Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Psychológia & poradenstvo | Mgr. Juraj Pavlík (@psychenadlani)

Psychoanalýza znamenala revoluci v pojetí psychologie osobnosti a zejména dynamických funkcí psychiky; proti abstraktním úvahám o chtění a vůli na jedné straně a pojetí osobnosti jako soustavy naučených zvyků na druhé straně, postavila principy dynamické struktury osobnosti. Tím také zdůraznila vnitřní jednotu osobnosti a její životní historie, strukturu osobnosti jako jednotu protikladů a odlišila skutečné vysvětlení individuálního chování od jeho pouhého popisu. Svá plodná pojetí odvodila psychoanalýza z intuitivního zobecnění klinických zkušeností svého zakladatele S. Freuda a jeho žáků, mezi něž patřila i Freudova dcera Anna (viz Anna Freud Já a obranné mechanismy, Portál 2006) a kteří klasický model dynamické struktury osobnosti dále rozpracovávali. Bez objevení těchto principů dynamické struktury osobnosti a jejich etiologie ve vnitřních konfliktech by byla klinická psychologie nemožná. To se událo již před více než sto lety a je nutno zdůraznit, že od té doby ovšem teorie i praxe psychoanalytické diagnózy značně pokročila. Pokroku se dočkal i klíčový koncept psychoanalýzy, nevědomí, které proniklo i do oblasti kognitivní psychologie (obsahem nevědomí už nejsou jen z vědomí vytěsněné, resp. potlačené psychické obsahy, ale i nevědomé informace intervenující ve vnímání a myšlení).

Kniha, která je předmětem této recenze je dílem významné představitelky americké psychoanalýzy, známé v celém světě z překladů jejích knih. Předmětná kniha patří k jejím nejúspěšnějším publikacím a lze nepochybně říci, že v ní svým způsobem vrcholí syntéza v oboru psychoanalytické diagnózy. Uvažujeme-li o tom, v čem spočívá psychologické, resp. klinicko psychologické myšlení jako cesta k identifikaci smyslu posuzovaného chování, to znamená jeho motivace, je to nepochybně v porozumění principům jeho regulace. Největším přínosem předmětné knihy McWilliamsové je, že formou i obsahem toho, co kniha přináší, podstatně přispívá k poznání funkce těchto principů a tím k pochopení klinicko-psychologických případů. Tento přínos má navíc široké konotace teoretické (egopsychologie, aspekty koncepční jako jsou různé druhy uspořádání osobnosti, např. narcistické osobnosti a další) a konotace praktické (zejména terapeutické a plánovací). Jádrem knihy, kromě v úvodu precizně vymezovaných pojmů a vývojových aspektů tématu, je obsáhlé pojednání o primárních a sekundárních obranných procesech a pojednání o druzích uspořádání osobnosti (to je v podstatě o klinických typech osobnosti). Mezi primární obranné procesy patří, kromě dalších, popření, idealizace, projekce, projektivní identifikace, somatizace), mezi sekundární obranné procesy pak patří, kromě jiných, vytěsnění, regrese, intelektualizace, racionalizace, sublimace, humor a řada dalších.. Velmi informativně a hluboce je propracována část o druzích uspořádání osobnosti kde, opět vedle celé řady dalších druhů, nacházíme téma psychopatické (antisociální), narcistické, schizoidní,, hysterické (histrionské) osobnosti.

Předmětná kniha je významným příspěvkem nejen psychoanalyticky orientovaným pracovníkům v psychodiagnostice a psychoterapii (klinickým psychologům a psychiatrům), ale i pracovníkům v pomocných oborech, v kriminalistice a dalším, jakož i všem zájemcům o psychologii. Lze říci, že tato kniha je, v odborné literatuře u nás dostupné (původní i přeložené) zatím nejlépe, to znamená přehledně a srozumitelně, zpracovaným klíčem ke klinicko-psychologickému myšlení a činnosti.

