Muzikoterapie a psychodrama

Rozehrát svou vnitřní hudbu

Tištěná kniha (2005)

0 % 2 recenze

216 Kč

255 Kč −15 %, ušetříte 39 Kč

Rozebráno

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2005)

Ilustrátor
Goldenberg, Pablo
Překladatel
Loupová, Hana
Edice
Spektrum
Počet stran
128
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2005
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
13304101
EAN
9788071789802
Nakladatelství
Portál
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

Muzikoterapie a psychodrama Základním cílem psychodramatu je umožnit lidem rozvíjet spontánnost a tvořivost - tedy vlastnosti, jež jsou často potlačeny u těch, kteří trpí významnými emočními problémy a mají sklon uzavírat se do sebe. Joseph J. Moreno má mnohaleté zkušenosti s psychodramatem a muzikoterapií. Jako psychoterapeut se snaží dlouhodobě vnést do své práce interdisciplinární a etno-hudební perspektivy a čerpá z různých světových tradic. Jeho zapojování hudby a dalších doplňujících prvků do dopsychodramatu zvyšuje účinek psychodramatického prožitku a v maximální možné míře podporuje bezprostřednost a kreativitu.
Joseph J. Moreno je vedoucím programu muzikoterapie na Maryville University v St. Louis. Jeho kniha byla přeložena do několika jazy ků, svůj program Moreno představil na seminářích v již 38 zemích (včetně České republiky).

O autorech

Moreno, Joseph J.

Moreno, Joseph J.

Všechny knihy autora

Goldenberg, Pablo

Goldenberg, Pablo

Všechny knihy autora

Recenze (2)

  • Když Jacob L. Moreno vynalézal sociometrii, psychodrama a skupinovou terapii, netušil, že jeho synovec půjde v jeho terapeutických stopách. Respektive, Jacoba L. Morena by to nepřekvapilo, protože tento pán byl velmi nekonformní, k ověření čehož postačí přečíst si těch pár odstavců v Kratochvílově Základech psychoterapie. Z tohoto důvodu muselo být nesnadné sledovat i jeho stopy, vyžadovalo to minimálně svérázný a flexibilní smysl pro rytmus. Joseph J. Moreno rozpravoval svou vlastní terapeutickou metodu v níž se snažil především o spojení strýcova psychodramatu s muzikoterapií. V závěru však naznačuje vyšší ambice ve velké syntéze i s arteterapií a taneční terapií.

    Již v úvodu se dočteme, že psychodrama je nejen terapeutická metoda, ale také cesta k mnohem kreativnějšímu životu. Jinými slovy řečeno: Jak se stát člověkem činu. Tato část obsahuje definici, která popisuje Morenovu metodu i obsah knihy: Hudební psychodrama lze definovat jako spojení hudební improvizace, představivosti a dalších muzikoterapeutických metod s tradičním akčním psychodramatem.

    První dvě krátké kapitoly shrnují vztah muzikoterapie a psychodramatu a dosavadní historický vývoj této spolupráce. Pak následuje vlastní metodická část o základních postupech. Moreno na více místech píše, že hudební vzdělání bývá pro muzikoterapii obyčejně na závadu, jelikož omezuje spontánní projev pacienta/klienta. Zároveň i neškolení lidé mají představu, jak dokáží běžné nástroje hrát. Tímto je omezena škála použitelných hudebních nástrojů na různé naladěné i nenaladěné bicí nástroje. (Ke spontánnosti ve hře na libovolný nástroj se dokáže přinutit patrně jen Sri Chinmoy.)

    Profesionální hudbu Moreno využívá k vyvolávání představ jednak jako zdroj pro jejich rozbor, tak i jako rozcvičovací metodu. Nezbytnost rozcvičky, vlastně vstupu do "jiného světa" podobně jako v šamanských rituálech je bohatě rozebrána. Kapitola o hudbě a představách je uvedena zajímavým výrokem Jacoba L. Morena k Freudovi: Vy analyzujete sny lidí. Já jim dodávám odvahu, aby znovu snili.

    Autor uvádí jedenáct technik hudebního psychodramatu, například Hudební záměna rolí nebo Hudební zrcadlení. Některé z metod jsou následně ilustrovány příklady z praxe a v další kapitole jsou přímo bodové scénáře patnácti hudebních psychodramat.

