Kniha Svět jako z pohádky je rozdělena do devíti kapitol, každá kapitola představuje, jak sám název napovídá, jednu pohádku. Ty jsou povětšinou autorské, ale Ludmila Bakonyi Seligerová vycházela z klasických pohádkových motivů a zápletek (Popelka, O zlaté rybě, Princ a chuďas, Hloupý Honza, Chytrá Horákyně atd.)

Ke každé pohádce se vždy vážou určité činnosti (otázky pro rozhovor, venkovní aktivity, výtvarné, pohybové a hudební aktivity, sebeobsluha, podpora v samostatnosti, pokusy, experimenty, jazykové a dramatické aktivity).

Veškeré aktivity mohou, ale nutně nemusí být brány jako prostředek ke kladení aktuálních (především ekologických) otázek, objasňování termínů (klima, skleníkový efekt, uhlíková stopa, co je to být bohatý × chudý, k čemu je dobré vzdělání, pracovní rovnost, plýtvání, zacházení s vodou atd.) a ke hledání vlastních cest a odpovědí.

Na každou kapitolu navazuje jeden (v předposlední pohádce dva) pracovní list, odkaz na něj a jeho použití je uveden přímo v textu v dané kapitole.

Za každou kapitolou jsou pak shrnuty naplněné body z nového RVP. A každá kapitola obsahuje i odkazy na jiné projekty s podobnou tématikou, kde lze hledat inspiraci.

Ilustračně knihu doprovodil pan Martin Hanschild. Jeho ilustrace knihu příjemně odlehčují a podtrhují pohádkový ráz knihy s důrazem na hru a vtip.

UKÁZKA

Před dávnými a dávnými časy žila dívka a ta neměla v životě štěstí. Jako malá přišla
o maminku a na tátu zůstala všechna práce na panství, takže neměl na dcerku
vůbec čas. Našel si proto ženu, aby jeho dům vedla a dcerku vychovávala. Ta si ale
děvče ani trochu neoblíbila a s vlastními dcerami se k ní nechovaly hezky. Stále ji
okřikovaly, ukládaly jí ty nejhorší práce, dávaly nejhorší šaty i jídlo. Jak byla pořád
ušmudlaná, začaly jí posměšně říkat Popelka a dívka neměla, kam by se pro pomoc
a spravedlnost obrátila. Ještě před svítáním musela obstarat domácí zvířata,
nanosit vodu, chystat snídani, pak uklidila dům, vařila oběd, prala prádlo, běžela
na trh a už byl čas na večeři, přípravu šatů na druhý den pro sestry a macechu,
mytí nádobí, vytírání podlahy… Popelka byla stále v jednom kole, bolely jí ruce
i záda a sama za práci nedostala nic. Stejně však nezatrpkla, a kdo potřeboval,
tomu pomohla, i písničku si k práci zazpívala.

 a přála si jen to, co ho po cestě cvrnkne do nosu. Dostala tedy tři oříšky a sestry
v drahých šatech a špercích se jí posmívaly. Brzy byl na královském zámku ples
a princ si měl vybrat nevěstu. To se ví, že Popelce macecha i sestry zakázaly jít,
vždyť neměla ani co na sebe. Popelka však rozlouskla jeden oříšek a našla v něm
nádherné šaty barvy měsíční záře, ve kterých vypadala jako pravá princezna.
Princ na plese na ní mohl oči nechat. Druhý den se vše opakovalo a Popelka ve
druhém oříšku našla šaty protkávané zlatou nití. Třetí den objevila ve skořápce
šaty svatební. Princ už na nic nečekal a strojila se slavná svatba.
Z Popelky se stala princezna a mohla si teď žít v blahobytu a na truchlivá léta
zapomenout. Ona však měla zlaté srdce a dobře věděla, kolik těžké práce stojí za
tím, když se někdo má dobře. Vzala prince do podhradí a ukázala mu, jak se zde
lidem žije. Kolik mají lopoty a mozolů, jak se dřou a nemají, co dát na talíře, kolik
riskují ve své nebezpečné práci. Mladý královský pár se rozhodl, že od nynějška
se to bude v jejich říši dělat jinak. Do práce se nikdo nesmí proti vůli nutit, každý
má být spravedlivě ohodnocen, je třeba hlídat bezpečnost a dobré podmínky
v zaměstnání.

Začalo to platit hned,
říše kvetla jako květ
a všichni měli k chlebu med.

UKÁZKA 2

UKÁZKA 3