Sto let poté, co vyšla v Curychu poprvé kniha Psychologische Typen, mají čeští čtenáři možnost seznámit se s jejím obsahem ve svém rodném jazyce. Tento fakt je o to cennější, že do revoluce v roce 1989 bylo vydávaní Jungových děl v naší zemi zakázáno. Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr, představitel tzv. analytické psychologie a současník Sigmunda Freuda je jedním z nejvýznamnějších hlubinných psychologů. Je známo, že jej Freud nazval "korunním princem" psychoanalytického hnutí, ale i to, že s ním ani ne deset let poté přerušil kontakty kvůli řadě názorových rozporů, týkajících se např. libida, nevědomí, či toho, jak jsou psychické děje ovlivňovány zaměřeností na cíl a budoucnost.

Ve své rozsáhlé knize Psychologické typy, kterou velmi erudovaně přeložil do češtiny především Petr Babka, předkládá Jung čtenářům detailní pohled na to, jak se jeho známá teorie typů utvářela v průběhu cca 20 let na základě jeho psychiatrické a neurologické praxe. Projevuje se v ní jeho zaměření na filozofii, ale i jeho široký kulturní přehled, který se týká jak důkladné znalosti děl antických a středověkých autorů, tak také řady náboženských systémů i moderní filozofie. V prvních devíti kapitolách nám představuje přítomnost extravertních a introvertních rysů u různých filozofů, náboženských představitelů, básníků či literárních postav a své předpoklady dokládá řadou citátů, srovnání i interpretací děl vybraných autorů. Otevírá mnohá historická i náboženská témata (spor u univerzálie, eucharistii, význam symbolu v čínské filozofii apod.), ale dostává se také k problematice typů v psychopatologii, estetice, biografie či moderní filozofii. Spolu s autorem proniká čtenář ve zmíněných devíti kapitolách také do literárních děl či obecných typů několika autorů (např. Goethe, Schiller atd.). V řadě literárních pramenů, které hojně cituje i v dlouhých pasážích, nachází podklady pro své úvahy o extraverzi a introverzi, ale nevyhýbá se ani kritickému hodnocení a projevení nesouhlasu, např. pri kritice Jordanových typů.

Desátá kapitola nám pak přináší rozpracovanou teorii Jungových osmi základních typů, přičemž základ tvoří dvojice obecných typů zaměření (introverze a extraverze) a potom čtveřice funkčních typů, typu myslivého, citového, percepčního a intuitivního. Jung zde velmi podrobně popisuje jak obecné typy zaměření, tak i jednotlivé racionální funkce (myšlení, cítění) a funkce iracionální (percepce, intuice), včetně různých kombinací, které mohou vzniknout či se navzájem vylučují. Předkládá čtenáři také svá zjištění týkající se zastoupení jednotlivých funkcí ve vědomí a nevědomí a objasňuje, jak náročné je jejich rozpoznávání u druhého člověka a jak důležitý je nejen objektivní pohled, ale také vnitřní vnímání sebe sama u posuzovaného subjektu. Dále se zde věnuje také tématu archetypů a symbolů.

Jako přínosnou vnímám také 11. kapitolu, v níž Jung vysvětluje svou interpretaci základních pojmů (abstrakce, asimilace, identifikace, individuace, libido, méněcenné funkce apod.). Následuje doslov, v němž autor vysvětluje, že se pokoušel předvést čtenáři barvitou škálu mnoha možností utváření názoru, zdůraznit, že svět nelze pochopit pouze intelektem a ukázat, jaké chyby se dopouštíme, pokud psychiku druhého člověka hodnotíme na základě té vlastní. Následují přílohy obsahující 4 Jungovy přednášky věnované tématu psychologické typologie, v nichž jsou autorovy názory stručně shrnuty. V závěru knihy najde čtenář ještě fundovaný doslov prof. Plhákové, která zasazuje Jungovy teorie do širších souvislostí, včetně nejnovějších vědeckých poznatků. Dílo Psychologie typů je knihou pro náročného čtenáře, kterému jsou blízké filozofické, historické, umělecké či spirituální úvahy, nicméně patří především do oblasti psychologie, kterou osobnost jejího autora výrazně ovlivnila.

Carl Gustav Jung (1875–1961) byl švýcarský psychiatr, psychoterapeut, všestranně originální myslitel, zakladatel analytické psychologie, ale i nejznámějším oponentem Sigmunda Freuda. Věnoval mimořádnou pozornost interpretaci alchymie, psychologii náboženské zkušenosti a psychologii umění. Jungova kniha PSYCHOLOGICKÉ TYPY bývá někdy označována za jeho nejznámější dílo, jímž se etabloval jako samostatný psychologický myslitel. Namasírujte si mozkové závity a otevřete Jungovu knihu věnovanou popisu introvertního a extravertního zaměření, které se stalo jeho nejobecněji přijímanou teorií.

Summa summarum

Jungovy Psychologické typy vychází v nakladatelství Portál v brožované vazbě. Kniha je pěkná „bichlička“, čítá 560 stran. Knihu jsem otevřela jako správný laik plna očekávání a musím se přiznat, že jsem ji četla skutečně dlouho. Ne kvůli jejímu rozsahu, ale zejména kvůli jejímu odbornému tématu a nelehkou stylizací, které možná při čtení nečiní potíže psychologům, ale mně – laikovi se kniha „nelouskala“ lehce a předpokládám, že mně podobní na tom budou stejně ?? . Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se s textem „poprala“ a Jungovi čas věnovala. Těm, kdo tuto jeho základní knihu ještě neměli v rukou, prozradím stěžejní myšlenku: autor v této své publikaci popsal čtyři psychologické funkce uspořádané do dvou os: je to osa percepce se smyslovým vnímáním na jednom konci kontinua a intuicí na druhém. Dále je to osa diskurzívního usuzování s myšlením a citem či hodnocením na protilehlých pólech. Podle Junga je jedna z těchto čtyř funkcí u jedince dominantní a určující pro typ osobnosti. Například daný člověk může být smyslově-myslitelský, intuitivně-myslitelský, smyslově citový (hodnotící) a konečně intuitivně-citový (hodnotící) typ. Žádný člověk není „čistý“ typ, všichni však máme tendenci k převaze některého z pólů typových dimenzí. Již z tohoto mého „nástřelu“ je pravděpodobně patrné, že je potřeba se u čtení soustředit a že text opravdu nelze „dát na první dobrou“ ?? . Ovšem, pokud se o psychologii zajímáte, potřebujete ji ve své profesi či ji studujete, pak je pro vás téměř povinné udělat si v knihovně místo na tento kousek ?? . Rozhodně nebudete litovat ¦.

„… Nevědomé a méně vyvinuté stránky osobnosti nazývám „stínovou stranou“ . Pokud je například osoba v zásadě typ spoléhající na usuzování, pak stínový bude cit a ten bude v některých případech kompenzovat proces myšlení . Tato kompenzace se může neočekávaně projevit. … „

Hodnocení: 100%