Významná italská lékařka, filozofka, vědkyně a všestranná pedagožka, jedna z nejpozoruhodnějších žen první poloviny dvacátého století, proslulá díky novým pedagogickým metodám. Toto vše ve zkratce byla doktorka Marie Montessori. Její kniha Tajuplné dětství vychází již ve třetím vydání, poprvé v nakladatelství Portál. Překlad provedl Jan Volín.

Kniha je rozdělená do úvodu a tří částí. V úvodu knihy autorka popisuje dětství jako společenský problém, podtrhává slepotu dospělých a necitelnost vůči potomkům, kteří jsou nevědomky zatracováni. Autorka tvrdí, že teprve trpělivá práce a úsilí ve prospěch dětí nám umožní odhalit tajemství lidství a jemná a citlivá zákoutí dětské duše, kde dochází k formování člověka.

Část první autorka dedikuje popisu vývoje dítěte v raném věku, přidává konkrétní příklady z vlastní dlouholeté praxe, dodává poznatky z biologie, psychologie, pedagogiky a dalších vědních disciplín. Věnuje se tématům jako psychoanalýza, přirozené instinkty, období zvýšené vnímavosti, vnitřní řád, intelekt nebo například láska. Autorka uvádí mnoho konkrétních příkladů z praxe, které čtenáři pomohou lépe pochopit téma a ponořit se do problematiky. Autorka také popisuje zajímavý psychologický experiment profesora Levine, který zkoumal reakce dětí s mentálním postižením a dětí intaktních na množství položených předmětů. Překvapivým závěrem bylo, že lidé po zhlédnutí filmu s experimentem považovali za normální reakce dětí s mentálním postižením. Montessori zmiňuje, že sebeovládání, nikoli rušnou činnost, bychom však měli považovat za normální. Podle Montessori schopnost pohybovat se pod vedením rozumu vede k soustředění, což je přirozeným jevem vnitřního původu.

Výchově a vzdělávání dítěte, popisu vzdělávací metody, duchovní přípravě učitele a opět praktickým příkladům se autorka věnuje v části druhé. Důraz klade na objasnění vzniku metody, na odstranění překážek rozvoje dětí, na svobodu volby a další principy metody. Podrobně se věnuje tématu psychických úchylek a jejich důsledkům pro tělesné zdraví. Autorka popisuje Domy dětí, což jsou vzdělávací zařízení, ve kterých je praktikována Montessori metoda a ve kterých je dítě středem všech aktivit, svobodně se pohybuje a vybírá si zaměstnání podle sebe.

Třetí část je dedikována tématu vztahu a konfliktu mezi dospělým a dítětem. Tato část se zabývá mimo jiné tématem hledání příčin mentálních či fyzických odchylek, pracovních instinktů, druhů práce u dětí a dospělých a vykresluje společnost a rodiče jako opatrovníky dětí, mající za cíl děti chránit a mít na zřeteli jejich zájmy. Autorka klade důraz na důležitost tématu společenských práv dítěte, protože dítě produkuje samo lidstvo a uznání jeho práv je o to víc podstatné.

Maria Montessori byla na svou dobu revoluční osobností, která teoretické poznatky o výchově a vzdělávání dětí používala a ověřovala v praxi, podařilo se jí odhalit v dětech obrovský potenciál a docházela k překvapivým závěrům, mimo jiné když metody práce, které používala u dětí s postižením, využila také u intaktní populace. Její metoda je průlomová. K tajemství zrození člověka a tajuplnému dětství přistupuje autorka s hlubokou úctou a pokorou.

Od dob působení Marie Montessori uplynulo přibližně tři čtvrtě století a na půdě akademické, praktické i životní úrovně došlo k výrazným posunům. K soudobému poznání této problematiky je proto nutno čerpat také z aktuálních vědeckých poznatků a pedagogické praxe. Avšak mnoho myšlenek autorky i v dnešní době stále platí a její knihy jsou důležitým zdrojem pro pochopení přirozeného vývoje dětí a Montessori metody.

