinická psychologie nemožná. To se událo již před více než sto lety a je nutno zdůraznit, že od té doby ovšem teorie i praxe psychoanalytické diagnózy značně pokročila. Pokroku se dočkal i klíčový koncept psychoanalýzy, nevědomí, které proniklo i do oblasti kognitivní psychologie (obsahem nevědomí už nejsou jen z vědomí vytěsněné, resp. potlačené psychické obsahy, ale i nevědomé informace intervenující ve vnímání a myšlení).

Kniha, která je předmětem této recenze je dílem významné představitelky americké psychoanalýzy, známé v celém světě z překladů jejích knih. Předmětná kniha patří k jejím nejúspěšnějším publikacím a lze nepochybně říci, že v ní svým způsobem vrcholí syntéza v oboru psychoanalytické diagnózy. Uvažujeme-li o tom, v čem spočívá psychologické, resp. klinicko psychologické myšlení jako cesta k identifikaci smyslu posuzovaného chování, to znamená jeho motivace, je to nepochybně v porozumění principům jeho regulace. Největším přínosem předmětné knihy McWilliamsové je, že formou i obsahem toho, co kniha přináší, podstatně přispívá k poznání funkce těchto principů a tím k pochopení klinicko-psychologických případů. Tento přínos má navíc široké konotace teoretické (egopsychologie, aspekty koncepční jako jsou různé druhy uspořádání osobnosti, např. narcistické osobnosti a další) a konotace praktické (zejména terapeutické a plánovací). Jádrem knihy, kromě v úvodu precizně vymezovaných pojmů a vývojových aspektů tématu, je obsáhlé pojednání o primárních a sekundárních obranných procesech a pojednání o druzích uspořádání osobnosti (to je v podstatě o klinických typech osobnosti). Mezi primární obranné procesy patří, kromě dalších, popření, idealizace, projekce, projektivní identifikace, somatizace), mezi sekundární obranné procesy pak patří, kromě jiných, vytěsnění, regrese, intelektualizace, racionalizace, sublimace, humor a řada dalších.. Velmi informativně a hluboce je propracována část o druzích uspořádání osobnosti kde, opět vedle celé řady dalších druhů, nacházíme téma psychopatické (antisociální), narcistické, schizoidní,, hysterické (histrionské) osobnosti.

Předmětná kniha je významným příspěvkem nejen psychoanalyticky orientovaným pracovníkům v psychodiagnostice a psychoterapii (klinickým psychologům a psychiatrům), ale i pracovníkům v pomocných oborech, v kriminalistice a dalším, jakož i všem zájemcům o psychologii. Lze říci, že tato kniha je, v odborné literatuře u nás dostupné (původní i přeložené) zatím nejlépe, to znamená přehledně a srozumitelně, zpracovaným klíčem ke klinicko-psychologickému myšlení a činnosti.

Milan Nakonečný

Psychoanalytická diagnóza: McWilliams, Nancy - recenzent doc.PhDr.Jiři Kocourek,PhD

Originál práce vyšel v prvém vydání v roce 1994,druhé vydání v roce 2015 s představou a touhou autorky ,aby „kniha měla nějaký vliv na politiku duševniho zdraví (tedy předevšim v Americe) a na naše kulturně sdílené pojetí psychoterapie,které se začínalo znepokojujícím způsobem proměňovat.Z mnoha vzájemně se ovlivňujících důvodů začaly být psychodynamické –a dokonce i obecně humanistické –způsoby chápání a léčby lidí znehodnocovány.“

Myslím ,že trochu grandiozní přání ,které však vůbec nezmenšuje význam a hodnotu práce.

Jenom poukazuje na narůstající vliv farmakologických společností , tlak deskriptivního pojeti psychiky a diagnozy –tak jak to nacházíme v DSM a samozřejme na vliv zdravotních pojišťoven.Konec konců situace ,která se pozvolna stává známou i u nás

Autorka vytvořila jednu z mála odborných prací ,která se věnuje diagnostickému přístupu a postupu psychoanalytické terapie ,byť mnozí analytici význam diagnozy podceňují. Zužitkovává „nashromážděnou psychoanalytickou moudrost „ ,kterou chce zprostředkovat ke „zlepšení praxe“ , „má zájem být užitečná pedagogicky ,než mít bezesporu „pravdu““.Terapeuta chápe

jako jedince,který má vykazovat „zvědavost,respekt,soucítění,oddanost,poctivost a ochotu přiznávat chyby a omezení“

Kniha je rozdělena do dvou velkých základních částí ,s třeti části v podobě Dodatku

První díl je věnován Problematice pojmů a obsahuje šest kapitol:Proč diagnoza?,Psychoanalytická diagnoza povahy,Vývojové úrovně uspořádání osobnosti,Důsledky vývojových úrovni uspořádání,Primární obranné procesy a Sekundární obranné procesy.

Druhý oddíl se jmenuje Druhy uspořádání osobnosti a je tvořen následujícími kapitolami :Psychopatické (antisociálni) osobnosti,Narcistické osobnosti ,Schizoidní osobnosti,Paranoidní osobnosti,Depresivní a manické osobnosti,Masochistické osobnosti,Obsedantní a kompulzivní osobnosti,Hysterické(histrionské)osobnosti a Disociativní způsoby myšlení.

