Úvod do veřejného zdravotnictví, e-kniha

E-kniha (2012)

0 % 4 recenze

269 Kč

Skladem

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

E-kniha (2012)

Počet stran
296
Rok vydání
2012
Typ produktu
E-kniha
Kód
72130671
EAN
9788026203834
Nakladatelství
Portál

O knize  

Publikace seznamuje se základy oboru, který se v ČR od roku 1989 rozvíjí pod názvem veřejné zdravotnictví. Zahrnuje celou řadu disciplín, které ve své syntéze umožňují vnímat zdraví a péči o zdraví jako komplexní systém a poznat nejrůznější vlivy, faktory a podmínky, jež ovlivňují lidské zdraví a péči o ně nejen na úrovni jednotlivce, ale i populačních skupin a celé společnosti. Kniha vysvětluje základní pojmy, smysl studia zdraví populace, a zejména pak vztah zdraví a kvality života člověka. K tradičním tématům patří výklad zdravotnických systémů včetně podrobného popisu organizace péče o zdraví a jejího financování v ČR. PhDr. Hana Janečková, Ph.D., pracovala jako odborná asistentka ve Škole veřejného zdravotnictví IPVZ, dnes vyučuje na 3. lékařské fakultě UK a spolupracuje s Diakonií ČCE. PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D., pracovala jako odborná asistentka ve Škole veřejného zdravotnictví IPVZ a dnes je odbornou asistentkou 1. lékařské fakulty UK.

O autorech

Janečková, Hana

Janečková, Hana

Všechny knihy autora

Hnilicová, Helena

Hnilicová, Helena

Všechny knihy autora

Recenze (4)

  • V posledních letech se často hovoří o potřebě reformy českého zdravotnictví. Své názory vyslovují i lidé, kteří o principech veřejného zdravotnictví nemají dostatek validních informací, což představuje riziko, že navrhované, nebo dokonce z části implementované změny současnou situaci spíše zkomplikují, než zlepší. V této souvislosti je třeba uvítat obsažnou publikaci Hany Janečkové a Heleny Hnilicové, které se právě problematiky veřejného zdravotnictví zevrubně týká.

    Text recenzované publikace je rozdělen na 12 samostatných kapitol, ke kterým je pak, kromě tradičního seznamu použité i doporučené literatury, připojen seznam důležitých a k tématu se vztahujících zákonů, oficiálních dokumentů a webových stránek, stejně jako přehled zkratek a rejstřík.

    Nejprve je představen obor veřejného zdravotnictví (1), pak je přiblížena metodologie výzkumů a uvedeny zdroje informací ve veřejném zdravotnictví (2). Dále je popsán zdravotní stav obyvatelstva zejména v ČR (3) a jeho determinanty (4). Systém veřejného zdravotnictví tak, jak jej známe dnes, se vyvíjel 150 let, a proto je zařazena kapitola, jejímž obsahem je zdravotnictví jako společenský systém (5). Považuji za důležité, že jsou popsány principy solidárního pojištění a různé modely zdravotnických systémů ve světě. Logicky následuje popis vývoje zdravotnictví v ČR, přičemž se autorky nevyhýbají ani kvalifikovanému hodnocení socialistického zdravotnictví. Stejně odpovědně přistupují k popisu i hodnocení dosavadních reforem (po roce 1989) a aktuálních koncepcí. Další část textu je věnována kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče (7) a problematice zdravotnického povolání (otázky týkající se způsobilosti k výkonu profese). Popsány jsou též profesní organizace (8). Problematika měnící se pacientské role (od paternalismu k partnerství) reprezentuje jistě závažný a stále neukončený proces, kterému autorky věnují pozornost a informují též o postavení pacientských organizací (9). O významu prevence a nutnosti podpory zdraví není pochyb a je dobře, že je v textu zařazeno i toto „samozřejmé“ téma (10). I když jednotlivé státy usilují o tzv. rovnost ve zdraví, je evidentní existence sociální nerovnosti ve zdraví. Proto je žádoucí, aby byla trvale věnována pozornost i ekvitě, k níž mohou přispívat popsané mechanismy (11). Obsahem poslední kapitoly je stručný popis našeho současného i budoucího zdravotnictví z pohledu oboru veřejného zdravotnictví (12).

