Díla švýcarského psychologa a myslitele Carla Gustava Junga bývají někdy – neprávem – považována za poněkud těžší četbu. Zároveň jej leckdy citují lidé, kteří nemají o jeho učení ani ponětí. Možná i proto svolil Jung na sklonku svého života k napsání knihy Člověk a jeho symboly, v níž velice vstřícným a pochopitelným způsobem vysvětluje své učení.

Jen pár slov k údajné složitosti Jungových textů: jako vždy, i v tomto případě záleží na tom, co si od četby slibujeme – jinými slovy, i zde platí, že o co více investujeme, o to více získáme. Jung nedává nic zadarmo, a je to tak dobře.

Rozhodnutí připravit svazek, v němž by bylo jeho učení podáno tak, aby mu porozuměl i laik, který neprošel studiem psychologie, bylo pro Junga nejspíš těžké, výsledek ovšem stojí opravdu za to – pouze skutečný mistr totiž dokáže vysvětlit i složité věci tak, aby byly zcela pochopitelné, aniž by je přitom jakkoli trivializoval. Jung zároveň k práci na svazku přizval své významné žáky, každý z nich přitom pojednává o určitém aspektu jungovské psychologie.

Základem je samozřejmě úvodní studie samotného C. G. Junga (1875-1961), v níž nás uvádí do problematiky výkladu snů, přičemž jej provází četnými příklady ze své bohaté praxe, vše je tak srozumitelnější. Vysvětluje, co je to nevědomí, i jaký je jeho význam pro naše duševní zdraví, stejně tak se zabývá úlohou a významem symbolů. A jak píše, "je pošetilé opomíjet je proto, že z racionálního hlediska se nezdají být absurdní nebo nepodstatné.... Tam, kde jsou potlačovány nebo opomíjeny, jejich specifická energie zmizí v podvědomí, což má nepředvídatelné důsledky." A dále dovozuje: "Naše doba ukázala, co to znamená, když se brány podsvětí otevřou. Odehrály se věci, jejichž obludnost si v idylicky první dekádě 20. století nikdo neuměl představit, a obrátily svět vzhůru nohama." Neustálé naslouchání všemu, co nám naše duše, nevědomí, prostřednictvím snů a symbolů v nich obsažených, říká, je tak podle Junga zcela logicky nesmírně důležité. Ovšem, konáme tak? My, lidé moderní doby, jež si zakládá na racionalitě, efektivitě, na své schopnosti vše co nejrychleji vměstnat do tabulek?

Jung v úvodní kapitole také přibližuje, co to jsou (a také, co nejsou) archetypy, což je důležité: právě tento pojem totiž bývá často užíván zcela proti svému smyslu. Zároveň tím připravuje půdu dalšímu z autorů, který v kapitole Prastaré mýty a moderní člověk přibližuje význam odkazu, jenž v sobě všichni neseme, a možná si to, k naší velké škodě, ani neuvědomujeme. Protože – a Jung o tom psal opakovaně – právě popírání tohoto aspektu současnou kulturou a civilizací stojí u kořene mnohých psychických, a následně i civilizačních problémů.

Symboly se zabývají i další kapitoly, a to jak ve vizuálním umění, tak v individuální analýze, tedy v terapeutické praxi – a mluvíme-li o symbolech, je dobré připomenout, že krásně vypravená kniha je provázena mnoha ilustracemi a reprodukcemi, zachycujícími umění všech dob i kultur, ale i dokumentárními fotografiemi, umožňujícími lépe pochopit Jungovo poselství. A pokud svůj vklad do svazku Člověk a jeho symboly dokončil Carl Gustav Jung pouhých deset dní před smrtí, můžeme jej tak vnímat i jako jeho poslední slovo: kultivované, vstřícné a moudré – a právě proto potřebné.

„Dobrou noc a sladké sny.“ „Spi dál, to se Ti jen něco ošklivého zdálo.“ „Dneska se mi zdál takový divný sen…“ Sny jsou přirozenou součástí našich životů. Mluvíme o nich s ostatními, těšíváme se na ně, děsíme se jich, některé po probuzení hned zapomínáme a jiné se nám vryjí do paměti na celý život. Pro většinu lidí však znamenají jen jakési noční kino, které s probuzením ztrácí jakýkoli význam. Jsou však i takoví, kterým fenomén snů nedá takříkajíc spát. Jedním z nich byl i významný švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, který zkoumání snů zasvětil značnou část svého profesního života.

