AudioknihyKniha rozhodnutíMuz, který nemohl přestat

AudioknihyKniha rozhodnutíMuz, který nemohl přestat
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Člověk a jeho symboly

Člověk a jeho symboly

Vaše cena s DPH
999 Kč 899 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Kolmačka, Pavel
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1259-1
Počet stran / vazba
320 / Pevná
Rok vydání
2017
Kód
13403301
EAN
9788026212591
Obálka v tiskové kvalitě


Bohatě ilustrovaná kniha je prvním a jediným dílem, v němž C. G. Jung vykládá laickému čtenáři svou nesmírně vlivnou teorii symbolů, jak se projevují především ve snech. Jung sám nabyl přesvědčení, že má povinnost vysvětlit i nepoučeným čtenářům své ideje, a proto ve věku 83 let sestavil koncepci této knihy včetně zadání pro své spolupracovníky. Práci na své stati dokončil 10 dní před vlastní smrtí. Celou knihou se vine přesvědčení, že člověk může dosáhnout plnosti jen skrze poznání a přijetí aspektů nevědomí, které poznává skrze sny a jejich symboly. Každý sen je přímý druh komunikace se snícím, jenž využívá symbolů společných pro lidstvo, ale aplikovaných vždy zcela individuálním způsobem. Mezi spoluautory najdeme významné Jungovy žáky, jako byla Marie-Louise von Franz, Aniela Jaffé nebo Jolande Jacobi.
Carl Gustav Jung (1875–1961) byl švýcarský psychiatr, psychoterapeut, všestranně originální myslitel a zakladatel analytické psychologie. Zabýval se lidskou psychickou v širokých souvislostech mytologie, filozofie, religionistiky a umění. V Portále vyšla jeho Červená kniha (2010, čtenářská edice 2013), Vybrané spisy C. G. Junga (2014), Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga (2015), Rozhovory s C. G. Jungem (2015) a Aspekty mužství (2017).

Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly
Člověk a jeho symboly


Jung, C. G.: Člověk a jeho symboly - recenzent Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Symboly jsou chápány jako verbální, vizuální, sluchové a jiné podněty, které zastupují určité významy. Vývoj člověka ho posunul ze světa fyzických signálů do světa symbolických významů; např národní vlajku nevnímáme jen jako vlající kus barevné látky, ale uctíváme ji jako symbol národa a státu. Nežijeme jen ve světě fyzických významů, ale ve světě symbolických významů, které tvoří svět kultury. Jung, velký objevitel života ponořeného do hlubin archaické psyché, do světa archetypů, symbolů věčných témat a křižovatek lidské existence, posunul významy a vnímání symbolů do dimenze přesahující konvenčně civilizační soustavy symbolů, archetypický sen už je víc než sen jako symptom starostí nebo poruchy krevního oběhu.. Objevil svět za hranicemi každodenní empirie, kde každý symbol je současně archetyp, vyjadřující skrytý obsah nějakého poselství z transcedence. Duše tvoří symboly, jejichž základem jsou nevědomé archetypy (Jung, 1954).

Polygraficky krásně vybavená a bohatě ilustrovaná kniha, která je předmětem této recenze, je kolektivním dílem Jungova žáka a tří jeho přímých nejbližších žákyň Dílo, které je uvedeno Jungovým pojednáním o „sbližování s nevědomým“, zaměřeným zejména na archetypy ve snové symbolice, je poutavě psaným a dobře podaným přehledem základních témat symboliky v prastarých mýtech (Henderson), v procesu individuace (von Franzová), ve vizuálním umění (Jaffé´ová), v individuální analýze, zahrnující, kromě jiného, věštebné sny (Jacobiová, jedna z největších znalkyň Jungova díla – viz její vynikající Psychologie C.G. Junga, Portál 2013). Závěr díla tvoří opět pozoruhodný příspěvek von Franzové o vědě a nevědomí. Čtenáři, zaujatému bohatým obsahem této knihy lze ještě k rozšířenému studiu symbolů doporučit velmi prakticky orientovanou knihu známé a oblíbené autorky Vereny Kastové Dynamika symbolů. Základy jungovské psychoterapie (Portál 2000). Jung sám ve svém úvodu k této knize píše o symbolech, které jsou předmětem tohoto díla, které nazývá „symboly přirozené“ a které, na rozdíl od „symbolů kulturních“ (viz shora uvedené vývojem kultury vytvořený systém symbolů k nimž dále patří také náboženské „symboly věčných pravd“, avšak i symboly některých ideologií, které v praxi „otevřely brány podsvětí“, jako např. nacismus a bolševismus). Přirozené symboly „jsou odvozeny z nevědomých obsahů psyché, a reprezentují proto obrovské množství variant základních archetypických představ“. „S tím, jak vzrostlo vědecké poznání, se náš svět začal odlidšťovat. Člověk se cítí v kosmu izolovaný, protože už není součástí přírody a ztratil svou emocionální ´nevědomou identitu´ s přírodními jevy. Ty pomalu pozbyly své symbolické implikace … Žádné hlasy už k člověku nemluví z kamenů, ani rostlin a zvířat … Jeho kontakt s přírodou je pryč a s tím i hluboká emocionální energie, kterou toto symbolické spojení poskytovalo“.

