Z těhle původních děl mám vždycky trochu obavy, že to bude dlouhý, nudný a nezáživný. Tady tomu tak není, protože daddy Carl vyjádřil už v předslovu přání, ať je to srozumitelné pro všechny blbečky světa. Tedy i pro nás, přátelé.

Jung a tarot existují ve stejném vesmíru i terminologii. Se s tim smiř. Člověk tak potká mnoho analogií a pokud se orientujete v jednom, budete se dost dobře orientovat i v druhém. A pokud ne, doporučuju jako další četbu třeba Rose Gwain - Discovering Yourself Through Tarot (jen v angličtině) anebo Lenka Šnajdrová - Tajemství ve vaší hlavě.

Nakonec tady člověk dostane kompletní Jungovu teorii - anima, animu, stín, bytostné Já. Budou vám o tom povídat tak plynule, že si ani nevšimnete, že čtěte základy psychologie jako vědy. Mějte na paměti, že když se psala tahle kniha, bylo teprve nově objeveno nevědomí. O to víc mě fascinuje, že i tak autoři řeknou všechno, co už víme. Na nic nového jsme od té doby nepřišli, jen rozpracovali. A strašně by mě zajímalo, co by Jung dneska řekl na teorii simulace a NPC postavy.

Hned jsem na ni navedla dva svoje kolegy, nicméně jsou to oba cizinci a mě je jich TAK STRAŠNĚ líto, že si ji nebudou moct užít v tomhle cute vydání na křídovém papíře s obrázky. Za to by se i stálo naučit česky.

„Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“ To jsou slova zásadní osobnosti – C. G. Junga (1875 – 1961), švýcarského psychoanalytika, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši. Jungův význam a neutuchávající vliv dosvědčuje i pozornost, jaké se stále těší u nakladatelů i čtenářů. Tento jungovský spis je v mnoha ohledech výjimečný – a to svým vznikem, obsahem i formou. Je bránou i průvodcem celého fascinujícího vědění a učení.

Kniha Člověk a jeho symboly byla dokončena pouhých deset dní před Jungovou smrtí a v originále pak vyšla v roce 1964. Přesto se dočkala až letos své verze v českém překladu. Avšak svou povahou, strukturou a bohatým obrazovým materiálem jistě stojí za to – a patří k základním ba stále aktuálním pojednáním platným v mnoha směrech i oborech lidského počínání. A navíc není jen úzkým vymezením jednoho, byť geniálního, autora. Vedle zásadní (úvodní) stati samotného Junga, nalezneme zde kapitoly jeho žáků a následovníků: Marie-Louise von Franz, Josepha L. Hendersona, Jolande Jakobi a Aniely Jaffé.

Jung byl výsostným představitelem psychologie 20. století, hybatelem svého oboru, napsal a vydal úctyhodnou řadu titulů vyplývajících z jeho lékařské a vědecké praxe i bezprostřední osobní zkušenosti. A takto byl vesměs ctěn a uznáván. Gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým i hlubinným záběrem je strhující a objevitelské, přesto však bylo cíleno k fundovanějším čtenářům, respektive odborníkům. Je systematické a naléhavé – dotýká se každého z nás – ale přeci jen odborné a ve své kvalitě i kvantitě jen těžko neuchopitelné.

Dosud tedy českému čtenáři chybělo jakési „intro“ pojednání komponované v hrubých, ale nikoliv povrchních rysech; tedy dílo, které by zájemce o rozsáhlou problematiku uvedlo s přehledem postupně do celé jungovské „říše“ – a přitom nebylo jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Takový počin jistě není jednoduchý, ale zdařilo se to v plné míře.

Kniha Člověk a jeho symboly má svou zvláštní, avšak příznačnou historii zrodu. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele (televize BBC) nelehký úkol – tedy natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň jej přiblížit divákovi sdělným způsobem. Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných také Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books – nadšenec do moderní psychologie započaté Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a dále rozvíjenou Jungem. S intuicí a zkušeností Forges pochopil, že zatímco Freudův odkaz je veřejnosti vesměs známý a přístupný, Jung se dosud připomíná spíše svým obecným významem než konkrétním obsahem. A tedy pro širší vrstvy čtenářů byl považován za příliš obtížného ba mystického.

Kniha Člověk a jeho symboly vznikla nakonec Forgesovou zásluhou a vytrvalou umanutostí. Naléhal na Freemana, který se mezitím stal Jungovým přítelem, aby se pokusil tohoto stárnoucího velikána přemluvit k sepsání čtenářsky přístupnější publikace – k jakémusi sumáři hlavních myšlenek a podstatných závěrů. Jung však tuto nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Nakladatel Forges se ale nevzdával a dále naléhal. Jung však nakonec změnil názor. „Nalomen“ nebývalým úspěchem pořadu BBC a zájmem širokého publika, četnými dopisy a pozitivními reakcemi, váhal. A právě tehdy měl Jung sen – tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, kterému dával ve svém učení klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k množství lidí, kteří mu úchvatně naslouchají a rozumějí. A tu náhle pochopil význam svého snu, jeho symbolice a vzkazu – a pro vznik knihy se nakonec rozhodnul. Měl však dvě podmínky: 1) nepůjde o spis jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž budou pracovat jeho žáci, 2) koordinaci projektu povede Freeman, který tak měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. A tak mohlo vzniknout dílo relativně čitelné a zároveň hluboce poučené. Kultivovaný, avšak oborem psychologie nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ pro daný účel coby bránu do celé jungovské problematiky.

