Le Bon, Gustave: Psychologie davu - recenzent Paeddr. Pavel Belšan

Publikace čtenáři objasňuje řadu příčinných souvislostí a také jejich typických společenských projevů chování davu a to v historickém kontextu, který zřejmě platí až do naší reálné současnosti.

Jak se dovídáme, psychologie davů je základním tématem nejen pro sociální psychologii a  sociologii, ale také pro kriminologii, sociální antropologii, religionistiku a zákonitě i pro politologii. Autorem je Gustave Le Bon (1841- 1931(.Nejčastěji je zmiňován jako sociolog a sociální psycholog, přestože doktorát získal z medicíny. Byl vynikajícím pozorovatelem, kterého jak vysvětluje zaujaly proměny jednotlivých evropských společností v demografické, ekonomické, sociální, náboženské a hlavně však v politické struktuře. Studiem moderní společnosti se začal zabývat v osmdesátých letech 19. století . Prioritou v tématice kterou se zabýval pro něho byla zejména revoluce, vůdcovství, socialismus, civilizace, národy, válečné konflikty. čtenář má tak příležitost pochopit, že mnoho objasňovaných společenských projevů má přesah až do naší současnosti. . a jež bychom dnes patrně zahrnuli do kategorie Gustave Le Bon je uváděn jako jeden z významných autorů formujících sociální psychologii i sociologii. teorie popisující a klasifikující davy byla významným impulzem pro studium davu, ale i psychologických aspektů chování jedinců v davu.

Obsah publikace je pro čtenáře zajímavým a velice poučným zdrojem poznání.

Paeddr. Pavel Belšan

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Jiří Kábrt

Kniha francouzského vědce z roku 1895 přináší významné poznatky o jevu, který zasahuje do několika vědních disciplín. Je důležitá pro psychologii, sociologii, historii, filosofii, zasahuje i do antropologie, kriminologie a do dalších oborů.

Le Bon v Psychologii davu od nakladatelství Portál přináší mnoho vynikajících postřehů o tom, jakým způsobem se mění v davu individualita „jednotky“ tohoto seskupení. Zanikají v něm odchylky jednotlivců, dav je impulsivnější, zábrany, které má člověk získané výchovou a zkušenostmi, odpadají. Z toho důvodu je dav na jedné straně schopen nadprůměrných výkonů jak v heroickém slova smyslu, tak i ve významu nabývajícím kriminálních rozměrů. Autor napsal knihu jako určité shrnutí zkušeností Francouze, v jehož zemi od konce osmnáctého století probíhalo neobyčejně silné revoluční hnutí. Sleduje v historických exkurzech hlavně ony události, jež ústily do doby Napoleona Bonaparta. Tuto neobyčejně zajímavou osobnost rovněž zahrnuje do svého výkladu a představuje ho jako velkého manipulátora, který se dostal k moci a až do svého konce setrval u moci právě díky charismatu, jež dokázalo ovlivnit nejenom jednotlivce, ale hlavně onen zdánlivě beztvarý útvar, tedy dav.Psychologie davu

Psychologie davu je kniha mnoha významných přínosů pro vědecké poznání lidské společnosti, ale, tak jako jiné studie, vykazuje i určitá omezení své pravdivosti. Hodnota Le Bonova díla tkví především v tom, že se jedná o jednu z prvních ucelených prací na toto téma, která koncentrovaně pojmenovává důležitý sociální prvek, jenž se velkou mírou podílí jak na dílčích etapách života společnosti, tak při urychlování historického vývoje v okamžicích zlomu.

Nedostatky můžeme vidět v tom, že autor postupuje ve svém výkladu mnohdy spíše intuitivně, bez vědecké důkladnosti, která je vlastnější pozdějším dílům. Doba, v níž knihu napsal, mu také umožnila „beztrestně“ použít příměry, které by v současnosti vyvolaly jednoznačný odpor. Patří mezi ně jak odsouzení ženského přístupu k realitě, který klade na roveň uvažování divocha a dětí, tak necitlivý přístup k neevropským kulturám, jež odsuzuje do nižšího stupně vývoje bez možného „pozdvižení“ na lepší civilizační úroveň.

Významnou devízou knihy je naopak kritika vzdělávacího systému, platná i pro současnost. Le Bon uvádí, že výuka v evropské společnosti zahlcuje žáky a studenty neobyčejně velkým množstvím poznatků, které ovšem absolvent nebude ve významném procentu potřebovat. Správně se domnívá, že takový vzdělávací systém na jedné straně nepřipraví většinu mládeže na praktický život a na straně druhé v něm vyvolá frustraci, když mu společnost neumožní nabyté znalosti použít vzhledem k omezenému počtu vhodných pracovních příležitostí.

Le Bonova Psychologie davu, vydaná nakladatelstvím Portál, je doplněna 30 stránkovým doslovem Josefa Smolíka, jenž přináší zajímavý soubor myšlenek některých významných autorů, kteří na Le Bona navazují úmyslně či tématy svých děl. Kniha rozhodně nepředstavuje pouhou četbu z historie psychologie, sociologie či jiných souvisejících oborů.

Le Bon, Gustave: Psychologie davu

Petr Balada

Představte si ty davy, znuděné dlouhými hodinami projevů, tu nadšené začátkem pochodu, tu podrážděné vinou zpoždění, tu slisované, z mačkanice vystřelují stará latentní jadérka klaustrofobie, a představte si je, jak vykročí k mostu, členové dozoru včele, za nimi dutý čtverhranný šik, dále řada významných osobností, potom stovky řad, které se těsnají vzadu, na obloze vrtulníky, policisté, kteří túrují motocykly, kamery, které bzučí jako hejno masařek, televizní vůz, který je nabitý k prasknutí šíleně přepracovanými techniky, slunce, které praží nad hlavou … (Norman Mailer – “Armády noci”)

Popis situace z pera Normana Mailera jako dělaný pro následný rozbor všech hypotetických dějů, které mohou nastat a také nastanou. Pro prozkoumání psychologických zákoutí toho, co v malém skupenství vypadá ještě poměrně neškodně. Ve dvou se to lépe táhne, ale ve třech už přichází boj o moc. A co teprve, když se z trojúhelníku stane srocení davů!

