Kniha rozhovorů s divnými faráři a farářkami je brilantní sondou do několika životů. Aleš Palán umí vést rozhovory přirozeně, nenutí své partnery, aby mluvili o něčem, co nechtějí říci, ale dovede se doptat, aby bylo jasno, prohloubit nebo rozšířit téma. Ke zveřejnění vybral rozhovory s faráři, kteří mu přišli zvláštní, originální, osobití. Nestaral se příliš o jejich příslušnost k denominaci nebo k nějaké názorové nebo teologické skupině. Vodítkem mu byla originalita a hloubka farářovy nebo farářčiny osobnosti. A je to dobrodružné čtení.

Sám autor v úvodu píše, že jeho kniha nemá být evangelizačním prostředkem, aby se čtenáři po přečtení hrnuli do kostelů. Nemá být ani ukazatelem té nejpravější církve. Proto nikde zdůrazňuje denominační příslušnost jednotlivých osob. Duchovní ho zajímají jako lidé.

Nechá si vyprávět, jak se to stalo, že se stali kněžími, kudy vedla jejich cesta víry. Někteří ze zpovídaných pocházejí z tradičního prostředí, víra jim byla předána s mateřským mlékem, viděli rodiče nebo příbuzné pro víru trpět a zcela přirozeně se ve svých farnostech zapojili do života obce. Chodí na hokej, jezdí s traktorem, chovají dobytek nebo hrají v metalové nebo jinak hlučné kapele, tvoří rozhlasové pořady. Opravují kostely, lezou po horách, běhají maraton. S muži svých farností se setkávají právě tam. Tvrdí, že v kostele není to pravé místo k důvěrným rozhovorům a vycházejí mezi lidi, tam kde se s nimi přirozeně mohou setkat. Obě ženy farářky ke konverzi přišly až v dospělosti a jejich duchovní cesta spojuje hledání v osobních životech i ve službě. I tyto ženy mají originální záliby. Jedna cvičí vodicí psy, druhá se učí sládkovou.

Všem hovořícím duchovním je společné, že si ve své duchovní službě nepřipadají jako hodnostáři, jako lidé se zvláštním posláním, jako někdo výjimečný. Všichni pokorně vyznávají své nedostatky, slabosti a vášně. Nikdo z nich se nedrží ortodoxně nějakých předpisů, ale všichni hledají přirozenou cestu k lidem, jimž slouží. Zároveň jsou lidmi “té cesty”. Očekávají, že Bůh povede jejich kroky, ukáže jim správný směr.

Řekla bych, že povzbuzení k osobní originalitě potřebujeme všichni, ale duchovní možná nejvíc ze všech. Právě o nich jsme možná nasbírali nejvíc divných představ a předsudků, o farářích (a farářkách nemluvě) přece víme, jak by měli správně vypadat, mluvit a žít. Na muže a ženy, kteří slouží tím, že jsou k dispozici, aby naplnili naše duchovní potřeby, působíme nejspíše hrozným tlakem, ale se přizpůsobovali našim představám, které jsme pochytili možná někde v obrozenské literatuře. Ale když oni budou svobodní, originální a divní, budou v tom povzbuzovat i nás. Smíte být tím, kým chcete. Nejdřív tedy potřebujeme povzbudit faráře a farářky: Buďte divní. Buďte originální. Buďte vedení Duchem. Choďte tam, kam chodil Ježíš. Nenechte se svázat teoretickými předpisy a nechte se vést svým srdcem. Kéž je Bůh naplní svou láskou.

Divní duchovní Filip Boháč, Alexandra Jacobea, Pavel Jäger, Pavel Semela, Sandra Silná, Petr Wagner a Jan Wirth se nepředvádějí jako příklady k následování. Jsou to krásní originální lidé, tak jako i my všichni. Buďme povzbuzeni jejich životy, které žijí tak naplno, jak dokážou. Podívejte se na duchovní, faráře, farářky ve svém okolí. Třeba mezi nimi najdete další podobné osobnosti, s nimiž se budete chtít spřátelit.

Kniha je proložena dokumentárními fotografiemi ze života jednotlivých duchovních.