Mnohý čtenář této velkolepé knihy si uvědomí, že i v tomto dnešním světě, zabetonovaném v ekonomice přidaných hodnot, neustálého růstu hrubého produktu a obchodování všeho druhu, lze najít oázu hluboce působivých a životně bytostných témat a zapomínanou moudrost posvátných zkušeností – Jung je nazývá numinozní a charakterizuje je jako hluboce „uchvacující“ a „svévoli vědomí zcela upřené“. Předmětná kniha je průvodcem do zcela jiného světa než toho, který nám nabízí tak zmatená a nemoudrá skutečnost současnosti.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Nevědomí jako rádce a přítel vědomí - recenzent Radan Wagner

Snění v lidském životě, jež je zdánlivě neuspořádané a nelogické, mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže změnit sen z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale signalizuje osobnostní aspekty. Jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Carl Gustav Jung (1875–1961), švýcarský psychoanalytik, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši, prohlásil: „Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“

Knihu Člověk a jeho symboly dokončil Jung pouze deset dnů před svou smrtí a původně vyšla v roce 1964, česky však až letos a jsou v ní vedle úvodní stati samotného Junga i texty jeho žáků a následovníků – Marie-Louisy von Franzové (1915–1998), Josepha L. Hendersona (1903–2007), Jolande Jakobiové (1890–1973) a Aniely Jafféové (1903–1991).

Spíše obecný význam než konkrétní obsah

Jung byl významným představitelem psychologie 20. století a vydal řadu knih na základě své lékařské a vědecké praxe i osobní zkušenosti. Jeho gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým záběrem je strhující a objevitelské a cílilo především na odborníky. Je systematické a naléhavé, dotýká se každého z nás, ale je odborné a obtížně uchopitelné.

Dosud českému čtenáři chyběla práce, která by Junga uvedla do jungovské „říše“, ale nebyla jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Kniha Člověk a jeho symboly jí je a má příznačnou historii. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele, televize BBC, za úkol natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň ho srozumitelně přiblížit.

Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books a stoupenec moderní psychologie zahájené Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a rozvíjené Jungem, který pochopil, že zatímco Freudův odkaz je většině veřejnosti známý a přístupný, Jung se připomíná spíše obecným významem než konkrétním obsahem.

Jungův námět a koncepce

Kniha Člověk a jeho symboly vznikla díky Fogesovi a jeho zarputilosti. Naléhal na Freemana, který se stal Jungovým přítelem, aby se ho pokusil přemluvit k napsání čtenářsky přístupné knihy, v níž shrne své hlavní myšlenky a závěry. Jung nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Foges se však nevzdával a dále naléhal, až Jung změnil svůj postoj.

Jung zpočátku navzdory úspěchu pořadu BBC, zájmu veřejnosti, četných dopisů a pozitivních reakcí váhal. A právě tehdy měl sen, tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, které pro něho hrálo klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k mnoha lidem, kteří mu pozorně naslouchají a rozumějí. A náhle pochopil význam svého snu a rozhodl se knihu napsat. Měl však dvě podmínky.

Za prvé, nepůjde o dílo jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž se budou podílet jeho žáci. Za druhé projekt bude koordinovat Freeman, který měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. Tak vznikla relativně čitelná a zároveň poučená kniha. Kultivovaný, ale psychologií nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ coby bránu do jungovské problematiky.

Jung se knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byla jeho část hotová a schválil i příspěvky svých kolegů. Námět a koncepce jsou tedy Jungovy.

Plnohodnotný neviditelný svět

Kniha ukazuje, jak Jung ovlivnil myšlení nejen moderní psychologie. Člověk může odkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své duše. Pojmy jako extrovert, introvert nebo archetyp jsou jungovské, přičemž nejen jejich společným jmenovatelem je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí), jež není „odkladištěm potlačených tužeb“, ale plnohodnotný, ač často neviditelný svět. A Jung sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Člověk a jeho nevědomí jako rádce a přítel vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádané a nelogické, je prioritní a mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže sen změnit z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale skrytě signalizuje osobnostní aspekty.

Symboly společné lidstvu v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je objev člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí. Jedna z klíčových kapitol knihy – Proces individuace – je i jejím jádrem a esencí Jungovy filozofie života.