    Závěrečné tvůrčí umění v psychodramatu a výhledy do budoucna shrnují, co již bylo řečeno a obecněji rozvíjejí, co bylo jen naznačeno. Především souvislost hudebního psychodramatu s náboženskými rituály a rituálním léčením. Jako konkrétní recepty se tyto myšlenky objevily již dříve například jako technika utužování identity zpěvem "hymny".

    V jedné z prvních kapitol bylo vyřčeno: Kulaté a vysoce znělé tradiční dřevěné jeviště lze vlastně považovat za symbolický buben, který přivádějí k životu všichni účastníci v roli hudebníků. V závěru pak Joseph J. Moreno píše: J.L. Moreno nám připomněl holistickou moc a kořeny psychoterapie a přiměl nás oživit tyto kořeny při šamansky inspirované a holisticky terapeutické metodě. Myšlenky těchto závěrečných kapitol autor publikoval již dříve v odborných časopisech, nalezneme v nich černochy z Beninu srovnávající operu s jejich kmenovými rituály, účastníky pravoslavných svátků chodící po žhavém uhlí i ayahuascové šamany: Smrt a znovuzrození.

    Autor knihy je již v důchodu, přesto se terapii aktivně dále věnuje, především při výcviku nových terapeutů, jak vidno na stránce Morenovy vnitřní hudby.

    RNDr. Jaromír Kopeček, Ph. D.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • V systému péče o nemocné se stále výrazněji uplatňují i psychologické metody. Patří k nim také muzikoterapie a psychodrama. I když tyto metody jsou plně v kompetenci příslušných terapeutů, zdravotní sestry se většinou živě zajímají o to, co je jejich podstatou a jistě k tomu přispívá i fakt, že se provozují i na některých běžných, tj. somatických oddělních.

    Cílem psychodramatu, který jako léčebnou metodu formuloval Jakob Moreno, je „umožnit lidem, aby rozvíjeli spontánnost a tvořivost“. Totéž samozřejmě platí i o platí i o muzikoterapii, která může zvýšit psychodramatický prožitek, pokud se obě metody kombinují. A právě na tuto oblast se zaměřil Joseph J.Moreno, který pracuje jako vedoucí programu muzikoterapie na Maryville University v St.Louis /USA/. Není bez zajímavosti, že oba jmenovaní autoři jsou pokrevní příbuzní. Joseph J.Morano, který je autorem recenzované knihy, je synovcem klasika Jakoba Morano.

    Kniha s názvem Rozehrát svou vnitřní hudbu a s podtitulem Muzikoterapie a psychodrama obsahuje 12 /zpravidla dále členěných/ kapitol. Jejich jednotlivé názvy dobře vystihují obsah a nabádají čtenáře ke studiu a poučení. Nejprve je pojednáno o muzikoterapii a psychodramatu jako o doplňujících se terapiích /1/ a následují kapitoly Minulost hudby v psychodramatu /2/, Hudba a psychodrama: základní postupy /3/. Hudebně improvizační rozcvičky /4/, Individuální hudební improvizace /5/, Skupinová hudební improvizace /6/ a Hudba a představy v psychodramatu /7/. Obšírně jsou pak pojednány techniky hudebního psychodramatu /8/, doplněné praktickými příklady /9/. Značná pozornost je následně věnována scénářům hudebního psychodramatu /10/ a možnostem jak moderně využívat staré zdroje, nebo-li tvůrčí umění v psychodramatu /11/. Poslední kapitola s názvem Pohled do budoucnosti je stručná./12/ Autor v ní však zdůrazňuje své přesvědčení, že všechny současné formy umožňující rozvoj kreativity „v každém případě působí v součinnosti“. Jinými slovy řečeno, hudba, tanec, výtvarné umění /arteterapie/ i dramatické umění by se měly kombinovat a tím ve svém účinku potencovat. Zatím jsou jednotlivé metody i u nás značně, a tedy i přísně odděleny, což je patrně nejen škoda, ale i doklad určité vývojové etapy.

    Závěrem jsou v knize uvedeny doporučené zdroje informací a literární odkazy, řazené ke každé kapitole zvlášť. Škoda, že kniha není doplněna také přehledem českých literárních zdrojů, což je u většiny knih z Portálu dobrým a užitečným zvykem.

    Kniha J. J. Morena je sdělná, poučná i inspirativní. Byla přeložena do celé řady jazyků a vyšla již v 38 zemích světa. I to je důvod, proč by neměla uniknout pozornosti zdravotních sester.

    Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

    Přečíst celou recenzi Zavřít