Knihu odporúčam každému, koho zaujíma psychológia, mytológia, rozprávky a herectvo. Číta sa ľahko, je dobre štruktúrovaná a nie veľmi hrubá. Samotná technika ma veľmi oslovila, kreatívne kombinuje poznatky z rozličných smerov, z niektorých za hranicou konvenčnej psychoterapie, čo veľmi oceňujem.

Využití pohádek a příběhů v terapii není nic nového. Autorka však k tomuto tématu přistoupila z mého pohledu trochu netradičně. Na samotnou knihu se dá pohlížet několika způsoby, a proto je určena pro širší čtenářskou obec z řad odborníků i laiků, které zajímají příběhy.

Autorka je arteterapeutka, která v minulosti působila jako vedoucí na univerzitě v Montrealu. Tuto metodu sama vyvinula a přes 20 let s ní seznamuje studenty. Vychází z toho, že skrze pohádky odhalujeme výzvy, kterým čelíme. V daném příběhu si vybíráme osobu, která je pro nás nějak zajímavá a jdeme s ní tvůrčí cestu (prožíváme její příběh skrze dramatizaci či výtvarné zpracování).

Kniha je rozdělena do tří částí. První se zabývá teoretickým vymezením kreativního procesu a expresivní terapie. Druhá, nejrozsáhlejší, je zaměřená prakticky na konkrétní techniky práce s příběhy. Každá kapitola je vždy uvedena krátkou kazuistikou, kterou autorka okomentuje a propojí s teorií. Následuje část cvičení (např. výtvarná, hlasová aktivita), jak klient může s daným příběhem pracovat. Pozitivně vnímám podkapitolu o možných rizicích – co by se mohlo stát a jak na to případně reagovat, aby prožitek byl co nejlepší. Jako poslední podkapitola je uvedena reflexe autorky – jak ona sama přistoupila k tématu a zároveň doplňuje další cvičení na “doma”.

Poslední, třetí oddíl knihy jsou texty absolventů. Přiznám se, že tato část mi byla nejméně po chuti. Přišlo mi, že autorka ji sem vkládá pro utvrzení čtenáře, že její technika opravdu funguje. Použité “recenze” předchozích účastníků působili na mě jako reflektivní zhodnocení jejich prožitků v práci s příběhy a jak bych se potenciálně měla cítit i já.

Vzhledem k tomu, že jsem o metodě dosud neslyšela, měla jsem s jejím čtením drobné potíže. Trošku mě rušily autorčiny osobní výpovědi tvůrčí cesty, které mě nutily k přehodnocení mého dosavadního způsobu uvažování o příběhu.

Přesto mě zaujala komplexnost knihy – kterou lze číst několikrát a pokaždé s jiným účelem ať už osobním či pracovním využitím. Jazyk je čtenářsky velmi dostupný. Autorka v textu často odkazuje na další literaturu. Nijak to ale neruší.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, dala mi prostor nahlédnout na jiné formy příběhů a jejich využití v terapii. Celkově se jeví jako nenásilná, ale velmi efektivní. Už se však nemohu dočkat, až ji budu číst podruhé – jako manuál pro práci s klienty.

Kniha "Vnitřní příběhy" od Yehudit Silverman mě hluboce zaujala svým přístupem k využití mýtů a pohádek v terapii. Nejvíce mě oslovily případové studie, které autorka předkládá citlivým a osobním způsobem. Tyto příběhy ukazují, jak může kreativita proniknout až k našim nejhlubším problémům a blokům, a umožnit nám je překonat.

Z knihy jsem si odnesla uvědomění, že umění skutečně může léčit a integrovat nás, ať už čelíme závažným životním otázkám nebo se snažíme růst v každodenním životě. Yehudit Silverman dokáže v knize skvěle propojit teorii s praxí a ukázat, co stojí za touto terapeutickou prací. Oceňuji její schopnost vytvořit bezpečný prostor pro klienty, což je klíčové pro úspěšnou terapii.

Autorka je zkušenou průvodkyní, která umožňuje klientům vybrat si vlastní mýtus, médium a načasování jejich terapeutické cesty. Její hluboké naslouchání a citlivý přístup k práci s mýty mě inspirují. Představa "kontejneru", kterou Silverman v knize popisuje, mi pomohla lépe pochopit, jak vytvořit bezpečný prostor pro sebe i pro ostatní.

Kniha neobsahuje žádné spoilery, každý čtenář skončí na jiném místě, které je perfektně přizpůsobené jeho vlastnímu sebepoznání.