    Publikaci Hany Janečkové a Heleny Hnilicové považuji za hodnotnou a vřele ji doporučuji nejen studentům oboru veřejného zdravotnictví a nejrůznějších zdravotnických studijních programů, ale všem, které problematika našeho zdravotnictví zajímá, zejména však těm, kteří ji mohou politicky výrazně ovlivňovat na nejrůznějších (tedy i komunálních) úrovních.

    Prof. PhDr. RNDr. Helena HAŠKOVCOVÁ, CSc.,Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
    Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autorky si zvolili ke zpracování problematiku v současné době nesmírně aktuální, neboť v době neustálých legislativních změn, kdy ve vyhlášce č.185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, není již obor „Sociální lékařství a veřejné zdravotnictví“ zařazen mezi obory specializačního vzdělávání , na což autorky upozorňují v kapitole Současnost a budoucnost českého zdravotnictví, která uzavírá celou publikaci, je velice potřebné problematiku oboru uceleně zpřístupnit všem zdravotnickým i nezdravotnickým pracovníkům poskytujícím zdravotní a sociální péči.

    Problematika sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví představuje medicínský obor, který úzce souvisí se všemi lékařskými obory, tedy i s posudkovým lékařstvím. Právě problematika posuzování zdravotního stavu, která je nesmírně náročná na medicínské znalosti, ale náročná i na samotné procesní řízení, by měla přihlížet k poznatkům sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví. Ostatně některé lékařské fakulty předávají studentům základní informace o posudkovém lékařství právě v předmětu Sociální lékařství či Veřejné zdravotnictví.

    Kniha přináší ve 12 kapitolách komplexní zpracování materie. Systémově je problematika rozdělena v logické struktuře. Úvodní kapitoly rozebírají veřejné zdravotnictví jako multidisciplinární obor, metodologii výzkumu a zdroje informací ve veřejném zdravotnictví, zdravotní stav obyvatelstva a jeho vývoj a determinanty zdraví. Další kapitoly rozebírají a popisují zdravotnictví jako společenský systém, zdravotnictví ČR, kvalitu a bezpečnost zdravotní péče, zdravotnická povolání a způsobilost k jejich výkonu,roli pacienta a pacientských organizací. Závěrečné kapitoly do velké hloubky pojednávají o podpoře zdraví a prevenci, sociální nerovnosti ve zdraví a problematice ekvity a současnosti a budoucnosti veřejného zdravotnictví v ČR. Z textu vyznívá výrazná odborná erudice autorského kolektivu. Publikace vysvětluje jasným a srozumitelným způsobem širší odborné veřejnosti základy oboru sociální lékařství a veřejné zdravotnictví, jehož působení se prolíná činností všech poskytovatelů zdravotní a sociální péče. Autorkám patří proto právem velké poděkování za publikaci, která na odborném knižním trhu dosud chyběla.

    Libuše Čeledová

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Jak autorky v předmluvě uvádějí, recenzovaná kniha je určena širokému spektru zájemců. Jedná se o učitele oboru veřejné zdravotnictví i souvisejících oborů, absolventy lékařského studia, kteří postrádají komplexní informaci o systému veřejného zdravotnictví a souvisejících podmínkách a procesech, a také dalším odborníkům, kteří nepracují přímo z oboru, ale angažují se v péči o zdraví. Domnívám se navíc, že kniha může být přínosem i pro laickou veřejnost, vezmeme-li v úvahu, že snad každý člověk na sebe čas od času bere roli pacienta a širokospektrální pohled na problematiku zdraví a nemoci se mu jistě může hodit. Posuďte sami.

     

    V úvodní kapitole autorky seznamují čtenáře s pojmem veřejné zdravotnictví a s oblastmi, na které se zaměřuje. Tohoto základního členění na: údaje o zdravotním stavu populace a jeho vývoji; na údaje o determinantách zdraví a hodnocení zdravotních rizik, a konečně na údaje o poskytování zdravotní péče, se kniha dále drží. Nejdříve se ovšem ještě zaměří na podrobnou historii veřejného zdravotnictví, zdroje informací a metodologii výzkumu.

