Umět se správně vyjádřit, dát najevo, co chci, najít ta správná slova… To vše někdy představuje zejména pro děti velkou výzvu. Rozvoj vyjadřovacích schopností, slovní zásoby, dechová cvičení, neverbální komunikace i artikulace, tolik toho potřebujeme zvládnout pro úspěšnou komunikaci. Ale, co to vlastně komunikační schopnost je? Jak se jí správně naučit? Jak ji správně učit naše děti? Co je k tomu potřeba? Jaké mohou nastat problémy?

Tyto a mnoho dalších otázek se nám, jako rodičům, ale i jako pedagogům honí hlavou a zejména u pedagogů může nastat případ, kdy si opravdu nebudeme vědět rady. A právě pro tuto situaci tu mám pro vás knihu Hry pro rozvoj komunikačních schopností u dětí 4-11 let. V následující recenzi si ji přiblížíme trochu podrobněji.

Co můžeme v knize Hry pro rozvoj komunikačních schopností nalézt?

Kniha Hry pro rozvoj komunikačních schopností je rozdělena na část teoretickou, praktický základ, na aktivity, hry a přílohu.

Teoretická část knihy

Teoretická část se kromě jiného zabývá základními prvky zdravé sebeúcty. Jedná se, podle autorky, o prvky, na něž působí logopedické aktivity, což tlumí stres komunikační poruchy.

Jedná se o sedm základních prvků:

• sebepoznání
• já a druzí
• sebepřijetí
• soběstačnost
• sebevyjádření
• sebedůvěra
• sebeuvědomění

Nebudu zde popisovat přesnou definici všech sedmi prvků. Všechny jsou důležité a týkají se jeden druhého, nelze nějaký vynechat či nahradit. Za všechny alespoň dva – sebepřijetí a soběstačnost. Tyto dva prvky v sobě zahrnují vědomí vlastních předností, rozpoznání, co nemohu změnit, oblasti, které jsou pro mne obtížné a na kterých chci pracovat, dobrý pocit ze svého těla. Vím, jak se o sebe postarat, budování určité nezávislosti a vlastní motivace, snížení závislosti na názorech a hodnocení jiných lidí. Základní prvky uvádím především proto, že v druhé části knihy jsou hry a aktivity dělené a označené právě podle toho, na který z prvků jsou zaměřené.

Můj názor

Upřímně, teoretická část této knihy je jistě důležitá a pro odborníky nezbytná. Pokud je však doporučována i pro rodiče, kteří chtějí prostřednictvím této publikace řešit komunikační problémy svých dětí, pak se domnívám, že právě teoretická část je tak složitě a obšírně napsána, že než se laik dostane k té praktické části, tak knihu odloží.

Praktická část knihy

Podívejme se tedy nyní na druhou část knihy. Na tu praktickou. Hned v úvodu autorka radí, jaké nejlepší pomůcky si pro aktivity pořídit. Tak například nejrůznější velké, měkké předměty, které lze snadno házet i chytat, což je důležité pro rozvoj koordinace pohybů. Míčky ovázané stužkou, šátkem, klubíčka. Mohou se též využít velké gymnastické míče. U těch je však potřeba pečlivě zvážit jejich velikost. Jde o to, aby nebránily dětem ve výhledu. To by mohlo způsobit pocit narušení propojení ve skupině.

Následují návody na konkrétní hry a aktivity. Opět uvedu jen pár příkladů. Sportování se sáčky (výše zmíněné velké či menší měkké předměty – i různě velké látkové sáčky), poměrně známá hra „Chodí Pešek okolo“, hra na „ovocný salát“ se také hraje ve školkách i školách často, překážková dráha se zavázanýma očima, kdy se jeden hráč se zavázanýma očima musí spolehnout pouze na hlasové pokyny buď jednoho spoluhráče, nebo celého týmu. I když se to nezdá, tak i tyto hry jsou pro rozvoj komunikačních schopností velmi dobré.

Další kapitoly knihy se týkají například tvoření s papírem, konverzační hry, hry na rozvoj myšlenkových dovedností, ale i hry s padákem a hudební a pohybové aktivity.

Můj názor

Pokud tedy udělám jakési shrnutí, pak nápadů je v knize opravdu hodně. Je však potřeba pravidla her řádně pročíst, neboť jsou určeny pro různé věkové skupiny – podle autorky cca 4 – 11 let. Já si troufám tvrdit, že některé aktivity jsou spíše pro starší děti.

Proč bych knihu Hry pro rozvoj komunikačních schopností doporučila, či nikoliv:

Knihu Hry pro rozvoj komunikačních schopností bych doporučila odborníkům, logopedům, speciálním pedagogům, terapeutům, kteří touží po teoretických znalostech a těm, kteří se dokáží v knize zorientovat a nalézt ty správné aktivity a informace, které jim pomohou v práci.

Rodičům, bez jakéhokoliv pedagogického či terapeutického vzdělání, bych knihu nedoporučila. Jak jsem psala výše, než-li by se rodič prokousal vší tou teorií a složitými souvětími, která je někdy potřeba přečíst i několikrát, aby je laik pochopil, knihu spolehlivě odloží.

Já, jako logopedický asistent, pedagog i speciální pedagog, jsem si pár aktivit z knihy vybrala a sice pro předškoláky.

Můj pohled na tuto knihu je pouze můj názor, který nikomu nevnucuji. Každému vyhovuje něco jiného. Snad bych jen poradila tomu, kdo si chce knihu pořídit, aby do ní nahlédl podrobněji.