Po sbírkách metod a Violet Oaklander jsou původní díla v překladu přesně ten druh knížek, které házím do košíku bez váhání (a brečím až druhý den, kdy mi platba odejde z účtu). Původní díla pro mě mají hodnotu nějaké originální myšlenky doslova v každé větě a po trendu současné tvorby "mám jednu myšlenku a toto je 300 stránková obhajoba, proč si zasloužím, aby mi ji publikovali" je to osvěžující. To neznamená, že by se dŘíVe sE pSaLo LíP. Nikdy nebylo líp. Paměť vás klame. Žijeme pořád stejnou párty i s kocovinou.

Jak tak bývá u psychologů minulého století, i Bruno vychází hlavně z vlastních dojmů a zážitků. Není to nutně špatně, pokud nejste Jeroným Klimeš a nemáte žádnou záklopku, nebo dokud nenapíšete knihu o autismu a nazvete ji Empty Fortress. Horší název už by byl snad jen Poleno do krbu.

Strašně se mi líbila myšlenka, že pokud v nás pohádky vyvolávají hluboké emoce a my je pak vypravíme svým dětem, sdílíme s nimi něco niterně lidského, co se nevyrovná žádnému jinému přenosu informací. Lidé, dělte se s dětmi o příběhy a o umčo. Pokud to samozřejmě není H.G.Wells nebo Francis Bacon. Ten malíř.

I přes rozsah a trochu starší datum je to hrozně zajímavé, hlavně ta část, kde přijdete o iluze o svých oblíbených pohádkách z dětství, a pak ta část, kde přijdete o iluze o sobě, podle toho která pohádka byla vaše oblíbená. Člověk by to až chtěl studovat trochu víc odborně, ale máme smůlu, pohádky patří do kulturní antropologie. To jsou ty přednášky, na které nikdo nechodil.

Za tajemstvím pohádek - Bruno Bettelheim

Dnes mají pohádky v životě člověka stejně důležitou roli, jako tomu bylo po staletí, ne-li důležitější. Proč tomu tak je? Proč mají pohádky tak velký a pozitivní přínos pro vnitřní růst dítěte? Pohádky pomáhají dětem rozumět samy sobě ve složitém světě, obohatit své představy, hledat ve světě smysluplnost, řád, vidět, že kromě dobra existuje také zlo, dodávají naději v budoucnost a ukazují i ty stránky života, se kterými se dítě ještě nemělo možnost setkat. Jak jinak by se dítě setkalo se smrtí dříve než jí v životě samo bude muset čelit? Jak by se setkalo s nespravedlností a zlem, kdybychom v dobré víře ukazovali jen dobro? Pohádky jsou zkrátka důležitým rámcem významů, kterým dítě rozumí a pomáhají mu se vyznat ve světě, v životě.

Kniha je plná konkrétních ukázek a významů pohádek, ale i teoretických pojetí jejich důležitosti v různých aspektech života. A musím říct, že je kniha opravdu zábavná a obohacující. Propojuje v sobě jakýsi “sborník” či přehled pohádek (některé jsem ani neznala, tak doufám, že to nebude mít následky :D) a psychologické (psychoanalytické) povídání o nich. Zábavné a naučné.

Závěrem bych ještě chtěla zdůraznit, že význam pohádek v lidském životě je nenahraditelný. A důležitější než se člověku na první pohled zdá. Knížka se bude líbit psychologům, ale i psychologickým nadšencům, nadšencům do rozboru pohádek a rodičům, kteří váhají, k čemu pohádky v životě dítěte jsou. Velké doporučuji!

Dnes jsme si pro vás připravily recenzi na tématickou knihu v tomto vánočním období. ???? Jde o knihu Za tajemstvím pohádek od významného psychoanalytika Bruna Bettelheima.

V životě dětí jsou pohádky velice důležité a právě psychoanalýza nabízí proniknutí k jejich hlubšímu významu. Bettelheim hned v úvodu své knihy zdůrazňuje zajímavou myšlenku, že by děti měly být vychovávány tak, aby pro ně měl jejich život smysl, pro což je přirozeně důležité působení rodičů a dalších osob. Lidová pohádka je z „dětské literatury“ pro životní obohacení dětí nejlepší. Prostřednictvím pohádek dítě nachází řád a jemné naznačení výhod mravného jednání. Autor skrz knihu doufá a zároveň klade velký důraz na to, aby rodiče i učitelé pochopili, jak velkou a důležitou roli pohádky v životě dítěte hrají.

Líbí se mi autorova slova, ve kterých říká, že poselství pohádek spočívá v tom, kdy ostatním ukazují: „že boj proti krutým životním nesnázím je nevyhnutelný a patří neodmyslitelně k lidské existenci, když se ale člověk boji nevyhýbá a tvrdošíjně čelí nečekaným a často nespravedlivým útrapám, přemůže všechny překážky a nakonec vyjde jako vítěz.“

Autor ve své knize zmiňuje mnoho pohádek a spoustu příkladů, na kterých jde jasně vidět jejich psychologický význam. Jsou jimi například O třech malých prasátkách, Červená Karkulka, Šípková Růženka, Popelka,… A neříkám s nadsázkou, že u nejedné z nich budete překvapeni (možná až šokováni) tím, jak vlastně vznikly nebo co mohou představovat. Může se stát, že vás to i odradí. Osobně jsem některé pasáže četla skoro s otevřenou pusou, jak jsem byla udivená a zvědavost mě nutila číst dál.

Bettelheim všechno popisuje opravdu čtivým, zajímavým a odborným stylem. Přináší podstatné informace a propojení s praxí, není se tedy čemu divit, že za tuto knihu dostal dvě ocenění. Knihu bych rozhodně doporučila všem zájemcům o psychologii, psychoanalýzu, učitelům a rodičům.