Susan Albers je americkou klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou, která se zaměřuje na problematiku vztahu k vlastnímu tělu, poruchy příjmu potravy, dopad diet na lidské zdraví, zdravý vztah k jídlu a přiměřenou regulaci hmotnosti. Je hojně citovanou autorkou několika knih zaměřených na výše zmíněná témata, a kromě psychoterapie a psaní knih a odborných článků se věnuje i koučování a přednáškové činnosti zaměřené na zdravý životní styl a fitness. V České republice jí v roce 2017 vyšly dvě knížky. Jedna v nakladatelství Anag (Jezte chytře) a druhá v nakladatelství Portál s názvem Jak se uklidnit bez jídla. Druhá z knížek nese podtitul 50 cvičení, což čtenáři napovídá, že je zaměřena převážně prakticky. Autorka v ní vysvětluje, proč jídlo uklidňuje a zlepšuje náladu a proč máme tendenci jíst i tehdy, když nemáme hlad. Vysvětluje psychologické aspekty přejídání, popisuje stresové a emoční přejídání včetně mnoha lidem dobře známého "začarovaného kruhu", kdy zažíváme stresovou situaci, potřebujeme se uklidnit, objeví se nutkání vzít si něco k jídlu, pocítíme úlevu a příjemné pocity, které po chvíli začnou odeznívat a zaplaví nás pocity viny, jež vedou k dalšímu stresu a potřebě útěchy. Zmiňuje také svůj postřeh, že pro většinu lidí s poruchami příjmu potravy bývá obtížné popsat vlastní pocity slovy, či to, že uklidňující pokrmy máme často spojeny s dětstvím, výchovou a nápodobou.

Podle slov autorky je kniha určena lidem, které trápí problematický vztah k jídlu a vlastnímu tělu, emoční přejídání či naopak zdravotně rizikové omezování jídla. Ve své publikaci nabízí 50 sebeuklidňujících technik, které mají sloužit nejen k lepšímu zvládání stresu a nutkavých myšlenek, ale také k rozvíjení zdravého vztahu k vlastnímu tělu a emocím. Techniky jsou rozděleny do pěti kapitol podle dovedností, jež využívají. Jde o techniky všímavosti, strategie změny myšlení a práce s nutkavými myšlenkami, metody uklidňování těla a relaxace, odvádění pozornosti pomocí různých aktivit a hledání pomoci u ostatních. Po úvodních dvou kapitolách, které tvoří teoretický základ knihy, následují popisy a příklady možností (cvičení), jež mohou člověku pomoci zvládnout nutkavou potřebu sáhnout po jídle a nejíst bezmyšlenkovitě. Jelikož autorka pracuje řadu let jako psychoterapeutka, prokládá text zajímavými krátkými zkušenostmi a postřehy ze života svých klientů a klientek, což působí povzbudivě, protože čtenář vnímá, že není sám, koho problémy s jídlem trápí.

Je logické, že knížka Jak se uklidnit bez jídla není určena a priori ke čtení, ale má sloužit jako inspirace ke změně a nácviku. Výběr možností, jak může člověk postupovat, je pestrý a počítá s tím, že každého čtenáře osloví něco jiného, nicméně Albers doporučuje čtenářům každou techniku alespoň vyzkoušet a pak zhodnotit, jestli měla na jejich nutkání dát si něco k jídlu nějaký vliv. Na několika místech jsem měla pocit, že by si knížka zasloužila trochu modernější verzi (např. při zmínce, co si máme vypůjčit v půjčovně filmů či u návrhu, abychom se v prodejně porozhlédli, jestli tam neleží letáčky nabízející kurzy pletení v místě našeho bydliště), nebo podrobnější popis metod (např. u autogenního tréninku či progresivní svalové relaxace). Celkově jde ale o zajímavý zdroj inspirace a sbírku technik pro ty, kteří se rozhodli řešit svůj problematický vztah k jídlu, redukci váhy či se věnovat sebepoznání. Oslovit a inspirovat může také psychology, psychoterapeuty, kouče a výživové poradce.

V karanténě začíná mít mnoho lidí problémy s váhou. Tloustnou a zlobí se za to na sebe. Dávají si předsevzetí, že už nic sladkého nesnědí, že si nebudou dávat večer k televizi nebo počítači brambůrky nebo další večeři. Ale čím obalit nervy? Když chcete něco změnit, je potřeba změnit vnitřní nastavení. Málokomu se podaří, že si řekne, s tímto končím, a skončí. Je to práce především s myslí a trpělivostí.