Carl Gustav Jung se bezesporu řadí mezi nejvýznamnější osobnosti 20. století. Jméno tohoto průkopnického badatele v oblasti lidské duše je poměrně známé i mezi laickou veřejností. Bohužel mnohem méně povědomé jsou jeho převratné myšlenky. Zatímco jeho současník Sigmund Freud usiloval již během svého života o popularizaci svých teorií a jeho pojmy jako „id“, „ego“, „superego“, či „vědomí“, „předvědomí“ a „podvědomí“ jsou velmi dobře známé, Jungovy myšlenky zůstávají pro široké vrstvy čtenářů obtížně přístupné. Naštěstí se však na sklonku života nechal přesvědčit, aby vytvořil knihu, která by v přiměřeném rozsahu a pro laiky srozumitelným způsobem shrnula jeho základní myšlenky a nejpodstatnější teorie. Touto knihou je obsáhlá publikace Člověk a jeho symboly.

Člověk a jeho symboly je kniha, který vznikala poměrně zvláštním způsobem. C. G. Jung, vždy pevný ve svých rozhodnutích, její napsání razantně odmítl. Krátce poté se mu však zdál sen, v němž promlouval k množství prostých lidí. Namísto vzdělaných lékařů a psychologů mu poprvé naslouchali (a především rozuměli) „obyčejní“ lidé. A tak na základě tohoto pro něj významného snu vznikla fascinující kniha, ve které mohou i psychologií „nepolíbení“ lidé porozumět převratným Jungovým teoriím.

Knihu začal C. G. Jung psát již v pokročilém věku. Snad proto si jako jednu z podmínek stanovil, že půjde o kolektivní dílo, přičemž spoluautory si určí on sám. Stali se jimi Dr. Marie Louise von Franz, Dr. Joseph L. Henderson, Aniela Jaffé a Dr. Jolande Jocobiová. Tito čtyři byli vybráni jak díky svým zkušenostem v konkrétních přidělených tématech, tak i pro své osobnostní kvality. Jung těmto lidem plně důvěřoval a věděl, že se může naprosto spolehnout na jejich nezištnou týmovou práci podle jeho pokynů. Sám Jung přitom napsal úvodní nejobsáhlejší kapitolu nazvanou Sbližování s nevědomím. Tuto část přibližující základy jeho teorií dokončil pouhých deset dní před smrtí.

Ačkoli je kniha souhrnným dílem pěti autorů, jedná se o konzistentní a na sebe dokonale navazující text. Jak název napovídá, stěžejním tématem knihy jsou symboly, které člověka provázejí na jeho cestě již od pradávna. Umělecká díla, mýty, náboženství a dokonce i lidské sny jsou prostoupeny nesčetným množstvím symbolů. Pro C. G. Junga znamenaly symboly nesmírně důležitý fenomén, protože věřil, že se jedná o jazyk, jehož prostřednictvím s námi komunikuje naše nevědomí. Sny pak považoval za způsob, jak naše vědomé já a podvědomí mohou spolu navázat smysluplný rozhovor.

Člověk a jeho symboly je naprosto fascinující kniha, která se stane klenotem vaší knihovny. Rozsáhlé dílo zaujme na první pohled kvalitním zpracováním na křídovém papíře a bohatým ilustračním materiálem. Nádherné obrázky ukazují na konkrétních příkladech teorie zmiňované v textu a pomáhají čtenáři pochopit důležité pojmy jako nevědomí, individuace, bytostné Já, Velký muž, animus, anima a mnohé další. A ačkoli se jedná o text na vysoké odborné úrovni, zůstává kniha přesně tím, čím měla být – srozumitelnou, čtivou, obohacující a poutavou.