Radan Wagner

ceskapozice.lidovky.cz/nevedomi-jako-radce-a-pritel-vedomi-dty-/recenze.aspx?c=A171127_123026_pozice-recenze_lube

Jung, C. G.: Člověk a jeho symboly - recenzent Jan Jaroš

Švýcarský psychiatr a psychoterapeut Carl Gustav Jung (1875-1961) patří vedle staršího rakouského kolegy Sigmunda Freuda (1856-1939) k nejznámějším osobnostem, které i laické veřejnosti přiblížily taje (pod)vědomí, nevědomí a lidské psýchy vůbec.  Oba je proslavila vzájemná roztržka – dokonce pronikla i do filmů. Je ústředním tématem životopisného snímku Nebezpečná metoda, ale roztomilý odkaz nalezneme i ve Švankmajerově surrealistické vizi Přežít svůj život, kdy lítému boji se dokonce oddají  i vedle sebe zavěšené zasklené portréty obou pánů.

Jungovo vědecké dílo – stejně jako Freudovo – je u nás dobře známo, vyšel z něho devítisvazkový výbor, českého překladu se dočkala i pověstná Červená kniha, dlouhou dobu odpočívající v bankovním sejfu. Nyní k zájemcům dorazila kniha Člověk a jeho symboly, pečlivě přichystaná nakladatelstvím Portál.  Je to vlastně sborník, který Jung projektoval těsně před smrtí a do něhož přispěl úvodní statí. Další studie pak sepsali jeho následovníci, kteří Jungovy teze aplikovali do dalších sfér – zkoumali mýty, symboliku vizuálního umění, najmě moderního malířství a jeho rázného odklonu od popisného realismu.

Základním pojmem, na který v knize nejčastěji narazíme, je nepochybně sen, prýštící z hlubin lidského nevědomí.  Už v propagačním textu k této publikaci nalezneme přesné postřehy: je zjevné, že celou knihou se vine klasický jungovský koncept, že člověk může dosáhnout plnosti jen skrze poznání a přijetí aspektů nevědomí, které poznává skrze sny a jejich symboly. Každý sen je přímý druh komunikace se snícím, jenž využívá symbolů společných pro lidstvo, ale aplikovaných vždy zcela individuálním způsobem.  Velké pozornosti se dostává rovněž úloze náboženství, které též ovlivňuje lidskou vnímavost. Všudypřítomná je snaha ozřejmit prapůvodní zdroje, archetypy, z nichž vyrůstá i moderní civilizace.

Kniha je přímo přepychově vybavena obrazovými přílohami, zpravidla barevnými, pokud takové ilustrace byly k dispozici, dokonce tvoří jakési souběžné tematické pásmo. Skrze reprodukce maleb, skulptur a soch často inspirovaných sněním, halucinacemi nebo jinak „změněnými stavy“, skrze ilustrace ze středověkých rukopisů, skrze fotografie a kresby, skrze popisky k nim se odvíjejí nejrůznější historické události a duchovní stavy, odpovídající dobovému náhledu – tak je třeba hned na počátku připomenut ostudný „opičí proces“, kdy před americkým soudem se ocitl jeden učitel proto, že své žáky učil Darwinovu evoluční teorii namísto požadovaného kreacionismu, tedy pánaboha coby tvůrce všemi živého i neživého. Dodávám, že tato událost pronikla do filmu  Kdo seje vítr, ve své době  - před více než půlstoletím - nejen proslulého, ale také mimořádně potřebného.

Obrazové doplňky se vyznačují dokumentárním pojetím, neboť přibližují rozličné jevy související s probíranými tématy. Setkáme se s obřady takzvaně primitivních přírodních národů (třeba se tu vyskytne podobizna kouzelníka z Kamerunu s nasazenou maskou lva), ale také s výpravami k úsvitu lidských dějin a duchovnímu obzoru tehdejších civilizací (staroegyptská pohřební komora, starořecké vázové malby). Jung ve svém zamyšlení píše, že primitivního člověka mnohem více ovládaly instinkty než nás, jeho racionální moderní potomky, kteří se naučili takzvaně (sebe)kontrolovat.

Všimneme si také častých připomínek filmových děl, zvláště pokud mají něco společného s prapůvodními vrstvami našeho vědomí.  Tak probleskne myšlenka, že obludy z akčních filmů (např. japonská Godzilla) mohou být pokřivenými verzemi archetypů, které už nebylo možné potlačovat. Mýty o bozích pokořujících zprvu pyšného člověka destruktivními pohromami nalezly svůj novodobý výraz např. v osudu Titaniku, který se potopil poté, co narazil na ledovec. Prozkoumány jsou i příběhy dnes vnímané jako pohádkové – třeba o krásce a zvířeti (filmové ztvárnění připomenuté i připojenými obrázky často pracovalo s hororovými prvky, ať již to byla verze Jeana Cocteaua nebo našeho Juraje  Herze). Jungiáni tuto příběh chápou jako proces iniciace mladé dívky, která se osvobozuje z otcovské nadvlády, aby mohla žít s erotickými i zvířecími stránkami svého charakteru.

