Lidské bytosti jsou fascinující stvoření. Každé z nich skýtá svůj vlastní malý vesmír, který je stvořen k dokonalému fungování. Co když se to ale někde pokazí a začne nám to drhnout? Naše orientace je pak často jenom na rozum, hlavu, myšlenky, tak si představujeme i terapii. Jenže to, skrze co prožíváme svět, je tělo, hlava nám to pak až přechroustá. Proto je více než podstatné, aby součástí terapie byly i somatické praxe.

Pokud čekáte nějakou ryze odbornou knihu, které nebude laik, nebo pokročilý terapeutický mazák rozumět, nemusíte se toho obávat. Publikace je sice v první řadě vytvořená pro tuto profesi, ale velmi dobře poslouží i pedagogům, nebo prostě lidem, co je téma zajímá a chtějí si zpestřit paletu strategií o tyto důležité techniky.

Lidské tělo není nástrojem, který se má používat, nýbrž oblastí bytí: prostorem, který můžeme prožívat, zkoumat, obohacovat a tím i kultivovat.

Toto obsáhlé dílo se dělí na čtyři oddíly a nabídne pokyny pro terapeuta i cvičení a pracovní listy pro klienty.

První se týká přiblížení otázky, co je soma, jak vnímáme tělo při terapeutické práci a proč ho do sezení zapojovat. Nechybí ani kapitola, na co si dávat pozor a pokyny k bezpečnému provádění tak, aby byly techniky správně cílené a klient si připadal komfortně.

Druhý oddíl popisuje nástroje terapeuta. Začíná tím, že vede k vlastnímu vnímavému přístupu, zdrojování, přítomné pozornosti a vlastní práci s tělem tak, aby jeho následné vedení bylo co nejúčinnější. Zmíněny jsou i známky vyhoření.

Následně je prostor věnován otevřené a zvídavé, nebo zaměřené pozornosti, stejně jako přecházení mezi nimi. Dozvíte se, jak podpořit somatický proces, například empatickým přístupem, správně zvolenými otázkami, správnému navedení do těla a naslouchání jeho signálům. Stopování jemných nuancí v chování zase pomůže správně vyhodnotit zkušenost a poselství mluvčího a zasadit do širšího terapeutického kontextu.

Třetí oddíl pojednává o začlenění somatických nástrojů do praxe, a to pomocí mindfulness neboli všímavosti, bytí v přítomném okamžiku. Dalšími prostředky jsou sblížení se s tělem, odpočinek, nebo meditace v chůzi. V oblasti sebeuvědomění jsou tu nadnesena témata jako povědomí o těle, identifikace prožitků, či somatická přesvědčení o sobě (a že někdy mohou být skutečně nepřesná či zavádějící, což se dá naštěstí přeučit). Pohybové intervence a nastavení fyzických hranic zase přispějí ke zklidnění a pocitu bezpečí.

Možná vás zaujme kapitola o držení těla, gestech a neverbální komunikaci, které také mají co dělat s čtením podnětů a vnitřní stabilitou. Emoce a emoční seberegulace jsou naopak naprosto očekávané a při spojení s prací s tělem zcela zásadní. K tomuto tělesnému prožívání pomůžou i dechové techniky, práce s hlasem, zvukem a bezpečným dotykem.

Poslední oddíl hovoří o somatických nástrojích pro stres a trauma, jako je stopování vlastního nervového systému, použití pohybu, nazývání prožitků tím pravým jménem a hlavně několik způsobů, jak se zazdrojovat. Pojedná rovněž o zábranách v podobě studu a jeho rozpouštění.

Celá kniha hovoří laskavě, návodně, pochopitelně a v souvislostech. Moc fandím tomu, aby se podobná témata dostávala nejen do povědomí odborníků, ale i široké veřejnosti. Chápání vlastního těla, prožívání a jednoduchých způsobů, jak si ulevit, může činit obrovský rozdíl v kvalitě života.

