Kniha Podpora pozitivního chování u osob s PAS a intelektovým postižením Tonyho Osgooda si klade za cíl poskytnout přístupná, fundovaná a praktická doporučení ke zvládání náročného chování u osob s intelektovým či vývojovým postižením a u dětí a dospělých s poruchami autistického spektra (PAS). V Česku tuto metodu školí a šíří organizace Děti úplňku, která ve spolupráci s Portálem umožní na jaře 2024 se potkat s autorem knihy v rámci workshopu a křtu. 

Děti úplňku společně s UZIS dokončily letos na podzim výzkum, ze kterého vyplývá, že v ČR žije přes 62 000 dospělých s mentálním postižením a více než třetina těchto lidí užívá pravidelně léky určené k léčbě schizofrenie a dalších psychóz. 82 % z nich ale žádným duševním onemocněním netrpí! V České republice zatím žádná systémová snaha o optimalizaci míry medikace neexistuje. Náročné chování se tak obrazně řečeno řeší kyblíkem léků. (Podrobněji výsledky výzkumu najdete zde.)

Tony Osgood doporučuje ověřený přístup založený na porozumění chování lidí s intelektovým postižením. Analyzuje nejen jeho příčiny, ale bere v potaz i sociální, fyzický a individuální kontext, ve kterém se chování vyskytuje. Zároveň otevírá závažnější otázky na téma, jaký je vlastně význam náročného chování, jak o něm přemýšlíme a jak na ně reagujeme. Nabízí možnosti a postupy pro různé situace, ať už v rodině, ve škole, či v prostředí sociálních služeb, které často pomáhají, a způsoby myšlení, díky nimž se můžeme lépe orientovat i ve složitých situacích. Rady uvedené v této knize jsou založeny na osvědčených postupech metody, které dnes říkáme podpora pozitivního chování (PBS – Positive Behaviour Support). Přihlásit se na seminář můžete zde.

Každá kapitola obsahuje otázky k diskusi nebo zamyšlení. Hlavním cílem této knihy je zlepšit kvalitu života všech zúčastněných, jak osob, které podporu potřebují, tak i těch, kteří jim ji mají poskytovat: pečovatelů i rodičů.

Z anglického originálu Supporting Positive Behaviour in Intellectual Disabilities and Autism. Practical Strategies for Addressing Challenging Behaviour přeložila Petra Mertinová.

Společnost Naděje pro děti úplňku sdružuje rodiny lidí s těžkým autismem, její expertní tým přináší inovace systému sociální podpory a zvyšuje povědomí široké i odborné veřejnosti o tématech spojených s autismem. Společnost se zasazuje o to, aby lidé s těžkým autismem, mentálním postižením spojeným s vyššími nároky na péči i jejich pečující měli dostatek podpory a kvalitních služeb, které jim umožňují žít důstojný a naplněný život v přirozené komunitě, v každém věku. Společnost aktivně využívá metodu podpory pozitivního chování, pořádá akreditované výcviky v PBS a webináře pro odborníky i pro rodiče.

Ukázka:

Co je podpora pozitivního chování?

Podpora pozitivního chování (Positiv ve Behaviour Support – PBS) je souhrnný termín, který popisuje přístup, při němž náročné chování chápeme konstruktivně a stejně na ně i reagujeme. Za konstruktivní považuji postupy, které se zaměřují na pěstování nových způsobů chování bez využití averzivních či trestajících technik. Na metodu PBS budu odkazovat v celé této knize. 

     Tato metoda vznikla z nespokojenosti s tím, co byla běžná praxe: příliš jsme se spoléhali na averzivní způsoby řešení náročného chování.

Averzivní přístupy, často dehumanizující lidi, zahrnují:

• fyzické omezování osob, 
• násilí vůči lidem, 
• používání léků k otupení lidí, 
• vyhrožování či strašení lidí, 
• držení osob v izolaci, 
• odebírání věcí, které jsou pro člověka důležité, 
• upřednostňování managementu chování před podporou člověka. 

Mnoho intervencí bylo zaměřeno na to, co se bude dělat po incidentu – je to trochu jako vyrábět vrata od stáje dlouho poté, co kůň už utekl. Bylo velmi časté, že lidé s náročným chováním byli umisťováni do tzv. time-outu (klidové místnosti), tedy místa či prostoru, kde jim nebyla věnována pozornost nebo kde byli izolováni od věcí, které měli rádi či které potřebovali. PBS lidi vybízí, aby se zaměřili spíše na tzv. time-in (čas uvnitř komunity) než na čas v izolaci. Tedy spíše vymýšlet, jak v lidech budovat dovednosti, než abychom je trestali.

Když se mě lidé ptají na podstatu PBS, říkám jim, že to je metoda, kdy se snažíme lidi přistihnout při tom, když jsou hodní nebo když se jim něco daří, a posilujeme spíš to prospěšné, než abychom je trestali za něco, co prospěšné není. Kdybychom lidem věnovali větší pozornost, když se nechovají náročně, vyhnuli bychom se mnoha trápením. A vyhnuli bychom se i mnoha jiným věcem, kdybychom je naučili, že k tomu, aby dostali to, co chtějí, nebo naopak nechtějí, vůbec není potřeba, aby se chovali náročně. 

    Kdybychom vytvářeli místa, která budou navržena konkrétně pro ně, spíš než abychom se je pokoušeli nacpat do prefabrikovaných škatulek, život by byl mnohem jednodušší a pravděpodobně i mnohem levnější. 

     Existuje mnoho definic PBS, ale většina z nich obsahuje následující: 

• zlepšení kvality života (podpora člověka, aby mohl žít podle svých preferencí), 
• využití funkčního hodnocení k identifikaci příčin, proč se chování objevuje, 
• využívání mnoha intervencí, které spojíme dohromady jako skládanku, a vytvoříme tak ucelený systém podpory, 
• přizpůsobení místa, kde člověk žije, jeho potřebám (takzvané ekologické změny), 
• nastavení procesů tak, abychom předcházeli konfliktům (což nazýváme preventivní zásah), 
• výuku nových dovedností jak pro osoby, které podporu přijímají, tak pro ty, které ji poskytují,
• obohacení života osoby o různé aktivity, lidi a věci, které si oblíbí, 
• nepoužívání averzivních praktik či trestů, 
• dlouhodobá perspektiva: PBS chce napravit budoucnost tím, že napraví dnešek, 
• hlasy lidí, o které se staráme, jsou stejně důležité jako hlasy ostatních, 
• PBS využívá k podpoře lidí různé postupy, například plánování zaměřené na člověka, 
• psychologické, zdravotnické a jiné úhly pohledu (MacDonald a McGill, 2013).