Kniha švédského psychiatra Anderse Hansena je výborným úvodem do přemýšlení o soužití lidských mozků s obrazovkami chytrých telefonů. Za patnáct let jejich existence jsme si dávno zvykli na jejich přítomnost. Zaměstnávají naše ruce, naše oči i závity našich nervových soustav. Hansen srozumitelně vysvětluje, proč se tak děje. Proč se nedokážeme chovat jinak, proč tak rádi nestíháme a bez ustání běháme, jak naše kalendáře pískají. Proč potřebujeme na chytrost našich digitálních zařízení reagovat stresem, depresí a úzkostí.

Každý z těchto stavů má své evoluční důvody. Hansen vypráví, že nám pomáhaly přežít. „Většina lidí postižených výžnými následky stresu pocítila nejprve řadu varovných signálů v podobě potíží se spánkem, trávením, přecitlivělosti na infekce, skřípání zubů, zhoršené krátkodobé paměti a podrážděnosti. Proč ony varovné příznaky ignorovaly? Pokud člověk zpomalí včas, má dobré předpoklady vyhnout se kupříkladu právě depresi.“ Podle Hansena je dobré si uvědomit, že deprese či stres vůbec nemusí souviset s životem, jaký vedeme. Říká, že mnoha jeho pacientům se velmi uleví, když si uvědomí, že za své nepříjemné stavy nenesou plnou zodpovědnost, že se jim mnohem spíše jednoduše dějí. Což neznamená, že by se nad nimi neměli zamýšlet a že by ve jménu jejich zmírnění se sebou nemohli něco udělat.

Hansen netvrdí, že digitální zařízení způsobují deprese a úzkosti. Uvědomuje si, že jde mnohem spíše o vzájemné působení. Instagram podle řady výzkumů napomáhá prohlubování depresí a zároveň je to právě tendence k depresivnosti, co nás vhání do nekonečných hlubin sociálních sítí. Není snadné rozhodnout, co hýbe čím. Jestli je to mozek, kdo scrolluje zdí, anebo zda-li je to zeď, kdo lajkuje ty nejhlubší programy našeho mozku.

Hansen nabízí lék. Je jím pohyb. Je potřeba se víc hýbat. Doopravdy, tělem, offline, naživo. Instamozek je kniha o ideální velikosti, můžete si ji vzít na procházku ven. Můžete si ji připnout na paži a rozběhnout se. Kdo často a rád běhá, měl by pochopit, že je dovoleno se zastavit. Doběhněte na kopec, tam si sedněte, vytáhněte si Instamozek a přečtěte si kousek. Můžete číst na přeskáčku. Je to o evoluci vašeho nervového systému. Pro něj je jogging s knížkou mnohem přínosnějším zážitkem než běh s telefonem, co vaši ufuněnou tepovou frekvenci přes satelit vysílá do širého světa. Pravda, kniha vám na rozdíl od telefonu po doběhnutí nedá za odměnu obrázek.

Kniha Instamozek je psána odborným jazykem, ale přesto se snaží být srozumitelná i pro laiky. Autor se na moderní technologie a na závislostní chování dívá z evolučního a neurobiologického hlediska. Poukazuje na evoluční vývoj mozku lidí, který se momentálně nestíhá adaptovat na moderní dobu, a to zejména co se technologického vývoje týče. Z evoluční perspektivy se náš mozek zkrátka ještě nestačil přeorientovat na moderní svět. Autor dává najevo jasnou nespojitost mezi světem, pro který jsme se vyvinuli a mezi světem, ve kterém žijeme dnes. Umožňuje nám nahlédnout do minulosti a pomáhá nám pochopit, jak se chovali naši předci a proč může být určité naše chování dnes nepochopitelné. Svá tvrzení zakládá na vědeckých důkazech a mnohdy obecná tvrzení vysvětluje pomocí konkrétních příkladů, ne kterých si můžeme skutečnost barvitě představit.

Zajímavé jsou v knize zejména souvislosti týkající se našeho chování tehdy a dnes. Příkladem je lidská vlastnost zvaná information seeking, tedy zběsilá touha po nových informacích. I dané chování mělo dřív svůj význam. Naučit se znát, co nás obklopuje, tehdy zvyšovalo naše šance na přežití. Ten, kdo toho věděl více o jedovatých hadech a rostlinách, měl skutečně možnost dožít se déle. I dnes v nás tato potřeba zůstává. Milujeme novinky a žízníme po informacích, a proto se mnohdy nemůžeme od bezbřehého brouzdání po internetu odtrhnout.

Autor se v knize dále věnuje stresu, multitaskingu, pozornosti, vlivu mobilního telefonu na náš spánek a mnoha dalším aspektům souvisejícím s užíváním moderních technologií.

Na závěr čtenáři dostávají pár tipů, jak lépe žít s moderními technologiemi, které ve výsledku mohou pomoci vyhnout se vzniku závislosti na nich.

Digitální závislosti jsou moje téma a vášeň. Téma diplomky, především, a vášeň, když si už potřetí mažu tiktok, abych na něm netrávila mládí. Zároveň ale velmi nemám ráda, když někdo bije na poplach, že všichni umřene, protože děcka koukají do mobilu víc než na televizi. Tenhle druh prevence je docela překonaný a protivný. Instamozek nějakým zvláštním způsobem dokáže být přesně na hranici výstrahy a "dej pokoj". Hodně vychází z evolučních předpokladů a věštění, proč asi jsme se takhle vyvinuli, ale je si toho vědom. Taky často sklouzává do atribucí od boku, ALE je si toho vědom! Sebereflexe je důležitá děti, kéž by všichni četli knížky aspoň s takovou sebereflexí, jakou si tahle knížka nakládá sama. Někdy se nám to, co čteme, líbí jen proto, že říká, co chceme slyšet. Instamozek neříká nikomu, co by chtěl slyšet, a neodradilo mě to ani o kousek. Macurová approves a maže tiktok, znovu.