Dodatek se zabývá Návrhem struktury diagnostického rozhovoru s pododdíly Demografické údaje ,Současné problémy a jejich počátek,Osobní anamnéza a Současný stav (duševní stav.)

Jak je vidět z předcházejících vět autorka přece jenom do určité míry respektuje oficiální dělení věd na obecnou a speciální část –nezapře v sobě vysokoškolského učitele.

Určitým překvapením je posunutí neurotické problematiky na závěr speciální části -nebývá to zvykem už jenom proto ,źe neurotická problematika obyčejně bývá procentuálně nejčastějši v klientele psychoanáytiků.

Dodatek .který je orientován předevšim na strukturu diagnostického pohledu se v některých svých parametrech blíží (byť jej nedosahuje) schematu psychoanalytického vyšetřeni Haralda Schultz-Henckeho .

Celé pojetí diagnostiky a její rozvržení je nejen originální ,ale vlastně i didakticky (chceme-li i pedagogicky) optimální.Opravdu student -,ale i v rámci repetitoria-praktik ,z knihy získá jak mnoho poznatků ,tak i - řekněme nový vhled –

do současasného pojetí psychoanalýzy.

Na závěr bych chtěl znovu podtrhnout významnost a podnětnost této práce pro všechny studenty a praktiky psychoterapie a to nejen pro psychoanalyticky orientované

A pro psychoanalytiky toto doporučení platí dvojnásobně

Výtečná práce ,výtečný počin překladatele a nakladatelstvi.

doc.PhDr.Jiři Kocourek,PhD

Recenze byl zpracována pro nakladatelství Portál

Nancy McWilliams: Psychoanalytická diagnóza - recenzentka Lucie Lucká

Kniha Psychoanalytická diagnóza od americké autorky Nancy McWilliams je zcela jedinečným a nanejvýš doporučením hodným dílem pro všechny, kdo se zajímají o psychoanalytickou psychoterapii. Je psaná nezvykle srozumitelným jazykem a hluboce erudovaný přístup seznamuje čtenáře s psychoanalytickou teorií na množství ukázek a konkrétních příkladů.

Autorka je nejen praktikující psychoanalytičkou a psychoanalytickou terapeutkou, ale má také bohaté zkušenosti s výukou psychoanalytické teorie i terapie, které přednáší na universitě v New Jersey a na častých přednáškových cestách v zahraničí. Ke knize ji inspirovali studenti i když se text čte snadno a poutavě, jeho významový obsah je hutný a objevné poznatky v něm najdou i zkušení terapeuti.

Kniha je věnována porozumění základním principům osobnostní struktury a jejím projevům v klinickém procesu. V první části se seznámíme s významem a užitečností diagnostiky v psychoanalytickém slova smyslu a s tím, jak se historicky vyvíjela psychoanalytická diagnostika osobnosti. Dále se autorka věnuje vývojovým úrovním osobnostní organizace, kde dá čtenářům nahlédnout do přehledně zpracované historie až po současný víceméně obecně přijímaný koncept neurotické – hraniční – psychotické vývojové úrovně osobnosti. Zároveň rozpracovává klinické dopady jednotlivých úrovní a shrnuje praktické poznatky, jak se v klinické situaci jednotlivé úrovně liší a jak je třeba s nimi pracovat. Velmi užitečný je oddíl o obranných mechanismech, primárních i sekundárních, kde čtenář najde nejen bohatý výčet těchto mechanismů i s příklady, ale také jejich přiřazení k jednotlivým typům osobnostní organizace.

Druhá část knihy se věnuje devíti typům osobnostní organizace: psychopatické, narcistické, schizoidní, paranoidní, depresivní a manické, masochistické, obsedantní a kompulzivní, hysterické a nakonec disociativní. U každé osobnostní organizace najdeme v podkapitolách popis k nim přináležejících jevů: 1) pud, afekt a temperament, 2) defenzivní a adaptivní procesy, 3) vztahové vzorce, 4) povaha self, 5) přenos a protipřenos, 6) terapeutické dopady a 7) diferenciální diagnóza. Každá z osobnostních organizací vyvstává čtenáři plasticky před očima, a i když sama autorka varuje, že nejsme nikdo „čistý typ“, že sestáváme z různých střípků osobnostních typů a žádná teorie sama lidského jedince ani jeho vývoj nepopíše, je nástin jednotlivých typů osobnosti vítanou pomůckou k jejich hlubšímu porozumění.

Vzhledem k tomu, že psychoanalytická teorie je nejpropracovanější teorií osobnosti a zároveň také základem pro nejucelenější psychoterapeutickou techniku, lze knihu směle doporučit nejenom zájemcům o psychoanalytickou teorii a praxi, ale všem zájemcům o každý psychoterapeutický směr, které z psychoanalytické teorie vždy čerpaly a čerpají.

Kniha je překvapivě čtivá, přehledně strukturovaná a celkově se jedná o vpravdě skvělé naučné dílo laskavé k zainteresovaným čtenářům. Nancy McWilliams v roce 2012 navštívila Prahu a uspořádala pro nás tři dny přednášek a supervizních seminářů, které byly účastníky přijaty s nadšením.

Mgr. Lucie LUCKÁ,
Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.