Součástí života moderního člověka je denní styk s komunikačními médii nejrůznějšího druhu. Ačkoliv prakticky na každou činnost se nějak kvalifikačně připravujeme, s daty získávanými prostřednictvím médií pracujeme pouze podle svého uvážení, které ovšem může být ošidné. Autorský kolektiv vedený Irenou Reifovou předkládá českému čtenáři první lexikografickou pomůcku svého druhu v českém jazyce, a sice Slovník mediální komunikace. Hned v úvodu se píše, že jsou v heslovitě uspořádaném textu osvětlovány pojmy, které „dovedou dodat výpovědím o sociálních, politických, ekonomických i filozofických dimenzích médií přesnost, vyšší kvalitu a přesvědčivost“. Jisté je, že abychom rozuměli mediálním sdělením, potřebujeme určitou průpravu.

Slovník mediální komunikace obsahuje 200 pečlivě vybraných hesel. I když jednotlivá hesla zpracovávali různí autoři, celkový dojem slovníku je kompaktní. Jednotlivá hesla jsou přehledná, srozumitelná a prakticky pravidelně obsahují další odkazy. Lze vysoce ocenit, že za každým heslem je uveden abecedně uspořádaný seznam související literatury.

Slovník mediální komunikace je jmenovitě určen studentům a pedagogickým či vědeckým pracovníkům všech sociálních věd. Odhaduji, že čtenářské určení je nepochybně větší: určitá hesla mohou zajímat i odborníky jiných oborů, případně laiky. Irena Reifová totiž správně zdůrazňuje, že každý člověk, který je vystaven dennodennímu vlivu nejrůznějších médií by měl „průběžně budovat, rozvíjet a udržovat imunitu“ vůči nim. Určitý zdravý odstup a kritický náhled je pak nepochybně podstatou „obecné mediální gramotnosti“.

Zbývá vysvětlit, proč je Slovník mediální komunikace doporučován na stránkách Praktického lékaře. Odhlédneme-li od skutečnosti, že každý lékař je také „obyčejný občan“, který je vystaven tlaku médií jako každý jiný, stává se, že kromě poučených tiskových mluvčích z resortu zdravotnictví, dostávají také jednotliví lékaři prostor k aktivní mediální prezentaci. Mnohem častěji než v minulosti jsou zváni ke vstupu do médií a není tajemstvím, že mediální pravidla jsou jim většinou vzdálena. Aby se lékař v takové situaci nevystavil zbytečným rizikům, může se „vyzbrojit“ některými potřebnými informacemi, které jsou právě obsažena v textu recenzovaného slovníku.

Závěr je jednoznačný: Slovník mediální komunikace je pěkná, přehledná a vysoce užitečná kniha. Neměla by chybět v příruční knihovně nikoho, kdo se zajímá o kvalifikovaný výklad mediálních principů a mechanizmů.

Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.