Jídlo je spojené se smyslem života. Pokud máme trápení, smutek, stres, tíseň, napětí, únavu, vztah k jídlu se může změnit až v nechutenství nebo naopak v přejídání. Pokud se dopracujete do stadia poruch příjmu potravy, pak už je potřeba lékaře (terapeut a psychiatr). V době karantény je přibírání na váze z důvodu, že je málo pohybu, ale především z emocionální zátěže kvůli opatření proti COVID-19. Jídlo je první, po čem člověk sáhne, když je mu ouvej. Používá se i spojení „dám si to na nervy“, „dej si něco na nervy“ nebo „oslaď si život“…

Jak se uklidnit bez jídla aneb (ne)dám si něco na nervy 1V knize Jak se uklidnit bez jídla klinická psycholožka Susan Albers přináší 50 cvičení neboli sebeuklidňovací techniky, abyste nemuseli sáhnout po čokoládě či jiné oblíbené pochutině „na nervy“. Kromě typických pohybových a meditačních technik radí i tipy, které jsou netradiční. Vybíráme ty, které by se mohly hodit do doby koronovirové krize a uzavření v karanténě.

Zbavte se nejen smutku a obav denním sněním

Mnoho lidí v karanténě si stěžuje na smutek, frustraci, strach, protože nemůže být s lidmi, nemá své aktivity, rutiny, nemá pohyb. Také jsme se ocitli ve stavu, že nemáme nic pod kontrolou. Nevíme, co bude, jsme závislí na rozhodnutí vlády… To jsou všechno pocity, které často nutí ihned sáhnout po nějakém jídle. Psycholožka Albers radí snít s otevřenýma očima. Samozřejmě ne o jídle. To byste si navodili opak a určitě byste u lednice skončili a ta by zůstala prázdná.

Na rozdíl od reality máte v bdělém snění vše pod kontrolou, je na vás, kam zavítáte. K moři? Budete si v představě dopřávat masáž? Budete plavat v bazénu, i když jsou ještě zavřené? Budete s milovaným člověkem? Denním sněním prostě můžete vyplnit chvíli, kdy vás přepadla chuť na jídlo a není zapříčiněná fyzickým hladem, ale emocionálním hladem, nudou nebo jiným negativním spouštěčem.

Přepněte na jiný smysl

Už jsme zmínili, že jídlo je úzce spojené se smyslem života. Jak jinak se vracet ke smyslu než přes smysly? Susan Albers vybízí, pokud vás z nudy či nějaké toxické emoce přepadne touha to zajíst, tak přepněte na jiný smysl. Jedním z těch, co pomohou rychle, je čich. Přivonět si vědomě ke květině. Pokud nejste zrovna u záhonu či na louce, pak je snadným způsobem přivonět si k nějaké silici. Mít doma základní silice je téměř povinností každého, kdo se chce změnit, osobně růst, pracovat s myslí. Možná vám chybí pocit ženskosti, mateřskosti, protože už z těch úkolů, které ze školy posílají, šílíte, a děti ne a ne si to vzít za svou povinnost, pak sáhněte po růži. Můžete si intenzivně přivonět, nakapat si ji do rostlinného oleje a máznout si ji na zápěstí, kotníky, čelo, ramena. Můžete si ji přikápnout do koupele. Ztrácíte naopak mužskost, hranice, důslednost, pak cedr, borovice. Uzemněte se a ciťte se jako v lese, jako při práci se dřevem. Nebo vám chybí laskavá náruč, moudrá slova, uklidňující pohlazení, pak „čarujte“ s levandulí. Kápněte ji také do aromalampy, ať to vzduchem zasáhne celou rodinu. Silice můžete i kombinovat. O masáži už nemusíte jen snít, ale vzájemně se s ní „nakrmit“, s partnerem i dětmi. Všichni potřebují doteky a zklidnění.

Jak se uklidnit bez jídla aneb (ne)dám si něco na nervy 3Malujte, pište, sázejte

Albers doporučuje při pocitu emocionálního hladu začít tvořit nebo se hýbat. Stačí jedna písnička, při které si tancem rozproudíte energii po celém těle. Nebo doporučuje blogovat či psát si deník. Tím dáte mysli potravu a ona zapomene na to, že se mohla přecpat dobrůtkami. Cokoliv, co tvoříte rukama, je výborné na zklidnění a přepnutí mysli. Sázení bylinek, pletení, kutilství, malování, vybarvování… Ještě je v knize výborná kapitola o ukončení zebřího myšlení. Víte, jaké to je? Ale to by bylo na další článek.

Pomáhejte

Pokud změníte své myšlení, změníte své stravovací návyky. Zkoumejte stresové přejídání a uvidíte, k jaké emoci vás to dovede. Emoci není potřeba zajídat, ale všimnout si jí a pracovat s ní jinými způsoby. Albers vyzývá ke konci hry na schovávání. Přiznání si emoce, kterou maskujete emočním přejídáním, učení se s ní žít, je podle ní radikální přijetí sebe sama.

Kniha Jak se uklidnit bez jídla je zaručeným pomocníkem nejen v karanténě, ale po celý život. Je psaná laskavě, nedirektivně, a přesto se chcete proměnit. Je to jen o vás, kterými cvičeními začnete. Deníkem, obrazovým deníkem, hýčkáním smyslů, vědomou všímavostí, pletením či jinými ručními pracemi, vědomou koupelí nebo zkusíte pomáhat? Ano, i dobrovolnictví Albers v jedné kapitole uvádí, že vede k pocitu smyslu života a tím ke konci problémů s jídlem. Prostě a jednoduše nasyťte tělo jinak než pokaždé jídlem.