„Někdy je těžké rozhodnout, zda cit k druhému člověku je láska, nebo závislost… Kdo pro vyřešení svých emocionálních problémů využívá návykové látky, stává se chorobně závislým na drogách. Kdo k vyřešení svých emocionálních problémů využívá partnerské vztahy, brzy se ocitá v závislém vztahu.“ (str. 121,122)
Autor Heinz-Peter Röhr působí více než dvě desetiletí jako psychoterapeut na odborné klinice pro léčbu závislostí v německém Fredeburgu. Uvedenou publikaci tematicky rozčlenil na 4 díly, které na sebe plynule navazují. Jsou doplněny přílohou a 1 stranou bibliografie, zahrnující vztahující se odbornou literaturu z let 1984-2003. Jemně bych upozornila na možnost vydavatele zajistit aktualizaci či doplnění této literatury, pokud překlad nenavazuje bezprostředně na původní vydání (2003). Lze pozitivně hodnotit přehlednost textu. Díky použití různých typů a velikosti písma i logickému členění jednotlivých celků se čtenář snadno v publikaci orientuje.
Východiskem objasnění původu závislé poruchy osobnosti je autorovi grimmovská pohádka Husopaska. Vysvětluje, proč může emocionální zneužívání v rodinách končit narušeným pocitem vlastní hodnoty. Poukazuje na cestu, která může vést k uzdravení a osvobození osobnosti dotčeného člověka ( kapitoly : Emocionální zneužívání v rodině, Závislá porucha osobnosti, Cesta k vyléčení). V souvislosti s pohádkou o husopasce vysvětluje, co znamená „vlézt do železných kamen“, jak rozumět „smrti komorné“, co je „najít střed“. Čtenář pochopí, jakým mechanismem se „přenášejí“ vztahové vzorce na ostatní osoby. Ve 4. dílu knihy autor rozvádí další formy emocionálního zneužívání ( narcistické zneužívání, teror nemoci, sexuální zneužívání v rodině či surové zacházení s dítětem).
Proč je důležité odborně a individuálně řešit problémy osob se závislou poruchou osobnosti může napovědět škála jednotlivých znaků, které tyto jedince provázejí: přenechávání odpovědnosti za důležité sféry vlastního života na druhých, trvalé podřizování vlastních potřeb jiným osobám, aj. Z výpovědi postižených: „Nedokážu říct ne. Nedokážu být sám. Pokud žiji v nějakém vztahu, je to, jakoby zmizel můj svět.“…
Často potkáváme lidi, kteří mají strach být sami, po ukončení vztahu ihned hledají jiný zdroj péče a podpory, trpí nerealistickými úzkostmi. Dotazník na str. 146 a 147 může naznačit i naše vlastní problémy – početnější kladné odpovědi naznačují pravděpodobnost, že i u nás došlo k emocionálnímu zneužívání. Samozřejmě, jedná se jen o hrubou představu o vlastních potížích.
Autorovi se zdařilo jasně a přehledně vymezit podstatnou šíři problémů, souvisejících se závislými poruchami osobnosti. Může být přínosem nejen pro odborníky a studující v oblasti pomáhajících profesí, ale i pro zájemce z širší veřejnosti, kteří možná sami hledají u sebe či blízkých podrobnější objasnění některých , většinou fixovaných, potíží. Útlá, leč obsahově bohatá publikace nabízí erudovanou odpověď hledajícím.
V Olomouci, 15.11.2011
PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.
