Sotva lze doporučit lepší knihu pro poznání osobnosti současného papeže než právě vydaný knižní rozhovor papežova bratra Georga Ratzingera s novinářem Michaelem Hesemannem.

  Nejde vlastně o běžný rozhovor otázka/odpověď. Je to zcela nový druh knižního interview, kdy dotazovaný vypráví a toto jeho vyprávění je jen přerušováno či spíše zdařile doplňováno některými důležitými fakty, které sem redaktor vložil, což ještě více umocňuje výsledný dojem i poznatky z této knihy. Čtenář zároveň nemůže neocenit vynikající paměť, kterou papežův starší bratr Georg v této knize prokazuje.

  Bezpochyby zde nechybí humor, vážné úvahy, ani detailní líčení některých situací či rozhodnutí. Za zvlášť významné považuji vykreslení života Ratzingerovy rodiny, v níž sourozenci Georg, Josef i Marie vyrůstali. Zbožnost, poctivost i soudržnost jsou jen jednou stránkou, která se zde popisuje. Další zajímavostí je líčení jejich častých stěhování, bavorských reálií i dobové nálady - a ta byla v jejich dětství a mládí čím dál tísnivější. Rozhodnutí obou bratří pro kněžství sice nebylo způsobeno především válkou, ale ta je v tom jen utvrdila. Už proto, že jejich otec byl jednoznačný anti-nacista.

„VLEZTE MI NA ZÁDA!“

  Čtenář se tu také dozví, které knihy dnešního papeže v dětství a ve středoškolském věku ovlivnily, mezi nimi třeba i Mozartova cesta do Prahy od německého romantického básníka a prozaika Eduarda Friedricha Mörikeho. A také že Josef Ratzinger sám byl později nazýván „Mozartem teologie“, a to zejména poté, co vyšel jeho slavný Úvod do křesťanství.

  Je zde rovněž vylíčena „lopatová liturgie“, nesmyslná cvičení s tímto pracovním nástrojem na sklonku Hitlerovy éry - a v rozporu s tím skutečná krása, hloubka a důstojnost křesťanské liturgie, která se stala jednou z priorit tohoto pontifikátu.

  Na Georgu Ratzingerovi je sympatické, že se sám do ničeho nešponuje a nic ze sebe nedělá. Třeba zde živě vykresluje, jak reagoval na to, že byl jeho bratr zvolen papežem. „Vlezte mi na záda,“ říkal si, když další den po konkláve v jeho bytu pořád vyzváněl telefon a on si myslel, že jsou to jen dotěrní novináři, ale přitom ho volal jeho vlastní bratr - papež. A také zde svěřuje, jak se tento nedávno zvolený náměstek Kristův v roce 2006 s opravdovou chutí podíval zase do své domoviny - Bavorska.

  Četba této knihy tedy přiblíží osobnost Benedikta XVI. z nevšedních úhlů, ale pomůže i rozvíjení česko-německých vztahů. Ať už tak či onak: když ji člověk dočte, má chuť ji začít číst zase znovu. Napsaná je výborně.

MARTIN T. ZIKMUND
Katolický týdeník, listopad 2012