Poctivě zpracované trauma může vést k posttraumatické moudrosti - autor recenze: MARTIN STRAŠÁKhttps://proboha.cz/magazin/spolecnost/martin-strasak/2023/07/recenze-poctive-zpracovane-trauma-muze-vest-k-posttraumaticke-moudrosti/Je možné hovořit o traumatu přesvědčivě, s maximálním vhledem, a současně s dostatečnou mírou laskavosti a poutavosti? O to se v knize rozhovorů Co se ti stalo? (Portál, 2023) pokoušejí uznávaná moderátorka Oprah Winfrey a psychiatr Bruce D. Perry. Společně oživují debatu o problematice traumatu, snaží se nalézt jeho příčiny a předložit řešení.
Oprah Winfrey, světoznámá americká moderátorka a ojedinělá filantropka, se v knize Co se ti stalo? potkává s americkým psychiatrem Brucem D. Perrym nad celou řadou bolestivých, intimních témat. Společným jmenovatelem je jim traumatický prožitek, ovlivňující v případě jeho neřešení celý následující život stiženého.
Oba se během rozhovorů – které jsou daleko více rovnocenným dialogem než ostentativním monologem odborníka – v první řadě shodují na tom, že trauma (podobně jako třeba slovo deprese) se zcela vymklo ze škatulek psychiatrie. Je nadužíváno, a tím dochází k jeho zamlžení a rostoucímu nepochopení.
Název knihy reflektuje hlavní apel psychiatra Perryho: pro počáteční porozumění traumatu je zapotřebí pozměnit otázku „Co ti je?“ („What´s wrong with you?“) na otázku „Co se ti stalo?“ („What happened to you?“). Tato zdánlivě drobná změna, spočívající v zájmu a naprosté neútočnosti, vede k postupnému otevření zraněného.
Winfrey uvádí celý rozhovor osobní a niternou výpovědí o vlastním traumatu, jež si nese z dětství. Kniha se díky tomu vmžiku ocitá na hluboce osobní rovině a znemožňuje veškeré následující rozhovory označit za suchý vědecký výklad. Díky tomu, že se Winfrey s Perrym znají již z dřívějška, otevírá se mezi nimi prostor plný důvěry.
To napomáhá vyzrálosti a plynulosti rozhovorů pramenících ze vzájemného pochopení. Patrně můžeme najít momenty, v nichž mohla Winfrey oponovat anebo položit provokativnější otázku, ovšem vzhledem k náplni rozhovorů zjevně nebylo asertivity nutně zapotřebí.
K porozumění traumatu
Dr. Perry v českém prostředí poprvé výrazněji zaujal knižním titulem Chlapec, kterého chovali jako psa (Portál, 2016). Jakožto specialista orientující se na mentální zdraví dětí, avšak i na neurovědu, psychiatrii a behaviorální vědy přináší rozsáhlou znalost mozku a psychiky těch, již si prošli traumatem.
Skrze rozhovory se tím otevírá celá řada oblastí s traumatem bezprostředně spjatými – role naší DNA, výchovy, sociálního zázemí, ale i různých závislostí. Obzvlášť veliký důraz klade spolu s Winfrey na dnes často chybějící úlohu velké, pospolité rodiny. Dále se Perry zabývá především souvislostmi mezi funkčností mozku a psychickými stavy. Prostřednictvím sondy do základního fungování lidského mozku čtenářům nabízí pochopení, proč a jak se trauma odehrává.
Jak jsem již naznačil, rozhovory jsou dialogem. Tomu napomáhá skutečnost dechberoucí praxe Oprah Winfrey, která během svého života vedla několik desítek tisíc rozhovorů a ve slavné talk show Oprah show se spolu se svými hosty pětadvacet let věnovala tématům stresu, odolnosti i traumatu. Odbornou znalost Perryho díky tomu doplňuje o postřehy svých někdejších hostů a nabízí rozšiřující náhledy a východiska.
Naučné pasáže střídají mnohdy srdceryvná svědectví z Perryho praxe nebo (přímé, či zprostředkované) zkušenosti Winfrey. Místy se vám může zdát, že nečtete populárně-naučný titul, ale strhující román. Takový pocit je kvalitou, nikoli nedostatkem rozhovorů.
Kniha Co se ti stalo? obkružuje především téma traumatu u dětí. Je to logické vzhledem k pracovnímu zaměření Perryho, avšak nejen kvůli tomu. To, co jsme prožili v dětství, je totiž zcela zásadní pro náš další vývoj.
„Vyvoláváme ze světa to, co do světa vyzařujeme; ale to, co vyzařujete, je založeno na tom, co se vám stalo, když jste byli malí,“ vysvětluje Perry. Na jiném místě dodává, že zanedbání působí obdobné potíže jako trauma. A to se týká především etapy dětství.
Smyslem knihy však není pouze zanalyzovat skutečnost a zoufat nad beznadějným stavem světa. Nabízí také dílčí řešení. Perry například zdůrazňuje dosažitelný stav, jemuž propůjčuje označení „posttraumatická moudrost“.
Je přesvědčen – a mnohdy je toho svědkem –, že poctivé a správné vyrovnání se s traumatem může vést k hlubokému obohacení traumatizovaného. Jedinec, jenž se dokázal vypořádat s traumatem, může žít plnější život než ten, jehož trauma nezasáhlo. Kniha tedy vyjadřuje i naději.