„Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“ To jsou slova zásadní osobnosti – C. G. Junga (1875 – 1961), švýcarského psychoanalytika, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši. Jungův význam a neutuchávající vliv dosvědčuje i pozornost, jaké se stále těší u nakladatelů i čtenářů. Tento jungovský spis je v mnoha ohledech výjimečný – a to svým vznikem, obsahem i formou. Je bránou i průvodcem celého fascinujícího vědění a učení.

Kniha Člověk a jeho symboly byla dokončena pouhých deset dní před Jungovou smrtí a v originále pak vyšla v roce 1964. Přesto se dočkala až letos své verze v českém překladu. Avšak svou povahou, strukturou a bohatým obrazovým materiálem jistě stojí za to – a patří k základním ba stále aktuálním pojednáním platným v mnoha směrech i oborech lidského počínání. A navíc není jen úzkým vymezením jednoho, byť geniálního, autora. Vedle zásadní (úvodní) stati samotného Junga, nalezneme zde kapitoly jeho žáků a následovníků: Marie-Louise von Franz, Josepha L. Hendersona, Jolande Jakobi a Aniely Jaffé.

Jung byl výsostným představitelem psychologie 20. století, hybatelem svého oboru, napsal a vydal úctyhodnou řadu titulů vyplývajících z jeho lékařské a vědecké praxe i bezprostřední osobní zkušenosti. A takto byl vesměs ctěn a uznáván. Gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým i hlubinným záběrem je strhující a objevitelské, přesto však bylo cíleno k fundovanějším čtenářům, respektive odborníkům. Je systematické a naléhavé – dotýká se každého z nás – ale přeci jen odborné a ve své kvalitě i kvantitě jen těžko neuchopitelné.

Dosud tedy českému čtenáři chybělo jakési „intro“ pojednání komponované v hrubých, ale nikoliv povrchních rysech; tedy dílo, které by zájemce o rozsáhlou problematiku uvedlo s přehledem postupně do celé jungovské „říše“ – a přitom nebylo jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Takový počin jistě není jednoduchý, ale zdařilo se to v plné míře.

Kniha Člověk a jeho symboly má svou zvláštní, avšak příznačnou historii zrodu. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele (televize BBC) nelehký úkol – tedy natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň jej přiblížit divákovi sdělným způsobem. Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných také Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books – nadšenec do moderní psychologie započaté Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a dále rozvíjenou Jungem. S intuicí a zkušeností Forges pochopil, že zatímco Freudův odkaz je veřejnosti vesměs známý a přístupný, Jung se dosud připomíná spíše svým obecným významem než konkrétním obsahem. A tedy pro širší vrstvy čtenářů byl považován za příliš obtížného ba mystického.

Kniha Člověk a jeho symboly vznikla nakonec Forgesovou zásluhou a vytrvalou umanutostí. Naléhal na Freemana, který se mezitím stal Jungovým přítelem, aby se pokusil tohoto stárnoucího velikána přemluvit k sepsání čtenářsky přístupnější publikace – k jakémusi sumáři hlavních myšlenek a podstatných závěrů. Jung však tuto nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Nakladatel Forges se ale nevzdával a dále naléhal. Jung však nakonec změnil názor. „Nalomen“ nebývalým úspěchem pořadu BBC a zájmem širokého publika, četnými dopisy a pozitivními reakcemi, váhal. A právě tehdy měl Jung sen – tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, kterému dával ve svém učení klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k množství lidí, kteří mu úchvatně naslouchají a rozumějí. A tu náhle pochopil význam svého snu, jeho symbolice a vzkazu – a pro vznik knihy se nakonec rozhodnul. Měl však dvě podmínky: 1) nepůjde o spis jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž budou pracovat jeho žáci, 2) koordinaci projektu povede Freeman, který tak měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. A tak mohlo vzniknout dílo relativně čitelné a zároveň hluboce poučené. Kultivovaný, avšak oborem psychologie nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ pro daný účel coby bránu do celé jungovské problematiky.

Jung se této knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byl jeho oddíl hotov a příspěvky jeho kolegů jím byly v rukopisech osobně schváleny. Námět a koncepce Člověka a jeho symbolů, stejně jako detailní rozvedení, jsou tedy přímo Jungovy.

