Instamozek

Sociální sítě… média… influenceři… celebrity… povrchnost… srovnávání… marketing… to vše a my a náš mozek uprostřed jako snadný cíl. Anotace naprosto perfektně vystihuje, co přesně Anders Hansen titulem Instamozek sledoval a co v něm najdete. Zbytek se vám pokusím zprostředkovat a shrnout z mého pohledu já… a byla to tedy výzva!

Doba jde nezadržitelně kupředu. Technologie udělaly za posledních dvacet let takový pokrok, že s úsměvem a nostalgickou slzou vzpomínáme na kotoučáky, magnetofonové kazety, telefony s kulatým číselníkem, walkmany a diskmany, hraní krvavého kolene na hřišti a podobně. Jsem už moc stará nebo si ještě někdo alespoň jeden z názvů vybavuje?

„…Když mozek kašle na ukládání informací, o kterých si myslí, že jsou už někde uložené, říká se tomu Google efekt nebo také digitální amnézie. Mozek dává přednost tomu zapamatovat si, kde informaci najde, před její podstatou…“

Kniha, kterou držím v ruce, se tváří nenápadně. Možná vám v první moment připomene marketingovou příručku, která nějak souvisí výhradně s instagramem, nicméně pravda by nemohla být odlišnější. Je to sonda do našeho mozku, jeho vývoje. A i když je to čtení poměrně krátké, jeho význam a obsah mi přijdou zásadní. Shrnuje to, co si zpravidla neuvědomujeme. Upozorňuje na to, co je opomíjeno a mělo by být známo pro naše vlastní dobro, dušení klid, rovnováhu a životní nadhled.

Anders Hansen nám nevnucuje žádné doktríny, ani se nás nesnaží obrátit na jinou stranu – rozuměj: nenavádí vás k odhození telefonu a žití na pustém ostrově či jinému podobnému extrémismu, ke kterému některé skupiny rády tíhnou. Na základě své psychiatrické praxe nám názorně ukazuje a vysvětluje určité zákonitosti a to, co už o mozku všechno víme. Plus jako bonus přidává i to, co bychom vědět měli, i kdybychom se o psychologii vůbec nezajímali.

Deprese, úzkost, nespavost, roztěkanost… znáte některý z těch stavů? A napadlo vás, že za tím mohou stát právě sociální sítě a nadužívání technologií? Nejen telefonu?

„…Z evoluční perspektivy není nic divného na tom, že my lidé žízníme po informacích. Jak se učíme znát to, co nás obklopuje, zvyšujeme svoje šance na přežití. Ten, kdo ví, jak změny počasí ovlivňují chování lva nebo v jakých situacích jsou antilopy nejvíc roztěkané, takže se dá tiše přikrást až k nim, má větší šanci uspět při lovu a zároveň se nestát něčí kořistí…“

Ne každý z nás si dokáže zachovat zdravý nadhled a je odolný vůči nátlaku, který je na nás nenápadně i nápadně vyvíjen. Líbí se mi, že vše, co v knize Instamozek zazní, je de facto logické, podložené a kdo se někdy zajímal o psychologii, byť třeba okrajově, získá (z mého pohledu rozhodně) pocit, že Anders Hansen skutečně přesně ví, o čem mluví. Nepapouškuje nám tu poučky a definice, které si někde přečetl, nýbrž má svá slova podložená a především obhajitelná. Můžete s ním nesouhlasit, což vám nikdo nebere, avšak zároveň musíte uznat, že argumenty má solidní. O tom je konec konců princip diskuse – otevřeně debatovat, probírat své názory, s respektem přednést své argumenty a vyslechnout si protistranu a akceptovat i její pohled na věc. Dneska si každý většinou myslí, že jeho slova jsou zákon a běda tomu, kdo by se chtěl dohadovat. Respekt se, na sociálních sítích zejména, dvakrát nenosí.

