„Kým chceš být, až budeš velký?“ Tuhle otázku slýchal od dětství asi každý a v různých obměnách se stále vracela a vrací - a evokuje, že existuje jen jedna odpověď. Někdo v tom měl již od dětství jasno. Ale někdo ne - ani ve školce, ani ve škole, ani před maturitou a ani nikdy po ní - chtěl být pokaždé někým jiným a strávit celý život v jednom oboru a s jedním zaměřením mu připadalo a připadá nemyslitelné. Takoví lidé, kterým se říkává různě - renesanční lidé, všeumělové, skeneři nebo právě multipotenciálové -, se postupně nebo i najednou věnují celé řadě různých projektů a vrhají se do různých oborů lidské činnosti.

Kniha pro multipotenciály - jak je z názvu patrné - je knihou právě pro takové lidi. Autorka Emilie Wapnick v knize píše, v čem všem je multipotencialita výhodou (takoví lidé totiž dovedou syntetizovat ideje, rychle se učí, jsou adaptabilní a myslí v souvislostech) a radí, pomocí jakých strategií se lze zaměřit na více projektů. Kniha je informačně nabitá, ale zároveň také chytře a vtipně napsaná, plná různých výčtů, tipů, cvičení i se seznamem slavných multipotenciálů.

Emilie Wapnick se dosud profesionálně nebo akademicky věnovala hudbě, umění, filmu a právu. Je spisovatelkou, výtvarnicí, kariérovou koučkou a zakladatelkou Puttylike.com, kde pomáhá multipotenciálům integrovat jejich zájmy a vést plodný život. Její přednáška z cyklu TED má zatím přes čtyři miliony zhlédnutí.

Knihu pro multipotenciály koupíte na našem e-shopu.

Ukázka:

Čím chceš být, až vyrosteš?

Vzpomínáte si, jak se vás v dětství ptali, co chcete dělat, až budete dospělí? Jaký pocit to ve vás vyvolávalo? Nevybavuji si, co konkrétně jsem v pěti šesti letech říkala, ale dobře si pamatuji, jak na odpověď reagovali dospělí: Na tváři tazatele se objevil souhlasný a pyšný výraz. Bylo příjemné pojmenovat vlastní identitu. A svět (tedy alespoň můj svět malého dítěte) mi ji potvrzoval. 

Mohlo by vás také zajímat: Jít vlastní cestou - ale jak ji poznat?

Pro mnohé z nás to ale tímhle nekončí. V dospívání přestává být otázka „Čím chceš být, až vyrosteš?“ výzvou k fantazijním představám, nabývá na vážnosti a začíná nás trápit. Pociťujeme tlak, abychom poskytli realistickou odpověď, která bude mít určitou váhu a poplynou z ní důsledky, za něž poneseme odpovědnost. Cítíme, že si nás lidé v našem okolí chtějí nějak zařadit, a prahneme po stejném souhlasu, jakého se nám dostávalo v dětství, když jsme plánovali stát se cirkusovým klaunem nebo dinosaurem. 

Po tom všem toužíme, zároveň se ale nechceme nechat tlačit ke zdi nebo se rozhodnout špatně. Okolní svět nás vybízí, abychom si zvolili hlavní obor studia, stavěli na svých silných stránkách, případně využili nějaké mezery na trhu; my obyčejní smrtelníci se ale snažíme ze všech sil pochopit, kým jsme a jaký smysl máme svému životu dát. Je to propletenec vnějších i vnitřních tlaků spojený s nejistotou ohledně vlastní existence a identity. Zdaleka se netýká jen období adolescence. Mnohé z nás provází celý život.