     

    Další část, zaměřená na zdravotní stav obyvatelstva, podává v kostce velmi dobrou informaci nejen o zdravotním stavu obyvatel ČR v různých časových obdobích, ale i o rozličných průřezových epidemiologických šetřeních. Zdravotní a sociální rizika související se zdravotním stavem, jsou potom rozpracována komplexně i v dalších kapitolách, především v kapitole věnované sociální nerovnosti ve zdraví a problematice ekvity a také v kapitole týkající se podpory zdraví a prevence. Zde autorky poukazují na změnu paradigmat od dřívějšího medicínského modelu podpory zdraví orientovaného na izolované rizikové faktory a jednotlivé prvky životního stylu jedinců k novému komplexnějšímu modelu, kde se bere v úvahu širší sociální a ekonomický kontext. Nový přístup reprezentuje jeden ze základních dokumentů WHO z r. 1986, tzv. Ottawská charta.Známky změny jsou patrné i z proměňující se role lékaře, zdravotní sestry a pacienta. Dříve nezpochybnitelné postavení lékaře jako toho, kdo přiděluje pacientům status nemocného a sestrám instrukce, jak postupovat, nahlodává snaha sester o získání vyššího statusu odpovídajícího vyšší kvalifikaci, kterou v souladu s direktivami EU získávají. Obě profese tedy momentálně hledají podobu autonomie a vlastní identity. Mění se ovšem i postavení pacientů z pasivních příjemců zdravotní péče k aktivnějším hráčům na tomto poli, nazývaným klienti nebo konzumenti. Autorky se nicméně při hodnocení situace v ČR kloní k tomu, že zatím stále spíše odpovídá starému modelu postavení pacienta, i když jsou patrné snahy po změně. Domnívám se, že čtenáři z řad sociálních pracovníků už vnímají rezonanci mezi situací v oblasti zdravotnictví a sociální práce, kde také momentálně dochází k obdobnému přehodnocování identity a role pracovníka a klienta. Výše zmíněné téma sociální nerovnosti a ekvity je tématem řešeným i v sociální práci. Identifikace nerovností ve zdraví znamená totiž odhalování nespravedlivých, ale přitom ovlivnitelných životních podmínek. Ignorace těchto rozdílů by potom podle autorek znamenala, že společnost porušuje svoji sociální soudržnost a ohrožuje solidaritu a úctu k důstojnosti člověka. Legitimitu intervencí podporujících zdraví je možné získat díky neustálému dialogu mezi důrazem na svobodu a individuální odpovědnost na jedné straně a důrazem na zajišťování rovnosti lidí, lidských práv a společného dobra na druhé straně.

     

    Nesmíme však zapomenout na rozsáhlou oblast poskytování zdravotní péče, na kterou se autorky zaměřují ve střední části knihy. Pojednávají zde o zdravotnictví jako společenském systému, podrobně seznamují se třemi modelovými pojetími zajišťování péče o zdraví

     

    (model veřejného zdravotního pojištění, založený na principu sociální solidarity, model státního zdravotnictví a model liberálního zdravotnictví s dominancí trhu). Zabývají se českým zdravotnickým systémem, typy zařízení a konečně i systémem hodnocení kvality a standardizací.

     

    Kniha poskytuje čtenářům výbornou informaci o systému veřejného zdravotnictví, včetně souvisejících témat. Autorky se nespokojují pouze s popisem situace v ČR, ale seznamují s novými trendy, tématy a aktuálnímu otázkami v mezinárodní perspektivě. Mírné výhrady bych měla pouze k určitému nesouladu mezi názvem některých kapitol a textem, v nich obsaženým (např. kapitola osm). Rušivé může být také opakované definování pojmů (např. pojem salutogeneze nebo evidence-based praxe), na druhou stranu je ale třeba uznat, že tento postup má v učebnicích své místo. Patrně bylo možné tuto drobnost vyřešit slovníčkem pojmů.

     

    Kniha je v každém případě výborným studijním textem, který poskytuje nejen komplexní informace, ale klade také čtenáři aktuální otázky týkající se nejen oblasti zdravotnictví, ale i sociální práce a propojování obou oblastí. Text vřele doporučuji pedagogům na vysokých školách i na vyšších odborných školách i vzhledem k tomu, že informace vhodně doplňují požadavky Minimálního standardu vzdělávání ASVSP – a to nejen disciplíny Zdraví a nemoc.

     

    Mirka Nečasová

    Přečíst celou recenzi Zavřít