de Wachter, Dirk: Hraniční doba - autor recenze: ?https://psychorada-pedfuk.czV každé době existuje nějaká populární diagnóza. Vždy se pojí k tomu, co je v dané společnosti důležité. Co diagnóza naší doby, tedy 21. století? Dost pravděpodobně půjde o hraniční poruchu osobnosti (HPO/BPD). Jak tato nemoc souvisí s dnešní honbou za svobodou, slastí a úspěchem?
Ve svém úvodním slově De Wachter uvádí kritéria pro diagnózu Hraniční porucha osobnosti, jak je popsáno v DMS-V? (americký manuál psychiatrických poruch). Autor každé kritérium také podrobně vysvětluje. Zmiňuje se také o tom, proč pravděpodobně dochází k HPO a proč společnost označuje tyto jedince za ,,hraniční“. Mohlo by to být způsobeno tlakem vyvolávaným různými sociálními konstrukcemi? I když za poslední desetiletí došlo k mnoha pozitivním změnám, není pochyb o tom, že jako společnost příliš nemyslíme na podstatu věcí. To je jedna z hlavních myšlenek, kterou jsem si z této knihy odnesla - že prostředí může hrát obrovskou roli v tom, jak se cítíme jako jednotlivci, a že žijeme v době, kdy jsou pocity jako strach z opuštění, sebevražedné myšlenky, osamělost a stres posilovány.
Vliv médií na naše životy k tomu také přispívá. Všechno musí být ihned. Odpověď a potvrzení musíme dostat teď hned a to na všechno. Když se to nestane, panuje nejistota.
Společnost, více mládež a senioři, je také pohřbena pod reklamou. Jak by měl vypadat ideální muž/ žena/x, ideální rodina? Kam chtějí směřovat sami? Jaké jsou jejich vlastní osobní normy a hodnoty? A co se stane při nadbytku možností?
Rodiče své děti zaplavují různými koníčky, aby mohly rozvíjet různé dovednosti. Tolik volby, tolik očekávání a iluze, že každý to může dokázat. Už není žádných zábran. Není to právě zde, kde se projevují poruchy identity? Jak je mládež odolná? Učíme je dostatečně zvládat nedostatky, omezení, selhání?
Lidé očekávají individuální psychické trasy, které jsou také časově omezené, protože roční hospitalizace je pro mnohé příliš dlouhá. Ale co je rok ve srovnání s celým životem? Zdá se, jako by si lidé neuvědomovali, že osobní uzdravování a zpracování jsou obvykle ce loživotní proces.
Osobně si myslím, že kniha není snadno čtivá. Je velice komplexní, v některých tématech více filozofická a opravdu abstraktní. I tak si ale myslím, že obsahuje neskutečně moc sociálních témat, která rezonují společností. Místy text na mě možná trošku působilo, že jsme vlastně neskutečně zkažená společnost a nemáme šanci na nápravu, ale to nebylo dle mého názoru poselstvím knihy. Je třeba poukazovat na chyby, na to jak jako společnost rychle rosteme a naše priority se mění.
Velice zajímavé čtení, které stojí za zkoušku.