Snění v lidském životě, jež je zdánlivě neuspořádané a nelogické, mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže změnit sen z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale signalizuje osobnostní aspekty. Jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Carl Gustav Jung (1875–1961), švýcarský psychoanalytik, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši, prohlásil: „Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“

Knihu Člověk a jeho symboly dokončil Jung pouze deset dnů před svou smrtí a původně vyšla v roce 1964, česky však až letos a jsou v ní vedle úvodní stati samotného Junga i texty jeho žáků a následovníků – Marie-Louisy von Franzové (1915–1998), Josepha L. Hendersona (1903–2007), Jolande Jakobiové (1890–1973) a Aniely Jafféové (1903–1991).

Spíše obecný význam než konkrétní obsah

Jung byl významným představitelem psychologie 20. století a vydal řadu knih na základě své lékařské a vědecké praxe i osobní zkušenosti. Jeho gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým záběrem je strhující a objevitelské a cílilo především na odborníky. Je systematické a naléhavé, dotýká se každého z nás, ale je odborné a obtížně uchopitelné.

Dosud českému čtenáři chyběla práce, která by Junga uvedla do jungovské „říše“, ale nebyla jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Kniha Člověk a jeho symboly jí je a má příznačnou historii. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele, televize BBC, za úkol natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň ho srozumitelně přiblížit.

Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books a stoupenec moderní psychologie zahájené Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a rozvíjené Jungem, který pochopil, že zatímco Freudův odkaz je většině veřejnosti známý a přístupný, Jung se připomíná spíše obecným významem než konkrétním obsahem.

Jungův námět a koncepce

Kniha Člověk a jeho symboly vznikla díky Fogesovi a jeho zarputilosti. Naléhal na Freemana, který se stal Jungovým přítelem, aby se ho pokusil přemluvit k napsání čtenářsky přístupné knihy, v níž shrne své hlavní myšlenky a závěry. Jung nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Foges se však nevzdával a dále naléhal, až Jung změnil svůj postoj.

Jung zpočátku navzdory úspěchu pořadu BBC, zájmu veřejnosti, četných dopisů a pozitivních reakcí váhal. A právě tehdy měl sen, tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, které pro něho hrálo klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k mnoha lidem, kteří mu pozorně naslouchají a rozumějí. A náhle pochopil význam svého snu a rozhodl se knihu napsat. Měl však dvě podmínky.

Za prvé, nepůjde o dílo jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž se budou podílet jeho žáci. Za druhé projekt bude koordinovat Freeman, který měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. Tak vznikla relativně čitelná a zároveň poučená kniha. Kultivovaný, ale psychologií nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ coby bránu do jungovské problematiky.

Jung se knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byla jeho část hotová a schválil i příspěvky svých kolegů. Námět a koncepce jsou tedy Jungovy.

Plnohodnotný neviditelný svět

Kniha ukazuje, jak Jung ovlivnil myšlení nejen moderní psychologie. Člověk může odkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své duše. Pojmy jako extrovert, introvert nebo archetyp jsou jungovské, přičemž nejen jejich společným jmenovatelem je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí), jež není „odkladištěm potlačených tužeb“, ale plnohodnotný, ač často neviditelný svět. A Jung sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Člověk a jeho nevědomí jako rádce a přítel vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádané a nelogické, je prioritní a mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže sen změnit z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale skrytě signalizuje osobnostní aspekty.

Symboly společné lidstvu v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je objev člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí. Jedna z klíčových kapitol knihy – Proces individuace – je i jejím jádrem a esencí Jungovy filozofie života.

Radan Wagner

ceskapozice.lidovky.cz/nevedomi-jako-radce-a-pritel-vedomi-dty-/recenze.aspx?c=A171127_123026_pozice-recenze_lube

Švýcarský psychiatr a psychoterapeut Carl Gustav Jung (1875-1961) patří vedle staršího rakouského kolegy Sigmunda Freuda (1856-1939) k nejznámějším osobnostem, které i laické veřejnosti přiblížily taje (pod)vědomí, nevědomí a lidské psýchy vůbec.  Oba je proslavila vzájemná roztržka – dokonce pronikla i do filmů. Je ústředním tématem životopisného snímku Nebezpečná metoda, ale roztomilý odkaz nalezneme i ve Švankmajerově surrealistické vizi Přežít svůj život, kdy lítému boji se dokonce oddají  i vedle sebe zavěšené zasklené portréty obou pánů.

