Autor této knihy a také samotného konceptu nenásilné komunikace Marshall B. Rosenberg ve své knize představuje a vysvětluje principy, na kterých svou teorii NVC (non-violent communication) postavil.

Kniha představuje základní přehled Rosenbergových poznatků o nenásilné komunikaci, navíc je obohacena o spoustu praktických příkladů z jeho praxe, ať už z jeho komunikace s klienty, na workshopech NVC, či z jeho života. Každá kapitola se věnuje nějaké složce nenásilné komunikace nebo upozorňuje na faktory bránící takovému stylu komunikace, či rozšiřuje čtenářovi znalosti o témata jako empatie, řešení konfliktů a zasazuje je do procesu nenásilné komunikace.

Velice se mi líbí, jak je kniha praktická a přináší techniku, která se hodí každému a je zdánlivě jednoduchá. Autor si dal velmi záležet na tom, aby čtenáři teorii rozuměli a uměli jí aplikovat, proto je kniha plná příkladů z praxe a praktických cvičeních, kde si může čtenář "ověřit" své znalosti z uplynulé kapitoly. Neopomíná ani shrnutí, která jsou velice užitečná, když se k jednotlivé kapitole chceme vrátit a osvěžit si, o čem pojednávala.

Knížka sama o sobě nese na 233 stránkách velmi užitečnou techniku, kterou by měl znát snad každý, je totiž citlivá, nenáročná a vede v komunikaci k vytouženému cíli, a tím je vzájemné porozumění.

Na závěr si dovolím použít citaci z knihy:

"Vřele doporučuji přečíst si tuto knihu a nenásilnou komunikaci se naučit používat. Bude to první důležitý krok ke změně nejen v našem vzájemném dorozumívání, ale i k vytvoření světa naplněného vcítěním." (Arun Gándhí, s. 13)

O knize Marshalla B. Rosenberga jsem slyšela poprvé minulý rok na konferenci metodiků prevence, kde ji na své přednášce zmiňoval skvělý Michal Dubec. Snažil se nám názorně ukázat, jak vést žáky k samostatnosti a odpovědnosti. Dodnes to mám živě před očima...

Neméně skvělý dojem ve mně zanechala i kniha samotná. Určitě po ní budu sahat ještě mnohokrát a k některým částem a kapitolám se vracet.

Metoda nenásilné komunikace je založena na naslouchání pocitů a potřeb druhých. Dočteme se, jak snadné je sklouznout od pozorování k hodnocení, jak velká je síla empatie, velmi zajímavá je třeba i kapitola o vztahu a navázání spojení se sebou samými.

Na knize je nejlepší to, že obsahuje nejen kvanta užitečných informací, ale předkládá i konkrétní přepisy rozhovorů z autorovy praxe, ba co víc, můžete si zkusit také kvízy, testy s následnou kontrolou a komentářem vašich odpovědí.

Měl by si ji přečíst každý, kdo pracuje ve škole, družině, školce nebo chce třeba jen zlepšit své vztahy s ostatními.

Rozhodně nestačí jedno přečtení, aby se z nás stali experti na téma komunikace, ale rozhodně je tahle kniha skvělým studijním materiálem, ke kterému se budete opakovaně vracet a některé myšlenky si znovu a znovu připomínat...

V naší společnosti se v komunikaci běžně používá hodnocení někoho nebo něčeho. Za hranou slušnosti se běžně považuje jen to, když jsme na druhého sprostí. Běžně však v hovorech s druhým používáme kritiku, výčitky či dokonce ponižování, když nejsme s něčím spokojeni.

V naší komunikaci chybí respekt k druhému a ten naopak mnohdy nahrazuje manipulace jako prostředek něčeho dosáhnout. Není se čemu divit, manipulace se běžně používá i ve výchově dětí, a tak je vidět, že si celé generace pak nevěří v tom, že by skrze respekt něčeho dosáhly. Za respekt často mylně považujeme to, když jsme v hovoru naopak moc potlačeni, a tak se nám stane, že nedáme své potřeby najevo druhému jasně a znovu se nám potvrdí, že jinak než „násilnou komunikací“ u druhého ničím nedosáhneme.

Lidem často chybí nástroj, jak mají vlastně správně komunikovat? Jak si u toho zdravě držet hranice? Běžně používáme v mluvě kritiku, výčitku či jiný druh manipulace a pak se divíme, že se nám kazí naše blízké vztahy, a to i přesto, že mnohdy i dosáheme svého.

Autor knihy Nenásilná komunikace Marshall B.Rosenberg dává ve své knize přesný a příjemně popsaný návod, jak se naučit komunikovat nenásilně a dosáhnout svého. A nejen dosáhnout svého, ale přiblížit se s člověkem. Jeho cílem je v komunikaci s druhým dosáhnout upřímnosti. Autor nepoužívá jako nástroj vysvětlování nebo obhajování se, když ho někdo dokonce i slovně napadne, ale začne se o druhého zajímat a snaží se na něj „nacítit“. Používá šikovné otázky, doptává se druhého a zjišťuje, co potřebuje.

V běžném hovoru se autor vlastně chová jako terapeut a používá terapeutické techniky jako parafrázování, kdy se ujišťuje, zda pochopil správně, co druhý říká. Příkladem může být dotaz: „Cítíš se dotčený, protože bys chtěl za svou snahu dostat více ocenění?“

Marshall v komunikaci vždy prosazuje empatii k druhému, a to i v případě, že je k němu druhý agresivní či útočný. V knize uvádí několik příkladů ze svých přednášek, kdy se setkal s lidmi z rozdílných kultur či sociální vrstvy, kteří na něj přímo na přednášce slovně velmi silně útočili. Autor je dokázal svými empatickými a vhodně položenými otázkami zklidnit, a dokonce dostat na „svou stranu“.

Kniha patří mezi skvost psychologické literatury a na vysoké škole ji studenti měli vždy v seznamu „povinné literatury“.

Za mě je největším objevem knihy to, jak se za každým konfliktem skrývá nějaký strach člověka. Často, když se na nás někdo rozčiluje to shodíme slovy, je drzí, co si to dovoluje, pořád něco má. Ve skutečnosti je ale často za útokem skryto mnohem více a útočník jen neuměl jasně vyjádřit svou skutečnou potřebu.