"Rozhodnutí o obecných zájmech učiněná shromážděním vynikajících, ale různorodých lidí nemají o moc větší cenu než usnesení schůze hlupáků."

Kupodivu se toho od roku 1895, kdy “Psychologie davu” vyšla poprvé, mnoho nezměnilo. Stagnujeme. Závěry, ke kterým Le Bon studiem davů došel, jsou platné stále a je možné jejich optikou nahlížet na všechny neblahé události století dvacátého a zajisté budou platit i po celé jedenadvacáté. Pokud se tedy nějaký ten dav neusnese, že lidstvo dobrovolně zanikne a sám se o to také následně postará.

Odhadovat tak, co by francouzský sociolog napsal ke vlivu masových médií a nástupu médií nových na chování davu, je proto poměrně jednoduché. Nejspíše by to bylo něco v tom smyslu: Já vám to říkal. Navzdory výtkám, které se k jeho práci shromáždily, a které v pregnantním doslovu spolu s dalšími teoretickými východisky shrnuje Josef Smolík, Gustave Le Bon vydal v podstatě oborou bibli, se kterou můžeme vést spory, můžeme nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti nám samotným dá dělat.

"Říci, že nějaká událost byla souhlasně zjištěna tisícem svědků, znamená, že skutečnost se podstatně liší od podané zprávy."

Těch sto dvacet stran je navíc psáno velmi lehkou a čtivou formou (dík si zaslouží překlad L. K. Hofmana a Z. Ullricha). Text se nevyhýbá ironii, sarkasmu, jasnému názoru, který bychom dnes mohli módně označit za nekorektní. Le Bon své trefné hlášky prokládá tu poetickým obratem, tu trefným příkladem. Nepoučuje, nekáže. Spíše komentuje a lamentuje, aby vzápětí v souladu s realistickou myslí vědce mezi řádky uznal, že holt takoví jsme.

Dav přitom není jediným objektem jeho zájmu. Velmi současně znějí uchu poznámky například směrem ke školství: Škola, místo aby připravovala pro život, připravuje jenom pro veřejnou službu, kde k dosažení úspěchu není třeba projevit ani záblesk vlastní iniciativy. … Stát, který svými učebnicemi vyrábí všechny tyto držitele diplomů, jich může použít jenom malý počet a ostatní musí nechat bez zaměstnání. … Nabytí prakticky neupotřebitelných vědomostí je bezpečný prostředek, jak udělat z člověka revolucionáře.

Pár dobrých rad už stačila kniha za dobu své existence poskytnout těm, kteří připravují volební kampaně a dělají PR politikům. ANO, i v České republice … První z podmínek, kterou kandidát musí mít, je prestiž. Osobní prestiž může být nahrazena pouze prestiží bohatství. Talent a dokonce ani genialita nejsou prvky úspěchu. … Aby protikandidát propadl, je třeba přesvědčit davy tvrzením, opakováním a nákazou, že je to jeden z nejhorších padouchů a že je o něm všeobecně známo, že spáchal mnoho zločinů. … Psaný program kandidáta nesmí být nijak určitý, poněvadž by mu ho mohli jeho protivníci později předhazovat, ale v programu, který v řeči nastiňuje, si nemusí klást vůbec žádné meze.

A když už jsme u toho, je libo glosu z roku 1895 k současnému stavu naší domácí demokracie? Přes všechny obtíže svého provozu jsou parlamentní shromáždění přece jen to nejlepší, co lidé vynalezli pro svou vládu a na ochranu před jhem osobních tyranií. … Ostatně od nich hrozí opravdu jen dvojí vážné nebezpečí: neodvratné plýtvání penězi a postupné omezování osobních svobod. … Lidé jsou obětí iluze, že rozmnožením zákonů se lépe zajišťuje rovnost a svoboda, a přijímají den co den těžší pouta. … Se vzrůstající lhostejností a bezmocností občanů roste nezadržitelně význam vlády. … Stát se tak stává všemohoucím bohem; naštěstí nás zkušenost poučuje, že moc takových bohů nebyla nikdy ani trvalá, ani příliš silná.

Dalo by se pokračovat dál a dál. Od obecného stavu politiky či úrovně tištěných médií po příčinu zániku civilizací lze v “Psychologii davu” skutečně najít až mrazivě aktuální komentář ke všem podstatným otázkám dneška. A i k těm nepodstatným, jako je důvod chování našeho pana prezidenta. Jedna otázka po přečtení knihy však přece jenom zůstane bez odpovědi: Je větším demokratem ten, kdo hlas davu vyslyší nebo ten, kdo mu odolá?

"S přesvědčením davů se nediskutuje o nic více než s cyklonem."

Úvodní úryvek z knihy Normana Mailera popisuje skutečnou událost. Pochod na Pentagon se uskutečnil v říjnu 1967. Protest proti válce ve Vietnamu. Občanská neposlušnost vs. povolávací rozkazy. Akce přilákala na sedmdesát tisíc lidí. Nikoho z vlivných však svým přístupem neoblomili. Až tedy na komisi rozhodující o Pulitzerově ceně, která ji Normanu Mailerovi za “Armády noci” v roce 1969 přiklepla. Válka ve Vietnamu se táhla až do roku 1975.