„…Slovo stres asociuje něco negativního, ale stres zároveň potřebujeme, abychom mohli existovat. Krátkodobý stres nám pomáhá se soustředit a zbystří naši mysl, takže jinými slovy není nic špatného na tom, když zažijete náročný den nebo týden v práci…“

K technické stránce knihy mám jeden poznatek: Mám jen já ve svém výtisku vnitřní okraj extrémně široký a vnější naopak uzounký? Jde pouze o kosmetický drbek, nikoli plnohodnotnou výtku. Každá kapitola je rozdělena do několika kratších částí, což pomáhá udržení pozornosti a zároveň je text přehledný. Nechybí ani zdůrazněná důležitá fakta. Vše je podáno čtivě, poutavě a jak už jsem zmínila výše – máte pocit, že textu rozumíte a navíc v něm nacházíte spoustu pravd. Vidíte vlastní kroky i chování a je vám tím pádem jasné, že si text v knize nikdo nevycucal z prstu, ale bral v potaz skutečné lidi a problémy.

„…Pod vlivem silného stresu nepoužíváme tu nejrozvinutější a jedinečně lidskou část svého mozku, nýbrž podřazujeme na nižší stupeň a vracíme se k evolučně starším a primitivním částem. Máme tudíž tendenci jednat rychle a důrazně, leč bez porady s „myslící“ částí mozku. To sebou přináší určité problémy…“

Na závěr najdeme i pár doporučení, jak se poučit a zbavit některých zlozvyků souvisejících s kvalitou spánku a naší myslí vůbec. Spánek obecně se dost podceňuje, přitom jeho důležitost je celkem zásadní. Dává vám ten můj dlouhý výlev vůbec smysl? Sama na sobě občas cítím, že mě sociální sítě ve slabých chvílích ovlivňují. Za normálních okolností jsem salámista. Ne, to není sprosté slovo, ale člověk, který má věci tak říkajíc na salámu čili že ho hned tak něco nerozhází. Jsou však momenty, kdy mě něco zasáhne, vytočí, nahlodá, nakloní na tu či tu stranu a já se moc ráda naučím, jak si v takové chvíli poradit. Jak vypnout. Co udělat pro lepší usínání. K čemu vést vlastním příkladem své dítě a děkuji, že je tu titul, který otevírá oči s pomocí odborníka. Navíc ten s námi mluví jazykem lidským, ne povýšeným či nadřazeným a zároveň nevytváří na čtenáře žádný nátlak. Pouze ho přehledně a srozumitelně informuje. Potlesk!

„Sedíte v práci a píšete nějaký text, ale v tom vám cinkne na mobilu nová esemeska a vás to neodbytně táhne si ji přečíst - co kdyby to bylo něco důležitého? Když už máte mobil beztak v ruce, využijete toho a mrknete se na Facebook, jestli tam nepřibyly nějaké nové lajky u vašeho nejnovějšího příspěvku. Místo toho tam uvidíte, že někdo sdílel článek o rostoucí kriminalitě ve čtvrti, kde bydlíte. Kliknete na odkaz, ale stačíte sotva přečíst pár řádek, a všimnete si odkazu na stránku, kde se prodávají zlevněné tenisky. Pomalu se ani nestihnete zabrat do nabídky, když vás vyruší notifikace oznamující, že váš dobrý kamarád právě publikoval příspěvek na instagramu. Než se nadějete, váš rozepsaný text je na míle daleko“ (Hansen, 2021, str.43-44).

Kniha se věnuje moderní digitální době, ve které aktuálně žijeme. Co s naším mozkem dělají mobilní telefony a sociální sítě a jaký vliv to má na naše nynější žití, ale zároveň i budoucnost? Jak se v tomto digitálním světě udržet zdraví? Může nám pomoci spánek či pohyb, abychom se vyhnuli přemíře stresu, úzkosti nebo depresi? Na všechny tyto otázky jsem v této publikaci našla odpovědi. Knížka je krátká, srozumitelná a jde k věci. V závěru je zmíněno pár dobrých rad pro dobu digitální, které krásně shrnují, jak po boku digitálních technologií zdravě fungovat. Jedna ze zajímavých myšlenek, co jsem se v knize dočetla bylo, že používání mobilu pozdě večer může s velkou pravděpodobností zvýšit chuť k jídlu. Z případné večerní svačinky si ještě pak tělo vytáhne maximum kalorií a uloží si je kolem pasu ve formě podkožního tuku. To by lidé, co si hlídají váhu, měli rozhodně vědět.