„Farár“ zvykne byť pejoratívnym označením pre duchovného, kňaza. V kolekcii rozhovorov Aleša Palána sa toto označenie zmenilo na kompliment adresovaný jeho respondentom. Byť farárom či farárkou znamená žiť so svojím spoločenstvom a angažovať sa vo vľúdnej a podnetnej realizácii svojej misie.

Rocker, farmár aj maratónec

Palán je pán majster v oblasti knižných rozhovorov. Publicista, ktorý bol aj kopáčom a nočným strážnikom, spravil dobrú prácu už výberom farárov a farárok z rozličných kresťanských cirkví.

V českých farnostiach a zboroch je to určite tak ako hocikde inde. Pôsobia v nich nenápadní pracanti, čudáci, svätci asociálni aj komunikatívni, rezignovaní moralisti, strážcovia dogiem či nudní uspávači návštevníkov chrámov a modlitební.

A potom je tu ešte množina rebelov a rušiteľov. Samotná odlišnosť od priemeru negarantuje inšpirujúci príbeh. Nestačia dlhšie vlasy, motorka alebo ochota posadiť sa s farníkmi k pivu. Chce to iskru navyše – nápad a vytrvalú invenciu, prispôsobivosť a veľkorysosť. Až potom sa dotyční duchovní stávajú lídrami svojich komunít i adeptmi na zaujímavé knižné rozhovory.

V Palánovej galérii sa predstaví mladý českobratský farár, hudobník s nápadnými vlasmi a gitarou. Nechýba katolícky farár z pražských Holešovíc schopný zvládnuť ultramaratóny a Spartana, farárka pripravujúca vodiacich psov, iný hardcorový hudobník v službách Cirkvi československej husitskej aj správca katolíckej farnosti, ktorý sa zoči-voči ekonomickej odluke cirkvi od štátu stal farmárom a vie, ako sa opravujú kombajny.

Palán z nich dostal hádam všetko: spomienky, príbeh ich osobnej viery, názory a vízie.

Prekvapujúca rozmanitosť

Nejde o dokonalých hrdinov. Poznajú pochybnosti, neistotu a otázky. Zažili krach svojich vzťahov a manželstiev alebo v prípade katolíckych kňazov krízu celibátu. Stihli sa popáliť vo svojom idealizme, občasnej naivite i očakávaní, že vypiť s farníkmi pivo znamená definitívne ich dostať na svoju stranu.

Napriek všetkému sú odvážni, otvorení a pripravení na prekvapenia. Ich túžbou nie je zachraňovať konfesionálne značky a imidž svojich cirkví. Viac ich zaujíma autentická služba konkrétnym ľuďom a možnosť byť im nablízku. A ani náhodou nepovažujú za splnenie svojich snov opravené kostoly.

Jednoducho je zrejmé, že ich Učiteľ sa z nich teší. Napodobňujú ho novými spôsobmi. Hľadajú reč moderných podobenstiev, nevyhýbajú sa vylúčeným, biednym a sklamaným. Idú k podstate a nezaujímajú ich mocenské či politické hry cirkevných elít. Služba ich nepripravila o osobnosť, naopak – rozvinula ju a zušľachtila.

Je sympatické, že farárske či kazateľské pôsobenie môže byť takto rozmanité, farebné a otvorené novým možnostiam. To všetko bude pokračovať bez ohľadu na štatistiky ateizácie či sekularizácie spoločnosti. Nikdy materiálne nezbohatnú, ale v ich prípade nepôjde o prehru. Naopak, bude to potvrdenie skutočného víťazstva.

Palán sa pýta zvedavo, s empatiou aj zorientovane. Nerobí zo seba blbca, aby vyprovokoval svojho respondenta k niečomu dramatickému. Atmosféra jeho rozhovorov je prívetivá, ale nie falošne bezpečná.

„Divní“ farári a farárky nie sú novými idolmi. Nie je nevyhnutné ich vo všetkom nasledovať. Len tak obyčajne predznamenávajú Božie kráľovstvo, ktorého iným menom je ríša prekvapení.