V srdci partnerského vztahu

„Odpuštění musí být centrem partnerského vztahu. Když milujeme, odpouštíme, dáváme sami sebe a vydáváme se všanc milované osobě,“ říká ve své knížce věnované tématu pokory Guy Gilbert, francouzský vychovatel delikventní mládeže a kněz.

V životě dochází k tolika zraněním. Každý je zranitelný tam, kde miluje. Láska je boj a láska je kříž. Pokud si partneři dokonale rozumějí, naprosto vždycky, je to dar z nebes a velká vzácnost. Láska přináší utrpení. Osoba, kterou milujete, vás může zradit. Musíte povzbudit své srdce, tělo, svou duši, všechno, co je na vás jedinečné. Musíte se opřít sami o sebe a sami sebe překonat.

Vždycky hledáme chybu u druhého. Náramně nás uspokojuje, když můžeme konstatovat, že náš bližní nestojí za zlámanou grešli. Ovšem pokud jde o nás, vyzbrojujeme se advokáty, přičemž nejzdatnějšími z nich jsme my sami – takový zastánce má tu výhodu, že dokáže vyhmátnout to nejlepší z nás, ví, že naše záměry jsou čisté jako křišťál, naše hodnoty jsou nezpochybnitelné a naše nevinnost nenapadnutelná!

Pokud se ovšem budeme snažit vnímat druhého novýma očima – očima benevolentní lásky –, čeká nás každodenní boj! Bude to chtít velké úsilí, budeme-li bez přehlížení nedostatků hledat v druhém člověku milou bytost, ukrytou leckdy pod málo lákavým obalem! Ale jak velkou radost nám přinese, když uvidíme rozzářené oči člověka, v němž jsme objevili jeho světlé stránky!

Vybrali jsme úryvek věnovaný přímo pokoře v partnerském vztahu, ale i další podněty stojí za zamyšlení, např:

Člověk skutečně nemůže růst, pokud necítí, že existuje pro druhého. Je to velká radost, když cítíme, že jsme užiteční.

Pokora nám dává pravdivý náhled na to, jací doopravdy jsme.

• Pokud budete doma vnímat jako nejdůležitější ženu, která uklízí a stará se o děti, protože tím slouží těm nejmenším, stanete se jejím služebníkem.
• Skutečná pokora znamená nepovažovat se za pupek světa a naučit se, jak umět žasnout nad Bohem, a tedy i nad svými bližními. Zapomeneme pak na sebe a budeme obdivovat ostatní.

Gilbert, Guy: Pokora

Leona Šťávová

Ve zkratce: Jedná se o příjemné počtení, které nechává nahlédnout do našeho nitra a ukazuje cestu k pokoře. 80%

Stačí si zajet na nákup. Ženská před vámi jede jako šnek, hned u prvního regálu potkáte svoji nemožnou kolegyni z práce a ve finále musíte stát ve frontě, protože pokladní neumí počítat do dvou a špatně namarkovala položky. Ještě že pán před vámi má tak hrozný účes, že se můžete celou dobu ve frontě bavit na jeho účet.

Taky by se dalo říct, všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo. To, čeho se nám v dnešní době nedostává, je pokora. Jsme přesyceni nadbytkem jídla, oblečení, zážitků, možností a přeci nejsme spokojení. Stále hledáme, tápeme a hrneme se do problémů.

Pokora, kniha známého francouzského kněze, je novinkou nakladatelství Portál. Jedná se o příjemné počtení pro všechny bez ohledu na vyznání, i když na slovo Kristus v ní samozřejmě narazíte. Posaďte se, zahoďte všechny předsudky a nechte se kolíbat myšlenkami pana Gilberta.

Autor napsal několik desítek knih. V češtině vyšlo například Evangelium podle svatého lotra či Bratr vyvržených. Má dlouhé šedivé vlasy a nejčastěji nosí kožené motorkářské oblečení. Začal se takto oblékat v počátcích svého setkávání s delikventní mládeží. Více než dvacet let pobýval v Alžírsku a právě zde začal pracovat s mladými kriminálníky. Této činnosti se věnuje doposud a po svém návratu do Francie zakoupil starý statek, kde se snaží mladé deprivanty přivést na správnou životní cestu. Jeho popularita dokazuje, že má rozhodně co říct a umí oslovit širokou veřejnost.

Jeho texty jsou lidské, reálné, zdánlivě prosté a přesto silné, nabité nadějí a motivací. Pokora by měla být tématem číslo jedna pro dnešní dny. Umíme kritizovat, soupeřit, prosazovat se a konkurovat si. Hledat chyby na druhých je moc snadné a málo kdo umí svůj přísný zrak obrátit proti sobě.

Dvanáct krátkých kapitol, rozdělených do dalších podkapitol. Celkem více jak osmdesát stránek útlé maloformátové publikace. Sáhněte po ní! Přelouskáte ji za pár minut a rozhodně vás donutí se zamyslet. Alespoň krátce. Autor své úvahy špikuje krátkými příhodami s konkrétními lidmi a svými oblíbenými příběhy. Snaží se nám rozlepit oči a složité vyjádřit jasně, stručně a lehce. A jde mu to.

Některé myšlenky se možná čtenářům budou zdát v dnešní době orientované na úspěch trošku nepraktické („Nesnažte se být všude první, vybírejte si poslední místo, jak nás učil Kristus“), ale jinými by se měli řídit všichni („Naučte se nemluvit neustále o sobě“). Slovo pokora nepatří jen do slovníku málo používaných slov.

„Stačí jediný projev dobroty srdce z naší strany a v lidském životě dojde k něčemu zásadnímu. Toto gesto se nám vrátí zpátky.“

Každé ho z nás asi někdy napadlo, jak by bylo na světě krásně, kdyby byli všichni jen dobří. Chci, aby dobro plodilo dobro. Proto chci, aby vycházely dál takovéto knihy a všichni je zařadili do svých smělých knižních výzev. Chci aby se četly, přemýšlelo se nad jejich řádky a aby motivovaly k pokoře. Pro jednou si dovolím být sluníčkářem. Takže všichni povinně za rok přečíst jednu Gilbertovku, ať je nám na světě krásně.