Hodnocení

Většina z nás si umí představit na základní škole nějakého učitele. To už patří k zaběhnutým standardům. K těm méně běžným patří to, aby byl učitel v mateřské škole.

Že nějakého znáte a nepřijde vám to divné? To je jenom dobře. Učitel v mateřské školce přináší spoustu jiných možností, například může být mužským vzorem v rodinách, kde chybí táta. Přináší na zdánlivě neřešitelný problém jednoduché vysvětlení, vidí věci mužským pohledem a nenechá se snadno strhnout emocemi.

Ondřej Koželuh svým svérázným způsobem představuje čtenářům rok v jedné mateřské škole. Od přípravného měsíce srpna až po měsíc červen, kdy končí školní rok. V krátkých kapitolách se zaměřuje na téma, které je pro daný měsíc typický. Nemusím připomínat Mikuláše, Velikonoce, karnevaly atd. Preferuje především výlety do přírody a seznamování dětí s místními pověstmi.

Autor žije v Plzni, text je tak protknut místním dialektem. Já jsem holka z Moravy a některé výrazy mě silně tahaly za uši. Nevím, jak v jiných školkách, ale v té naší preferujeme, aby děti dospělým vykaly. Můj osobní názor je, že by si děti měly uvědomit, že dospělí jsou autorita a měly by se k nim tak chovat. Avšak děti brzy dospějí a přijdou na to, že ne všichni dospělí, kteří se jako autorita tváří, jsou autoritou doopravdy. Samy si vyhodnotí, s kým si tykat budou a s kým ne. Netuším také, jestli plzeňské děti jedí často vtipnou kaši, ale jejich bezkonkurenční hlášky mě skvěle pobavily a od srdce jsem se zasmála.

Ondřej Koželuh také přináší tipy na aktivity pro děti a můžou být inspirací pro další kolegy. Kniha není nějak světoborné čtení, přesto však vede k lehkému srovnání, jak to dělají v plzeňské školce a jak v té naší nebo té vaší. Podobných knih by mělo vznikat více. Nejen, že pobaví, ale také trochu poučí a přináší jiný pohled na život ve školce.

Možná jste zaregistrovali, že moje dcera Anetka studuje na pedagogické škole obor uřitelka v mateřské školce. Proto mě toto téma velmi zajimá a je mi blízké. Už měla několikrát praxi a bavilo mě poslouchat její zkušenosti z reality. Také proto mě zaujala tato kniha, která přibližuje dění ve školce během jednoho roku pohledem učitele. Což je velmi nezvyklé. Muž učitel ve školce je málo k vidění. V Anetčině třídě studuje jeden kluk. Takže z mužského pohledu je to ojedinělé, ale přínosné. Moc se mi to líbilo.

Tato kniha přibližuje jeden školní rok ve školce v Plzni na sídlišti. Je to vyprávěno s lehkostí a s citem k dané situaci. Školka má vzdělávat, ne vychovávat, což si někteří rodiče pletou. Také pohled na různé činnosti a jeho vysvětlení, čím je ta činnost prospěšná, vede k zamyšlení.

Když nastalo jaro, prohlásila ondrova kolegyně Karolína, že budou mít hodně práce, protože je ideální čas na tvoření. Ondra se zeptal proč? Myslí si, že by se nic nemělo přehánět. Je potřeba zpívat, cvičit, číst knížky, hrát divadlo, zkoumat různý věci, chodit na procházky atd. Školka není jenom vyrábění, aby rodiče viděli, jak mají šikovné děti. Protože do školy toho budou potřebovat mnohem víc než šikovné prsty. A to je velmi výstižné a pravdivé. V knize je mnoho postřehů při aktivitách ve školce a jak se k tomu staví děti. Často děti cituje a je poznat, že je má velmi rád. Vnímá kolik si toho děti přinesou z domova a to mohu potvrdit. Anetka vždy z praxe přišla plná energie, protože děti ji toho tolik řekly a daly. Někdy říkala, že něco raději neslyšet. Je to i o rodičích a co se děje doma.

Ondra s Karolínou využívají příběhy z knih. Pro tento rok si vybrali legendy, které se vážou k Plzni. Je to super forma vyučování, kdy si s dětmi přečtou třeba o rytíři z Pecihrádku, kterého si odnesl Lucifer do pekla. A pak s dětmi to místo navštíví a najdou třeba poklad ve formě pytle s jídlem, tedy s gumovými žížalami, které tam Karolína nenápadně schovala, když je Ondra nějak zabavil, aby si toho děti nevšimli. Já myslím, že má Ondra pravdu, že výlety, výpravy, pátrání a dobrodružství jsou jedny z nejlepších věcí, které mohou děti ve školce dělat. Když je výlet spjat s příběhem, ke kterému se vážou emoce, je to ještě lepší.

Je zde náhled i na běžné problémy a jak je vidí děti. Třeba rozvod rodičů, to je na děti takový nápor, že by se někteří rodiče vážně měli nad sebou zamyslet.

Skvělé jsou hlášky děti, kdy ve třídě jsou zastoupení všechny možné typy povah. Je zde génius, který cituje zvířata latinskými názvy. Holčička, která má vtipné postřehy a sarkasmus, jež vás rozesměje. Kluk, jehož láska k jídlu vede k vtipným poznámkám. Prostě u knihy se nenudíte a ještě k tomu vede leckdy k zamyšlení. Jak vidí určitou situaci děti a jak dospělí. Mé tři děti si prošly školkou a ne vždy to bylo jednoduché. Je to i o učitelích a přístupu k dětem. Když tu práci děláte s láskou, děti vám to vrátí na stokrát. Na konci roku, kdy se školka loučila s přeškolákami mi vždy slza ukápla. Je to dojemné, když si uvědomíte, že jedna etapa končí a druhá školní začíná.

Knihu by si měli přečíst učitelé, kteří z ní mohou získat nové postřehy ke své práci. Ale také všichni rodiče malých školkových dětí, aby si uvědomili, o čem školka je a jak je pro děti důležitá. Nejdůležitější jsou učitelé a mít takového typu jako Ondra je výhra nejden pro děti, ale i pro rodiče.

Hodnocení: 90%