V nakl. Portál již vydal tento autor, pedagog na Fakultě sociálních studií MU v Brně, pozoruhodnou publikaci Psychologie lidské komunikace (2000).
Také z knihy, která je předmětem této anotace, nebude čtenář zklamán, neboť ji napsal skutečný znalec této problematiky, kterou dovede podat informativně a čtivě. Červenou nití, táhnoucí se obsahem této knihy je problém lži, který je vysoce aktuální, zejména na politické scéně, kde lež již zcela zdomácněla jako prostředek politické komunikace. Lež má ovšem řadu funkcí, obrannou, ale i zastírací a tedy také útočnou, intrikánskou a je, to především, součástí lsti, jíž se člověk snaží vymanit ze svých závazků a povinností. Mezi lhaním a klamáním existuje, podle autorem citovaného P. Ekmana (1997), nicméně rozdíl: kritériem lhaní je vědomá volba „lhát“ místo „říci pravdu“ a zastírání objektu lži, že je obelháván (rozdíl mezi kouzelníkem iluzionistou a skutečným lhářem). Nevědomý sebeklam, např. „racionalizace“ jako ego-obranná reakce není lží v pravém slova smyslu. Lež jako sociálně-psychologický a sociologický fenomén má řadu denotačních a konotačních souvislostí, jimiž se pojetí lži komplikuje a také odpověď na otázku co je pravda je mnohdy nesnadná (str. 105). Autor zdůrazňuje, že „analýza sociálního jevu, jakým je lhaní (nebo také jen psychického, lže-li člověk sám sobě), je abstrakcí na základě hodnocení, pozorování a interpretování a představuje subjektivní výklad části reality“ (str. 8). Z „komunikačních záměrů“ je patrně nejzávažnějším tématem „záměr pravdivé skrýt, a tedy oklamat“, takže „věrohodně vyjádřit nepravdivé“ tak, aby adresát věřil, že dostává pravdivé informace. Zdá se, že právě to je typické pro řadu představitelů onoho druhu podnikatelské činnosti, kterou označujeme jako politika.. Nepravdivosti v politice, včetně aktivního lživého pomlouvání, publicistice a vědě věnuje autor jednu celou kapitolu ze sedmi, které jeho kniha má. Pomluvy v politice se jako takové těžko dokazují, protože pomluva z hlediska trestně právního je „záměrná lež“ (ve skutečnosti je však vymezena ještě jako poškozování oběti pomluvy).
Kromě uvedených témat obsahuje Vybíralova kniha zajímavé pojednání o způsobech klamání a jeho rozpoznání, o předstírání a klamání jako součástí prodejních taktik, o „nepravdivých datech v naší mysli“ a další. Poslední, sedmá kapitola se zabývá etickými aspekty „sdělování nepravdivého“ (jako např. zamlčení diagnózy smrtelného onemocnění pacientovi lékařem), psychologickým profilem podvodníka a dalšími problémy lhaní. Je to kniha nejen velmi zajímavá pro psychology a sociology zvláště, ale i velmi poučná vůbec.
prof. PhDr. Milan Nakonečný