Hodnocení: 90%

Práce s tělem v psychoterapii mě dlouhodobě zajímá. Hledám cesty, jak do terapie přirozeně vnášet tělo, dech, všímavost a hlubší propojení s celou bytostí.

Často k tomu přistupuju skrze jednoduché mindfulness techniky nebo práci s dechem. Tahle knížka mi proto přišla do ruky zrovna, když jsem chtěla rozšířit svůj repertoár.

Obsahuje 125 cvičení, která se dají využít napříč terapeutickými směry. Některá slouží terapeutům pro lepší ukotvení nebo napojení na sebe sama, většina je ale určená pro práci s klienty. Kromě samotných návodů obsahuje i spoustu propracovaných pracovních listů a seznamů, které se dají rovnou okopírovat a použít.

Některé techniky jsou známější, jiné inovativní. Některé jsou velmi, u jiných si zatím nedokážu představit, že bych je v terapii využila (na experimenty někdy potřebuju nastřádat odvahu) — třeba cvičení „pytel mokrého písku“, kdy se klient převaluje po podlaze jako pytel mokrého písku – tak nevím, šel by do toho někdo?

Moc užitečné mi přijdou techniky zaměřené na prožití a identifikaci vlastních hranic, stopování tělesných vjemů, propojování s odpojenými částmi těla nebo různé vizualizace - třeba „představte si, že běžíte rychleji než tygr“ nebo „plavba po středové linii “.

Také oceňuju, že knížka pomáhá terapeutům vést klienta k většímu tělesnému uvědomění, bezpečí a postupnému zpracování stresu nebo traumatické zkušenosti. U těchto cvičení je podle mě hodně důležité tempo, načasování, souhlas klienta a schopnost terapeuta vnímat, kdy práce s tělem pomáhá a kdy už může být příliš – což se knížka také snaží předat.

Celkově je to opravdu praktická, a inspirací našlapaná publikace – tak jak to mám ráda. Prostě taková, kterou je dobré mít v terapeutovně neustále po ruce.

#psychoterapie #pracestelem #mindfulness #nakladatelstviportal #dusevnizdravi

Naše tělo je jako deník, do kterého se zapisují všechny naše pocity, zážitky - traumata, smutek, i radosti…

Často se snažíme problémy “vymyslet” hlavou, ale tělo si pamatuje všechno, co jsme prožili.

Je to náš nejbližší přítel, kterého ale často ignorujeme…

Jak se znovu sám se sebou propojit?

Kniha Práce s tělem v psychoterapii nabízí spoustu různých cvičení, která nám mohou pomoci své tělo a to jak se cítí, zase lépe vnímat. Nejedná se o žádnou suchou teorii, ale spíše o takový “toolbox” různých aktivit, i praktických pracovních listů. Primárně je mířená pro terapeuty, ale mnohá cvičení mohou být moc přínosná i v každodenním životě

Někdy stačí zeptat se sám sebe jak se cítím, udělat si chviličku na “sken těla”...

Jak se teď cítím?

Kde v těle cítím napětí?

Jaký je můj dech?

Co by mé tělo teď potřebovalo?

A co by mi mé tělo asi řeklo, kdyby mohlo mluvit?...

K těmto otázkám a mnoho dalšímu, včetně toho jak s tím vším pracovat, autorka ve své knize vybízí.

Moc se mi líbil koncept soucitného dotyku - soucitné dotýkání se sebe sama

Takový laskavý sebedotyk, je něco co by si každý z nás zasloužil, a ne vždy si to dopřává…

Kůže je náš největší smyslový orgán, a správný dotek může vyslat signál: „jsi v bezpečí“. Pomáhá nám vrátit se do těla, když jsme v úzkosti nebo odpojení. Je to způsob jak projevovat lásku svému tělu, pečovat o něj a o své potřeby

Tvé tělo je tvůj nejbližší domov. Nauč se v něm cítit bezpečně.

Knížka obsahuje opravdu spoustu možností, jak tyto pocity podpořit, a za mě určitě stojí za to mít ji v knihovničce

#nakladatelstviportal