Jedna ze zásadních knih ze sociální psychologie, ve které najdete mnohé výroky, které jsou na současnou situaci až mrazivně přiléhavé. Klade si otázky jako: co řídí davy? národy? existuje něco jako duše davu? jaké síly v davu existují? jak je možné, že jsou síly v davu tak silné? proč se davy chovají tak, jak se chovají? jak se davy organizují? co udává jejich směr?

Dovolím si zde jen uvést pár tvrzení, na kterých kniha stojí: v davu člověk myslí, cítí a jedná odlišně než jako jednotlivec; je zde klíčový pocit anonymity, do určité míry mizí pocit zodpovědnosti; vyskytuje se zde duševní nákaza (každý cit je nakažlivý) a zvýšená sugestibilita; dav jedná více citově než racionálně (dav může být zločinný, ale také hrdinský); v davu mizí pojem nemožnosti; jedna významná událost má na dav větší vliv než několik malých apod.

Kniha je skvělá. Pro danou situaci o to víc. Vysvětluje, je čtivá, zajímavá, jedna z nejlepších na téma velkých sociálních skupin, jako je právě dav a dalece toto téma přesahuje. Některá tvrzení jsou samozřejmě již překonaná, ale opravdu stojí za přečtení. Psychologii davů je možné vztáhnout na více současných situací, proto je recenze cíleně takto neurčitá (témata jako pomoc, armáda, národ apod.). A jedno tvrzení z knihy na závěr - nelze plně pochopit, proniknout k jádru situace bez zkoumání psychologických souvislostí.

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Jiří Kábrt

Kniha francouzského vědce z roku 1895 přináší významné poznatky o jevu, který zasahuje do několika vědních disciplín. Je důležitá pro psychologii, sociologii, historii, filosofii, zasahuje i do antropologie, kriminologie a do dalších oborů.

Le Bon v Psychologii davu od nakladatelství Portál přináší mnoho vynikajících postřehů o tom, jakým způsobem se mění v davu individualita „jednotky“ tohoto seskupení. Zanikají v něm odchylky jednotlivců, dav je impulsivnější, zábrany, které má člověk získané výchovou a zkušenostmi, odpadají. Z toho důvodu je dav na jedné straně schopen nadprůměrných výkonů jak v heroickém slova smyslu, tak i ve významu nabývajícím kriminálních rozměrů. Autor napsal knihu jako určité shrnutí zkušeností Francouze, v jehož zemi od konce osmnáctého století probíhalo neobyčejně silné revoluční hnutí. Sleduje v historických exkurzech hlavně ony události, jež ústily do doby Napoleona Bonaparta. Tuto neobyčejně zajímavou osobnost rovněž zahrnuje do svého výkladu a představuje ho jako velkého manipulátora, který se dostal k moci a až do svého konce setrval u moci právě díky charismatu, jež dokázalo ovlivnit nejenom jednotlivce, ale hlavně onen zdánlivě beztvarý útvar, tedy dav.

Psychologie davu je kniha mnoha významných přínosů pro vědecké poznání lidské společnosti, ale, tak jako jiné studie, vykazuje i určitá omezení své pravdivosti. Hodnota Le Bonova díla tkví především v tom, že se jedná o jednu z prvních ucelených prací na toto téma, která koncentrovaně pojmenovává důležitý sociální prvek, jenž se velkou mírou podílí jak na dílčích etapách života společnosti, tak při urychlování historického vývoje v okamžicích zlomu.

Nedostatky můžeme vidět v tom, že autor postupuje ve svém výkladu mnohdy spíše intuitivně, bez vědecké důkladnosti, která je vlastnější pozdějším dílům. Doba, v níž knihu napsal, mu také umožnila „beztrestně“ použít příměry, které by v současnosti vyvolaly jednoznačný odpor. Patří mezi ně jak odsouzení ženského přístupu k realitě, který klade na roveň uvažování divocha a dětí, tak necitlivý přístup k neevropským kulturám, jež odsuzuje do nižšího stupně vývoje bez možného „pozdvižení“ na lepší civilizační úroveň.

