Nečakala som, že práve taká útla kniha mi dá tak veľa. S gestalt prístupom som sa v teórii stretla len okrajovo a šla som do nej celkom naslepo. Okúzlil ma autorov štýl písania, ktorého výber slov bol zámerný, nečíta sa najjednoduchšie ale takmer ako poéziou som ňou lietala. Často som sa musela k niektorým pasážam vracať a takmer vždy som z nej vyťažila niečo nové. Základy psychopatológie z pohľadu gestalt terapie vám okrem bohatého množstva odpovedí kladie aj otázky. Preto by som ju odporučila tým, ktorí by si chceli prehĺbiť vzťah k sebe alebo prebudiť zvedavosť k tomuto prístupu. Dôležitú rolu zohráva téma absencií a ich prejavy v našom súčasnom prežívaní. Okrem teórie autor poukazuje psychopatologické javy aj na príkladoch z praxe a zdieľa s nami, čo v roli terapeuta prežíva a ako svoje emócie využíva v psychoterapeutickom vzťahu. Zaujala ma aj kapitola o transgeneračnom prenose absencií a o tom, ako môžu skúsenosti či nenaplnené potreby našich predkov ovplyvňovať aj naše vlastné prežívanie. V neposlednom rade mi kniha pripomenula, že štúdium psychológie má zmysel a že ním môžem pomáhať nielen druhým, ale aj sebe. Zároveň vo mne zanechala nádej, že vzorce prenášané naprieč generáciami nie sú nemenné a že zmena je možná.

#nakladatelstviportal #giannifrancesetti #knihy #kniznarecenzia #zakladypsychopatologie

Kniha o psychopatologii z pohledu gestalt terapie není klasickou knihou k tématu, kde bychom mohli očekávat přehled psychopatologických nemocí, poruch apod. Od začátku jde do hloubky a zaměřuje se výrazně k tématu utrpení, které je uvnitř člověka a nejen utrpením, které je jinému člověku působené psychopatologickým chováním a jednáním.

Kniha začíná několika úvody, které čtenáře uvádí do tématu a kontextu. Již český úvod překladatele a odborníka na téma představuje i jeho pohled a přínos k tématu. Až po něm je dvojí úvod autora.

Samotné kapitoly se věnují jednotlivým oblastem psychopatologie, jednání, dopadů či charakteristik. Čtenář se doví o tom, co je to z psychopatologie v tématu knihy, nabízí možnosti studia, specifika i rozdíly a velkou část věnuje tématu utrpení. Cenné je i to, že utrpení se vztahuje nejen k okolí, ale utrpení prožívá i sám člověk, který se psychopatologicky chová a jedná.

Zajímavým fenoménem je popis rodinného či trans generačního přenosu a vysvětlením tohoto jevu. Po teoretické části, občasně proložené i praktickou části se autor dostane k praktické části, využití pro psychoterapeuty, pracující s motivy či vnitřní motivací k jednání.

Celá kniha obsahuje množství odkazů na literaturu, včetně závěrečného shrnutí použité literatury.

Po 17 kapitolách autor doplňuje publikace třemi doslovy, které jsou zaměřeny prakticky a mohou pomoci odborníkům v dalším podnětům pro praxi, studentům více k pochopení teoreticko-praktického propojení.

Kniha je pro náročnějšího čtenáře, ale je vhodná i pro studenty, či zájemce, který by se chtěl více dovědět o tématu, či se chystá na další studium pro vlastní sebepochopení, nebo rozšíření své praxe v jiných oborech (sociální práce, pedagogika apod.).

Když se řekne „psychopatologie“, většina z nás si představí diagnostické manuály, symptomy a jasně definované poruchy. Italský psychiatr a gestalt terapeut Gianni Francesetti ve své knize Základy psychopatologie z pohledu gestalt terapie, tohle zažité medicínské paradigma obrací vzhůru nohama.

Nečekejte praktickou příručku s kazuistikami a návody „krok za krokem“. Jedná se o teoretický exkurz formou vnitřního monologu, kde skrze otázky jako „Jaký je vztah mezi psychopatologií a diagnózou?“ postupně buduje obrázek o tom, jak uvažovat nad psychopatologií člověka.

Ačkoliv je to poměrně tenká knížka, která se čte velice rychle, místy se jedná o velmi náročné čtení, které kvůli odbornému žargonu a psychoanalytickým i fenomenologickým koncepcím nelze doporučit laikům. Pro odborníky a terapeuty se jedná o zajímavou knihu, pro kterou se hodí sáhnout.

3 hlavní myšlenky, které si z knihy odnáším:

I nejtěžší psychické utrpení (včetně psychotických stavů) je ve své podstatě tvořivou adaptací na neúnosnou situaci. To, co zvenčí vidíme jako patologii, byl původně ten nejlepší možný způsob, jaký měl člověk k dispozici, aby psychicky přežil traumatické nebo emočně neudržitelné prostředí. Úkolem terapeuta pak není tento symptom prostě „odstranit“, ale pochopit jeho hluboký význam a funkci, kterou v životě klienta měl či má.

Tradiční psychiatrie nahlíží na patologii izolovaně: pacient má depresi, pacient trpí úzkostí. Gestalt-fenomenologická perspektiva ale tvrdí, že psychopatologie není uvnitř člověka jako pokažená součástka. Utrpení se rodí v kontaktu, v takzvaném fenoménu pole (vztahu mezi jedincem a jeho prostředím). Deprese nebo psychóza nejsou vlastnosti jedince, ale specifické stavy pole, které se v daný moment projevují skrze tělo a prožívání klienta. Symptom je v tomto smyslu společným výtvorem interakce člověk-prostředí.

Francesetti se kriticky staví k rigidnímu nálepkování. Diagnóza podle něj nemá být statickým štítkem z DSM-5, který člověka definuje a uzavře do škatulky. Pokud k pacientovi přistupujeme s hotovou diagnózou, přestáváme vidět jeho skutečné, živé bytí v přítomném okamžiku.