Mýtus jednoho vhodného povolání

Jedním z důvodů, proč dokáže otázka „Čím chceš být…“ vyvolat v našich srdcích i duších takový zmatek, je skutečnost, že předpokládá jednu odpověď. Když ze sebe vaše pětileté dítě vychrlí seznam deseti různých povolání, dospělý tazatel možná poznamená: „Dobře, ale co z toho si vybereš? Přece nemůžeš být vším!“ A ochota přijmout odpověď dospívajícího, že „chce být mořským biologem, textilním návrhářem a novinářem“, je ještě nižší. Někdo nám to třeba neřekne přímo, ale my mezi řádky čteme: Čím chceš být, až vyrosteš? V tomhle životě máš povolenu jednu jedinou identitu, jakou zvolíš? Nenahání vám to strach? Když to podáme takto, už se nikdo nemůže divit, že jsme z téhle otázky vynervovaní. 

K volbě jediné identity jsme vyzýváni na mnoha frontách. Autoři mainstreamových knih o volbě povolání a kariérní poradci nás zásobují testy, pomocí nichž máme zredukovat všechny možnosti na jednu stvořenou přímo pro nás. Po žadatelích o práci, kteří neskrývají dovednosti z jiných oborů, někdy zaměstnavatelé chtějí, aby tuto informaci vysvětlili, jako by chtěli naznačit, že podle nich se dotyčný nedokáže zaměřit na jednu věc nebo postrádá požadované dovednosti. Od lidí ze svého okolí i z médií často slýcháme, jak je nebezpečné hned věci vzdávat, nedotahovat je do konce nebo se prezentovat jako schopný „práce všeho druhu“, protože takový člověk neumí nic pořádně. Specializace je vnímána jako jediná cesta k úspěchu a v naší kultuře přehnaně opěvována. Všichni jsme si někdy vyslechli životní příběh paní doktorky, která odmalička věděla, že chce léčit lidi, nebo spisovatele, který první román napsal už v deseti letech. Takoví lidé jsou nám ostatním předkládáni jako příklad hodný následování. Určitě existují (nechci nijak znevažovat těch pár jasně vyhraněných jedinců), řada z nás však do téhle šablony zkrátka nezapadá. Společnost nás různými impulzy a tlaky přiměla přijmout idealizovaný koncept jednoho povolání, představu, že každý z nás je na světě předurčen pro jednu velkou věc – něco, co nám je SOUZENO!

Čtěte také: Jak jsem šel pro mléko a vrátil se s kole, aneb Co se skrývá za našimi rozhodnutími?

Co se stane, když do tohoto rámce nezapadáte? Třeba tehdy, když vás zajímá více oborů a chcete v životě podniknout mnoho věcí. Pokud si nejste schopní nebo si nechcete vybrat jednu profesní dráhu, může vás trápit, že tu na rozdíl od ostatních nemáte určité poslání, a váš život proto postrádá smysl. 

Nepostrádá. K přepínání mezi různými věcmi máte ve skutečnosti dobrý důvod, totiž touhu získat nové znalosti a zkušenosti a vyzkoušet si jinou totožnost. 

Jste multipotenciálem

Přikyvovali jste při čtení předchozích stránek? V tom případě pro vás mám dobrou zprávu! Pravděpodobně jste multipotenciálem, tedy člověkem s mnoha zájmy a touhou věnovat se tvůrčím činnostem. Na první poslech vám tohle slovo může znít poněkud krkolomně. Zkuste si ho ale rozdělit na dvě části a říct si ho nahlas: multi – potenciál. A ještě jednou: multi – potenciál. Už nezní tak divně, že? Jestliže se vám ale multipotenciál vyslovuje obtížně nebo máte pocit, že vás nevystihuje, máte i jiné možnosti. Podívejte se, jak také označujeme lidi, které mám na mysli:

• Multipotenciál: člověk s mnoha zájmy a touhou věnovat se tvůrčím činnostem. 
• Vševěd: člověk disponující rozsáhlými vědomostmi z mnoha různých oborů; člověk s encyklopedickými znalostmi. 
• Renesanční člověk: člověk se zájmem o mnoho oborů, s jejich hlubokými znalostmi. 
• Všeuměl: člověk schopný odvést dostatečně dobrou práci v mnoha oblastech; zručný, všeobecně schopný člověk. 
• Všestranný člověk: člověk s mnoha různými dovednostmi, zájmy a návyky bez konkrétní specializace. 
• Obhlížitel: člověk s hlubokým zájmem o řadu vzájemně nesouvisejících oborů (termín jsem převzala z vynikající knihy Barbary Sherové Odmítám si vybrat). 
• Univerzální hráč: člověk schopný pracovat v různých profesích a bez problémů vykonávat různé činnosti.

Mezi jednotlivými synonymy jsou mírné významové rozdíly. Označení multipotenciál a obhlížitel zdůrazňují nadšení a zvídavost, nazveme-li někoho vševědem či renesančním člověkem, vyzdvihujeme nahromaděné vědomosti (oba termíny mají také historické konotace, na mysli nám mohou vytanout taková jména jako Leonardo da Vinci nebo Benjamin Franklin). U všeuměla jde spíše o dovednosti než znalosti a všestranným člověkem můžeme myslet někoho, kdo rozumí mnoha věcem, nezná je však nutně příliš detailně. Rozdíly jsou opravdu velmi jemné. Podstatné je, že ať už si pro sebe vyberete jakékoli označení, žádné nebude špatně. Používejte termín či termíny, s nimiž se dokážete ztotožnit, případně nepoužívejte žádné nebo si vymyslete vlastní.

Jakým typem multipotenciála jste?

Život multipotenciála má řadu různých podob. Někteří z nás mají rozpracováno deset projektů současně, zatímco jiní se raději zaberou na několik měsíců či let do jednoho tématu a v tu dobu pro ně nic jiného neexistuje, za nějaký čas se ale přesunou do úplně jiné oblasti. Multipotenciál může mít několik zájmů paralelně (věnovat se řadě z nich zároveň), zabývat se jimi postupně (vždy pouze jednomu) nebo si může zvolit cokoli mezi oběma póly.

Chcete-li zjistit, kde se na této škále nacházíte, vzpomeňte si na své dřívější zájmy, projekty a zaměstnání. Dokážete vypozorovat nějaký vzorec? Máte sklon věnovat se spíše mnoha různým věcem současně, nebo se raději plně soustředíte na jednu a pak přejdete k další (a později k ještě jiné)? Na jakém počtu projektů rádi pracujete a kolik už je jich pro vás příliš? Schopnost pracovat na několika projektech naráz si můžete představit jako kuchyňský sporák: Na každé ze čtyř plotýnek máte postavený hrnec, v některých to vře, jiné jste odsunuli dozadu a nechali je jen tak pobublávat. Váš pomyslný sporák může mít také podobu profesionálního zařízení v restauraci a ze všech hrnců, rozuměj projektů, na varné desce se může kouřit. Nebo snad kuchtíte na táborovém ohýnku, kde pod jedním kotlíkem plápolá jasný plamen?

Někdy je prostě potřeba se nějak rozhodnout - jak na to, poradí Kniha rozhodnutí.

Většina z nás se ve skutečnosti na škále „zároveň–postupně“ nachází někde mezi oběma extrémy, a jak procházíme životem, mění se i naše pozice. Nemáte-li představu, kam se zařadit, nenechte se tím znepokojit! Přijdeme na to společně. Někdy nás něco zaujme pouze chvilkově, jiné naše zájmy nás nikdy neopustí. Možná ustoupí do pozadí, ale po letech se znovu vynoří. Je úplně jedno, jak se ke svým různorodým zájmům a vášním stavíte, všechny způsoby práce multipotenciála jsou správné. 