Člověk a jeho symboly patří mezi knihy vzrušivé, které vybízejí k intenzivnímu prožitku, pokud přijmeme jejich pravidla hry. Oddat se aspoň během čtení Jungovým konceptům znamená přiblížit se vlastnímu sebepoznání: možná pak začneme i jinak pohlížet na vlastní osudy, sny a tužby jinak než dosud.

Jan Jaroš

www.kultura21.cz/film/17393-clovek-a-jeho-symboly

Cesta k Jungovi je cestou k poznání sebe sama v kontextu celého lidstva - recenzent Jiří Plocek

Nedávno spatřil světlo světa český překlad knihy Člověk a jeho symboly (Portál, Praha, 2017), který představuje ucelený a široké veřejnosti přístupný úvod do analytické psychologie C. G. Junga. Bohatství ilustrací podtrhuje sdělnost a inspirativnost tohoto popularizujícího díla, na němž Jung ukončil práci deset dnů před svou smrtí.

Analytická psychologie stojí na základech, které vytvořil švýcarský psycholog a lékař Carl Gustav Jung (1875–1961). Je jedním z psychologických směrů, který nepracuje pouze s vědomím jednotlivce, ale pátrá po hlubších mechanismech, které ovlivňují naše chování, životní cestu i sebepojetí. Jungovská psychologie zavedla do své teorie i praxe důsledně pojem nevědomí, a to ve vší komplexnosti – jako autonomní oblast našeho psychického života, která není jen odkladištěm vytěsněných či potlačených faktorů, ale existuje sama o sobě, má svou strukturu i dynamiku a smysluplně ovlivňuje náš duševní život. Nevědomí dotváří celek naší duše, který můžeme vyjádřit německým pojmem Selbst či českým ekvivalentem bytostné Já. Nevědomí je činitelem, který nemůžeme ovládnout, zmanipulovat, dostat pod kontrolu, ale jemuž můžeme naslouchat (když se to naučíme), můžeme pozorovat jeho projevy a můžeme (naše vědomé já) s ním vést dialog. Můžeme se naučit vnímat, jak to, co uděláme „vědomě“, ovlivňuje celek naší duše a tím i těla jako živého organismu, který je s psychikou nerozlučně spojen. A tím se též můžeme dobrat realistického, reflektovanějšího a smysluplnějšího náhledu na svou vlastní existenci.

Vědomě můžeme o něco (dokonce i na první pohled velmi chvályhodného) usilovat, mít takzvanou silnou vůli i silné ego, ale ve výsledku v sobě často probudíme „paradoxně“ nejrůznější tenze, neurotické příznaky, nebo dokonce i nějakou nemoc, třeba hypertenzi, dnu nebo cukrovku. A ptáme se najednou, jak je to možné? – Jak se říká, duše mluví tělem. A když je celek duše – tedy vědomá i nevědomá složka – v nerovnováze, když se vzájemně nerespektují, tak nastávají problémy a nevědomí o nich začne vypovídat. Na fyzické i psychické rovině.

Důležitým jazykem nevědomí – a pro jungiány esenciálním – jsou sny, které postrádají jakoukoli vědomou kontrolu, čímž se stávají symbolickým jazykem nevědomí par excellence. Aby člověk tomuto jazyku porozuměl, musí pochopit funkci symbolů – o čem všem vypovídají a jakou mají dynamiku (potenci, sílu). Jung proto do hloubky propracoval funkční pojetí symbolu, které umožňuje získávat informace o stavu duše i o mechanismech, jež tvoří základ našeho psychického života. Symboly (slova, obrazy) jsou tedy jakýmsi zrcadlem naší duše. Ale vypovídají i o lidské kultuře jako celku, protože skrze ně vyjadřují svůj psychický život různé národy i lidé různého vnitřního zaměření.

České základy: Devítisvazkový výbor

Práce C. G. Junga je neobyčejně široce založená – v historických, uměleckých i náboženských souvislostech. Jako autor byl neobyčejně plodný. Jeho psychologické bádání i terapeutická činnost pro něj byla integrální součástí jeho osobní životní cesty, jeho sebeuskutečňování a sebepoznání, a proto byl niterně puzen vše zpracovávat – písemně i výtvarně. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které se teprve po roce 1989 u nás začalo oficiálně objevovat, neboť Jungovo pojetí psychologie ani jeho názory nebyly akceptovány vládnoucí marxistickou ideologií.

