Petr Horáček se u nás doma neobjevuje poprvé a mám takový pocit, že ani naposledy! Ilustroval například knihu od Joyce Dunbar Pan Baf, sám si potom (mimo jiných) vystřihl Nejkrásnější místo na světě nebo stejně poeticky krásnou Husu Lízu a vánoční hvězdu. Směle tedy vyrazme na setkání se slonem – á propos – měli jste v dětství imaginárního kamaráda?

Kniha se na první dojem může jevit jako něco pro malá dítka. Jsem zaskočená tím, že musím nesouhlasit. Doporučená věková kategorie je věc ošemetná. Na základě letitých zkušeností bych to viděla někde na rozmezí tři až šest let. Ti úplně nejmenší si užijí osobité ilustrace, kterými je Petr Horáček pověstný. Starší čtenáři už potom mohou, díky menšímu množství textu, sami zkoušet číst příběh. Zvolené hravé písmo je navíc i přiměřeně velké, čímž dětem hodně usnadní snahy o první samostatné čtení.

Co se příběhu týče, jsem zaskočená podruhé. Děti se v něm vydají za dobrodružstvím malého chlapce a velkého slona a zažijí nejednu lumpárnu. Nám, dospělákům, tento krátký a trochu melancholický kousek ukáže nejen sílu dětské fantazie, ale také námět k zamyšlení. Když za vámi děti přijdou, že by si rády hrály, odbudete je nebo jdete? Vím, že ne vždy jim jde vyhovět, ale jsou činnosti, které nikam neutečou. Na rozdíl od času s našimi nejbližšími. Naučme si ho užívat. Ba co víc, nebrat ho jako samozřejmost.

Překvapilo mě, že se v na první pohled jednoduché knize určené menším dětem může skrývat něco tak hlubokomyslného. Petr Horáček tím na mě udělal silný dojem a Slon získal nový rozměr. O čem víc diskutovat, když je to v podstatě tak prosté? Najděme si čas na hraní, i když už je nám dávno –cet nebo –sát…!

Stručně a jasně, jen bez těch ilustrací. Tak bych ohodnotila dnešní recenzi, ale abych vám tu vyslepičila příběh od A do Z? Tím bych vás připravila o zážitek z knihy a to by byla obrovská škoda. Stejně jako zbytečné okecávání.

Knihy Petra Horáčka jistě mnoho maminek a tatínků a jejich ratolestí zná. Jsou totiž výjimečné, chápej osobité! Petr Horáček je skvělý výtvarník a autor dětských knih. Žije a tvoří ve Velké Británii. Nedávno mu v nakladatelství Portál vyšla další kniha s názvem Slon. Vypráví o chlapečkovi, na kterého dospělí nemají zrovna čas, a tak si hraje se svým smyšleným kamarádem SLONEM. Pojďme se podívat, co vše s ním zažije.

O tom, že dětská fantazie je nekonečná, není pochyb. Knížka vypráví o malém chlapci, který požádá nejdříve svého dědečka, aby si s ním šel zahrát fotbal. Ten však zrovna nemá čas, ani babička, která akorát peče. A tak se zeptá svého SLONA, jestli by si s ním nezahrál fotbal na zahradě.

Dědeček si chlapce zavolá a ptá se jej, kdo pošlapal ty záhonky. Hoch se dědečkovi omluví za „SLONA“ a řekne, že to udělal jeho „SLON“. Stejně tak udělá „SLON“ nepořádek v předsíni, nacáká a udělá louže v koupelně, vyleje pomerančovou šťávu na stůl, sní koláčky… No babička se na chlapce dívá poněkud nevěřícně. To hocha zamrzí. A tak chce být sám.

Přijde za ním jeho kamarád SLON. Chlapec se mu omluví, že na něj žaloval a jsou opět kamarádi. Hrají si v chlapcově pokojíčku celý den… Slon chlapce mimo jiné vezme do džungle a ukáže mu tygry… O zábavu je postaráno.

