Před nedávnem jsem na blogu publikovala recenzi na knihu Jak myška snědla měsíc, kterou napsal Petr Horáček. Protože se vám líbila, přidávám nyní krátkou recenzi také na další vyprávění o malé myší slečně. Jedná se totiž opět o povedenou knihu určenou hlavně pro menší čtenáře.

Obsah knihy

Jednoho rána se myška rozhodla, že půjde do lesa. A nebude se vůbec bát. Nebála se strašlivého velkého vlka, medvěda ani losa. Dokonce se jich zeptala, jestli s ní nechtějí hrát. Ale žádné zvíře ji neodpovědělo, všichni jen koukali.

Pak myška dorazila k domečku, kde objevila koťátko. To se jí dokonce zeptalo, jestli si s ním myška nechce hrát. Ale ta? Vzala nohy na ramena a už byla pryč. Velkých a strašlivých zvířat se nebála, ale to malé chlupaté stvoření ji nahnalo pořádný strach…

Formát knihy

Kniha je celkem velká. Má čtvercový tvar a je hezky útlá, přestože jsou listy pevnější.

Celkové hodnocení

Kniha přináší krátký příběh o myšce, která se velkých zvířátek nebojí. Dokonce ani těch strašlivých, kterých se bojí ostatní. Jenže pak přijde malé koťátko a to myšku pořádně vystraší…

Jak už je u Petra Horáčka zvykem, kniha má má na každé dvojstránce krátký text (většinou 1-2 věty) a celkově je příběh jednoduchý a snadno pochopitelný. Dominují navíc velké obrázky, takže je vhodná i pro menší děti od 1-2 let.

V knize najdeme také jednu stránku, kde si autor vyhrál nejen s textem či obrázkem, ale také celkově s grafickou podobou – stránka je kratší, takže děti mohou pomaličku nahlédnou jakoby za dveře.

Autora dětských knih a výtvarníka Petra Horáčka jsme si již představovali recenzí knihy Husa Líza. Nyní se nám díky nakladatelství Portál dostala do rukou žhavá novinka O myčce, která se nebála. Kniha vyšla nejdříve v anglické vydání, neboť Petr Horáček žije již řadu let ve Velké Británii, kde sklízí se svou tvorbou velké úspěchy. A nejen tam, jeho knihy už potěšily dětské čtenáře v mnoha zemích a vyhrály řadu cen.

Tentokrát si Petr Horáček vybral za hrdinku svého příběhu myš. To ostatně naznačuje již samotný název. Kniha, stejně jako všechny ostatní autorovy tituly, upoutá již titulním obrázkem na potahu desek. Myška sedící v pruhovaných ponožkách na veliké muchomůrce... moc pěkné! A jinak tomu není ani uvnitř knihy, jeden obrázek hezčí než druhý. Vizuální zpracování je ostatně tím, co dělá Horáčkovy knihy tolik atraktivní.

A co obsah? Jaké dobrodružství na naši malou hrdinku čeká? Ano, myška se opravdu nebojí. Neuposlechne varování svých přátel krtka a králíka a neohroženě se vydává do temného lesa. To, že je les opravdu strašidelné místo, kde číhá mnohá nebezpečí, dokresluje volba barev ilustrací. Postavy zvířat vyvedené ve výrazných barvách procházejí černobílým prostředím lesního porostu. Malý čtenář je napnutý. A co teprve když z houští vykoukne hrozivý vlk! Že vám to něco připomíná? Přesně tak, vybavíte si jistě shodné prvky s pohádkou o statečné Karkulce. A není to jediná klasická pohádka, na kterou si vzpomenete. Po bloudění lesem a setkání s dalšími „děsivými“ zvířaty myška přichází k chaloupce a ptá se sama sebe, kdo tam bydlí. Za dveřmi ji však nečeká mlsná ježibaba, ale malé, roztomilé koťátko. A co na to myška?

Autor se drží některých ustálených znaků pohádek. Pro pohádku typické číslo tři (tři zvířata, se kterými se myška setkává), slabší, ale chytrý hrdina, který musí překonat nástrahy, a šťastný konec. Tím se kniha liší od některých předchozích titulů Petra Horáčka, které překvapují svou originalitou a vtipem. Nutno říct, že autor si například Papuchalkem Petrem a Husou Lízou nastavil laťku opravdu vysoko. Ilustrace nové knihy jsou nádherné, z mého pohledu možná ještě povedenější než u zmíněných dvou předchozích knih, ale chyběla mi tu právě ona originalita, hra se slovy a vtipná pointa. Každopádně se jedná opět o kvalitní, krásnou knihu pro děti, především pro ty úplně nejmenší. Dialogy podněcují rodiče k hlasové dramatizaci textu, obrázky rozvíjí fantazii dětí a potěší také oko dospělého.

Za sebe mohu knihu O myčce, která se nebála doporučit všem rodičům, kteří svým malým dětem vybírají kvalitní knihy po stránce obsahové, jazykové i vizuální. Petr Horáček je totiž sázka na jistotu.

S očekáváním jsme se pustily do čtení knížky Petra Horáčka s názvem O myšce, která se nebála. Knížku plnou roztomilých ilustrací vydalo nakladatelství Portál. Kniha je zařazena do věkové kategorie 3–6 let, tak jsem se trochu bála, abych u své sedmileté dcerky nenarazila, protože občas nad něčím mávne rukou s výrokem: to je přece pro prťata.

Kniha neobsahuje příliš mnoho textu na stránce, zvolen je velmi příjemný font a výška řádků, takže Michalka přišla s nápadem, že by mohla zkusit číst sama, protože písmenka ani řádky jí nesplývají, a tudíž nebude potřebovat záložku.

Začala tedy louskat příběh o myšce, která se rozhodla vyrazit na průzkum do lesa a přes varování kamarádů se chlubila, že se ničeho nebojí. Když se myš vydala směr hluboký les, zeptala se dcerka: „Myslíš, že se myšička opravdu ničeho nelekne? Ani trošičku? A to se nebojí ani…?“ Ptala se šeptem, jako by se bála, že něco prozradí. Pokrčila jsem rameny a Michalka navrhla, abych dál už četla já, protože se jí od zvědavosti pletou písmenka.

A tak jsme se statečnou myškou hopkaly lesem, potkaly strašlivého medvěda, vlka i losa a pořád se nebylo čeho bát. Přesto ale čtenáři na konci knihy odhalí jedno překvapení. Ono vlastně vůbec nejde o překvapení, spíše o logickou záležitost.

Příběh je vystaven jako klasická pohádka, na myšku čekají zkoušky, a zároveň jsme si s dcerkou povídaly jako nad bajkou, která má čtenářům říct něco navíc, co není doslovně napsáno na papíře. Musela jsem nakonec také uznat, že Michalka docela dobře odhadla, jak příběh nebojácné myšičky dopadne – opravdu to není tak složité.

Michalka po pár dnech, když jsme spolu procvičovaly čtení, sama řekla, že si chce přečíst tu stránku, na které myška potká losa, a skončily jsme tím, že jsem příběh „musela“ dočíst až do konce.

Kniha je vhodná po stránce obsahové i grafické pro začínající čtenáře i pro rodiče, kteří neradi předčítají dlouhé a složitě zamotané pohádky, a dětem se příběh bude dobře pamatovat. Dva týdny po přečtení jsme šly na pouti do strašidelného domu a vystrašená Michalka u východu vyhrkla: „Tady by se ta myška určitě taky bála!“ Trvalo chvíli, než mi došlo, o jaké myši je řeč.