Knih a rádců o stárnutí, které nás provedou procesem stárnutí a osvětlí, co vlastně obnáší, existuje celá řada. Kniha Když narcisté zestárnou má ale jiné zaměření: obrací se na dospělé děti stárnoucích a do sebe zahleděných rodičů, kterým chce pomoci pochopit, jak postupující věk ovlivňuje narcistické chování a postoje dotyčné osoby, a poradit, co dělat, aby se s tím úspěšně vyrovnali.

Kniha se nesoustředí na samotného narcistického rodiče, protože ten se již sotva jakkoliv změní - vyvolat u stárnoucího narcistického člověka jakoukoliv pozitivní změnu je téměř nemožné. Ovšem vy - pokud jste dítětem takového rodiče - toho pro sebe můžete udělat hodně, a právě na to se kniha zaměřuje: na vaše myšlenky, pocity a reakce, které jsou základem pro vybudování pevné osobnosti, díky níž nebude mít jednání rodiče tak negativní dopad na vaše sebehodnocení a sebevědomí. Pokud už máte vlastní rodinu, možná ji chcete uchránit před nepříjemných zacházením a postoji, kterým jste byli sami v dětství vystaveni. Kniha vám poradí, jak sebe, rodinu i rodiče na stárnutí připravit, jak změnit přístup k rodiči a pomocí jakých strategií jeho možný negativní vliv na rodinu minimalizovat.

V knize se tak dozvíte o problémech a potížích stárnutí, které mohou narcistické chování a postoje vašeho rodiče ještě zhoršit (kap. 1-2), jaké reakce a myšlenkové pochody ve vás mohou narcističtí rodiče vyvolávat a jak se k nim efektivně stavět (kap. 3-4), dále poznáte různé způsoby, jak s takovým rodičem komunikovat a jak se s ním vyrovnávat (kap. 5-7), získáte náhled, jak řešit konflikty (kap. 8) a poznáte ještě další strategie, jak sebe i své blízké ochránit (kap. 9 a 10).  Kniha obsahuje návodných cvičení a testů.

Ukázka:

Základní strategie zvládání

V předchozích kapitolách jsme probírali, jakého jednání se vyvarovat a jak začít rozvíjet pozitivnější stránky vlastní osobnosti, což vám pomůže lépe zvládat skličující chování a postoje vašeho stárnoucího, do sebe zahleděného rodiče. Tato kapitola nabízí několik základních strategií zvládání, které mohou pomoci u všech typů narcistických rodičů. Najděte si ty, které se nejlépe hodí pro vás, na vašeho rodiče a do nejrůznějších situací, v nichž se ocitáte.

Zvládání

Díky strategiím z této kapitoly budete snadněji zvládat komunikaci i jiné interakce s narcistickým rodičem, zmírníte některé nepříjemné pocity, které možná prožíváte, a získáte větší jistotu, že máte situaci pod kontrolou. Vyjmenujeme si, jakých neúčinných přístupů se vyvarovat, a nabídneme účinnější. Až si je budete pročítat, možná zjistíte, že některé z nich jsou vám bližší než ostatní, a vyberete si takové způsoby jednání, které vám a vaší situaci vyhovují nejvíc.

Co nedělat

Nejprve se tedy podívejte na to, co byste dělat neměli:

• upoutávat pozornost na sebe;
• otevřít se projekcím svého rodiče;
• očekávat od rodiče, že vás pochopí a ocení, podpoří a povzbudí;
• dávat v přítomnosti rodiče nebo v reakci na jeho chování najevo dotčenost, zlost a podobné pocity;
• očekávat, že ostatní vidí vašeho rodiče nebo prožívají vztah s ním stejně jako vy;
• dávat najevo netrpělivost, frustraci a podobně, ať už verbálně, nebo neverbálně;
• nahlas vzpomínat na situace, které ukazují vašeho rodiče, vás, vašeho partnera či děti v nepříznivém světle, i když třeba působí humorně;
• někoho v přítomnosti rodiče napomínat nebo kritizovat;
• jakkoli naznačovat, že je rodič nedokonalý, například že udělal chybu.

Upoutávat na sebe pozornost

Narcistický rodič vždy strhává veškerou pozornost na sebe, pokud tedy řeknete či uděláte něco, co od něho tuto pozornost odvrátí, poskytnete tím rodiči záminku, aby vás slovně napadl či ponížil. Jakákoli námitka z vaší strany, byť jí pouze na něco reagujete, přesouvá pozornost na vás, což v rodiči vyvolá nelibost.

Být otevřený projekcím

Dávejte si pozor, abyste nebyli přístupní projekcím svého rodiče. Dbejte na to, abyste se vyhýbali očnímu kontaktu s ním, nenatáčeli se k němu tělem nebo jinými neverbálními prostředky nenaznačovali otevřenost. Možná nebude na škodu, když před interakcí s ním použijete techniku emoční izolace.

Mít jakákoli očekávání

Je pochopitelné, že neustále toužíte po tom, aby se váš narcistický rodič změnil, projevoval vám víc lásky a víc se o vás zajímal, ačkoli dobře víte, že vaše touha je pouhá představa, která se nikdy nevyplní. Je těžké se této naděje vzdát, na druhou stranu vám opakované zklamání, které prožíváte, v kombinaci s nepříjemným chováním a postoji vašeho rodiče jen přitěžuje. Pokud se vzdáte nerealistických očekávání, vyhnete se zklamání, a tím pádem i zmírníte své trápení.