Na druhý den chlapce probudí dědeček, že by si s ním rád zahrál fotbal. Chlapec je překvapený, jak se dostal do postele… Dědeček mu pověděl, že byl unavený, a tak ho do postele přenesl jeho SLON. Ale o tom více v knize s Horáčkovými originálními ilustracemi.

Dětské fantazii se meze nekladou. Je bezedná jako hluboká studnice nápadů. A tak by to mělo být. My dospěláci máme někdy mnoho povinností, ale nikdy bychom je neměli upřednostňovat před dětmi, protože naše děti by pro nás měli být na prvním místě. Alespoň já to tak mám.

Tato kniha je krásným příkladem toho, že když dospělí na děti nemají čas, dítě to dá jasně najevo. Děti se mnohdy na chvíli zbaví samy, což je fajn, ale měli bychom jim věnovat svůj čas, který tak neúprosně letí. Čas, který rodiči a dítěti nikdo nenahradí, nikdo nevrátí. A to moc dobře ví i dědeček, který si chce v závěru knihy s chlapcem zahrát fotbal. Ovšem nejdříve práce a povinnosti (což je mnohdy pochopitelné) a po té zábava. Někdy musíme holt vše skloubit. Denní starosti k životu také patří.

I s malým chlapcem a velkým SLONEM může být zábava. Imaginární SLON dělá sice dost nepořádku, ale vždy má dostatek času na hraní, a to je podstatné. Celý život je „vlastně“ jedna velká „hra“. Až na konci se budeme ohlížet, jak jsme hráli. Přeji všem, aby to bylo „fér play“.

Cítím vděčnost. Mé třetí dítě si doopravdy zamilovalo knížky autora, kterého jsem si do dětské knihovničky vysnila už dávno. Petr Horáček. Fenomén. Za mě opravdu ano, ve svých knihách má něco, co mě vždycky doslova očaruje, beze zbytku mu rozumím, vím, co chce svými texty a ilustracemi říct. Takže, Matějku, děkuju, že to tam máš taky, užijeme si to ve třech do posledního písmenka. Mnoho knih od Petra Horáčka si nosíme z knihovny, ale při každé dárkové příležitosti Matěj jednu dostane. A tak nám na Vánoce přibyl k Papuchalku Petrovi, Nejkrásnějšímu místu na světě a k Jak myška snědla měsíc ještě Slon. Novinka roku 2021 dle očekávání nezklamala, díky jedinečnému pojetí si ji Matýsek ke společnému čtení bere dost často.

Mnoho dětí si ve svém životě najde imaginárního kamaráda. Z nejrůznějších důvodů. Aby nebylo samo, aby si mělo s kým povídat, nebo aby na něj mohlo svádět všechny ty lumpárny, které se prostě občas dějí... A přesně tohoto tématu se Petr Horáček ujal tentokrát. Kluk je na prázdninách u babičky a dědy, kteří se mu zrovna nemohou věnovat, a tak přijde SLON. Velký, kamarádský, zábavný a taky trochu nemotorný. Kluk si se slonem užije skvělý den plný dobrodružství, občas se ale něco "zvrtne". Potom je jednoduché říct: "To já ne! To SLON!". Naštěstí babička i dědeček mají smysl pro humor a kluka nakonec v jeho fantazijním světě láskyplně podpoří.

Slon je další ze série bohatě ilustrovaných knih s málo textem. Proto jsou Horáčkovy knihy vhodné už pro velmi malé posluchače: příběhy jsou jednoduché a stručné, ale i v těch málo slovech se ukrývají velké věci. Ilustrace jsou za mě bezkonkurenční. Barevné, vkusné, originální.

Matěj je od narození vášnivý čtenář "posluchač", teď ve svých třech letech je ve fázi, kdy ho baví jazykově nenáročné příběhové knihy s výraznými ilustracemi, a knihy Petra Horáčka jsou pro něj jako dělané. Těším se na další.