Významnou devízou knihy je naopak kritika vzdělávacího systému, platná i pro současnost. Le Bon uvádí, že výuka v evropské společnosti zahlcuje žáky a studenty neobyčejně velkým množstvím poznatků, které ovšem absolvent nebude ve významném procentu potřebovat. Správně se domnívá, že takový vzdělávací systém na jedné straně nepřipraví většinu mládeže na praktický život a na straně druhé v něm vyvolá frustraci, když mu společnost neumožní nabyté znalosti použít vzhledem k omezenému počtu vhodných pracovních příležitostí.

Le Bonova Psychologie davu, vydaná nakladatelstvím Portál, je doplněna 30ti stránkovým doslovem Josefa Smolíka, jenž přináší zajímavý soubor myšlenek některých významných autorů, kteří na Le Bona navazují úmyslně či tématy svých děl. Kniha rozhodně nepředstavuje pouhou četbu z historie psychologie, sociologie či jiných souvisejících oborů.

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Pavlína Doležalová

Davy. Jsou všude. Stáváme se jim součástí (a ony zase nám) každý den hned několikrát. Minimálně v Praze. Jaké jsou jejich projevy? Na co si dát pozor? Čemu podléháme, ať jsme již povoláním právník, kuchař či prezident? Jsou rozdíly v pohlaví? Jsou davy jen špatné a násilné? Když mám vysoké IQ, tak se mě přece davové chování netýká, ne?

Francouzský sociolog Gustave Le Bon napsal toto dílo koncem 19. století, kdy čerpal převážně z dění Velké francouzské revoluce. Kniha vyšla v roce 1895, ale dle mého názoru rozhodně stále platí dodnes – a možná ještě více, než kdysi. Říká se, že z této knihy čerpal i (ne)slavný Adolf Hitler, který byl známým vůdcem a kultem osobnosti.

Dílo je přehledně rozčleněno do tří knih. První pojednává o tom, jak vzniká kolektivní duše davů, která je, i přes svou dočasnost, velmi mocná. Také se zaměřuje na některé další charakteristiky davu. Je jich mnoho, například malá schopnost uvažovat. Mizí uvědomělá osobnost a člověk se přetváří v jakýsi automat bez vlastní vůle. Podle autora dochází k jevu zvanému deindividuace – tedy dočasné ztrátě vlastní identity a splynutí do jednoho celku s ostatními. Tento celek je potom velmi snadno ovlivnitelný a manipulovatelný. Emoce se v něm šíří rychlostí mrknutí oka. Dalším souvisejícím rysem je konformita, tedy přizpůsobení se převládajícím názorům.

Davem v běžné řeči rozumíme shromáždění jedinců bez ohledu na jejich národnost, pohlaví či povolání. Z psychologického hlediska chápeme pojem dav jako shromáždění lidí s nově nabytými vlastnostmi.

Mezi další charakteristiky, o kterých se lze v první části knihy dočíst, patří stírání intelektuálních schopností, uzpůsobenost k činům (impulzivita), převaha pudového jednání (často označované jako animální, tedy zvířecí chování), mizí pocit zodpovědnosti a nahrazuje ho zdánlivý pocit nepřekonatelné moci. Dále se autor zmiňuje o sugestibilitě, kdy je každé jednání silně nakažlivé. I proto je třeba dávat pozor, na co se dav zaměřuje.

Líbí se mi (pravdivá) věta, že davy nehromadí ducha, ale blbost. Jedince v davu je zrnkem písku obklopené jinými zrnky, kterými zmítá vítr podle libosti. Autor poukazuje na to, že rozumově stojí dav pod úrovní jednotlivce, což je velmi žalostné. Neplatí tedy více hlav, více rozumu. Dav se stává pouze hříčkou vnějších podnětů, které mohou být různé. Zkresluje ihned i nejprostší událost. Co se týče emocí, je dav schopen pouze jednoduchých a přehnaných citů.

Oceňuji, že autor dodává řadu konkrétních případů. Čtenář si tak udělá lepší představu, i když je to někdy až těžko uvěřitelné. Le Bon například varuje před hromadnými výpověďmi a hovoří o kolektivních halucinacích.