Mapa trasy pro multipotenciály (Varování: Cesta nevede rovně)

Ve škole slyšíme, že každá oblast zájmu představuje určitý směr a vede ke konkrétnímu povolání. Řekněme, že vás na střední škole zajímají přírodní vědy. Předpokládá se, že v tom případně budete na vysoké škole studovat biologii nebo absolvujete přípravný kurz studia medicíny, medicínu vystudujete, absolvujete „kolečko“ a stanete se lékařem. Samozřejmě že i medik má na výběr z několika profesí: Může se stát praktikujícím lékařem, učit nebo se věnovat výzkumu, ale obecně se od něj očekává, že využije dovednosti získané během studia v příslušném – tedy lékařském – povolání. Totéž platí o jiných oborech. Student architektury se později stane architektem, student hudební školy hudebníkem (případně učitelem hudby). Ve studentovi strojírenství vidíme budoucího strojaře. Ve všech zmíněných oborech existuje na konci vertikální dráhy konkrétní povolání. Specialista pravděpodobně dojde po jedné z těchto drah přímo k odpovídající profesi, multipotenciálové jsou ale jiní. Pohybujeme se vertikálně, ale děláme i úkroky do stran. Získané dovednosti uplatňujeme i mimo daný obor, v jiných disciplínách a neobvyklými způsoby. Ukažme si to na příkladu mé vlastní profesní dráhy. Na akademickém poli či praxí jsem získala znalosti ve čtyřech oborech – hudbě, výtvarném umění, filmu a právu. Podívejte se, jak vypadá vertikální dráha v každém z nich (obrázek na str. 22). 

(Obrázek ze strany 22)

Teoreticky jsem se mohla vydat rovně po jakékoli z načrtnutých trajektorií. Přísahám, že jsem se o to pokoušela, ale nepovedlo se mi to! Moje cesta daleko víc připomínala obrázek na str. 23. Vypadá to poněkud chaoticky, že? Ačkoli jsem se nikdy nestala hudebnicí, webovou designérkou, filmařkou nebo právničkou na plný úvazek, rozhodně nelituji, že jsem se těmto oborům věnovala. Už samotné studium zajímavých oborů přináší člověku radost a já jsem navíc zjistila, že řada dovedností získaných při studiu je velmi užitečná v jiných situacích. Díky studiu práva píši přesvědčivěji, což se mi hodí pokaždé při psaní článku pro blog, vyplňování žádostí nebo sepisování různých návrhů. Celá léta jsem žila hudbou a hrála v kapele. Naučila jsem se tak pracovat v týmu a využívám to ve své každodenní práci. V kapele jsem také získala cenné zkušenosti s veřejným vystupováním a později je zúročila při mluvení před publikem. Mám zkušenosti s webovým designem, jsem tedy schopna vytvořit pro jakýkoli svůj projekt webovou stránku, případně se bez problémů domluvím s jiným designérem, pokud se rozhodnu nějakého zaměstnat. A když chci vysvětlit různé aspekty přípravy a plánování akce nebo dynamiku spolupráce s různými typy osobností (často problematickými), není nic lepšího než natočit krátký instruktážní film. Většinu zkušeností ze svých „minulých životů“ jsem nějakým způsobem využila v každodenní praxi. Občas opravdu uplatňuji dovednosti předvídatelným způsobem, například vytvořím pro klienta webové stránky nebo dostanu zaplaceno za to, že někde hraji, daleko častěji je ale aplikuji jinde, v situacích, kde se vzájemně doplňují. Dokážete si vybavit nějakou situaci, kdy se vaše dovednosti projevily netradičním způsobem? Možná píšete rychleji na počítači, protože umíte hrát na klavír. Nebo jste se díky zkušenostem z práce se zvířaty stali empatičtějším učitelem. Začíná vám to do sebe zapadat? Naše cestičky nakreslené na papíře mohou vypadat náhodně a chaoticky, ve skutečnosti ale dávají daleko větší smysl, než se může zdát. 

(Obrázek ze strany 23)

Knihu pro multipotenciály koupíte na našem e-shopu.