Kniha švédského psychiatra Anderse Hansena je výborným úvodem do přemýšlení o soužití lidských mozků s obrazovkami chytrých telefonů. Za patnáct let jejich existence jsme si dávno zvykli na jejich přítomnost. Zaměstnávají naše ruce, naše oči i závity našich nervových soustav. Hansen srozumitelně vysvětluje, proč se tak děje. Proč se nedokážeme chovat jinak, proč tak rádi nestíháme a bez ustání běháme, jak naše kalendáře pískají. Proč potřebujeme na chytrost našich digitálních zařízení reagovat stresem, depresí a úzkostí.

Každý z těchto stavů má své evoluční důvody. Hansen vypráví, že nám pomáhaly přežít. „Většina lidí postižených vážnými následky stresu pocítila nejprve řadu varovných signálů v podobě potíží se spánkem, trávením, přecitlivělosti na infekce, skřípání zubů, zhoršené krátkodobé paměti a podrážděnosti. Proč ony varovné příznaky ignorovaly? Pokud člověk zpomalí včas, má dobré předpoklady vyhnout se kupříkladu právě depresi.“ Podle Hansena je dobré si uvědomit, že deprese či stres vůbec nemusí souviset s životem, jaký vedeme. Říká, že mnoha jeho pacientům se velmi uleví, když si uvědomí, že za své nepříjemné stavy nenesou plnou zodpovědnost, že se jim mnohem spíše jednoduše dějí. Což neznamená, že by se nad nimi neměli zamýšlet a že by ve jménu jejich zmírnění se sebou nemohli něco udělat.

Hansen netvrdí, že digitální zařízení způsobují deprese a úzkosti. Uvědomuje si, že jde mnohem spíše o vzájemné působení. Instagram podle řady výzkumů napomáhá prohlubování depresí a zároveň je to právě tendence k depresivnosti, co nás vhání do nekonečných hlubin sociálních sítí. Není snadné rozhodnout, co hýbe čím. Jestli je to mozek, kdo scrolluje zdí, anebo zda-li je to zeď, kdo lajkuje ty nejhlubší programy našeho mozku.

Hansen nabízí lék. Je jím pohyb. Je potřeba se víc hýbat. Doopravdy, tělem, offline, naživo. Instamozek je kniha o ideální velikosti, můžete si ji vzít na procházku ven. Můžete si ji připnout na paži a rozběhnout se. Kdo často a rád běhá, měl by pochopit, že je dovoleno se zastavit. Doběhněte na kopec, tam si sedněte, vytáhněte si Instamozek a přečtěte si kousek. Můžete číst na přeskáčku. Je to o evoluci vašeho nervového systému. Pro něj je jogging s knížkou mnohem přínosnějším zážitkem než běh s telefonem, co vaši ufuněnou tepovou frekvenci přes satelit vysílá do širého světa. Pravda, kniha vám na rozdíl od telefonu po doběhnutí nedá za odměnu obrázek.

Stres, který zažíváme dnes, je úplně jiný, jako ten, který zažívali naši předkové. Lze se s ním vůbec vypořádat? A jak k němu přispívají digitální technologie?

Mobilní telefony se staly běžnou součástí každodenního života a nedá se říct, že by nám prospívaly. Zásobují náš mozek dopaminem, čímž podporují vytváření závislosti. Když si je s sebou bereme do postele, snižují kvalitu našeho spánku. A porovnávání se s ostatními na sociálních sítích nám na klidu obvykle také nepřidá.

Digitální technologie očima švédského psychiatra

Vliv digitálních technologií na mozek se rozhodl prozkoumat švédský psychiatr Anders Hansen. O svých zjištěních napsal knihu Instamozek, ve které vysvětluje, jak časté používání mobilu, tabletu či iPadu zasahuje do života lidí. Knihu v českém překladu vydalo Nakladatelství Portál.

Jak vzniká závislost a jak s ní bojovat?

Autor srozumitelně vysvětluje, jak se mozek vyvíjel v průběhu evoluce a jak se adaptoval na vnější podmínky. V posledních desetiletích se život dramaticky změnil, nastavení mozku však nikoliv. I když nebezpečí už dávno nečíhá na každém kroku, mozek se i tak snaží vyhledávat jej a chránit nás. Což není vždycky dobré. Po tomto úvodu se autor zaměří na hlavní téma knihy. Popisuje, jak a proč vzniká závislost na mobilu a digitálních technologiích všeobecně a svá tvrzení doplňuje daty z různých výzkumů.