Dávat najevo dotčenost

Pokud výslovně nebo neverbálně dáte najevo dotčenost, nelibost a podobné pocity – z toho, co váš rodič či někdo jiný řekl nebo udělal –, žádáte tím vlastně rodiče, aby pochopil, čím se vás dotkl, a znovu vás ujistil, že si vás váží a cení. Takové empatie není do sebe zahleděný rodič schopen. Spíš vás za vaše pocity pokárá nebo vás nějakým způsobem poníží. Vzpomeňte si na předchozí interakce s rodičem a zamyslete se, zda se vám při nich od něj dostalo kýžené reakce, ať již empatické, nebo jinak pozitivní. Pravděpodobně zjistíte, že jste něco takového nikdy nezažili.

Očekávat, že ostatní vašeho rodiče vnímají nebo prožívají vztah s ním stejně jako vy

Nemyslete si a neočekávejte, že ostatní vidí vašeho rodiče stejně jako vy, i když jde třeba o členy rodiny. Rodič se například před vámi chová grandiózně, zatímco před ostatními ze sebe dělá chudáka. Jste svědky jeho nadřazeného chování, kterým dává najevo, že všichni ostatní včetně vás mu nesahají ani po kotníky, musí mít vždycky pravdu a podobně. Před ostatními si naopak neustále stěžuje, jak nespravedlivě se k němu svět chová, jaké zklamání mu připravuje; naříká nad nejrůznějšími příkořími a neduhy, aby potlačil své grandiózní já. Pokud ostatní vnímají rodiče jinak než vy, reagují na něj jinak a pravděpodobně nechápou, proč vás jeho komentáře nebo chování tak rozrušují. Neočekávejte od ostatních podporu či pochopení, nemusí se vám jich dostat.

Dávat najevo netrpělivost či zoufalství

V interakcích s narcistickým rodičem je užitečné zachovávat kamennou tvář, protože jakmile dáte najevo jakékoli rozrušení, rodiče to může povzbudit k ještě negativnějšímu chování či poznámkám. Neznamená to, že nemáte mít podobné pocity, ale je lepší nedávat je otevřeně najevo. Není pravděpodobné, že by s vámi rodič sympatizoval, soucítil nebo že by se přestal chovat negativně. Netrpělivost a zoufalství se vás možná zmocňují proto, že nemůžete rodiče přimět, aby vám rozuměl. Nikdy jste ho k tomu nepřiměli a zatím jste se ještě nesmířili s tím, že se vám to zřejmě nepodaří.

Připomínat určité situace

Možná vás láká poukazovat na nedokonalost rodiče připomínáním jeho minulých omylů či špatných rozhodnutí, ať už v jeho přítomnosti, nebo v přítomnosti ostatních. Je však ve vašem nejlepším zájmu to nedělat. Rodič se může při jakémkoli náznaku, že není dokonalý, rozzuřit a obrátit svůj hněv proti vám. Připomínat podobné události není dobré pro nikoho, zejména ne pro vašeho rodiče, a to z mnoha důvodů, ale hlavně proto, že se tím vystavujete riziku napadení.

Napomínat nebo kritizovat ostatní

Dbejte na to, abyste v přítomnosti rodiče nenapomínali nebo nekritizovali ostatní. To, co jste řekli, může rodič použít proti vám, přidat se ke kritice dané osoby způsobem, jaký jste nezamýšleli, nebo vás napomínat za to, že někoho kritizujete. Vyhněte se zejména kritizování svých dětí či partnera.

Upozorňovat na chyby svého rodiče

Na pochybení, jichž se rodič dopouští, nereagujte, s výjimkou případů, kdy by taková chyba, například špatná informace, mohla poškodit někoho dalšího – například nesprávný údaj o daních. Pokud máte pocit, že by někdo mohl být poškozen nebo že věc nesnese odkladu, vezměte dotyčnou osobu stranou a na chybu ji upozorněte. Váš rodič je možná tak grandiózní, že nesnese, aby ho někdo na veřejnosti opravoval, a zaútočí na každého, kdo by o něm naznačoval, že se mýlí.

Co by mohlo fungovat

Existuje řada obecných způsobů jednání, které fungují. Vyzkoušejte je:

• Reagujte s účastí a porozuměním – avšak nikoliv empaticky.
• Buďte trpěliví.
• Pocity, které na vás rodič projikuje, využijte k tomu, abyste pochopili, co vlastně cítí. Dělejte to však pouze, pokud se cítíte dostatečně silní, abyste tyto pocity od sebe v případě potřeby odclonili.
• Snažte se vždy chovat zdvořile, formálně a uctivě.
• Jestliže od rodiče něco žádáte, pak to udělejte jasně a rozhodně, bez dalšího vysvětlování, pokud ho od vás vyloženě nevyžaduje.
• Dávejte si pozor na svou neverbální komunikaci, používejte gesta, která vás ochrání, vyhýbejte se útokům na rodiče a budujte si různé zábrany.
• Omezte styky na nejmenší možnou míru.
• Stanovte si nějaký cíl.