Kniha bude zajímavá a přínosná pro studenty pedagogických oborů, odbornou i laickou veřejnost, a to zejména pro rodiče a vychovatele, kteří mají zájem o prohloubení znalostí a nalezení kořenů vzdělávací metody Marie Montessori.

Jste rodiče s chutí své dítě rozvíjet? Nebo odborník pracující s dětskou klientelou? Anebo vás zajímá respektující přístup ve vzdělávání? Ať už patříte do kterékoli skupiny, zaujmout by vás mohla kniha Tajuplné dětství, která dává nahlédnout do myšlenek inspirativní a inovativní ženy, zakladatelky světoznámých montessori škol – Marie Montessori.

Maria Montessori (1870 – 1952) byla italská pedagožka, filozofka a lékařka, známá pro svůj inovativní přístup ke vzdělávání dětí. Jako první žena v Itálii vystudovala na univerzitě medicínu, záhy začala pracovat s dětmi s poruchami vývoje a na nich „testovat“ nové metody práce. Brzy zaznamenala úspěchy ve vývoji těchto dětí a dále své metody rozvíjela. Přednášela v různých zemích a zakládala Montessori školy, které staví na partnerském, respektujícím a nehodnotícím přístupu, a také na jedinečnosti každého dítěte, svobodě jeho volby a pro dítě uzpůsobeném prostředí. V neposlední řadě je unikátní i práce s chybou – ta není nic špatného, naopak, je to přirozená součást cesty učení.

Kniha Tajuplné dětství v češtině vychází potřetí, v originále byla poprvé vydána v roce 1936. Má 231 stran a je rozdělena do 3 částí, přičemž každá z nich je vždy uvedena s ilustrační fotografií miminka – jinak v knize najdeme pouze text.

V úvodu autorka mluví o tom, jak neradostné dětství je a to kvůli necitlivým rodičům a dospělým vůbec, kteří na děti neberou ohledy, vše jim jen zakazují a staví jim do cest příkazy a překážky a to vše navíc ve „jménu lásky a pro dobro dítěte“. Hned od prvních řádků je tak patrné vymezení se vůči tomuto přístupu. Podobný tón se ozývá v celé knize. V části první autorka pokračuje v kritice dospělých, u toho však nezůstává a popisuje také potřeby dítěte jako například pořádek, rytmus, pohyb…atd. V části druhé seznamuje čtenáře se zrodem metod a zásad montessori pedagogiky při práci se zanedbanými dětmi. Na závěr, v části třetí popisuje rozdílnost mezi dospělými a dětmi a konflikt mezi nimi.

Oceňuji široký rozhled autorky a nezpochybnitelnou vnímavost dětských potřeb a vizionářství ve smyslu pro detail, s jakým v dětech odhaluje a podporuje to dobré a přirozené. Na užívání jazyka a organizaci knihy jsem si musela trochu zvyknout, také na časté náboženské příměry, na které v odborné literatuře nejsem zvyklá. I jednostranný, poměrně černobílý pohled na dospělé (na ty spíše černý) a děti byl pro mě hůře stravitelný a to možná proto, že si nedokážu představit, že by děti měly tak nešťastné životy. V dnešní době se dítě stalo přinejmenším partnerem, někdy až centrem vesmíru dospělých – v tomto ohledu jsme zaznamenali obrovské změny, které by si možná ani sama autorka nedovedla představit. Věřím, že i Maria Montessori na tom má nemalý podíl.

Odnáším si chuť dozvědět se o montessori pedagogice více, konkrétně více o pomůckách, které užívá. Také mám nyní větší potřebu uklidit a zorganizovat naši domácnost, aby naší dceři nebranila v rozvoji a naopak ji v něm podpořila. Zůstala mi v hlavě i myšlenka Marie Montessori, že dospělí si sice myslí, že milují své dítě nade vše, je to však dítě, které své rodiče bezmezně miluje. A nejen je, je zamilované do celého světa, a proto ho tak pomalu a pečlivě zkoumá.

Knihu Tajuplné dětství doporučuji všem rodičům i odborníkům, kteří s dětmi pracují. I přes bezmála 90 let od prvního vydání má kniha i současnému čtenáři mnoho co nabídnut.