Nechybí ani kapitola zaměřená na sociální sítě. Další kapitola se věnuje výhradně závislosti u dětí, což ocení zejména rodiče. Pokud máte pocit, že na svém mobilu trávíte až moc času a chcete s tím něco udělat, ale nevíte, jak na to, autor vám podá pomocnou ruku. Jeho tipy jsou praktické a snadno proveditelné, takže se jimi může inspirovat skutečně každý.

V Nakladatelství Portál vyšla útlá, ale o to zajímavější kniha Instamozek: Stres, deprese a úzkosti zapříčiněné dnešní dobou. Stěžejní myšlenka knihy zní, že pro dnešní moderní svět nejsme stvořeni. A to je příčinou nejen naší časté neschopnosti se odtrhnout od mobilního telefonu, ale také řady psychických onemocnění.

Jak moc nám škodí používání mobilního telefonu? Jak ovlivňuje naše soustředění, naše zdraví, náš spánek? Jak naše neustálá přítomnost online ovlivní další generace? Tím se zabývají vědci po celém světě a ještě mnoho výzkumů proběhne, než bude možné mobilní telefony odsoudit jako zdroj všeho zla. Zatím totiž nemáme dostatečnou zkušenost. Z 10 000 generací, které se na Zemi prostřídaly od vzniku našeho živočišného druhu, zatím pouze jedna jediná zažila digitalizovaný svět v současné podobě, kdy smart phone i Facebook jsou naprostou samozřejmostí.

Už nyní se však ukazuje, že nadměrné používání telefonu může mít negativní důsledky pro náš spánek a soustředění. Jsme čím dál roztěkanější, snadno se necháme vytrhnout z práce jedinou notifikací a chaoticky pak přeskakujeme od jednoho k druhému. Než se však spravedlivě rozhorlíte a proklejete svůj telefon, přečtěte si i zbytek. Autor knihy a švédský psychiatr Anders Hansen tvrdí, že si za to můžeme sami. Náš mozek totiž nestačí rychlému rozvoji civilizace a jeho evoluce dost pokulhává. Některé geny nám tak stále velí staré modely chování, které by nám prospěly v éře lovců a sběračů, ale v současném vyspělém světě nám spíše škodí. Jedním příkladem za všechny je přejídání. Někteří jedinci si zkrátka nemohou pomoct, protože jejich mozek jim našeptává, že se musí najíst a udělat si zásoby, kdyby náhodou zítra jídlo došlo. Jenže v naší západní společnosti jídlo nedochází… Zní to jako alibismus, podobných příkladů ale autor udává více.

A na podobném pravěkém principu funguje náš mozek i ve vztahu k mobilnímu telefonu a jeho aplikacím. Využívají toho vývojáři? Údajně ano. Co s tím? To je už na každém z nás. Kniha nicméně v závěru nabízí několik rad, jak čas strávený s mobilním telefonem omezit.

Přestože je autorem lékař, není Instamozek odbornou publikací, ale populárně-naučnou knihou. Je sepsán i laikovi srozumitelným jazykem a autor využívá řady pochopitelných příměrů, na kterých demonstruje své teze a výsledky dosavadních výzkumů. Zmiňuje jich celou řadu a ukazuje tak, v jaké fázi se celé odvětví zabývající se souvislosti psychických poruch a užívání mobilního telefonu nachází. Zároveň se nepřiklání na žádnou stranu. Snaží se k tématu přistupovat věcně a bez zbytečné senzacechtivosti. Což je trochu v kontrastu s použitým názvem a obálkou odkazující k momentálně nejoblíbenější aplikaci na světě. Hansen uznává, že mnoho hypotéz je potřeba teprve definitivně potvrdit dalšími výzkumy. Ani tak to však pro nadměrnou konzumaci obsahu na sociálních sítích nevypadá dobře. Škodlivá je však nadměrná konzumace čehokoli.

Přesto kniha současnému člověku nastavuje určité zrcadlo a nutí k zamyšlení, zda lidská nervozita a roztěkanost nemá s malou černou krabičkou společného víc, než jsme ochotni si připustit.