Kniha dokládá, jak látka v ní naznačená a definovaná ovlivnila myšlení nejen moderní psychologie. Člověk sám se v ní poznává a s ní může rozkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své jednající duše. Snad dobře známé pojmy jako extrovert či introvert nebo archetyp jsou jungovskými koncepty Společným jmenovatelem těchto a řady dalších pojmů je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí) a nejedná se zde tedy jen o jakési „odkladiště potlačených tužeb“, nýbrž o svět plnohodnotný, třebaže mnohdy neviditelný. A Jung zde jasně sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem jsou sny.

Člověk a jeho nevědomí coby rádce a „přítel“ vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Význam snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádaný a nelogický, je zde prioritní a mnohé osvětlující. Při poučeném a zkušeném pohledu psychoterapeuta se sen však mění z chaotické šifry na látku s jasnější interpretací s ohledem na jednotlivcův svět. A snění tedy není již nahodilé, ale ve skrytu a podstatě signalizující osobnostní aspekty. (A sám Jung se i dle vlastního snu – sdělení nakonec rozhodl k sepsání zmíněné knihy).

Symboly společné lidstvu tedy v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je tedy objevení člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí – a jedině v tomto přijetí může postupovat cestou osvobozující, neboť sebe/poznávající interpretace, individuace, směřování k bytostnému Já apod.). A v tomto smyslu je nazvaná i jedna z klíčových kapitol knihy (Proces individuace), která se tak stává jádrem publikace a esence Jungovy filozofie života.

Symboly jsou chápány jako verbální, vizuální, sluchové a jiné podněty, které zastupují určité významy. Vývoj člověka ho posunul ze světa fyzických signálů do světa symbolických významů; např národní vlajku nevnímáme jen jako vlající kus barevné látky, ale uctíváme ji jako symbol národa a státu. Nežijeme jen ve světě fyzických významů, ale ve světě symbolických významů, které tvoří svět kultury. Jung, velký objevitel života ponořeného do hlubin archaické psyché, do světa archetypů, symbolů věčných témat a křižovatek lidské existence, posunul významy a vnímání symbolů do dimenze přesahující konvenčně civilizační soustavy symbolů, archetypický sen už je víc než sen jako symptom starostí nebo poruchy krevního oběhu.. Objevil svět za hranicemi každodenní empirie, kde každý symbol je současně archetyp, vyjadřující skrytý obsah nějakého poselství z transcedence. Duše tvoří symboly, jejichž základem jsou nevědomé archetypy (Jung, 1954).

Polygraficky krásně vybavená a bohatě ilustrovaná kniha, která je předmětem této recenze, je kolektivním dílem Jungova žáka a tří jeho přímých nejbližších žákyň Dílo, které je uvedeno Jungovým pojednáním o „sbližování s nevědomým“, zaměřeným zejména na archetypy ve snové symbolice, je poutavě psaným a dobře podaným přehledem základních témat symboliky v prastarých mýtech (Henderson), v procesu individuace (von Franzová), ve vizuálním umění (Jaffé´ová), v individuální analýze, zahrnující, kromě jiného, věštebné sny (Jacobiová, jedna z největších znalkyň Jungova díla – viz její vynikající Psychologie C.G. Junga, Portál 2013). Závěr díla tvoří opět pozoruhodný příspěvek von Franzové o vědě a nevědomí. Čtenáři, zaujatému bohatým obsahem této knihy lze ještě k rozšířenému studiu symbolů doporučit velmi prakticky orientovanou knihu známé a oblíbené autorky Vereny Kastové Dynamika symbolů. Základy jungovské psychoterapie (Portál 2000). Jung sám ve svém úvodu k této knize píše o symbolech, které jsou předmětem tohoto díla, které nazývá „symboly přirozené“ a které, na rozdíl od „symbolů kulturních“ (viz shora uvedené vývojem kultury vytvořený systém symbolů k nimž dále patří také náboženské „symboly věčných pravd“, avšak i symboly některých ideologií, které v praxi „otevřely brány podsvětí“, jako např. nacismus a bolševismus). Přirozené symboly „jsou odvozeny z nevědomých obsahů psyché, a reprezentují proto obrovské množství variant základních archetypických představ“. „S tím, jak vzrostlo vědecké poznání, se náš svět začal odlidšťovat. Člověk se cítí v kosmu izolovaný, protože už není součástí přírody a ztratil svou emocionální ´nevědomou identitu´ s přírodními jevy. Ty pomalu pozbyly své symbolické implikace … Žádné hlasy už k člověku nemluví z kamenů, ani rostlin a zvířat … Jeho kontakt s přírodou je pryč a s tím i hluboká emocionální energie, kterou toto symbolické spojení poskytovalo“.