Dnešní čtenář má v českém jazyce k dispozici podstatnou část Jungova díla, dalo by se říci všechny zásadní statě. Na tom má nehynoucí zásluhu nakladatel Tomáš Janeček. Devítisvazkový výběr z díla C. G. Junga (bohužel už víceméně rozebraný) byl páteří jeho ediční činnosti. Poslední svazek vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Emitos v roce 2012. Doufejme, že se péčí Nadačního fondu Holar podaří uskutečnit reedici této fundamentální řady. Přinejmenším je už avizováno vydání prvního dílu.

Brána k Jungovi slovem i obrazem

Ale vraťme se zpět ke knize nadřeknuté v perexu na začátku. Je svým způsobem paradoxní, že obecně nejpřístupnější úvod do Jungova díla vychází až poté, co v češtině vyšla podstatná část jeho díla (vedle devítisvazkového výboru i celá řada dílčích prací v Nakladatelství Tomáše Janečka, Atlantisu, Vyšehradu, Malvernu a v posledních letech nejvíce a nejpřínosněji v Portálu). Ale má to svou logiku, protože skrze tuto „bránu“ vidíme, jakými všemi směry můžeme už vykročit. Žádná z Jungových prací totiž není sezónním výkřikem, ale nadčasovým počinem, s nímž se čtenáři mohou vyrovnávat stále. Posun dějin neubírá na aktuálnosti Jungových úvah – spíše posiluje jejich roli jako poučeného a inspirativního zrcadla pro nové a nové situace vnějšího i vnitřního života.

Nápad vydat v angličtině publikaci popularizující Jungovu práci se zrodil poté, co publicista John Freeman natočil v roce 1959 s Jungem rozhovor pro britskou televizní stanici BBC (viz zde). Pořad měl ohromnou odezvu a ředitel nakladatelství Aldus Books se rozhodl vydat Jungovi knihu, která by zpřístupnila jeho učení širší veřejnosti. Jung takové počiny celý život odmítal, protože se raději věnoval své odborné práci. Ale v tomto případě, s ohledem na svůj vysoký věk a ubývající síly, se rozhodl nakonec nabídku přijmout – s pocitem, že to veřejnosti dluží. Vymínil si dvě podmínky – zaprvé, že knihu nebude psát sám, ale s kolektivem svých spolupracovníků, jimž důvěřuje. A zadruhé, jako redaktora či svého druhu „filtr nesrozumitelnosti“ si přál mít právě J. Freemana, s nímž se při natáčení spřátelil. Vznikla tak kniha, jejíž předmluvu napsal Freeman, první a z hlediska teoretického uvedení nejdůležitější kapitolu sám Jung a další kapitoly sepsali Marie-Louise von Franz, Joseph L. Henderson, Jolande Jacobi a Aniela Jaffé. Všichni renomovaní odborníci v analytické psychologii.

V první a také nejrozsáhlejší kapitole se dozvídáme o základních předpokladech, s nimiž pracují kapitoly další. Jung rozebírá jazyk snů, své pojetí symbolu, vznik a projevy archetypů, důležitou roli psychologických typů. Dotýká se také povahy psychologie jako disciplíny, která se musí vyrovnávat s rolí subjektu a tím se odlišuje například od přírodních věd, které mají svůj předmět zájmu v neosobní poloze, vně sebe sama. Inspirativních motivů je v této kapitole mnoho – Jung svým typickým košatým stylem překračuje volně z oblasti čisté psychologie na hřiště etnologie, politiky či umění.

Z jungovské perspektivy dostávají děje i fakta hlubší smysl a nutí čtenáře přemýšlet o světě a především pak i o sobě. Najednou nám ze spleti našeho konání, životních peripetií, úspěchů i neúspěchů začne vystupovat jiná významová rovina: Jakou roli vlastně v životě hrajeme? Co naplňujeme? Jaký archetyp se skrze nás uskutečňuje a jak? Jsme dobrými otci či matkami? Do jaké míry podvědomě toužíme být hrdiny či mesiáši? Před sebezpytujícím zrakem najednou vyvstávají zátěže či stereotypy, jejichž uvědomění a následně třeba i opuštění přináší úlevu, osvobození a novou energii pro vykročení jinam.

