Zobačová, Hana: Vím, jak se cítíš - autor recenze: Mgr. Žaneta Křížováhttp://vytvarna-vychova.cz/vim-jak-se-citis/Pracovní sešit: VÍM, JAK SE CÍTÍŠ obsahuje 57 situací, které představují svět rozmanitých pocitů a citů. Jejich přehledný výčet najdeme hned na začátku publikace. Sešit se nejprve věnuje základním citům vyobrazených na portrétu jedince (radost, smích, zlost, smutek, pláč, agrese, bezradnost, strach, nuda, stud, překvapení, znechucení), přechází v jednodušší situace, kdy dvě až tři postavy na obrázku prožívají stejnou emoci (radost, smutek, starost o někoho) a postupně vygradují až po složité situace, kdy se na obrázku vyskytuje víc lidí zažívající rozdílné emoce. Je dobré, aby děti již od útlého věku dokázaly na základě neverbální komunikace vypozorovat city a pocity druhých; uvědomily si, že každý jedinec může danou situaci prožívat jinak; učily se emocím porozumět a uměly tak pomoct druhému.
Pracovní listy zobrazují známé reálné situace, se kterými se děti běžně setkávají, dokážou se proto do nich lépe vcítit a prostřednictvím otázek kladených pedagogem/rodičem je i správně interpretovat. Jedná se o situace vznikající mezi dětmi, mezi rodičem/učitelem/lékařem a dítětem a mezi skupinou lidí na veřejných místech. Autorka vyváženě střídá emoce kladné, tak i záporné.
Každý list obsahuje výstižný název, řadu otázek a dostatečně velký obrázek. Otázky slouží dospělému jako pomůcka pro následnou práci s obrázkem. Otázky se ptají na pohlaví, stáří, jak se člověk na obrázku tváří, kdo z jeho okolí se takto tváří a proč, kdy se takhle tváří samotné dítě, co se děje s naším obličejem a tělem. U obrázků, kde figuruje více osob, se přidávají otázky o počtu lidí, vztah mezi lidmi (kamarádi, nepřátelé, máma a dcera atd.), kdo mluví a kdo poslouchá, kam se dívají. Otázky jsou zpravidla jednoduché, ale našla jsem i řadu těch, které budou pro předškolní děti obtížné a nedokážou na ně adekvátně odpovědět (otázky týkající se věku lidí, jak se při emoci chová jejich tělo, co se děje s jejich tváří apod.). Tyto otázky můžeme vynechat, nahradit jinými nebo děti na odpovědi navést.
Černobílé obrázky jsou vhodné pro kopírování i vybarvení. Víme totiž, že i barva nám dokáže něco povědět o našich emocích. S obrázky můžeme posléze pracovat i dál – lze je vybarvovat podle pokynů, rozstříhat a složit jako puzzle. Výrazy v obličeji zobrazených lidí jsou velmi dobře zachycené a pojmenovatelné.
Pokud se zaměřím na předškolní děti v MŠ, jednotlivé listy půjdou dobře zařadit do tematických plánů. Nemusíme se omezovat jen na začátek školního roku, kdy s dětmi zpravidla probíráme pravidla třídy, kamarády, vztahy a chování. Díky velkému rozsahu situací lze pracovní sešit použít u tématu les, jídlo, zdraví a nemoci, sport, povolání, dopravní prostředky, zvířata, Vánoce, rodina. Situace zaměřující se na konflikty mezi dětmi můžeme využít, když takovýto problém ve třídě vyvstane. Bude zajisté lepší sáhnout po pracovním listu, který bude děti bavit, rozvine i další vzdělávací oblasti a navíc problém rozebereme daleko důkladněji, než kdybychom děti pouze poučili.
Vím, jak se cítíš je publikace ojedinělá, která vás jistě nezklame, a využijete ji při práci s dětmi. Knihu bych doporučila pedagogům pracující s předškolními dětmi (+6) a dětmi 1. stupně ZŠ, psychologům a rodičům těchto dětí.