Jungovo vědecké dílo – stejně jako Freudovo – je u nás dobře známo, vyšel z něho devítisvazkový výbor, českého překladu se dočkala i pověstná Červená kniha, dlouhou dobu odpočívající v bankovním sejfu. Nyní k zájemcům dorazila kniha Člověk a jeho symboly, pečlivě přichystaná nakladatelstvím Portál.  Je to vlastně sborník, který Jung projektoval těsně před smrtí a do něhož přispěl úvodní statí. Další studie pak sepsali jeho následovníci, kteří Jungovy teze aplikovali do dalších sfér – zkoumali mýty, symboliku vizuálního umění, najmě moderního malířství a jeho rázného odklonu od popisného realismu.

Základním pojmem, na který v knize nejčastěji narazíme, je nepochybně sen, prýštící z hlubin lidského nevědomí.  Už v propagačním textu k této publikaci nalezneme přesné postřehy: je zjevné, že celou knihou se vine klasický jungovský koncept, že člověk může dosáhnout plnosti jen skrze poznání a přijetí aspektů nevědomí, které poznává skrze sny a jejich symboly. Každý sen je přímý druh komunikace se snícím, jenž využívá symbolů společných pro lidstvo, ale aplikovaných vždy zcela individuálním způsobem.  Velké pozornosti se dostává rovněž úloze náboženství, které též ovlivňuje lidskou vnímavost. Všudypřítomná je snaha ozřejmit prapůvodní zdroje, archetypy, z nichž vyrůstá i moderní civilizace.

Kniha je přímo přepychově vybavena obrazovými přílohami, zpravidla barevnými, pokud takové ilustrace byly k dispozici, dokonce tvoří jakési souběžné tematické pásmo. Skrze reprodukce maleb, skulptur a soch často inspirovaných sněním, halucinacemi nebo jinak „změněnými stavy“, skrze ilustrace ze středověkých rukopisů, skrze fotografie a kresby, skrze popisky k nim se odvíjejí nejrůznější historické události a duchovní stavy, odpovídající dobovému náhledu – tak je třeba hned na počátku připomenut ostudný „opičí proces“, kdy před americkým soudem se ocitl jeden učitel proto, že své žáky učil Darwinovu evoluční teorii namísto požadovaného kreacionismu, tedy pánaboha coby tvůrce všemi živého i neživého. Dodávám, že tato událost pronikla do filmu  Kdo seje vítr, ve své době  - před více než půlstoletím - nejen proslulého, ale také mimořádně potřebného.

Obrazové doplňky se vyznačují dokumentárním pojetím, neboť přibližují rozličné jevy související s probíranými tématy. Setkáme se s obřady takzvaně primitivních přírodních národů (třeba se tu vyskytne podobizna kouzelníka z Kamerunu s nasazenou maskou lva), ale také s výpravami k úsvitu lidských dějin a duchovnímu obzoru tehdejších civilizací (staroegyptská pohřební komora, starořecké vázové malby). Jung ve svém zamyšlení píše, že primitivního člověka mnohem více ovládaly instinkty než nás, jeho racionální moderní potomky, kteří se naučili takzvaně (sebe)kontrolovat.

Všimneme si také častých připomínek filmových děl, zvláště pokud mají něco společného s prapůvodními vrstvami našeho vědomí.  Tak probleskne myšlenka, že obludy z akčních filmů (např. japonská Godzilla) mohou být pokřivenými verzemi archetypů, které už nebylo možné potlačovat. Mýty o bozích pokořujících zprvu pyšného člověka destruktivními pohromami nalezly svůj novodobý výraz např. v osudu Titaniku, který se potopil poté, co narazil na ledovec. Prozkoumány jsou i příběhy dnes vnímané jako pohádkové – třeba o krásce a zvířeti (filmové ztvárnění připomenuté i připojenými obrázky často pracovalo s hororovými prvky, ať již to byla verze Jeana Cocteaua nebo našeho Juraje  Herze). Jungiáni tuto příběh chápou jako proces iniciace mladé dívky, která se osvobozuje z otcovské nadvlády, aby mohla žít s erotickými i zvířecími stránkami svého charakteru.

Člověk a jeho symboly patří mezi knihy vzrušivé, které vybízejí k intenzivnímu prožitku, pokud přijmeme jejich pravidla hry. Oddat se aspoň během čtení Jungovým konceptům znamená přiblížit se vlastnímu sebepoznání: možná pak začneme i jinak pohlížet na vlastní osudy, sny a tužby jinak než dosud.

Jan Jaroš

www.kultura21.cz/film/17393-clovek-a-jeho-symboly