Úvodní teoretická příprava je pak prohlubována v jednotlivých kapitolách. Joseph Henderson prochází symbolickým materiálem, jenž se vytvořil kdysi v mytologiích, lidové tvořivosti či rituálech a má pořád co říci současnému člověku. Marie-Louise von Franz pojednává o procesu individuace, tedy o nejdůležitější linii, které propojuje náš život do smysluplného celku. V jednotlivých fázích tohoto procesu se uskutečňuje zrání jednotlivce, naplňování jeho životní role, přičemž se postupně musí vypořádat s funkcí mužského a ženského pólu své duše (animus, anima) a získat vztah k své celosti. Toto jsou velmi důležité aspekty při nacházení a uvědomování si vztahu k otci, matce – a také k jejich „opuštění“, aby člověk mohl vyrazit na svou cestu, za svým zacelením a dozráním. Aniela Jaffé se zabývá symbolikou ve vizuálním umění, protože nejen sny, ale i umění je též do značné míry jazykem našeho nevědomí.

Konkrétní příklad, který demonstruje způsob jungovské terapie, ve svém příspěvku popisuje Jolande Jacobiová (mimochodem autorka vynikajícího stručného přehledu Psychologie C. G. Junga, který vydalo nakladatelství Portál česky v roce 2010). Právě na konkrétním příběhu jednoho pacienta je vidět, jakým způsobem k němu přistupuje jungovský terapeut, jak operativně musí reagovat na projevy klientova nevědomí, přičemž základem je nepostupovat schematicky, ale s ohledem na jedinečnost každého člověka a jeho životní směřování. Proto také neexistuje žádná typická či reprezentativní jungovská terapie. Popíralo by to samu podstatu Jungova přístupu.

Rozštěpení současného člověka i světa

Na závěr tohoto článku si dovolím ocitovat ukázku z Jungova textu v první kapitole:

„To, čemu říkáme civilizované vědomí, se pozvolna oddělovalo od základních instinktů. Tyto instinkty však nezmizely. Pouze ztratily kontakt s naším vědomím a jsou nuceny se prosazovat nepřímo. (…) Člověk by rád věřil, že je pánem své duše. Pokud však není s to kontrolovat své nálady a emoce nebo si být vědom myriád tajných cestiček, jimiž se nevědomé faktory vtírají do jeho plánů a rozhodnutí, zcela určitě svým pánem není. (…)

Pokud chvíli vnímáme lidstvo jako jednu bytost, vidíme, že lidský druh je stejně jako jednotlivý člověk zmítán nevědomými silami. (…) Náš svět je takříkajíc rozštěpen jako neurotik a železná opona (Pozn. red.: psáno v roce 1961) představuje symbolickou dělicí čáru. Západní člověk uvědomující si agresívní vůli k moci Východu si o sobě namlouvá, že je přinucen podnikat mimořádná opatření na svou obranu, a zároveň se pyšní svými ctnostmi a dobrými úmysly.

Nedokáže však vidět to, že komunistický svět mu bezostyšně a metodicky vmetává do tváře jeho vlastní neřesti, jež jsou zakrývané hávem dobrých mezinárodních způsobů. To, co Západ toleroval, avšak tajně a takřka beze studu (diplomatické lži, systematické klamání, nepřímé vyhrožování), se otevřeně a v plné míře vrací z Východu a svazuje nás pouty neurózy. To, co se na západního člověka šklebí z druhé strany železné opony, je jeho vlastní zlý stín.

Právě tento stav věcí vysvětluje zvláštní pocit bezmoci tolika lidí v západních společnostech. Začali se uvědomovat, že obtíže, s nimiž se střetáváme, jsou morální problémy a že snahy odpovědět na ně politikou hromadění jaderných zbraní nebo ekonomické „soutěže“ přinášejí jen chabé výsledky, protože každé opatření vyvolá protiopatření. (…)

Ale všechny takovéto pokusy se ukázaly jako mimořádně neúčinné a budou účinné, dokud se budeme snažit přesvědčit sebe i svět, že jedině ONI (tj. naši protivníci) se mýlí. Mnohem smysluplnější by pro nás bylo, kdybychom se vážně pokusili poznat svůj vlastní stín a jeho nekalé rejdy. Kdybychom dokázali vidět svůj stín (temnou stránku naší povahy), byli bychom imunní vůči jakékoli morální a duševní infekci a průniku. V současné době jsme otevřeni všem infekcím, protože děláme totéž, co ONI. Naší nevýhodou je pouze to, že nevidíme a ani nechceme pochopit, co pod rouškou dobrých mravů pácháme.

Jiří Plocek

https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2017/49-2017/cesta-k-jungovi-je-cestou-k-poznani-sebe-sama-v-kontextu-celeho-lidstva

Jungovo učení pro každého - Josef Rauvolf
Jungovo učení pro každého - Josef Rauvolf
https://www.kosmas.cz/oko/recenze/207233/jungovo-uceni-pro-kazdeho/

Díla švýcarského psychologa a myslitele Carla Gustava Junga bývají někdy – neprávem – považována za poněkud těžší četbu. Zároveň jej leckdy citují lidé, kteří nemají o jeho učení ani ponětí. Možná i proto svolil Jung na sklonku svého života k napsání knihy Člověk a jeho symboly, v níž velice vstřícným a pochopitelným způsobem vysvětluje své učení.