Uhádnout předem, zda náš temný partner symbolizuje nedostatky, jež máme překonat, nebo významný kousek života, který bychom měli přijmout, představuje jeden z nejtěžších problémů, s nimiž se na cestě k individuaci setkáme. Kromě toho snové symboly často bývají natolik subtilní a komplikované, že si nemůžeme být jistí jejich výkladem. V takové situaci nám nezbývá než přijmout nepříjemnost etických pochybností – nečinit konečná rozhodnutí a závazky a dál sledovat sny. Připomíná to situaci Popelky, před kterou macecha nasypala hromadu dobrého a špatného hrachu a donutila ji roztřídit ho. Přestože to vypadalo naprosto beznadějně, Popelka začala trpělivě přebírat, když tu najednou přilétli holoubci (v některých verzích mravenci) a pomohli jí. Tito tvorové symbolizují pomocné, hluboce nevědomé impulzy, jež můžeme zažít jen na vlastní kůži a které nám ukážou cestu ven. Někde, na samém dně své bytosti, obecně víme, kam máme jít a co máme dělat. Jsou však chvíle, kdy se šašek, jemuž říkáme „já“, chová natolik rušivě, že vnitřní hlas přehluší. (Str. 171 – 172)

Snění v lidském životě, jež je zdánlivě neuspořádané a nelogické, mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže změnit sen z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale signalizuje osobnostní aspekty. Jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Carl Gustav Jung (1875–1961), švýcarský psychoanalytik, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši, prohlásil: „Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“

Knihu Člověk a jeho symboly dokončil Jung pouze deset dnů před svou smrtí a původně vyšla v roce 1964, česky však až letos a jsou v ní vedle úvodní stati samotného Junga i texty jeho žáků a následovníků – Marie-Louisy von Franzové (1915–1998), Josepha L. Hendersona (1903–2007), Jolande Jakobiové (1890–1973) a Aniely Jafféové (1903–1991).

Spíše obecný význam než konkrétní obsah

Jung byl významným představitelem psychologie 20. století a vydal řadu knih na základě své lékařské a vědecké praxe i osobní zkušenosti. Jeho gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým záběrem je strhující a objevitelské a cílilo především na odborníky. Je systematické a naléhavé, dotýká se každého z nás, ale je odborné a obtížně uchopitelné.

Dosud českému čtenáři chyběla práce, která by Junga uvedla do jungovské „říše“, ale nebyla jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Kniha Člověk a jeho symboly jí je a má příznačnou historii. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele, televize BBC, za úkol natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň ho srozumitelně přiblížit.

Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books a stoupenec moderní psychologie zahájené Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a rozvíjené Jungem, který pochopil, že zatímco Freudův odkaz je většině veřejnosti známý a přístupný, Jung se připomíná spíše obecným významem než konkrétním obsahem.

Jungův námět a koncepce

Kniha Člověk a jeho symboly vznikla díky Fogesovi a jeho zarputilosti. Naléhal na Freemana, který se stal Jungovým přítelem, aby se ho pokusil přemluvit k napsání čtenářsky přístupné knihy, v níž shrne své hlavní myšlenky a závěry. Jung nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Foges se však nevzdával a dále naléhal, až Jung změnil svůj postoj.

Jung zpočátku navzdory úspěchu pořadu BBC, zájmu veřejnosti, četných dopisů a pozitivních reakcí váhal. A právě tehdy měl sen, tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, které pro něho hrálo klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k mnoha lidem, kteří mu pozorně naslouchají a rozumějí. A náhle pochopil význam svého snu a rozhodl se knihu napsat. Měl však dvě podmínky.

Za prvé, nepůjde o dílo jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž se budou podílet jeho žáci. Za druhé projekt bude koordinovat Freeman, který měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. Tak vznikla relativně čitelná a zároveň poučená kniha. Kultivovaný, ale psychologií nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ coby bránu do jungovské problematiky.

Jung se knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byla jeho část hotová a schválil i příspěvky svých kolegů. Námět a koncepce jsou tedy Jungovy.

Plnohodnotný neviditelný svět

Kniha ukazuje, jak Jung ovlivnil myšlení nejen moderní psychologie. Člověk může odkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své duše. Pojmy jako extrovert, introvert nebo archetyp jsou jungovské, přičemž nejen jejich společným jmenovatelem je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí), jež není „odkladištěm potlačených tužeb“, ale plnohodnotný, ač často neviditelný svět. A Jung sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Člověk a jeho nevědomí jako rádce a přítel vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádané a nelogické, je prioritní a mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže sen změnit z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale skrytě signalizuje osobnostní aspekty.

Symboly společné lidstvu v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je objev člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí. Jedna z klíčových kapitol knihy – Proces individuace – je i jejím jádrem a esencí Jungovy filozofie života.

Radan Wagner

ceskapozice.lidovky.cz/nevedomi-jako-radce-a-pritel-vedomi-dty-/recenze.aspx?c=A171127_123026_pozice-recenze_lube