Překlad z anglického originálu autorky Virginie Satir přináší moderní pohled na podpůrný a nezastupitelný význam rodiny v terapii jejich členů. Prezentuje ověřené poznání, že terapie jedince je mnohem úspěšnější, pokud je respektováno jeho sociální, zejména rodinné začlenění a jeho specifické aspekty.
Třetí vydání publikace Společná terapie rodiny je členěna na 5 částí. První, nazvaná Teorie rodinných systémů, je uvedena objasňující odpovědí autorky na otázku, proč právě rodinná terapie? Zamýšlí se nad rodinnou homeostázou, vysvětluje podstatu orientace rodinné terapie na rodinu jako celek. Autorka modeluje řadu terapeutických situací na fiktivních osobnostech „narušeného“ (Johna) a jeho matky (Mary Jonesové).Způsob výkladu je takto realističtější, vtahuje čtenáře do problémů.Zúčastní se zajímavých výkladů o nízké sebeúctě a volbě partnera, uvědomí si genezi rozdílů a nesouladů v manželství, stresových faktorů, zklamání mezi manžely a jeho vlivu na děti. Je např. smutnou realitou tvrzení, že „pokud mají partneři nízkou sebeúctu a vzájemně si nedůvěřují, budou od svého dítěte chtít, aby jejich sebeúctu posílilo a posloužilo jako prostředek úlevy od bolesti a zklamání z manželského vztahu“ (s.53).
Jaké obtíže provázejí dítě v neúplné rodině při hledání sexuální identity? Zamyslíme se nad otázkami pozitivní rodičovské reflexe, sebeúcty, nezávislosti a jedinečnosti i nad složitostí situace neadekvátně validovaného dítěte.
Druhá část rozvíjí teorii komunikace nejen jako procesu tvorby a přijímání informací, ale i jako verbálního a neverbálního procesu tvorby požadavků.
Část třetí (Teorie a praxe psychoterapie) je uvedena souhrnem myšlenek o duševním zdraví a nemoci v obecné rovině, o koncepcích psychoterapie. Autorka nahlíží i do zákulisí terapeutického procesu a seznamuje s užitečnými technikami. Upozorňuje na význam rodinné chronologie jako historického sledu událostí, které život rodiny více či méně ovlivnily. Jakým způsobem rodina událostí zpracovává? Co je rodinná mapa? Je pro terapeuta vždy snadné vtáhnout dítě do terapeutického procesu? Proč a na jako obtíže může narazit?V čem spočívá zásadní role terapeuta? V čem jsou rigidní terapeutické modely zavádějící?
Ve 4. části autorka zdůrazňuje svá vysoce lidská doporučení pro práci terapeuta: „Když podávám ruku všem členům rodiny, uvědomuji si, že si kontakt užívám. Potvrzuje mě. Jsem živá bytost, spojená s jinou živou bytostí.“ (s.184) A dále: „Když naslouchám lidem, dívám se na ně a sleduji všechny změny, které se dějí. Naslouchám nejen ušima, ale i očima a celým svým Self“..(s.192).
5. část (Práce v širším kontextu) informuje o projektu, jehož úkolem bylo zkoumat možnosti rodinné terapie v resocializaci mladistvých delikventů. V závěrečné Poznámce autorka shrnuje své praktické zkušenosti v terapeutické činnosti. Doporučuje další odbornou literaturu a prameny a informuje o organizacích modelu růstu (Organizace Avanta Network, Institut Virginie Satirové v ČR a v SR. Doporučená literatura je tematicky seřazena (např. děti, výchova, párové vztahy, rozvod atd.). Protože je zřejmé, že autorka čerpala z dnešního pohledu ze starší odborné literatury (do r. 1982), bylo by možná vhodné seznam dodatkem rozšířit a aktualizovat.
Publikace Virginie Satir je systematická, přehledná, je psána čtivým jazykem, který vyvolává a udržuje zájem a pozornost čtenáře. Je jistě přínosným podnětem a vysoce odbornou informační bází, která může obohatit nejen studenty psychologických i dalších příbuzných oborů, ale i třeba dlouholeté pracovníky – terapeuty v praxi.
Olomouc, 20.1.2011
PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.