 

Jen pár slov k údajné složitosti Jungových textů: jako vždy, i v tomto případě záleží na tom, co si od četby slibujeme – jinými slovy, i zde platí, že o co více investujeme, o to více získáme. Jung nedává nic zadarmo, a je to tak dobře.

Rozhodnutí připravit svazek, v němž by bylo jeho učení podáno tak, aby mu porozuměl i laik, který neprošel studiem psychologie, bylo pro Junga nejspíš těžké, výsledek ovšem stojí opravdu za to – pouze skutečný mistr totiž dokáže vysvětlit i složité věci tak, aby byly zcela pochopitelné, aniž by je přitom jakkoli trivializoval. Jung zároveň k práci na svazku přizval své významné žáky, každý z nich přitom pojednává o určitém aspektu jungovské psychologie.

Základem je samozřejmě úvodní studie samotného C. G. Junga (1875-1961), v níž nás uvádí do problematiky výkladu snů, přičemž jej provází četnými příklady ze své bohaté praxe, vše je tak srozumitelnější. Vysvětluje, co je to nevědomí, i jaký je jeho význam pro naše duševní zdraví, stejně tak se zabývá úlohou a významem symbolů. A jak píše, "je pošetilé opomíjet je proto, že z racionálního hlediska se nezdají být absurdní nebo nepodstatné.... Tam, kde jsou potlačovány nebo opomíjeny, jejich specifická energie zmizí v podvědomí, což má nepředvídatelné důsledky." A dále dovozuje: "Naše doba ukázala, co to znamená, když se brány podsvětí otevřou. Odehrály se věci, jejichž obludnost si v idylicky první dekádě 20. století nikdo neuměl představit, a obrátily svět vzhůru nohama." Neustálé naslouchání všemu, co nám naše duše, nevědomí, prostřednictvím snů a symbolů v nich obsažených, říká, je tak podle Junga zcela logicky nesmírně důležité. Ovšem, konáme tak? My, lidé moderní doby, jež si zakládá na racionalitě, efektivitě, na své schopnosti vše co nejrychleji vměstnat do tabulek?

Jung v úvodní kapitole také přibližuje, co to jsou (a také, co nejsou) archetypy, což je důležité: právě tento pojem totiž bývá často užíván zcela proti svému smyslu. Zároveň tím připravuje půdu dalšímu z autorů, který v kapitole Prastaré mýty a moderní člověk přibližuje význam odkazu, jenž v sobě všichni neseme, a možná si to, k naší velké škodě, ani neuvědomujeme. Protože – a Jung o tom psal opakovaně – právě popírání tohoto aspektu současnou kulturou a civilizací stojí u kořene mnohých psychických, a následně i civilizačních problémů.

Symboly se zabývají i další kapitoly, a to jak ve vizuálním umění, tak v individuální analýze, tedy v terapeutické praxi – a mluvíme-li o symbolech, je dobré připomenout, že krásně vypravená kniha je provázena mnoha ilustracemi a reprodukcemi, zachycujícími umění všech dob i kultur, ale i dokumentárními fotografiemi, umožňujícími lépe pochopit Jungovo poselství. A pokud svůj vklad do svazku Člověk a jeho symboly dokončil Carl Gustav Jung pouhých deset dní před smrtí, můžeme jej tak vnímat i jako jeho poslední slovo: kultivované, vstřícné a moudré – a právě proto potřebné.

14.12.2017
Je to jen sen. Nebo ne? - Michaela Babíková
www.vaseliteratura.cz/odborna-literatura/6804-clovek-a-jeho-symboly

„Dobrou noc a sladké sny.“ „Spi dál, to se Ti jen něco ošklivého zdálo.“ „Dneska se mi zdál takový divný sen…“ Sny jsou přirozenou součástí našich životů. Mluvíme o nich s ostatními, těšíváme se na ně, děsíme se jich, některé po probuzení hned zapomínáme a jiné se nám vryjí do paměti na celý život. Pro většinu lidí však znamenají jen jakési noční kino, které s probuzením ztrácí jakýkoli význam. Jsou však i takoví, kterým fenomén snů nedá takříkajíc spát. Jedním z nich byl i významný švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, který zkoumání snů zasvětil značnou část svého profesního života.