Milan Nakonečný

Psychoanalytická diagnóza: McWilliams, Nancy - recenzent doc.PhDr.Jiři Kocourek,PhD

Originál práce vyšel v prvém vydání v roce 1994,druhé vydání v roce 2015 s představou a touhou autorky ,aby „kniha měla nějaký vliv na politiku duševniho zdraví (tedy předevšim v Americe) a na naše kulturně sdílené pojetí psychoterapie,které se začínalo znepokojujícím způsobem proměňovat.Z mnoha vzájemně se ovlivňujících důvodů začaly být psychodynamické –a dokonce i obecně humanistické –způsoby chápání a léčby lidí znehodnocovány.“

Myslím ,že trochu grandiozní přání ,které však vůbec nezmenšuje význam a hodnotu práce.

Jenom poukazuje na narůstající vliv farmakologických společností , tlak deskriptivního pojeti psychiky a diagnozy –tak jak to nacházíme v DSM a samozřejme na vliv zdravotních pojišťoven.Konec konců situace ,která se pozvolna stává známou i u nás

Autorka vytvořila jednu z mála odborných prací ,která se věnuje diagnostickému přístupu a postupu psychoanalytické terapie ,byť mnozí analytici význam diagnozy podceňují. Zužitkovává „nashromážděnou psychoanalytickou moudrost „ ,kterou chce zprostředkovat ke „zlepšení praxe“ , „má zájem být užitečná pedagogicky ,než mít bezesporu „pravdu““.Terapeuta chápe

jako jedince,který má vykazovat „zvědavost,respekt,soucítění,oddanost,poctivost a ochotu přiznávat chyby a omezení“

Kniha je rozdělena do dvou velkých základních částí ,s třeti části v podobě Dodatku

První díl je věnován Problematice pojmů a obsahuje šest kapitol:Proč diagnoza?,Psychoanalytická diagnoza povahy,Vývojové úrovně uspořádání osobnosti,Důsledky vývojových úrovni uspořádání,Primární obranné procesy a Sekundární obranné procesy.

Druhý oddíl se jmenuje Druhy uspořádání osobnosti a je tvořen následujícími kapitolami :Psychopatické (antisociálni) osobnosti,Narcistické osobnosti ,Schizoidní osobnosti,Paranoidní osobnosti,Depresivní a manické osobnosti,Masochistické osobnosti,Obsedantní a kompulzivní osobnosti,Hysterické(histrionské)osobnosti a Disociativní způsoby myšlení.

Dodatek se zabývá Návrhem struktury diagnostického rozhovoru s pododdíly Demografické údaje ,Současné problémy a jejich počátek,Osobní anamnéza a Současný stav (duševní stav.)

Jak je vidět z předcházejících vět autorka přece jenom do určité míry respektuje oficiální dělení věd na obecnou a speciální část –nezapře v sobě vysokoškolského učitele.

Určitým překvapením je posunutí neurotické problematiky na závěr speciální části -nebývá to zvykem už jenom proto ,źe neurotická problematika obyčejně bývá procentuálně nejčastějši v klientele psychoanáytiků.

Dodatek .který je orientován předevšim na strukturu diagnostického pohledu se v některých svých parametrech blíží (byť jej nedosahuje) schematu psychoanalytického vyšetřeni Haralda Schultz-Henckeho .

Celé pojetí diagnostiky a její rozvržení je nejen originální ,ale vlastně i didakticky (chceme-li i pedagogicky) optimální.Opravdu student -,ale i v rámci repetitoria-praktik ,z knihy získá jak mnoho poznatků ,tak i - řekněme nový vhled –

do současasného pojetí psychoanalýzy.

Na závěr bych chtěl znovu podtrhnout významnost a podnětnost této práce pro všechny studenty a praktiky psychoterapie a to nejen pro psychoanalyticky orientované

A pro psychoanalytiky toto doporučení platí dvojnásobně

Výtečná práce ,výtečný počin překladatele a nakladatelstvi.

doc.PhDr.Jiři Kocourek,PhD

Recenze byl zpracována pro nakladatelství Portál