Mnohý čtenář této velkolepé knihy si uvědomí, že i v tomto dnešním světě, zabetonovaném v ekonomice přidaných hodnot, neustálého růstu hrubého produktu a obchodování všeho druhu, lze najít oázu hluboce působivých a životně bytostných témat a zapomínanou moudrost posvátných zkušeností – Jung je nazývá numinozní a charakterizuje je jako hluboce „uchvacující“ a „svévoli vědomí zcela upřené“. Předmětná kniha je průvodcem do zcela jiného světa než toho, který nám nabízí tak zmatená a nemoudrá skutečnost současnosti.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Díla švýcarského psychologa a myslitele Carla Gustava Junga bývají někdy – neprávem – považována za poněkud těžší četbu. Zároveň jej leckdy citují lidé, kteří nemají o jeho učení ani ponětí. Možná i proto svolil Jung na sklonku svého života k napsání knihy Člověk a jeho symboly, v níž velice vstřícným a pochopitelným způsobem vysvětluje své učení.

Jen pár slov k údajné složitosti Jungových textů: jako vždy, i v tomto případě záleží na tom, co si od četby slibujeme – jinými slovy, i zde platí, že o co více investujeme, o to více získáme. Jung nedává nic zadarmo, a je to tak dobře.

Rozhodnutí připravit svazek, v němž by bylo jeho učení podáno tak, aby mu porozuměl i laik, který neprošel studiem psychologie, bylo pro Junga nejspíš těžké, výsledek ovšem stojí opravdu za to – pouze skutečný mistr totiž dokáže vysvětlit i složité věci tak, aby byly zcela pochopitelné, aniž by je přitom jakkoli trivializoval. Jung zároveň k práci na svazku přizval své významné žáky, každý z nich přitom pojednává o určitém aspektu jungovské psychologie.

Základem je samozřejmě úvodní studie samotného C. G. Junga (1875-1961), v níž nás uvádí do problematiky výkladu snů, přičemž jej provází četnými příklady ze své bohaté praxe, vše je tak srozumitelnější. Vysvětluje, co je to nevědomí, i jaký je jeho význam pro naše duševní zdraví, stejně tak se zabývá úlohou a významem symbolů. A jak píše, "je pošetilé opomíjet je proto, že z racionálního hlediska se nezdají být absurdní nebo nepodstatné.... Tam, kde jsou potlačovány nebo opomíjeny, jejich specifická energie zmizí v podvědomí, což má nepředvídatelné důsledky." A dále dovozuje: "Naše doba ukázala, co to znamená, když se brány podsvětí otevřou. Odehrály se věci, jejichž obludnost si v idylicky první dekádě 20. století nikdo neuměl představit, a obrátily svět vzhůru nohama." Neustálé naslouchání všemu, co nám naše duše, nevědomí, prostřednictvím snů a symbolů v nich obsažených, říká, je tak podle Junga zcela logicky nesmírně důležité. Ovšem, konáme tak? My, lidé moderní doby, jež si zakládá na racionalitě, efektivitě, na své schopnosti vše co nejrychleji vměstnat do tabulek?

Jung v úvodní kapitole také přibližuje, co to jsou (a také, co nejsou) archetypy, což je důležité: právě tento pojem totiž bývá často užíván zcela proti svému smyslu. Zároveň tím připravuje půdu dalšímu z autorů, který v kapitole Prastaré mýty a moderní člověk přibližuje význam odkazu, jenž v sobě všichni neseme, a možná si to, k naší velké škodě, ani neuvědomujeme. Protože – a Jung o tom psal opakovaně – právě popírání tohoto aspektu současnou kulturou a civilizací stojí u kořene mnohých psychických, a následně i civilizačních problémů.

Symboly se zabývají i další kapitoly, a to jak ve vizuálním umění, tak v individuální analýze, tedy v terapeutické praxi – a mluvíme-li o symbolech, je dobré připomenout, že krásně vypravená kniha je provázena mnoha ilustracemi a reprodukcemi, zachycujícími umění všech dob i kultur, ale i dokumentárními fotografiemi, umožňujícími lépe pochopit Jungovo poselství. A pokud svůj vklad do svazku Člověk a jeho symboly dokončil Carl Gustav Jung pouhých deset dní před smrtí, můžeme jej tak vnímat i jako jeho poslední slovo: kultivované, vstřícné a moudré – a právě proto potřebné.