 

Carl Gustav Jung se bezesporu řadí mezi nejvýznamnější osobnosti 20. století. Jméno tohoto průkopnického badatele v oblasti lidské duše je poměrně známé i mezi laickou veřejností. Bohužel mnohem méně povědomé jsou jeho převratné myšlenky. Zatímco jeho současník Sigmund Freud usiloval již během svého života o popularizaci svých teorií a jeho pojmy jako „id“, „ego“, „superego“, či „vědomí“, „předvědomí“ a „podvědomí“ jsou velmi dobře známé, Jungovy myšlenky zůstávají pro široké vrstvy čtenářů obtížně přístupné. Naštěstí se však na sklonku života nechal přesvědčit, aby vytvořil knihu, která by v přiměřeném rozsahu a pro laiky srozumitelným způsobem shrnula jeho základní myšlenky a nejpodstatnější teorie. Touto knihou je obsáhlá publikace Člověk a jeho symboly.

Člověk a jeho symboly je kniha, který vznikala poměrně zvláštním způsobem. C. G. Jung, vždy pevný ve svých rozhodnutích, její napsání razantně odmítl. Krátce poté se mu však zdál sen, v němž promlouval k množství prostých lidí. Namísto vzdělaných lékařů a psychologů mu poprvé naslouchali (a především rozuměli) „obyčejní“ lidé. A tak na základě tohoto pro něj významného snu vznikla fascinující kniha, ve které mohou i psychologií „nepolíbení“ lidé porozumět převratným Jungovým teoriím.

Knihu začal C. G. Jung psát již v pokročilém věku. Snad proto si jako jednu z podmínek stanovil, že půjde o kolektivní dílo, přičemž spoluautory si určí on sám. Stali se jimi Dr. Marie Louise von Franz, Dr. Joseph L. Henderson, Aniela Jaffé a Dr. Jolande Jocobiová. Tito čtyři byli vybráni jak díky svým zkušenostem v konkrétních přidělených tématech, tak i pro své osobnostní kvality. Jung těmto lidem plně důvěřoval a věděl, že se může naprosto spolehnout na jejich nezištnou týmovou práci podle jeho pokynů. Sám Jung přitom napsal úvodní nejobsáhlejší kapitolu nazvanou Sbližování s nevědomím. Tuto část přibližující základy jeho teorií dokončil pouhých deset dní před smrtí.

Ačkoli je kniha souhrnným dílem pěti autorů, jedná se o konzistentní a na sebe dokonale navazující text. Jak název napovídá, stěžejním tématem knihy jsou symboly, které člověka provázejí na jeho cestě již od pradávna. Umělecká díla, mýty, náboženství a dokonce i lidské sny jsou prostoupeny nesčetným množstvím symbolů. Pro C. G. Junga znamenaly symboly nesmírně důležitý fenomén, protože věřil, že se jedná o jazyk, jehož prostřednictvím s námi komunikuje naše nevědomí. Sny pak považoval za způsob, jak naše vědomé já a podvědomí mohou spolu navázat smysluplný rozhovor.

Člověk a jeho symboly je naprosto fascinující kniha, která se stane klenotem vaší knihovny. Rozsáhlé dílo zaujme na první pohled kvalitním zpracováním na křídovém papíře a bohatým ilustračním materiálem. Nádherné obrázky ukazují na konkrétních příkladech teorie zmiňované v textu a pomáhají čtenáři pochopit důležité pojmy jako nevědomí, individuace, bytostné Já, Velký muž, animus, anima a mnohé další. A ačkoli se jedná o text na vysoké odborné úrovni, zůstává kniha přesně tím, čím měla být – srozumitelnou, čtivou, obohacující a poutavou.

Uhádnout předem, zda náš temný partner symbolizuje nedostatky, jež máme překonat, nebo významný kousek života, který bychom měli přijmout, představuje jeden z nejtěžších problémů, s nimiž se na cestě k individuaci setkáme. Kromě toho snové symboly často bývají natolik subtilní a komplikované, že si nemůžeme být jistí jejich výkladem. V takové situaci nám nezbývá než přijmout nepříjemnost etických pochybností – nečinit konečná rozhodnutí a závazky a dál sledovat sny. Připomíná to situaci Popelky, před kterou macecha nasypala hromadu dobrého a špatného hrachu a donutila ji roztřídit ho. Přestože to vypadalo naprosto beznadějně, Popelka začala trpělivě přebírat, když tu najednou přilétli holoubci (v některých verzích mravenci) a pomohli jí. Tito tvorové symbolizují pomocné, hluboce nevědomé impulzy, jež můžeme zažít jen na vlastní kůži a které nám ukážou cestu ven. Někde, na samém dně své bytosti, obecně víme, kam máme jít a co máme dělat. Jsou však chvíle, kdy se šašek, jemuž říkáme „já“, chová natolik rušivě, že vnitřní hlas přehluší. (Str. 171 – 172)