Druhá kniha nastiňuje mechanismus formování názorů a přesvědčení v davu. Je zásadní si uvědomit, že jedinec snese nesouhlas a připustí diskuzi. Dav ovšem nikdy. Předkládané názory považuje buď za absolutní pravdu, nebo za absolutní omyl. Nic mezi tím pro něj neexistuje. Má tendence ihned podrobovat své víře všechny, kteří smýšlí jinak. Řeší se zde i otázka mravnosti davů. Pokud tento termín chápeme jako trvalou úctu ke společenským zvyklostem, pak dav mravný rozhodně není. Pokud ho ale definujeme jako chvilkový projev oddanosti nějaké vizi, pak dav dosahuje vysokého stupně mravnosti. Dokonce může dojít i k chvilkovému umravnění jedince davem. U davů je zřídkakdy hlavním motivem osobní zájem, u jedince téměř jediným.

Třetí kniha davy klasifikuje a popisuje různé druhy. Le Bon je dělí na různorodé (anonymní – pouliční a neanonymní – poroty, parlamenty) a stejnorodé (sekty, kasty, třídy). Také zde hovoří o tématu vůdcovství. Pokud byste chtěly davy vést, určitě doporučuji tuto kapitolu nevynechat.

Chceme-li být obdivováni, musíme si masy vždy držet od těla. Vše je nám dovoleno, pokud máme dostatečný stupeň prestiže a také nutnou schopnost si ji udržet. Dav bude fascinován, což ho naplní úžasem a úctou. Je velmi snadné vzbudit v duši davů pomíjivý názor, ale obtížné vštípit mu nějaké trvalejší přesvědčení.

Na davy nepůsobí ani tak události jako takové, ale spíše způsob, jakým jsou jim předkládány. Ideje jako celek buď odmítají, nebo přijímají. A pro ně jsou pak schopny se obětovat. Je také třeba si uvědomit fakt, že jejich sympatie se rychle mění ve zbožňování, ale stejně tak i počáteční lehké antipatie v čistou nenávist. Je to chůze po tenkém ledě.

V knize jsou představeny i rozličné faktory působící na davy – vzdálené (ty připravují půdu pro nové myšlenky, jež zformují následná přesvědčení, spadá sem tedy rasa, tradice, čas, intuice, vzdělání) a bezprostřední, které vdechují přesvědčení život a mění ho v jednání.

Dav nezajímá pravda a skutečnost, která se jim často nelíbí. Raději miluje klam, který je oslňující. Proto jen mistr iluze je smí ovládat. Neapelujte na racio – budete za cvoky.

Davy potřebují vládu pevné ruky, proto mají sympatie k tyranům. Jsou jako splašené stádo, které potřebuje svého pána, protože bez něj je ztraceno. Podléhají otrockému jednání. Vůdcem se může stát jen muž (nebo žena, dodávám já) činu. Musí mít silnou vůli a víru. Je dobré, když jsou jeho tvrzení co nejvíce stručná. Jsou přijatá za dokázanou pravdu a zbaveny jakýchkoli důkazů a výkladů. Tak roste autorita.

Jen velmi málo psychologů se zabývalo chováním davu. A když už tak činili, tak pouze z hlediska jejich zločinnosti. Le Bon jako první poukázal na to, že dav je schopen vraždy či žhářství zrovna tak jako oddanosti a nezištnosti.

V doslovu se můžeme dozvědět více o problematice davů v 21. století. Líbí se mi, že tato část je doplněna i o stručný přehled dalších osobností, které se zabývaly souvisejícími tématy (např. Freud, Arendtová, Canetti či Broch). V případě zájmu tedy čtenář ví, kam dále pokračovat.

Autorovi bylo vytýkáno, že dav popisuje jako statický fenomén, který má stále stejné charakteristiky v čase. V praxi tomu však tak není. Jeho teorie dnes bývají považovány za zastaralé a překonané. Přesto jeho myšlenky byly důležité pro rozvíření zájmu ohledně problematiky davů a davového chování. Pro 20. a 21. století je to velmi aktuální téma – davy se mění pod vlivem masmédií, rozrůstají se stávky, protesty a demonstrace, vzrůstá násilí.

Kniha je určena nejen všem psychologům, sociologům či sociálním psychologům, ale i nejširší veřejnosti. Zkrátka každému, kdo by chtěl proniknout hlouběji do dění davů. Rozhodně knihu doporučuji jak odborníkům, tak laikům. Je čtivá a představuje aspekty, které zažíváme každý. Může nám pomoci se lépe orientovat v okolním prostředí i v lidech. A to je zcela jistě její veliký přínos.