Franz Ruppert: Trauma a rodinné konstelace. Duševní disociace a jejich léčba - rec. PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D.
Německý autor Prof.Dr.Franz Ruppert, diplomovaný psycholog a psychoterapeut, vydal řadu publikací, z nichž tato patří mezi novější. Působí jako profesor na Katolické vysoké škole v Mnichově.
V knize Trauma a rodinné konstelace vychází z ověřené skutečnosti, že většina duševních problémů člověka spočívá v jeho traumatických zkušenostech. Jejich zvládnutí probíhá procesy štěpení psychických struktur. To sice zlehčuje přežití traumatických zkušeností, ale samo štěpení vede k nezbytným životním komplikacím, projevujícími se strategiemi kompenzací, iluzí, vyhýbání a kontroly. Autor předkládá strategie uvědomění nevědomých disociací ve vlastní osobnostní struktuře a nabízí terapeutické postupy. Zdůrazňuje využití a rozvíjení metody rodinných konstelací, zaměřené ke konstelacím tzv. „vnitřních částí“, tj. samotných traumat. Důležitou inspirací pro publikování byla autorovi myšlenka, že existuje vnitřní souvislost mezi fenoménem duševní vazby, zrcadlovými neurony a metodou konstelací, což otevírá novou perspektivu pro hluboké nahlížení do podstaty lidské duše.
Publikace Trauma a rodinné konstelace je členěna do 11 kapitol, které na sebe plynule a logicky navazují. 1. kapitola Hluboké rány a malé trhliny upozorňuje, že obvykle nejsme v kontaktu jen s jedním člověkem, ale s mnohostí jeho vnitřních stavů zároveň. 2. kapitola Duše vychází z předpokladu, že duše člověka má svůj počátek v aktu početí dítěte . (s. 17) Duše dítěte dostává na svou životní pouť pravděpodobně energii a informace nejen od rodičů, ale i od všech předků. 3. kapitola Pojmy a koncepce rozštěpení se zabývá základními pojmy, vztahujícími se k tématu (např. schizo, schizofrenie, blokády, rozštěpení, teorie traumatu aj.). 4. kapitola Trauma a štěpení vysvětluje disociaci v zátěžích a stresech, traumatické nouzové reakce, rozštěpení a odštěpení číástí duševní struktury. Upozorňuje, že častěji starší lidé jsou ti, kteří se vydávají na cestu za pravdou své duše .(s. 43).
V 5. kapitole Podoby štěpení autor hovoří o existenciálních traumatech ze ztráty, z narušené vazby a z narušeného systému rodinných vazeb. 6. kapitola Rozštěpení a zapletení vychází z předpokladu, že základním principem štěpení je „trhání psychických souvislostí v celkové struktuře člověka“ (s.107). Vazby a traumata navzájem souvisejí a duševní štěpení působí na mezilidské vztahy. V 7. kapitole Život v modu přežívání je zdůrazněno, že rozštěpený člověk nechce ani nemůže změnit své nejhlubší nitro a proto „doufá v lepší budoucnost, která nastane změnou vnějšího světa“(s. 132) Dokud však nepochopí, čím a jak přispěl ke své situaci, nehne se ani o krok dále.
8. kapitola Vnitřní uzdravení vede čtenáře k poznání a porozumění rozštěpení a jeho částí, vysvětluje, proč získat části přežití pro terapii. Naznačuje východiska řešení u čtyř typů traumatů a zdůrazňuje, že existuje možnost vzájemného sblížení já přežití a traumatizovaného já prostřednictvím části, která zůstala zdravá. 9. kapitola Terapeutická práce s konstelacemi probírá problematiku rodinných konstelací a konstelací traumatu a objasňuje praxi a metodické aspekty konstelací. Konstelace chápe jako fenomén zrcadlení a rezonance. Závěrečná 10. a 11. kapitola – Výzkumný projekt na téma metody konstelace a Perspektivy seznamuje s výsledky studií, které zkoumaly a průběžně zkoumají fenomén konstelace vědeckými metodami. Účinnost této metody je shodně potvrzována.
Co říká autor závěrem? „ Můžeme se vymanit ze svých rozštěpení, a především ze svých postojů oběti a pachatele. Můžeme se brát za své věci, a přitom nemusíme nikoho potírat. Můžeme smysluplně uspořádat své vztahy k ostatním lidem i k přírodě, zakotveni svými pocity ve vlastním těle. Nemusíme jen přežívat, nýbrž můžeme vědomě a celou duší, celým srdcem čerpat z takřka nevyčerpatelných pramenů života“ (s. 232, 233).
Publikace je doplněna přehledem novější i starší odborné literatury, vztahující se k tématu. Po stránce formální i obsahové jsme se setkali s knihou, která spolu s jinými, začala otevírat nové obzory psychologům a psychoterapeutům, pracovníkům v odborné praxi i vědeckým pracovníkům. Může být i nadále teoretickým materiálem pro studující psychologických a psychoterapeutických oborů i oborů sociologických či některých medicínských zaměření i přínosem pro samotné jedince s různými typy znevýhodnění, jejich vychovatele a nejbližší.
PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D.
V Olomouci, 17.11. 2015
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.