Jung se této knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byl jeho oddíl hotov a příspěvky jeho kolegů jím byly v rukopisech osobně schváleny. Námět a koncepce Člověka a jeho symbolů, stejně jako detailní rozvedení, jsou tedy přímo Jungovy.

Kniha dokládá, jak látka v ní naznačená a definovaná ovlivnila myšlení nejen moderní psychologie. Člověk sám se v ní poznává a s ní může rozkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své jednající duše. Snad dobře známé pojmy jako extrovert či introvert nebo archetyp jsou jungovskými koncepty Společným jmenovatelem těchto a řady dalších pojmů je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí) a nejedná se zde tedy jen o jakési „odkladiště potlačených tužeb“, nýbrž o svět plnohodnotný, třebaže mnohdy neviditelný. A Jung zde jasně sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem jsou sny.

Člověk a jeho nevědomí coby rádce a „přítel“ vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Význam snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádaný a nelogický, je zde prioritní a mnohé osvětlující. Při poučeném a zkušeném pohledu psychoterapeuta se sen však mění z chaotické šifry na látku s jasnější interpretací s ohledem na jednotlivcův svět. A snění tedy není již nahodilé, ale ve skrytu a podstatě signalizující osobnostní aspekty. (A sám Jung se i dle vlastního snu – sdělení nakonec rozhodl k sepsání zmíněné knihy).

Symboly společné lidstvu tedy v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je tedy objevení člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí – a jedině v tomto přijetí může postupovat cestou osvobozující, neboť sebe/poznávající interpretace, individuace, směřování k bytostnému Já apod.). A v tomto smyslu je nazvaná i jedna z klíčových kapitol knihy (Proces individuace), která se tak stává jádrem publikace a esence Jungovy filozofie života.

Symboly jsou chápány jako verbální, vizuální, sluchové a jiné podněty, které zastupují určité významy. Vývoj člověka ho posunul ze světa fyzických signálů do světa symbolických významů; např národní vlajku nevnímáme jen jako vlající kus barevné látky, ale uctíváme ji jako symbol národa a státu. Nežijeme jen ve světě fyzických významů, ale ve světě symbolických významů, které tvoří svět kultury. Jung, velký objevitel života ponořeného do hlubin archaické psyché, do světa archetypů, symbolů věčných témat a křižovatek lidské existence, posunul významy a vnímání symbolů do dimenze přesahující konvenčně civilizační soustavy symbolů, archetypický sen už je víc než sen jako symptom starostí nebo poruchy krevního oběhu.. Objevil svět za hranicemi každodenní empirie, kde každý symbol je současně archetyp, vyjadřující skrytý obsah nějakého poselství z transcedence. Duše tvoří symboly, jejichž základem jsou nevědomé archetypy (Jung, 1954).

Polygraficky krásně vybavená a bohatě ilustrovaná kniha, která je předmětem této recenze, je kolektivním dílem Jungova žáka a tří jeho přímých nejbližších žákyň Dílo, které je uvedeno Jungovým pojednáním o „sbližování s nevědomým“, zaměřeným zejména na archetypy ve snové symbolice, je poutavě psaným a dobře podaným přehledem základních témat symboliky v prastarých mýtech (Henderson), v procesu individuace (von Franzová), ve vizuálním umění (Jaffé´ová), v individuální analýze, zahrnující, kromě jiného, věštebné sny (Jacobiová, jedna z největších znalkyň Jungova díla – viz její vynikající Psychologie C.G. Junga, Portál 2013). Závěr díla tvoří opět pozoruhodný příspěvek von Franzové o vědě a nevědomí. Čtenáři, zaujatému bohatým obsahem této knihy lze ještě k rozšířenému studiu symbolů doporučit velmi prakticky orientovanou knihu známé a oblíbené autorky Vereny Kastové Dynamika symbolů. Základy jungovské psychoterapie (Portál 2000). Jung sám ve svém úvodu k této knize píše o symbolech, které jsou předmětem tohoto díla, které nazývá „symboly přirozené“ a které, na rozdíl od „symbolů kulturních“ (viz shora uvedené vývojem kultury vytvořený systém symbolů k nimž dále patří také náboženské „symboly věčných pravd“, avšak i symboly některých ideologií, které v praxi „otevřely brány podsvětí“, jako např. nacismus a bolševismus). Přirozené symboly „jsou odvozeny z nevědomých obsahů psyché, a reprezentují proto obrovské množství variant základních archetypických představ“. „S tím, jak vzrostlo vědecké poznání, se náš svět začal odlidšťovat. Člověk se cítí v kosmu izolovaný, protože už není součástí přírody a ztratil svou emocionální ´nevědomou identitu´ s přírodními jevy. Ty pomalu pozbyly své symbolické implikace … Žádné hlasy už k člověku nemluví z kamenů, ani rostlin a zvířat … Jeho kontakt s přírodou je pryč a s tím i hluboká emocionální energie, kterou toto symbolické spojení poskytovalo“.

Mnohý čtenář této velkolepé knihy si uvědomí, že i v tomto dnešním světě, zabetonovaném v ekonomice přidaných hodnot, neustálého růstu hrubého produktu a obchodování všeho druhu, lze najít oázu hluboce působivých a životně bytostných témat a zapomínanou moudrost posvátných zkušeností – Jung je nazývá numinozní a charakterizuje je jako hluboce „uchvacující“ a „svévoli vědomí zcela upřené“. Předmětná kniha je průvodcem do zcela jiného světa než toho, který nám nabízí tak zmatená a nemoudrá skutečnost současnosti.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný