Dneska mám pro vás recenzi knihy “Jak se vyléčit. Osvobození duše od viny a studu” od Heinz-Peter Röhr. Heinz-Peter Röhr je německý psychoterapeut s mnohaletou praxí. Jeho práce se zaměřuje na témata jako hraniční porucha osobnosti, narcisismus, sebevědomí, sebeláska, emoční závislost a závislosti na návykových látkách. Kniha “Jak se vyléčit” byla mou první od tohoto autora a moc jsem nevěděla, na co mám čekat. Téma hojení traumat už hodně a z různých úhlů zkoumali různí autoři, ale kniha nezklamala a nebyla opakováním toho, co jsem už věděla. Je fascinující, že můžeme o tématu uvažovat na tolika rovinách. Každá dobrá kniha je jako kousíček puzzle, který informuje a rozšiřuje obzory.

Heinz-Peter Röhr píše o spirituálních aspektech na cestě k hojení dětských traumat. Velkou úlohu hraje podle něj víra — ať už je to víra v placebo, nocebo, homeopatovi, šamanům, terapeutovi atd. Víra je to, co se stává základem pro hojení, vnitřní silou, která jako jediná může nás vyléčit nebo naopak má potenciál člověka zničit. Víra je to, co se dá náročně popsat, zkoumat a měřit, a přesto její vliv na život člověka je obrovský.

Když dítě nikdy nezažilo lásku a přijetí, nevěří, že ho někdo může mít rád. Nevěří ani když vyroste a je obklopeno láskou — od manžela, dětí, blízkého okolí. Jako dospělý by se měl “naučit” mít rád, aby se jeho trauma zahojilo a mohl žít svůj život naplno. Ale jak? Heinz- Peter Röhr si myslí, že cesta vede přes božskou lásku, která vyrůstá ze spirituality, a ta teprve umožní lásku k sobě samému. Pokud znáte 12 kroků anonymních alkoholiků, tak to vám přijde povědomé. Ty kroky rovněž najdete na konci v příloze.

Část knihy je věnována křesťanství a křesťanské církví a tomu, jak se církvi podařilo zničit poslání Ježíše o bezpodmínečné lásce. Proto se i samotné slovo “Bůh” stalo pro hodně lidí traumatizující. Bůh, který kárá, odsuzuje k vině a studu, nikoliv Bůh přijetí a odpouštění. Pro takové lidí je obtížné se napojit na spirituální zdroje léčení.

Další věc, která se mi líbila, je použití pohádek, které autor dál do textu, aby znázornil určité dynamiky. Na pohádce Janek Ježek například znázorňuje proces vyléčení hraniční poruchy osobnosti. Pohádkou O rybaří a jeho ženě ilustruje problém nenasycenosti.

Knihu bych doporučila primárně odborníkům nebo pokročilým čtenářům. Nemůžu říct, že jsem se s autorem vždy bezvýhradně souhlasila, ale rozhodně jsem s ním v duchu vedla zajímavé dialogy. V knize je hodně odkazů na knihy, o kterých jsem nikdy neslyšela, pravděpodobně proto, že nebyly přeloženy do jazyků, které volně ovládám. I tím je kniha zajímavá, je taková “evropská”, přesněji dokonce “německá”, a proto byla pro mě nevšedním čtením ve srovnání se severoamerickou psychologickou literaturou, která na trhu převládá.

Dnes existuje tolik knih, které se zabývají duševními nemocemi, poruchami a vším tím, co je špatně. I sám autor této knihy Heinz-Peter Röhr je tvůrcem pár z nich: Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Závislé vztahy a dalších. Méně pozornosti už je věnováno cestě ke zdraví. Právě na ni cílí autorova nejnovější kniha Jak se vyléčit: osvobození duše od viny a studu.

Knížka se zaměřuje spíše než na zdraví tělesné, na zdraví psychické a jejich propojení. Bezpočet somatických poruch je totiž způsobeno naší psychikou, ať už vědomou nebo nevědomou. V případě, že usilujeme o komplexní zdraví, je potřeba pracovat i s ní. Autor v jednotlivých částech knihy nastiňuje, jakou roli může hrát spiritualita a víra. Skrze množství kazuistik demonstruje, že je třeba ve své uzdravení věřit, mít pozitivní přístup a hledat ve svém životě určitý smysl.

Říkáte si, no ano, to je jistě potřeba, ale jak toho mám docílit? Ať se snažím, jak se snažím, nejde mi to. Ústředním bodem knihy je práce na pocitu vlastní hodnoty. Ten je snižován skrze pocity viny, jež v sobě cítíme. Už Sandor Ferenczi rozdělil emocionální zneužívání, které právě tyto pocity viny způsobuje, do 4 kategorií dle vzniku: teror trápení, partnerská náhražka, narcistické zneužívání a týrání. I Heinz-Peter Röhr se pocitům viny věnuje. Přidává také popis takzvaných destruktivních programů snižujících pocit vlastní hodnoty a následné sebelásky. Jsou to tyto: nejsem vítán/a, jsem černá ovce – jsem nedostatečný/á, nemám právo na svůj názor, chci zůstat dítětem, nezažil/a jsem dostatek, nejsem normální. K těmto programům si během života vytvoříme anti-programy (nezdravé kompenzace k odstranění nepříjemných pocitů). Například pokud se cítíme nedostateční, snažíme se pracovat na 100% a splňovat všechny požadavky okolí, aby se nedalo říci, že jsme v něčem objektivně selhali. Abychom se anti-programů zbavili a žili šťastnější život, je potřeba zavést programy úplně nové, kterými tato destruktivní nastavení i anti-programy nahradíme. Nepředstavujte si to jako práci jednoduchou. Stojí hodně úsilí, výsledek je potom o to lepší. Budete si totiž sami rozhodovat o tom, kdo a co Vás urazí!

Celá kniha je napsaná srozumitelným jazykem, a pokud už se v ní nějaký odborný termín vyskytuje, je vzápětí vysvětlen. Proto si ji může přečíst úplně každý, kdo by si přál zlepšit svůj život. Kromě kazuistik se můžete začíst i do pohádek či úryvků z náboženských textů o vnímání hodnoty sebe sama. A kdyby se Vás toto téma tolik nedotýkalo, ve svém okolí si budete nepoměru sebelásky mezi lidmi rozhodně lépe všímat.