PŘEHLED RECENZE

Zpracování 6/10

Obsah 7/10

Informační hodnota 8/10

SHRNUTÍ

Populárně-naučná, útlá kniha nám krátce a stručně nastavuje zrcadlo a nutí nás se sebe samých ptát, zda s mobilním telefonem netrávíme příliš mnoho času. A zřejmě jen málokdo si odpoví záporně. Autor knihy, švédský psychiatr Anders Hansen, shrnuje dosavadní výsledky výzkumů, které se zabývají negativními dopady používání mobilu na náš mozek. Přestože je nutné řadu tezí ještě verifikovat, ukazuje se už nyní, že dnešní digitalizace narušuje naši schopnost učit se, soustředění i spánek. Co s tím? Odpověď na tuto otázku si musíme určit každý sám.

CELKOVÉ SKÓRE

7/10

Kniha švédského psychiatra Anderse Hansena je výborným úvodem do přemýšlení o soužití lidských mozků s obrazovkami chytrých telefonů. Za patnáct let jejich existence jsme si dávno zvykli na jejich přítomnost. Zaměstnávají naše ruce, naše oči i závity našich nervových soustav. Hansen srozumitelně vysvětluje, proč se tak děje. Proč se nedokážeme chovat jinak, proč tak rádi nestíháme a bez ustání běháme, jak naše kalendáře pískají. Proč potřebujeme na chytrost našich digitálních zařízení reagovat stresem, depresí a úzkostí.

Každý z těchto stavů má své evoluční důvody. Hansen vypráví, že nám pomáhaly přežít. „Většina lidí postižených výžnými následky stresu pocítila nejprve řadu varovných signálů v podobě potíží se spánkem, trávením, přecitlivělosti na infekce, skřípání zubů, zhoršené krátkodobé paměti a podrážděnosti. Proč ony varovné příznaky ignorovaly? Pokud člověk zpomalí včas, má dobré předpoklady vyhnout se kupříkladu právě depresi.“ Podle Hansena je dobré si uvědomit, že deprese či stres vůbec nemusí souviset s životem, jaký vedeme. Říká, že mnoha jeho pacientům se velmi uleví, když si uvědomí, že za své nepříjemné stavy nenesou plnou zodpovědnost, že se jim mnohem spíše jednoduše dějí. Což neznamená, že by se nad nimi neměli zamýšlet a že by ve jménu jejich zmírnění se sebou nemohli něco udělat.

Hansen netvrdí, že digitální zařízení způsobují deprese a úzkosti. Uvědomuje si, že jde mnohem spíše o vzájemné působení. Instagram podle řady výzkumů napomáhá prohlubování depresí a zároveň je to právě tendence k depresivnosti, co nás vhání do nekonečných hlubin sociálních sítí. Není snadné rozhodnout, co hýbe čím. Jestli je to mozek, kdo scrolluje zdí, anebo zda-li je to zeď, kdo lajkuje ty nejhlubší programy našeho mozku.

Hansen nabízí lék. Je jím pohyb. Je potřeba se víc hýbat. Doopravdy, tělem, offline, naživo. Instamozek je kniha o ideální velikosti, můžete si ji vzít na procházku ven. Můžete si ji připnout na paži a rozběhnout se. Kdo často a rád běhá, měl by pochopit, že je dovoleno se zastavit. Doběhněte na kopec, tam si sedněte, vytáhněte si Instamozek a přečtěte si kousek. Můžete číst na přeskáčku. Je to o evoluci vašeho nervového systému. Pro něj je jogging s knížkou mnohem přínosnějším zážitkem než běh s telefonem, co vaši ufuněnou tepovou frekvenci přes satelit vysílá do širého světa. Pravda, kniha vám na rozdíl od telefonu po doběhnutí nedá za odměnu obrázek.

Kniha Instamozek je psána odborným jazykem, ale přesto se snaží být srozumitelná i pro laiky. Autor se na moderní technologie a na závislostní chování dívá z evolučního a neurobiologického hlediska. Poukazuje na evoluční vývoj mozku lidí, který se momentálně nestíhá adaptovat na moderní dobu, a to zejména co se technologického vývoje týče. Z evoluční perspektivy se náš mozek zkrátka ještě nestačil přeorientovat na moderní svět. Autor dává najevo jasnou nespojitost mezi světem, pro který jsme se vyvinuli a mezi světem, ve kterém žijeme dnes. Umožňuje nám nahlédnout do minulosti a pomáhá nám pochopit, jak se chovali naši předci a proč může být určité naše chování dnes nepochopitelné. Svá tvrzení zakládá na vědeckých důkazech a mnohdy obecná tvrzení vysvětluje pomocí konkrétních příkladů, ne kterých si můžeme skutečnost barvitě představit.

Zajímavé jsou v knize zejména souvislosti týkající se našeho chování tehdy a dnes. Příkladem je lidská vlastnost zvaná information seeking, tedy zběsilá touha po nových informacích. I dané chování mělo dřív svůj význam. Naučit se znát, co nás obklopuje, tehdy zvyšovalo naše šance na přežití. Ten, kdo toho věděl více o jedovatých hadech a rostlinách, měl skutečně možnost dožít se déle. I dnes v nás tato potřeba zůstává. Milujeme novinky a žízníme po informacích, a proto se mnohdy nemůžeme od bezbřehého brouzdání po internetu odtrhnout.

Autor se v knize dále věnuje stresu, multitaskingu, pozornosti, vlivu mobilního telefonu na náš spánek a mnoha dalším aspektům souvisejícím s užíváním moderních technologií.

Na závěr čtenáři dostávají pár tipů, jak lépe žít s moderními technologiemi, které ve výsledku mohou pomoci vyhnout se vzniku závislosti na nich.

Digitální závislosti jsou moje téma a vášeň. Téma diplomky, především, a vášeň, když si už potřetí mažu tiktok, abych na něm netrávila mládí. Zároveň ale velmi nemám ráda, když někdo bije na poplach, že všichni umřene, protože děcka koukají do mobilu víc než na televizi. Tenhle druh prevence je docela překonaný a protivný. Instamozek nějakým zvláštním způsobem dokáže být přesně na hranici výstrahy a "dej pokoj". Hodně vychází z evolučních předpokladů a věštění, proč asi jsme se takhle vyvinuli, ale je si toho vědom. Taky často sklouzává do atribucí od boku, ALE je si toho vědom! Sebereflexe je důležitá děti, kéž by všichni četli knížky aspoň s takovou sebereflexí, jakou si tahle knížka nakládá sama. Někdy se nám to, co čteme, líbí jen proto, že říká, co chceme slyšet. Instamozek neříká nikomu, co by chtěl slyšet, a neodradilo mě to ani o kousek. Macurová approves a maže tiktok, znovu.

Kniha Instamozek je psána odborným jazykem, ale přesto se snaží být srozumitelná i pro laiky. Autor se na moderní technologie a na závislostní chování dívá z evolučního a neurobiologického hlediska. Poukazuje na evoluční vývoj mozku lidí, který se momentálně nestíhá adaptovat na moderní dobu, a to zejména co se technologického vývoje týče. Z evoluční perspektivy se náš mozek zkrátka ještě nestačil přeorientovat na moderní svět.

Autor dává najevo jasnou nespojitost mezi světem, pro který jsme se vyvinuli a mezi světem, ve kterém žijeme dnes. Umožňuje nám nahlédnout do minulosti a pomáhá nám pochopit, jak se chovali naši předci a proč může být určité naše chování dnes nepochopitelné. Svá tvrzení zakládá na vědeckých důkazech a mnohdy obecná tvrzení vysvětluje pomocí konkrétních příkladů, na kterých si můžeme skutečnost barvitě představit.

Zajímavé jsou v knize zejména souvislosti týkající se našeho chování tehdy a dnes. Příkladem je lidská vlastnost zvaná information seeking, tedy zběsilá touha po nových informacích. I dané chování mělo dřív svůj význam. Naučit se znát, co nás obklopuje, tehdy zvyšovalo naše šance na přežití. Ten, kdo toho věděl více o jedovatých hadech a rostlinách, měl skutečně možnost dožít se déle. I dnes v nás tato potřeba zůstává.

Milujeme novinky a žízníme po informacích, a proto se mnohdy nemůžeme od bezbřehého brouzdání po internetu odtrhnout. Autor se v knize dále věnuje stresu, multitaskingu, pozornosti, vlivu mobilního telefonu na náš spánek a mnoha dalším aspektům souvisejícím s užíváním moderních technologií.

Knihu doporučujeme zejména kvůli závislostnímu tématu a neobyčejnému pohledu na něj, který by čtenářům mohl pomoci lépe pochopit podstatu závislostního chování. Na závěr rovněž čtenáři dostanou pár tipů, jak lépe žít s moderními technologiemi, které ve výsledku mohou pomoct vyhnout se vzniku závislosti na nich.