Také jste se někdy trápili kvůli tomu, že jste se něčím od ostatních lišili? Právě to trápí prasečí slečnu Miriam. Nechte se pozvat do netradičního pohádkového příběhu o prasátku, které chtělo zapadnout mezi lidi.

Obsah

Jednoho dne nalezne postarší lidský pár na procházce zatoulanou malou prasečí slečnu. Rozhodnou se, že se jí ujmou a budou jí říkat Miriam a vychovávat ji jako lidskou holčičku. Miriam se brzy naučila správně jíst, zdravit i používat záchod. Byla hodně zvědavá. Když její zvědavost neustávala, rozhodli se ji rodiče dát do školy.

Tam z ní děti byly napřed trochu udivené, ale z šikovné holčičky byli nadšení jak kluci, protože ráda běhala a nevadilo jí, když spadla do bláta, tak holky, protože si hrála s panenkami i na obchod. Nikomu nevadilo, že nevypadá jako ostatní holčičky.

Až jednou jí kluk, který se jí líbil, řekl, že se do ní nemůže zamilovat, protože nevypadá jako ostatní. To Miriam začalo trápit. Ještě že měla trpělivou a hodnou maminku Lízu, která jí dokázala všechno vysvětlit a Miriam poznala, že může být ve svém životě tím, kým bude chtít.

UKÁZKA:

„Mami, proč nemám malý nosík jako knoflíček?“

Líza se podrbala na hlavě.

„Není možné, aby si byli všichni podobní. Některé slečny mají nos maličký nebo jako bambuli, křivý nebo na něm mají bradavici, a některé mají krásný prasečí rypáček. Je to legrace.“ (Str. 32)

Zhodnocení a doporučení

Na příběhu vás na první pohled okouzlí hravé, roztomilé a vtipné ilustrace od Amandine Piu. Textu je v nich akorát, navíc ho doplňují komiksové bubliny, obsah snadno vyčtete z obrázků.

Knížka se zamýšlí nad jinakostí, odlišností od celku a nad tím, jak je důležité o těchto tématech mluvit. Prasátko naštěstí dostane odpověď na všechny své zvídavé otázky a dokáže se svou situací vyrovnat. Titul proto může být nápomocný k otevření otázek o adopci či jiných odlišnostech, které děti občas trápí.

Kniha Pravdivý příběh o prasátku, vypráví o malém selátku Miriam, které jednoho dne najde v lese postarší pár, Líza a Petr.

Líza si prasátko ihned zamiluje a odnese si ho domů.Prasátko Miriam není jenom takové ledajaké prasátko, je velice zvídavé. Lízu a Petra neustále zahlcuje různými otázkami. Rozhodnou se tedy Miriam poslat do školy. Do lidské školy.

Prasátku se ve škole moc líbí. Je oblíbené mezi holkami i kluky. Dokonce se zamiluje do chlapečka Rafaela. Ten Miriam řekne, že se do ní nemůže zamilovat, protože je úplně jiná než ostatní holčičky. Miriam se tedy doma začne vyptávat maminky Lízy, proč je jiná. Proč není, jako ostatní děti.

Příběh je velice poučný. Ukazuje dětem, že každý z nás je jedinečný, a je důležité, abychom se přijali takoví, jací jsme. Prasátko si nakonec uvědomí, že je vlastně dobře, že je jiné a může toho využít, jako svou přednost.

Trošku mne zklamal závěr knihy, kde Miriam prosí maminku Lízu, aby tatínkovi Petrovi neříkala pravdu o tom, že je prasátko. Přiznám se, že jsem závěr nepochopila a čekala jsem ho trošku jiný.

No děti si knihu ihned oblíbily. Mluvící prasátko, které si čistí zuby, jí příborem a chodí do školy, je ihned fascinovalo. Celý příběh je krásně a netradičně ilustrovaný. U nás se kniha zařadila mezi tituly, které pravidelně čteme před spaním.

Nakladatelství Portál vydalo knihu pro děti od čtyř do šesti let, která nese název Pravdivý příběh o prasátku od Emilie Chazerand, zdravotní sestry, která pracovala na pohotovosti, na psychiatrii i ve vězení. Celý příběh o této zvídavé prasátkové slečně, jež dostane jméno Miriam, vás chytne za srdce. Miriam je velmi chytré selátko, které půjde dokonce do školy, ale kámen úrazu nastává, když se zamiluje. Ostatně více v recenzi a knize samotné.

V chaloupce u lesa žije postarší pár, Petr s Lízou. Měli pořád co na práci, tak jim nepřišlo zvláštní, že nemají děti. Tu chodili na houby, sbírali ořechy, vařili skvělé polévky či štípali dříví. Byli spokojení a šťastní. A to je důležité. Ovšem jednoho zimního rána našli v lese zatoulané zvířátko. Byla to prasečí slečna. Lízu z toho svíralo srdce, když ji tam našli osamocenou, a tak se jí ujali a poskytli jí domov se vším všudy. S teplem domova, a především tedy s láskou. Měli ji rádi, jako by byla jejich. A Miriam, tak ji pojmenovali, se jim za to odvděčila svojí výjimečností. Na divočáka byla velmi jemná, sladká a strašně krásná slečna. Líza s Petrem ji vychovávali jako děťátko a učili ji vše, co bylo potřeba.

Miriam byla zvídavá a chtěla znát odpovědi snad na všechny otázky, které kladla pořád dokola a na něž jí Líza s Petrem neuměli odpovědět. A tak se rozhodli pro zásadní krok. Poslali Miriam do školy. Nastala nová etapa v jejím životě, ale ona se jí ujala se ctí. Byla oproti dětem napřed, byla chytrá, učenlivá a zvídavá. Děti ji měly rády. Kámen úrazu nastává v situaci, když se Miriam zamiluje do svého klučičího spolužáka Rafaela, po kterém prahne více holek, neboť je to fešák a vlastně nejhezčí kluk ve škole.

Svíralo se mi srdce, když jí Líza musela říct, jak je to ve skutečnosti. Kdo vlastně Miriam je. Zpočátku z toho byla zmatená, ale nakonec vše přijala s pokorou a byla ráda, že má za rodiče právě Lízu a Petra. Že u nich vše, jak se říká, šlape a funguje a mají se všichni tři moc rádi. A co může být v životě více než zdraví a láska těch vámi nejbližšími?

Krásný, silný příběh o rodině, která stojí při sobě. Ač je hlavní hrdinka prasečí slečna, její „rodiče“ ji berou takovou, jaká je. Vychovají ji a ona je za to darem okouzluje svou výjimečností. Miriam je opravdu výjimečnou slečna, která se dennodenně zamýšlí nad nejrůznějšími otázkami, které ji nenechávají takříkajíc spát. Nebere vše jako samozřejmost, ale nad věcmi a životem vůbec uvažuje a přemýšlí a přemítá. Její úvahy jsou krásné. „Z čeho jsou udělané mraky? Proč jsou kytky zelené? Proč jsou rajčata kulatá a ne hranatá? Je možné, že se obrazy někam odrazí? Proč není rub na líci? Proč mají vlnu beránci a ne pavouci?“ Tyto a mnohé další vypovídají o její výjimečnosti. Miluji výjimečné „lidi“. Snad možná i proto, že se i já výjimečnou snažím být jen tím, že jsem. I o mne to pár lidí řeklo a já si toho v tomto životě považuji. Je krásné být chytrá, ale ještě krásnější je mít otevřené srdce pro ty, co to potřebují. Mít srdce na dlani.